Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Už od prvních záběrů filmu Whiplash se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew Neimann je zakřiknutý devatenáctiletý student prvního ročníku prestižní newyorkské konzervatoře. Nemá vlastně žádné kamarády, žádný společenský život, jen jednou týdně zajde do kina se svým chápajícím tatínkem, oblíbeným středoškolským učitelem (a neúspěšným spisovatelem). A přitom nesměle pokukuje po milé slečně u pultu s občerstvením. Krom toho všeho ale tráví každou volnou chvíli cvičením na bicí. Touží být jednou tak dobrý, jako Buddy Rich. Což vůbec není skromný cíl vzhledem k tomu, že Buddy Rich bývá označován za nejlepšího jazzového bubeníka všech dob. Andrew ale prozatím ve školní kapele obrací noty svému zkušenějšímu kolegovi, od něhož se občas dočká blahosklonné pochvaly. Až jednou si ho zcela nečekaně do svého „studiového bandu“ vybere postrach školy Terence Fletcher. Možná je to proto, že v zakřiknutém mladíkovi díky své geniální intuici postřehl hvězdný potenciál. A nebo v něm jakožto zkušený sadista a psychopatický tyran prostě jen viděl vhodnou oběť?

Film Whiplash, nazvaný podle skladby Hanka Levyho, na níž při Andrewově příchodu pracuje Fletcherova kapela, je teprve druhým celovečerním filmem osmadvacetiletého režiséra scenáristy Damiena Chazella. Chazelle se před rokem mírně proslavil scénářem k filmu Grand Piano (režie Eugenio Mira), hudební hitchcockovské parafrázi filmu Nebezpečná rychlost, v němž musí pianista Tom Selznick (Elijah Wood) odehrát bezchybný koncert, aby zachránil svůj život před psychopatem na telefonu.

Ve filmu Whiplash sice hlavní psychopat nikoho přímo na životě neohrožuje, přesto je v něm atmosféra ještě mnohem hutnější. Zpočátku se zdá, že budeme sledovat psychologické drama o souboji dvou vůlí. V první scéně zkoušky studiového bandu je nám Fletcher představen jako bezcitné monstrum, které kvůli malé chybě (navíc domnělé, jak se v později ukáže) veřejně poníží a dožene k slzám otylého trombónistu jen proto, že mu osobně není moc sympatický. Pokud vás tenhle holohlavý chlapík s uhrančivýma očima náhodou pochválí, je to jen proto, aby vás v zápětí mohl o to účinněji zdeptat. Vypadá to, že se ve filmu bude hrát o Andrewovu duši – nechá se nevinný a v celku milý chlapec přetvořit svým šíleným mentorem v dokonale hrající loutku bez morálky?

Čím víc jsme ale vtahováni do světa filmu, tím je nám jasnější, že tu v první řadě nestojí duše, ale tělo. Whiplash není primárně drama psychologické, ale drama fyzické, tělesné, viscerální. A tak spíš než psychothriller připomíná svou stavbou i způsobem snímání sportovní drama, nejsilněji asi legendárního Rockyho. A to nejen díky detailním záběrům zkrvavené ruky hlavního hrdiny nořící se do ledu. Už od prvních záběrů se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Sledujeme detaily jeho rukou, snažících se o co nejrychlejší double-time swing, rozedrané puchýře, krev kapající na bubny, pot stékající po tváři. Divák je těmito záběry atakován, násilím vystrkován ze své komfortní zóny. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew je nám na začátku představen jako outsider, kterého ostatní považují tak maximálně za lepší průměr. Jediné, čím se vymyká, je jeho vytrvalost a houževnatost. A právě tyto jeho vlastnosti zkouší, využívá a napíná až k prasknutí jeho trenér-učitel-kapelník Fletcher, aby z něj udělal, když ne nejlepšího jazzového bubeníka všech dob, tak aspoň toho nejlepšího bubeníka, jakým se jen může stát. Hlavní napětí filmu Whiplash nespočívá v tom, jestli se z Andrewa stane bezcitný hajzl, kterého zajímá jen vlastní kariéra, nebo jestli dokáže skloubit šťastný partnerský život s hodným děvčetem se svou vášní pro jazz. Jde prostě a jednoduše o to, jestli má na to zahrát perfektně svůj part v jazzovém standardu Karavana. Divák do poslední scény neví, jestli nebylo Fletcherovo týrání zbytečné. Neví, jestli to Andrew celé nevzdá. Ovšem pak přichází finále. Happyend v podobě mnohaminutového extatického bubenického sóla. Krev, pot a slzy jsou pro tuhle chvíli zapomenuty a zbývá čirá, uchvacující a intenzivní rytmická krása. Divák je spolu s hlavním hrdinou odměněn za to utrpení, které s ním během filmu až fyzicky prožíval. Tyranský trenér Fletcher, pro něhož jsou laskavost a slova „dobrá práce“ důvodem úpadku současné jazzové hudby, je také uchvácen a uznale kývá hlavou.

Whiplash (USA, 2014, hudební, drama). Scénář a režie: Damien Chazelle, kamera: Sharone Meir, hudba: Justin Hurwitz. Hrají: Miles Teller (Andrew Neimann), J. K. Simmons (Terence Fletcher), Melissa Benoist (Nicole), Paul Reiser (Jim Neimann). Kino Scala 30. ledna a 3. února 2015.

Foto archiv Sony Pictures Classics, www.whiplash-movie.net

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.  více


Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více