Páteční den svaté Cecílie mohl každý prožít po svém. Jednou z možností, jak patronku hudebníků náležitě uctít, byl večerní koncert v rámci koncertního cyklu staré hudby Hudební lahůdky konaný v Přednáškovém sále Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Již jména interpretů předznamenávala, že to bude volba přinejmenším správná. Zpěvačka Evelyn Tubb a loutnista Michael Fields totiž navštívili Brno už minulý rok z důvodu pěvecké masterclass, kterou společně vedli. Završili ji závěrečným vystoupením v Kapitulní síni minoritského kláštera s programem nazvaným Pod paprsky Krále Slunce. Brněnskému publiku a účastníkům kurzů předvedli, jak propracovaně a podmanivě se dá se starou hudbou při interpretaci zacházet a svým přístupem nadchli. Letos jsme je u nás opět přivítali v listopadových dnech, konkrétně 22.–26. 11., kdy proběhla pěvecká a ansámblová interpretační masterclass Art of the Song v prostorách Konzervatoře Brno. Dvojice lektorů svým koncertem tentokrát celé hudebně-vzdělávací setkání zahájila.
Název koncertu Like as the Lute delights s podtitulem „Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I.“, jasně odhaluje jeho repertoárovou náplň. Program byl sestaven ze skladeb Johna Dowlanda a jeho současníků, z nichž mnohé ovlivnil. Převážnou většinu tvořily písně s texty o lásce ve všech možných podobách: naplněné, nenaplněné, ztracené, náboženské... Byly rozděleny do bloků, k nimž Michael Fields někdy přidal komentář objasňující obsah či okolnosti vzniku. Několik skladeb bylo určeno sólové loutně – Fields ji měl však pevně v moci a technicky perfektně ovládnutou. V důsledku uspořádání písní nálada postupně klesala a ve druhé půli koncertu se povětšinou nesla ve znamení nářku, trápení a zármutku. Koncert ale ani na chvíli nenudil – Tubb a Fields dokázali udržet napětí, i když melancholii stále prohlubovali.
Ačkoli jsou písně určené pro zpěv s doprovodem loutny, u dvojice Tubb & Fields v žádném případě o doprovázení hovořit nelze. Je obtížné najít označení, které by vystihlo jejich dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní, a zároveň nebylo jaksi krkolomné. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“. Evelyn a Michael spolupracují již od studií a je to velmi znát. Vědí, co jeden od druhého čekat, a tak se nemusí omezovat při drobných improvizovaných momentech, které občas z obsahu či nálady písní vyplynou samy. Očividně i velmi blízce cítí výrazové substance jednotlivých skladeb, které jsou někdy odlišitelné jen při hlubším a poctivějším prozkoumání.
Dokonalá znalost a představa o výsledném znění skladeb, přesněji by se mohlo říci erudovanost v celkovém repertoáru i jednotlivých položkách programu, je základem jejich hudebního projevu. Technická vybavenost Fieldsovy hry již byla zmíněna. Podobně jako u něj je tomu i u Evelyn Tubb – její práce s rozličnými odstíny hlasu je fascinující. Jednu specifickou barvu či způsob dokáže použít ve stejné kvalitě bez ohledu na polohu, ať už střední, vysokou či nízkou. Nejvýraznější byly tmavé, prozívnuté spodní tóny a jemná a měkká piana, na poslech nesmírně libá. Ozdoby a ornamentace nikdy nezněly rozmazaně, vždy byly přesné a konkrétně vykreslené. Některá místa však zněla příliš ostře a úzce, až nepříjemně, to už je ale otázkou vkusu nebo aktuální hlasové dispozice. Evelyn využívá i mnoha výrazových prostředků, které její vokální projev nedokreslují, ale jsou jeho pevnou součástí. Z některých písní vytváří až jakési miniopery. Prochází rolemi vypravěče nebo přenáší obsah textů do imaginárního prostředí, k popisnému účelu využívá gest a zřetelné mimiky. Její výraz a zpěv je rozpohybovaná a hluboce prožitá hudba, která souzní s hrou loutnisty.
Z hudebního hlediska byl koncert výjimečným zážitkem, z organizačního hlediska některé věci nefungovaly stoprocentně. Velmi potěšující bylo, že místa Přednáškového sálu byla do jednoho zaplněna. Jan Čižmář, hlavní iniciátor a organizátor akce, v úvodním slově vyjádřil překvapení nad neočekávaně velkou účastí a omluvil se za nedostatek tištěných programů. Chybějící programy v důsledku nepředvídatelné návštěvnosti jsou pochopitelné, ale zdálo se, že jejich počet se nerovnal ani počtu sedadel, tedy nejmenší možné kapacitě sálu. Koncert byl natáčen zvukově i vizuálně a z toho důvodu byl prostor pódia osvětlen třemi reflektory. Bylo však nepříjemné, když těsně před začátkem jeden z techniků pravý reflektor pootočil a bohužel takovým směrem, že část publika přímé světlo zpočátku oslepovalo. Prostor sálu byl především pro neorenesanční styl vhodně zvolený, nevhodný ale byl hluk způsobený venku projíždějícími tramvajemi. To je bohužel problém, s kterým organizátor nic nezmůže, trvá-li na vybraném místě. Aspekt rušivý pro posluchače i interprety zmírnil samotný Michael Fields připomínkou krále Artuše a jeho otáčení v hrobě při zaslechnutí takového hluku. Mimo Artuše byli ještě v úvodu zmíněni Orfeus a sv. Cecílie jako ti, jimž je koncert věnován. Uctění koncertem s vysokou uměleckou úrovní a radostí z provozované hudby by si její pomyslní strážci jistě nechali líbit.
Like as the Lute delights, Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I. Evelyn Tubb & Michael Fields, zpěv & loutna. 22.11.2013, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská Galerie, v rámci cyklu Hudební lahůdky.
Maurice Greene (1696 – 1755: Orpheus with his Lute (William Shakespeare), Thomas Campion (1567 – 1620): When to her lute Corinna sings (Booke of Ayres VI, 1601), John Dowland (1563 – 1626): A Fancy — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Like as the Lute delights (Songs for the Lute IV, 1606), Thomas Campion (1567 – 1620): Author of light, revive my dying spright (First Booke I, 1613), Never weather-beaten saile (First Booke XI, 1613), Robert Johnson (cca. 1583 – cca. 1634): As I walked forth one summer day; Woods, rocks and mountains and ye desert places; The Prince’s almain — sólová loutna; Care-charming sleep, thou easer of all woes; Have you seen but a white lily grow (Lbl Add. 15177 fol. 17v). Přestávka. John Dowland (1563 – 1626): Come againe, sweet love doth now invite (First Booke XVII, 1613), John Wilson (1595 – 1674): Take, o take those lips away (Select Musicall Ayres, 1652), John Dowland (1563 – 1626): Mistress White’s nothing — sólová loutna, William Lawes (1602 – 1645): Why so pale and wan, fond lover? (Autograph Songbook 46), John Dowland (1563 – 1626): Mr. Dowland’s Midnight — sólová loutna; Sorrow stay, lend true repentant teares (Second Booke III, 1600); Dye not before thy day (Second Booke IV, 1600); Mourne, mourne, day is with darknesse fled (Second Booke V, 1600),John Dowland (1563 – 1626): Melancholy Galliard — sólová loutna; Flow my teares, fall from your springs (Second Booke II, 1600); Deare, if you change I’le never chuse again (First Booke VII, 1613), John Dowland (1563 – 1626): Fortune, my foe, why dost thou frown on me? — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Griefe, keepe within and scorne (Songs for the Lute IX, 1606).
Zatím nebyl přidán žádný komentář..