Po páteční exkurzi v místních tančírnách jsem hned další den zamířila přímo do producentského studia, abych si poslechla nejžhavější novinky, které ještě nespatřily světla hitparád. Tuto exkurzi jsem ocenila více než páteční kolečko po klubech, ale přesto mi přišel vhod výpadek elektrického proudu, což je v Zambii naprosto běžná záležitost. V producentské dílně tak bylo možno zaslechnout i další hudební instrumenty jako třeba housle nebo normální klavír – narozdíl od toho syntetického, který se používá k doprovodu tanečních písniček. Nejvíce mě potěšily kusy nedeformující lidský hlas. V tomto směru byl velkým zážitkem poslech skladby, ve které někdejší sekretářka producentova bratra odhalila své hlasové možnosti. Byl to sytý černošský hlas připomínající Whitney Houston a i když se hudba opět blížila africkému popu, zpěv byl podmanivý. Méně nadšená jsem byla z textů, které poetikou zrovna neoplývaly, ale to se zrovna od tanečních skladeb asi stejně neočekává. U pomalejších písní kladli zpěváci důraz na silný prožitek, který mi připadal až příliš patetický, ale k černošské hudbě to vlastně tak nějak patří.
Nakonec jsem znavená zamířila zpět do City of Hope, kde na mě čekal další hudební zážitek, tentokráte úplně jiného typu. Společně s bratry františkány, sestrou Charmmen a německou dobrovolnicí Meike, připravují naši sirotci koncert pro sponzory. Když jsem uslyšela v jejich podání velkou hitovku Michaela Jacksona – We Are The World, chvilku jsem si myslela že král popu povstal z mrtvých. Možná až v téhle chvíli jsem si uvědomila, jak moc černošská jeho hudba byla a jak geniálně dokázal její tradice přizpůsobit euro-americkému posluchači. I další skladby, které holky za hudebního doprovodu bratří a Meike pro koncert připravují, mají podobný nádech. Jde většinou o gospely, ve kterých je stále zachováván jakýsi dialog sboru a sólisty – původně kněze. Často je možné zaslechnout – a to ne jen v případě příprav na zmíněný koncert – známé melodie starších velkých hitů, jejichž texty jsou přebásněny k oslavě Boží milosti. Slyšela jsem tak třeba Go West od Pet Shop Boys. V případě těchto cover verzí je rytmika písní často zpomalena a znějí pak velice utahaně. Celý koncert je ve stylu africké poetiky laděn jako velkolepá, dojemná produkce, plná tančících a zpívajících černošských děti. Podobně jak to známe právě z klipů Michaela Jacksona.
Přepracovávání písní v náboženském duchu nepostihuje v Africe jen populární skladby, ale i tradiční africké písně. Myslím, že je to spíš ke škodě věci. Důvod je zřejmě v záměru, ke kterému původní černošské písně a tance vznikaly. Obřady uctívající přírodní božstva se dnes odehrávají už jen k potěše turistů, takže se texty většiny písní lehce přeformulovaly a za doprovodu bubnů se zpívají při bohoslužbách. Náboženská píseň tu má velkou váhu – je téměř na stejné úrovni jako modlitba. Využívá se jí při modlitbách růžence a v kostele je doprovázena i tanci. Písně oslavující Boha, Marii, či nějakého světce se zpívají nejčastěji a doprovázejí se jimi domácí práce i rukodělné činnosti – aspoň tak jsem se s nimi mohla setkat já. Nezřídka se tato tématika objevuje i v populární hudbě. V místech zvýšeného turistického ruchu jako je například Livingstone, se lze častěji setkat s původními písněmi. Kolik písní se zachovalo a stále žije v původním znění je poněkud těžké určit. Sami interpreti se vlastně ztrácejí v tom co je původní a co předělané.
Tradiční africké hudební nástroje se v moderní hudbě příliš neobjevují, využívá se jich spíš k nějakým těm domácím produkcím. Ty působí při komunitním způsobu života, který se zde hodně praktikuje, jako soukromá představení. A nebo právě při náboženských obřadech. Pokud se ale připravuje koncert a nebo se hraje na svatbách či při oficiálnějších příležitostech, dává místní společnost přednost elektronickým evropských nástrojům – kytarám a klavíru. Typické africké bubny jsou dnes spíše pouličním hudebním nástrojem, lákadlem pro turisty a reprezentací původní africké kultury, která se trochu ztrácí ve změti všech těch světových vlivů.
Pokračování za týden →
Zatím nebyl přidán žádný komentář..