ProART: Klavírista Lubomyr Melnyk opět v Brně

15. březen 2019, 1:00

ProART: Klavírista Lubomyr Melnyk opět v Brně

Místodržitelský palác v Brně se stane dějištěm koncertu nejrychlejšího klavíristy na světě, který zde vystoupí se souborem ProART Company. Koncert navazuje na jejich společný projekt Poetické úvahy ve volných chvílích z roku 2017. Během večera vystoupí tanečníci Irene Bauer, Martin Dvořák, Mirka Prokešová a Vito Vidovič.

Klavírní virtuóz Lubomyr Melnyk se zapsal do povědomí milovníků klavírních tónů díky extrémně rychlému prstokladu. Melnyk se stal jednou z ikon současné post-klasické vlny, jeho osobitý hudební styl vychází z praxe korepetitora moderních tanečních lekcí choreografky Carolyn Carlson v Pařížské opeře. Je známý svou kontinuální hudbou, klavírní techniky založené na extrémně rychlých tónech a komplexních notových sériích, obvykle s drženým pedálem, ve snaze prolínat jejich vzájemné rezonance. Většina z jeho skladeb je pro klavír, ale jsou mezi nimi i komorní a orchestrální díla. Melnyk je rovněž autorem metodiky tzv. kontinuální hudby "The Art of Continuous Music". Je držitelem dvou světových rekordů: v jedné sekundě dokázal zahrát 19,5 not a po celou hodinu dokázal hrát mezi 13-14 notami za sekundu. Melnykovu hru v Brně doplní tanečníci Irene Bauer, Martin Dvořák, Mirka Prokešová a Vito Vidovič. Společné vystoupení je ohlášeno na 26. dubna od 19:30 v barokním sálu Místodržitelského paláce.

Lubomyr Melnyk/ foto archiv ProART

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více