Festivalová pocta Zuzaně Navarové

10. srpna 2025, 1:00
Festivalová pocta Zuzaně Navarové

Jubilejní desátý ročník multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno nabídl jako jednu z prvních akcí koncert uskupení Pocta Zuzaně Navarové, který se odehrál v letním kině hradu Špilberk. Jak z názvu kapely jasně vyplývá, toto uskupení se věnuje interpretaci písní, které zpívala a často i napsala Zuzana Navarová, od jejíhož úmrtí uplynulo minulý rok v prosinci dvacet let. Kapela ve složení Barbora Červinková (zpěv, perkuse), Tomáš Pecka (zpěv, kytara), Antonín Jína (zpěv, bicí, perkuse), Jan Neruda (baskytara, zpěv), Stanislav Šedivý (kytara, perkuse) a Nick Arthofer (trubka, zpěv, perkuse) zahrála setlist, ve kterém byly rovnoměrně zastoupeny písně skupiny Nerez, ve které Navarová začínala, i songy, které zpěvačka později nahrála s kapelou Koa.

Koncert se bohužel neobešel bez počátečních organizačních zmatků. Organizátoři v den konání oznámili, že v 18 hodin (původně avizovaný začátek koncertu) bude teprve otevřený areál a v 18:30 vystoupí předskokani Aleš (zpěv, kytara) a Ondřej (perkuse) Bojanovští. Na hlavní hvězdu večera mělo podle sdělení dojít až ve 20 hodin. Taková oznámení na poslední chvíli nejsou košer ani v rámci samostatného koncertu, o to více je to nepřípustné u akce v rámci festivalu, kde diváci mohli počítat s tím, že stihnou ještě další koncert (například duo Puuluup ve 20 hodin v Sonu). Tato změna byla navíc oznámena pouze na události na facebooku a k těm, kteří tuto sociální síť nepoužívají a řídili se striktně rozpisem na stránkách festivalu, se tyto informace nedostaly vůbec. Zmatky byly podpořeny ještě tím, že Pocta Zuzaně Navarové nakonec začala už v 19:23, poctivci držící se sdělení na facebookové události tak mohli přijít už v pokročilé fázi koncertu. Jako organizační chybu můžeme zmínit také to, že se areál potýkal s nedostatkem míst na sezení.

Duo předskokanů zahájilo akci přibližně půl hodinovým setem, ve kterém zahrálo několik autorských písní. Ty byly na pomezí popu, folku a trampských písní a jedna z nich byla dokonce napsaná v brněnském hantecu. Duo bylo hezky sehrané, k rytmickému rozhození nedocházelo a zpěv byl čistý. Dobrá intonace byla navíc podpořena velmi dobrou srozumitelností textu.

Pocta Zuzaně Navarové začala hrát přibližně dvacet minut po devatenácté hodině. Zpěvačka Barbora Červinková na samém začátku krátce představila kapelu. Poté už zazněla první písen Mami, já vodu nechci, kterou zpěvačka věnovala Zuzaně Navarové do nebe. Kapela už zde předznamenala průběh celého koncertu, neboť byla od prvních tónů perfektně sehraná a už zde se svými sóly představili trumpetista Nick Arthofer a kytarista Tomáš Pecka. Kromě ukázkového sólového zpěvu kapela předvedla i výborné a dokonale čisté doprovodné vokály. Ze začátku však lehce ubíral hudebnímu zážitku poněkud předimenzovaný zvuk. Basy byly moc silné a výšky naopak až nepříjemně řezaly do uší, což se ovšem při koncertu částečně napravilo. Po úvodní písni zpěvačka pochválila nádherný prostor a vyzvala lidi k tanci. Po druhé písni Ke zdi, ve které se kapela povedeně přiblížila funkovému feelingu, se zpěvačka částečně omluvila a částečně si udělala srandu z počátečních organizačních zmatků. Publiku sdělila, že to je nepříjemné, ale že to není jejich chyba. Před písní Kolovrátek (kterou z nepochopitelných důvodů jiné kapely věnující se tvorbě Nerezu a Navarové často opomíjejí), Barbora Červinková sdělila, že někdy se přísně drží originálu a někdy si naopak písně lehce přizpůsobí. U Kolovrátku oproti originálu značně přitvrdili, zejména v mezihře s výraznou basovou linkou, která se tak přiblížila k hard rocku, což ovšem písni ani trochu nevadilo.

Ze začátku se sice zdálo, že kapela bude dávat přednost spíše písním, které Zuzana Navarová nahrála s kapelou Nerez. Postupně se ale dostalo rovným dílem i na kusy z doby působení s kapelou Koa. Zpěvačka Barbora Červinková skvěle intonovala, s kapelou byla výborně sezpívaná a všem textům bylo dokonale rozumět. Jako obrovské plus lze označit, že se zpěvačka nesnažila Zuzanu Navarovou imitovat, ale písně zpívala po svém, ale s obrovskou dávkou úcty k originálu. Barva jejího hlasu navíc k těmto skladbám sedí. Její zpěv nádherně dokreslovaly doprovodnými vokály Tomáše Pecky, Antonína Jíny, Nicka Arthofera a Jana Nerudy, z nichž první tři dostali prostor, aby ukázali také výborný sólový zpěv.

Taktéž instrumentální stránka byla na nesmírně vysoké úrovni. Kapela byla velice dobře sehraná. K mírnému rozhození došlo pouze v písních Kytička a na začátku při čísle Já s tebou žít nebudu. V obou případech šlo ale pouze o krátké zaváhání, které bylo v zápětí napraveno. V podání kapely výborně vyzněly přesné „imitace“ originálních verzí i více upravené kusy, ve kterých byly aranže udělány velmi citlivě. Skvělé frázovaní všech členů kapely bylo nejvýraznější v kytarových doprovodech Tomáše Pecky a Stanislava Šedivého, které byly podpořeny výtečně posazenými basovými linkami Jana Nerudy. Antonín Jína vedle krásného zpěvu ukázal, že dynamický rozptyl jeho hry je obrovský. Od jemných beatu se shakerem se dokázal dostat přes dico rytmus až k hard rocku, vždy přesně jak daná píseň potřebovala. Celkový zvuk kapely pak dotvářely melodie trubky v podání Nicka Arthofera, či sóla kytaristy Tomáše Pecky. Příjemným plusem bylo také průvodní slovo zejména zpěvačky, které nebylo zbytečně dlouhé a sršelo vtipem. Velice milé bylo, když kapela před poslední píseň vložila ještě Orlici, kterou si přál jeden z diváků. Závěrečná Andělská dokázala i přes svoji velice jemnou a intimní náladu vytvořit vrchol koncertu, což bylo dozajisté způsobeno i písní takovou (přece jen se jedná o jednu z nejkrásnějších českých písní), ale výborná interpretace na tom má taktéž značný podíl.

I když mohly počáteční zmatky diváky lehce rozhodit, je důležité zmínit, že na nich kapela neměla žádný podíl a šlo o chybu pořadatelů. Jsem ale přesvědčen, že Pocta Zuzaně Navarové dokázala svým výkonem nakonec rozněžnit i ty nejnevrlejší diváky a všichni nakonec odcházeli spokojení.

Předskokani:

Aleš Bojanovský – zpěv, kytara

Ondřej Bojanovský – perkuse

Pocta Zuzaně Navarové:

Barbora Červinková – zpěv, perkuse

Tomáš Pecka – zpěv, kytara

Antonín Jína – zpěv, bicí, perkuse

Jan Neruda – baskytara, zpěv

Stanislav Šedivý – kytara, perkuse

Nick Arthofer – trubka, zpěv, perkuse

setlist:

Mami, já vodu nechci (Koa)

Ke zdi (Nerez)

Samba v dešti (Nerez)

Somrkrálka blues (Nerez)

Kočky (Nerez)

Kolovrátek (Nerez)

Lajla tóv – Dobrou noc (Koa)

Na vařený nudli (Nerez)

Svátek má Žofie (Koa)

Námořnická (Koa)

Do posledního dechu (Nerez)

Čert ví proč

Tisíc dnů mezi námi (Nerez)

Kytička

Já s tebou žít nebudu (Nerez)

Cesta dom’ (Koa)

Marie (Koa)

Aj, Maryčka Čičery (Nerez)

Orlice (Koa)

Andělská (Koa)

čtvrtek 7. srpna v 18 hodin, Letní kino na hradě Špilberk

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat
  • Hana

    13. února 2026, 7:16
    Skvělá kapela, skvělá recenze. Těším se na další setkání.

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více