Jubilejní desátý ročník multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno nabídl jako jednu z prvních akcí koncert uskupení Pocta Zuzaně Navarové, který se odehrál v letním kině hradu Špilberk. Jak z názvu kapely jasně vyplývá, toto uskupení se věnuje interpretaci písní, které zpívala a často i napsala Zuzana Navarová, od jejíhož úmrtí uplynulo minulý rok v prosinci dvacet let. Kapela ve složení Barbora Červinková (zpěv, perkuse), Tomáš Pecka (zpěv, kytara), Antonín Jína (zpěv, bicí, perkuse), Jan Neruda (baskytara, zpěv), Stanislav Šedivý (kytara, perkuse) a Nick Arthofer (trubka, zpěv, perkuse) zahrála setlist, ve kterém byly rovnoměrně zastoupeny písně skupiny Nerez, ve které Navarová začínala, i songy, které zpěvačka později nahrála s kapelou Koa.
Koncert se bohužel neobešel bez počátečních organizačních zmatků. Organizátoři v den konání oznámili, že v 18 hodin (původně avizovaný začátek koncertu) bude teprve otevřený areál a v 18:30 vystoupí předskokani Aleš (zpěv, kytara) a Ondřej (perkuse) Bojanovští. Na hlavní hvězdu večera mělo podle sdělení dojít až ve 20 hodin. Taková oznámení na poslední chvíli nejsou košer ani v rámci samostatného koncertu, o to více je to nepřípustné u akce v rámci festivalu, kde diváci mohli počítat s tím, že stihnou ještě další koncert (například duo Puuluup ve 20 hodin v Sonu). Tato změna byla navíc oznámena pouze na události na facebooku a k těm, kteří tuto sociální síť nepoužívají a řídili se striktně rozpisem na stránkách festivalu, se tyto informace nedostaly vůbec. Zmatky byly podpořeny ještě tím, že Pocta Zuzaně Navarové nakonec začala už v 19:23, poctivci držící se sdělení na facebookové události tak mohli přijít už v pokročilé fázi koncertu. Jako organizační chybu můžeme zmínit také to, že se areál potýkal s nedostatkem míst na sezení.
Duo předskokanů zahájilo akci přibližně půl hodinovým setem, ve kterém zahrálo několik autorských písní. Ty byly na pomezí popu, folku a trampských písní a jedna z nich byla dokonce napsaná v brněnském hantecu. Duo bylo hezky sehrané, k rytmickému rozhození nedocházelo a zpěv byl čistý. Dobrá intonace byla navíc podpořena velmi dobrou srozumitelností textu.
Pocta Zuzaně Navarové začala hrát přibližně dvacet minut po devatenácté hodině. Zpěvačka Barbora Červinková na samém začátku krátce představila kapelu. Poté už zazněla první písen Mami, já vodu nechci, kterou zpěvačka věnovala Zuzaně Navarové do nebe. Kapela už zde předznamenala průběh celého koncertu, neboť byla od prvních tónů perfektně sehraná a už zde se svými sóly představili trumpetista Nick Arthofer a kytarista Tomáš Pecka. Kromě ukázkového sólového zpěvu kapela předvedla i výborné a dokonale čisté doprovodné vokály. Ze začátku však lehce ubíral hudebnímu zážitku poněkud předimenzovaný zvuk. Basy byly moc silné a výšky naopak až nepříjemně řezaly do uší, což se ovšem při koncertu částečně napravilo. Po úvodní písni zpěvačka pochválila nádherný prostor a vyzvala lidi k tanci. Po druhé písni Ke zdi, ve které se kapela povedeně přiblížila funkovému feelingu, se zpěvačka částečně omluvila a částečně si udělala srandu z počátečních organizačních zmatků. Publiku sdělila, že to je nepříjemné, ale že to není jejich chyba. Před písní Kolovrátek (kterou z nepochopitelných důvodů jiné kapely věnující se tvorbě Nerezu a Navarové často opomíjejí), Barbora Červinková sdělila, že někdy se přísně drží originálu a někdy si naopak písně lehce přizpůsobí. U Kolovrátku oproti originálu značně přitvrdili, zejména v mezihře s výraznou basovou linkou, která se tak přiblížila k hard rocku, což ovšem písni ani trochu nevadilo.
Ze začátku se sice zdálo, že kapela bude dávat přednost spíše písním, které Zuzana Navarová nahrála s kapelou Nerez. Postupně se ale dostalo rovným dílem i na kusy z doby působení s kapelou Koa. Zpěvačka Barbora Červinková skvěle intonovala, s kapelou byla výborně sezpívaná a všem textům bylo dokonale rozumět. Jako obrovské plus lze označit, že se zpěvačka nesnažila Zuzanu Navarovou imitovat, ale písně zpívala po svém, ale s obrovskou dávkou úcty k originálu. Barva jejího hlasu navíc k těmto skladbám sedí. Její zpěv nádherně dokreslovaly doprovodnými vokály Tomáše Pecky, Antonína Jíny, Nicka Arthofera a Jana Nerudy, z nichž první tři dostali prostor, aby ukázali také výborný sólový zpěv.
Taktéž instrumentální stránka byla na nesmírně vysoké úrovni. Kapela byla velice dobře sehraná. K mírnému rozhození došlo pouze v písních Kytička a na začátku při čísle Já s tebou žít nebudu. V obou případech šlo ale pouze o krátké zaváhání, které bylo v zápětí napraveno. V podání kapely výborně vyzněly přesné „imitace“ originálních verzí i více upravené kusy, ve kterých byly aranže udělány velmi citlivě. Skvělé frázovaní všech členů kapely bylo nejvýraznější v kytarových doprovodech Tomáše Pecky a Stanislava Šedivého, které byly podpořeny výtečně posazenými basovými linkami Jana Nerudy. Antonín Jína vedle krásného zpěvu ukázal, že dynamický rozptyl jeho hry je obrovský. Od jemných beatu se shakerem se dokázal dostat přes dico rytmus až k hard rocku, vždy přesně jak daná píseň potřebovala. Celkový zvuk kapely pak dotvářely melodie trubky v podání Nicka Arthofera, či sóla kytaristy Tomáše Pecky. Příjemným plusem bylo také průvodní slovo zejména zpěvačky, které nebylo zbytečně dlouhé a sršelo vtipem. Velice milé bylo, když kapela před poslední píseň vložila ještě Orlici, kterou si přál jeden z diváků. Závěrečná Andělská dokázala i přes svoji velice jemnou a intimní náladu vytvořit vrchol koncertu, což bylo dozajisté způsobeno i písní takovou (přece jen se jedná o jednu z nejkrásnějších českých písní), ale výborná interpretace na tom má taktéž značný podíl.
I když mohly počáteční zmatky diváky lehce rozhodit, je důležité zmínit, že na nich kapela neměla žádný podíl a šlo o chybu pořadatelů. Jsem ale přesvědčen, že Pocta Zuzaně Navarové dokázala svým výkonem nakonec rozněžnit i ty nejnevrlejší diváky a všichni nakonec odcházeli spokojení.
Předskokani:
Aleš Bojanovský – zpěv, kytara
Ondřej Bojanovský – perkuse
Pocta Zuzaně Navarové:
Barbora Červinková – zpěv, perkuse
Tomáš Pecka – zpěv, kytara
Antonín Jína – zpěv, bicí, perkuse
Jan Neruda – baskytara, zpěv
Stanislav Šedivý – kytara, perkuse
Nick Arthofer – trubka, zpěv, perkuse
setlist:
Mami, já vodu nechci (Koa)
Ke zdi (Nerez)
Samba v dešti (Nerez)
Somrkrálka blues (Nerez)
Kočky (Nerez)
Kolovrátek (Nerez)
Lajla tóv – Dobrou noc (Koa)
Na vařený nudli (Nerez)
Svátek má Žofie (Koa)
Námořnická (Koa)
Do posledního dechu (Nerez)
Čert ví proč
Tisíc dnů mezi námi (Nerez)
Kytička
Já s tebou žít nebudu (Nerez)
Cesta dom’ (Koa)
Marie (Koa)
Aj, Maryčka Čičery (Nerez)
Orlice (Koa)
Andělská (Koa)
čtvrtek 7. srpna v 18 hodin, Letní kino na hradě Špilberk
Hana
13. února 2026, 7:16