Učitelka v Africe VII.: Zoo, zvířata, lidé a tanečky

Učitelka v Africe VII.: Zoo, zvířata, lidé a tanečky

Když jsem se doslechla, že naše škola plánuje výlet u příležitosti oslav dne mládeže, byla jsem velice překvapená. Neboť to, že by děti někam hromadně vyrážely za zdi naší školy a v doprovodu učitelů, jsem tu ještě nezažila. Tenhle výlet do nedaleké zoologické a botanické zahrady jsem si nechtěla nechat ujít a tak jsem vyměnila tričko a kalhoty špinavé od barev za slušnou sukni a halenku a požádala sestru, zda bych mohla jet také.

Vyráželo se ve dvou dnech, nejprve první stupeň – ovšem bez první a druhé třídy, prý by se malé děti v zahradách mohly ztratit. No není divu, když prvňáčci a druháci v Africe jsou spíš takové malé šelmičky, které se teprve učí, co to je poslouchat učitele a sedět v lavici. Následující den jel stupeň druhý. Já se přidala k prvnímu stupni a šokovalo mě, že celá akce byla na africké poměry dobře organizovaná. Minibus ke škole opravdu přijel ve slíbených devět ráno a padesát dětí z různých tříd se namačkalo do jeho celého prostoru. Zambijské cestování je velice kontaktní. Bohužel z každé třídy jelo jen pár dětí, neboť ne každá africká rodina si může dovolit zaplatit 10 kwacha (asi 40 Kč) dítěti či dvěma za školní výlet. Na druhou stranu to bylo štěstí pro řidiče minibusu, který se tak vracel ke škole pro zbylých padesát dětí pouze jednou. Kolik dětí bylo opravdu přítomno na výletě netuším. Učitelé dorazili do zoologické zahrady autem se setrou, neboť afričtí učitelé se žáků straní, jak jsem již zmínila, a každý z nich mi sdělil jiné číslo. Všechna numera se ale pohybovala kolem stovky.

Na auto se setrou a učiteli jsem my dobrovolníci a děti čekali před zoo zhruba hodinku – prostě bez čekání se v Africe nic neobejde, ale já už jsem tomu celkem přivykla. Mohla jsem tak sledovat mističky plné různých dobrot, nejčastěji z kukuřice, které sebou děti měly nachystané od rodičů. To mě podnítilo k dotazu na čas návratu, který jsem vznesla hned po příjezdu sestry. Já sebou k jídlu neměla nic, dle zvyklostí z ČR jsem předpokládala, že na oběd budeme zpět. Ale návrat byl plánován až na půl čtvrtou. Po dalším čekání, než sestra vyřídila zaplacení vstupného, jsme se před jedenáctou přeci jen dostali do zahrad. A zde jsme opět hodinu čekali, neboť prohlídka zvířat byla naplánovaná až na dvanáctou. Naštěstí je v botanické zahradě i dětské hřiště, které nám čekání zpříjemnilo, a blízko něj i bazén, na který se všichni těšili – ten byl ale zavřený.

Přesně ve dvanáct jsem konečně vyrazili do zoo! Celá prohlídka pro mě byla naprostým překvapením. Nejenom že naše děti byly potichu, ale měli jsem i průvodce, který vyrukoval se vzdělávacím programem pro školy a vykládal jak o rostlinách, tak o zvířatech. Na chvilku jsem si myslela, že jsem zpět v Evropě. A byla jsem opravdu potěšena, že tu takové věci začínají fungovat, jen bohužel ne pro všechny. Nicméně program neprogram, nejmenší holčičky měly daleko větší zážitek z toho, že se nás, dobrovolníků můžou držet za ruce a při té příležitosti i zapomínaly drát se k plotům, aby se mohly podívat blíž na zebry, pštrosy, prasata, dikobrazy, antilopy, divoké psy, velbloudy a plno dalších zvířat. Jen k výběhu lvů se nikdo neodvážil úplně přiblížit.

Velbloudí výběh byl sám o sobě velkým zážitkem. Obrovská travnatá plocha vypadala zprvu úplně prázdná. Náš odvážný mladý průvodce přeskočil plot, vyškrábal se na strom a utrhl zelenou větvičku. Poté zmizel někde v dálce. Za chvilku se objevil s větvičkou v ruce couvající před dvojicí ohromných hnědých zvířat, na která naše děti hleděly jak na zjevení. Velblouda zambijské děti vůbec neznají a tak jsem se dokonce i já mohla blýsknout nějakou tou vědomostí. Byla jsem vcelku ráda že kolem sebe mám černošské děti, protože u nás by mě děti informacemi o velbloudech, které nasbíraly na dovolených v Tunisu a Egyptě, určitě převálcovaly.

Ke konci procházky parkem nás u výběhu s opicemi napadlo stádo štípavých mravenců. Povyk dětí se opičákům ohromně líbil a tak všichni naskákali na plot a podporovali děti v hlasitých projevech. Posledním zastavením v zoo bylo vzdělávací centrum, kde si náš průvodce posadil žáčky kolem sebe a zkoušel, co si z jeho výkladu pamatují. Kdo odpověděl správně, mohl odejít zase zpět na hřiště. Další program spočíval opět v čekání – tentokrát na to, až se najdou ztracené klíče od bazénového oplocení. Po chvilce začala u bazénu hrát hudba a tak jsem si s dětmi i zatančili. S tancem měly holčičky menší problém. Přeci nemohou tančit, když nemají chitengu: dvoumetrový kus barevné látky, který se v Zambii tradičně nosí omotaný kolem boků jako sukně. Při tanci se používá seskládaný do tlustého bederního pásu, zesíleného především nad zadkem, aby se při vrtění boky zdůraznil pohyb. Nakonec jsme problém vyřešili poskládáním svetýrků školních uniforem, které si holčičky přivázaly kolem boků a šejkovaly jedna radost.

Pokračování za týden →

← Předchozí díl

Ilustrační foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvy Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.  více

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Třetí část vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii.  více


Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Nejčtenější

Kritika

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více