Jana Jun Šrámková má široký záběr, ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přestože její nové album Nahá obsahuje nemálo energičtějších pasáží, nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost.
Talentovaná brněnská zpěvačka a skladatelka Jana Jun Šrámková má široký záběr. Zpívala s crazy-funkovou skupinou Grimasa čápa, exceluje v akustickém triu Tři masa (s druhou zpěvačkou Evou Doležalovou a jazzovým kytaristou Jaromírem Vitekerem), ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přitom jde spíše o volné uskupení muzikantů kolem Jany než o regulérní kapelu. Od demonahrávky Kočka a pes z roku 2006 skupina několikrát změnila složení a také zvuk. V roce 2009 vystoupili v pořadu České televize Na moll jako folkové trio – zpěvačka Jana, kytarista Martin Kroupa a hráč na akustickou baskytaru Tomáš Kedzior. První oficiální album Intimně v roce 2010 vzniklo už v úplně jiné sestavě – vedle kytar a basy se na desce objevila trubka Jana Přibila a obecně přibylo jazzových prvků. Sám jsem tehdy album přirovnával k projektu Selfbrush písničkáře Václava Havelky (dnes Please The Trees), k Umakartu Jaromíra Švejdíka nebo k albům Moniky Načevy). Tedy k těm muzikantům, kteří neřeší žánry a vybírají si stylotvorné prvky ze scény folkové, jazzové i elektronické. Psal jsem: „Žánrově album osciluje mezi poprockem a folkem, přičemž nejblíže má k nu jazzu.“ Uplynuly čtyři roky, Cat & Dogs po pauze (opravdu jsem o nich za tu dobu prakticky neslyšel) přicházejí s novou nahrávkou a mně se v hlavě honí podobné myšlenky a naskakují podobná přirovnání jako tenkrát. Jenže scéna se za těch pár let změnila, a tak na ní i kočka Jana se svými psy zaujímají nové místo.
Především se posunulo vnímání popu jako žánru. Ještě před pár lety se vůči němu kapely z okrajovějších žánrů často vymezovaly a v některých kruzích platil pop málem za sprosté slovo. Jenže mezitím vznikly úspěšné a přitom originální kapely, které mají blízko k tomu, jak se dnes, po ztrátě vlivu nadnárodních vydavatelství, vnímá pop ve světě. Za všechny můžeme jmenovat projekty Ille, Never Sol, duo Kieslowski nebo skupinu Lanugo. Tyto kapely mají různé kořeny (Lanugo začínalo velmi blízko jazzu, David Pomahač z Kieslowski byl rocker, Olga Königová z Ille byla členkou alternativně rockové Obří broskve), ale ve všech najdeme výraznou zpěvačku, která více než na komplikované „písničkářské“ texty vsází na emoce. Ze všech zmíněných skupin má Jana Šrámková se svými Cat & Dogs momentálně nejblíže k Markétě Foukalové a Lanugu. Nikoli přímou podobností písní, ale náladou a také mixem nahrávky, který v obou případech dává zpěvu jen tolik prostoru, aby se z posluchačova ucha nevytratili ostatní muzikanti.
Cat & Dogs totiž možná vznikli jako Janin autorský projekt, ale zvuk nového alba je navýsost kapelový. Mimochodem i to, že zpěv v první písni začíná zvukomalebným citoslovcem, situuje album spíše k popu než do písničkářské sféry. Přestože kolekce obsahuje nemálo energičtějších pasáží (funkový rytmus v Proměním slova, taneční Baletky, swingová mezihra s banjem a s hostujícím saxofonistou Janem Vašinou v Odlesku tváře), nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost. „V myšlenkách tak rozevlátá,“ zpívá Jana příznačně v druhé písni Havrani. S touto náladou korespondují neurčité, abstraktní texty, ve kterých se to přímo hemží atmosférickými jevy (Jinovatky, Mrak), padajícím listím nebo pápěřím či ptačími křídly. Všechno to nějak souvisí s pohybem vzduchu a ve vzduchu. Není vlastně vůbec žádným překvapením, že Jana do svých textů ráda obsazuje vítr. „Kolik let asi má vítr, co proletěl mezi nás?“ ptala se už na minulém albu. Tentokrát „do vlasů vítr fouká“ (V listí) a jinde „vánek foukne“ (Pápěří).
Kapelu, která pianistku a zpěvačku Janu Jun Šrámkovou na albu obklopuje, tvoří výborní muzikanti v čele s jejím dlouholetým souputníkem Martinem Kroupou. Na kontrabas a baskytaru hraje oblíbený brněnský sideman Jakub Šimáně. Basa je už od dob spolupráce s Tomášem Kedziorem klíčovým aktérem písní Cat & Dogs a Kuba tomuto očekávání dostál na výbornou (viz například píseň Mrak). Za bicími sedí zkušený hráč Pavel Bříza, jehož hra je tak náladotvorná, jak to projekt vyžaduje. Celkovou atmosféru alba však zdůrazňují dvě klavírní melodie bez bicích – titulní instrumentální skladba Nahá (hlas je v ní použit pouze jako nástroj) a závěrečný šanson Pro Mihu. V něm text vystupuje do popředí – ne proto, že by byl výrazně lepší než slova ostatních písní, ale proto, že zpěvačka se zde chce představit jako sólistka a kapela a zvukový mistr při mixu (což byl opět Kuba Šimáně) se tomuto záměru přizpůsobili. Cat & Dogs totiž skutečně oscilují mezi různými polohami a je dobře, že to nahrávka svým charakterem a také technickým zpracováním respektuje.
Cat & Dogs: Nahá. Vydala Jana Jun Šrámková 2014. 11 skladeb, celková stopáž: 38:13
Zatím nebyl přidán žádný komentář..