Učitelka v Africe VIII.: jenom žádný spěch

25. srpen 2014, 0:54
Učitelka v Africe VIII.: jenom žádný spěch

Už několikrát jsem si ověřila, že se v Africe nedá nic uspěchat, a to ani v případech, kdy byste si rádi naplánovali dovolenou. V takových situacích zabere nějakou tu chvilku zkoordinovat všechny věci dohromady, ale nakonec se nám – dobrovolnicím z City of Hope – podařilo vzít si na čtrnáct dnů volno. Naším cílem byl Zanzibar.

V pondělí ráno 28. dubna jsme obloženi batohy vyrazili na autobusové nádraží. Většina autobusů na Zanzibaru vypadá spíše jako malý náklaďáček, jehož nákladní prostor je uzpůsoben k sezení. Neměli jsme přesně zvolenou destinaci, kam chceme doputovat, shodli jsme se pouze na východním pobřeží. To, že jsme nakonec dorazili na úplný sever ostrova, jsme zjistili až druhý den, ale vlastně to vůbec nevadilo. Náš autobus byl k Patriciině nelibosti celkem obyčejným africkým autobusem. Jeho kouzlo se nám odkrývalo postupně cestou, kdy se začal plnit lidmi. Na kontaktní jízdu v hromadných dopravních prostředcích jsem si samozřejmě ze Zambie zvykla. Až jsem se bála, že se budu cítit dost opuštěná v brněnských tramvajích. Ale to, jak se autobus naplnil na Zanzibaru, byl i pro zambijana Mukuku šok. Lidé si seděli na klínech a stáli si vzájemně na nohou, na posledním schůdku v otevřených dveřích stáli asi tři muži, kteří se drželi čeho se dalo a za jízdy vláli venku. V Africe se necestuje zrovna na lehko a pokud spolucestující nejsou obtíženi pytli plnými všemožných věcí, tak táhnou drůbež nebo malé děti. Nejlépe také všechno najednou. Když nastoupila muslimská maminka s kojencem, dostala jsem evropský tik a chtěla jsem ji pustit sednout, jenže to v tom obložení lidmi nešlo. Opravdu ten největší šok, který jsem v Africe zažila, bylo to, že mi ta maminka strčila svého čtyřměsíčního chlapečka do náruče. Ten začal okamžitě plakat a zkoumat bílou barvu mé pleti – naštěstí ho pohyb autobusu vždy zaručeně uklidnil. Horší to bylo v zastávkách, kdy jsem se ho snažila konejšit, co to šlo. Nakonec zabralo pobrukování Beatles, což všem ženám kolem přišlo legrační, ale malý usnul. Svým úlovkem jsem se snažila pochlubit zbytku výpravy, ale zjistila jsem, že Justýna a Patricie vyfasovaly děti na klín taky. Ty jejich ale plakaly víc.

Na Zanzibar jsme dorazili lehce před západem slunce. V přístavu nás čekal průvodce, který nám pomohl s vízy a dovedl nás do pohádkového hotelu v arabském stylu s obrovskými postelemi, špičatými okýnky, klimatizací a teplou masážní sprchou. Snídaně se podávala na střešní terase, kde jsme trávili i večery a kochali se pohledem na moře a rybí a zeleninovou tržnici. V té jsem si koupila chili papričku k vylepšení nedělního obědu. Jsem milovníkem chili, ale to co jsem zažila po pozření této delikatesy se nedá vypovědět. Chvíli jsem ležela na posteli a čekala zda budu mít halucinace, kůže po celém těle mě pálila a tvořili se na ní červené flíčky. Zapotila jsem se natolik, že jsem si musela dát sprchu. Z papričky jsem snědla jen čtvrtinu, ostatní putovalo do koše. Tanzanie, Zanzibar a Stone Town – to je úplně jiná Afrika, než na kterou jsme byli zvyklí ze Zambie.

Především Zanzibar oplývá bohatou historií spojenou s Arabskou vládou. Stone Town je typické přístavní arabské městečko, s malými uličkami, balkónky, modlitebnami a centrem obehnaným pozůstatky zdí. Na Zanzibaru se pěstuje arabské zlato – tedy koření, jehož je plno i na všech tržištích. Obrovským rozdílem oproti Zambii byla čistota ulic, a to i přesto, že se každý večer u přístaviště na promenádě pořádá velký trh s jídlem. Na ohništích vedle stánků vám prodejci připravují ty nejdelikátnější pochutiny – tygří krevety, chobotnice, žraloky, krokodýly, kuřata obalená v nejrůznějších koření, speciální zanzibarskou pizzu, smažené banány sladké i slané, flafely, kasawu (tradiční Africká plodinu, lehce podobnou bramborám) a mnoho dalšího. Vše je možné spláchnout šťávou z čerstvého manga, pomerančů, ananasu či kokosovým mlékem. Velký vliv na pořádek ve městě má právě nemožnost zakoupení alkoholu, či jeho veřejného popíjení. V nabídce je jen silná káva, vodní dýmky nebo marihuana.

Arabové jsou zdatní obchodníci a život v arabské části Afriky se mi zdál trochu více na úrovni, než v chudobné křesťanské Zambii. Tržnice oplývali suvenýry, oblečením, šperky a nabídkami atraktivních výletů na návštěvu plantáží s kořením, výlety na okolní ostrovy, potápění se s delfíními a prohlížení podmořských korálů. Přesto že turistický ruch a oceán zajišťuje větší šance na sehnání si obživy, je i zde velká chudoba. Velkým šokem pro mě bylo vidět žebrat malé muslimské holčičky, i když byly černé pleti, nějak mi to k těm muslimským šátků nesedělo tak jak mi to bohužel přijde přirozené u zambijských bosích dětí v roztrhaných tričkách. Přímořská letoviska na Zanzibaru jsou místa, kde se v těsné blízkosti potkává velká chudoba s neuvěřitelným bohatstvím. Pokud se zrovna neubytujete v nějakém luxusním hotelu, který je spolu s pláží od okolí oddělen vysokou zdí, můžete život ve zdejších vesnicích pozorovat téměř z lehátka na pláži. Kolem té jsou cedule žádající turisty o respektování zdejší kultury a s tím související patřičné zahalovaní. To mělo za následek, že veškeré letní minišaty, tílka a sukničky, které jsem si do Afriky dovezla, zůstaly ležet netknuté i během mé dovolené. V Africe se prostě nohy neukazují, ať už v té muslimské nebo křesťanské.

Na začátku zpáteční plavby se rozdávaly malé černé sáčky s nápisem sick back. Přišlo mi to úsměvné, ale poté co loď vyrazila, jsem pochopila. Asi po třiceti minutách plavby sundávala většina žen své roušky z obličejů a šátky z vlasů a svorně zvracely doprovázené v tom i svými ratolestmi. Zbytek dne jsme strávili na vlakovém nádraží v Dar es Salaamu. Vlak měl dojezd o půl druhé a o půl druhé skutečně vyrazil, jenže se po deseti minutách jízdy zastavil a po půl hodině stání jsme se rozjeli opačným směrem a dorazili opět do Dar es Salaam. Zde naštěstí fungoval rozhlas a tak jsem se dověděli, že je nutné opravit lokomotivu a tak se odjezd vlaku posouvá na pátou, no a o půl šesté se posunul na půl devátou. Cestou jsem samozřejmě nabrali ještě nějaké další zpoždění a tak jsem místo neděle odpoledne dorazili do Kapiri v pondělí ráno. Ale co, v Africe stejně není kam spěchat. Cesta zpět tak začala ve čtvrtek dopoledne a skončila se v pondělí ráno na autobusovém nádraží v Lusace.

Konec. První díl →

← Předchozí díl

Foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Třetí část vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii.  více


Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce