Ibérica dvakrát přestěhovaná

9. červenec 2015, 0:34

Ibérica dvakrát přestěhovaná

Změnit po jedenácti letech termín a místo konání festivalu může být riskantní. Přehlídce španělské a iberoamerické kultury, která od roku 2004 probíhá vždy v létě pod názvem Ibérica, se to povedlo. Velkou zásluhu na tom měl nejen špičkový program, ale také počasí.

Do loňského roku měla Ibérica své hlavní sídlo v Boskovicích. Tam probíhal vždy úvodní i závěrečný koncert hudbou nabitého týdne, stejně jako hudební i taneční dílny. Ano, každý rok se konaly i koncerty v Praze a v Brně (tam jsem Ibéricu naposledy navštívil v roce 2007), ale kdo si chtěl prožít exkluzivní závěrečnou festivalovou fiestu, musel se přesunout od Brna na sever. Boskovice jsou sice malebné městečko a s festivaly mají svou zkušenost (tradiční akce „pro židovskou čtvrť“ v první polovině července patří k nejlepším nejen hudebním přehlídkám u nás), nicméně přesun svátku španělské kultury do centra Brna festival přiblížil novým potenciálním divákům. Spíše z osobních důvodů (zahraniční angažmá dramaturga, kytaristy Petra Víty) se letos hýbalo i s termínem – z konce prázdnin se tak Ibérica stěhovala na jejich začátek. Díky tomu bylo možné spojit úvod přehlídky se zmrzlinou zdarma pro školáky s vyznamenáním, ale to je jen detail, pro celkový průběh akce nepodstatný.

Důležitější je, že Ibérica odstartovala v úterý 30. července v samém centru Brna (v okolí Staré radnice) celodenním gastronomickým festivalem. Autor těchto řádků se přišel podívat až k večeru. Chválí výborné olivy, kvituje nabídku drobných pochutin i nápojů, minul poměrně velký počet tematických nekulinářských stánků. A posteskl si, že stánků s teplými pokrmy bylo málo – zdálky se daly poznat podle dlouhých front.

Ibérica je festival, který cílí doslova na všechny smysly. Proto je jeho neodmyslitelnou součástí právě gastronomie včetně ochutnávek vín a dalších nápojů. To nejdůležitější se však přece jen odehrává na poli zraku (tanec) a sluchu (hudba). Z pozoruhodných flamencových hudebníků se letos v Brně (a také v Boskovicích) představil například kytarista Manuel de La Luz. S největším očekáváním se však pojil program s názvem Olor a tierra (Vůně země), který byl – jak zaznělo z pódia – splněným snem dramaturga Petra Víta. Program postavený na spojení flamencové hudby a tance, měl svou českou premiéru 2. července v pražském divadle Archa. O dva dny později se umělci přesunuli do Brna, kde pod širým nebem, na nádvoří Špilberku, nabídli nadšenému publiku strhující oslavu španělské země a teplého léta.

Olor a tierra není recitálem jednoho umělce či umělkyně a doprovodné skupiny. Z celkových pěti účinkujících se tři střídali ve vedoucí roli – kytarista Dani de Morrón, zpěvák Arcángel (držitel mnoha ocenění, v roce 2001 nominovaný na Latin Grammy) a tanečnice Patricia Guerrero (teprve 25letá úspěšná umělkyně z Granady, která se v Praze a v Brně představila už v roce 2007). Roli „doprovodné kapely“ obstarali dva vokalisté a „tleskači“ (tleskání – „palmas“ – je ve flamencu plnohodnotným nástrojem), kteří si říkají Los Mellis. Zvlášť člověka, který zatím nemá s flamenkem nejvyšší úrovně zkušenost, muselo překvapit, jak plná a pestrá hudba se dá vyloudit s jednou kytarou a s rytmickou řečí těla (včetně dupání, které je neodmyslitelnou součástí tance Patricie Guerrero).

Celý koncert, který byl oslavou slunného jižního Španělska a probíhal pod netradičně horkou letní oblohou, se vyznačoval trojí dynamikou. Za prvé bylo možné sledovat postupný kvalitativní vývoj od lehce rozpačitého kytaristova začátku – což bylo dáno možná sžíváním se s prostředím a s publikem – až po vřelé strhující finále. Druhou linií byla evoluce od exotiky k větší srozumitelnosti, daná nejen tím, jak si publikum na flamencový jazyk během večera zvykalo, ale i větším podílem „orientálních“ pěveckých technik na počátku a přechodem ke zřetelněji artikulovanému vyjádření ke konci večera. Kontrast k této dvojí plynulosti tvořily zvraty a zlomy, typické pro celé představení – náhlý konec tanečního čísla v nejlepším momentě, vystřídání „celé kapely“ sólovým číslem kytaristy de Morróna nebo zdánlivé loučení protagonistů v polovině večera, po němž část představení pokračovala akusticky, bez mikrofonů, v celém prostoru nádvoří (zpěváci i tanečnice si udělali kolečko kolem diváků, procházeli řadami sedícího publika a na několika místech prostranství sehráli krátké tanečně-hudební scény). Koncert se tak rozšířil o další dimenze a hvězdy se přiblížily divákům nadosah. Celá festivalová fiesta pak končila poměrně dlouhým a přitom naprosto přirozeným děkováním nadšeného Arcángela, který po několika větách přešel z roztomilé angličtiny do své rodné španělštiny – poté, co zjistil, že v publiku sedí nemálo hispanofonních a především poučených fanoušků.

Ano, Ibérice napomohlo počasí, protože bezmračné letní nebe a vysoká teplota skutečně umožnily navodit dojem večera v subtropech. Bez odvážné dramaturgie Petra Víta a skvělých výkonů všech protagonistů by to však k úspěchu akce nestačilo. Festivalu španělské a iberoamerické kultury se přesun do většího města a na začátek prázdnin mimořádně povedl. Program, ve kterém si snad každý našel svou hlavní hvězdu – charismatického zpěváka, rychlou a uhrančivou tanečnici, kytaristu s plným zvukem nebo sympatické duo „tleskačů“ v pozadí – stál za zhlédnutí. A je zřejmé, že v Brně přehlídka i v dalších letech nadšené diváky najde.

Olor a tierra (Arcágel – zpěv, Patricia Guerrero – tanec, Dani de Morrón – kytara, Los Mellis – zpěv, palmas). V rámci festivalu Ibérica. Brno, nádvoří hradu Špilberku, 4. července 2015. 

Foto Michal Odehnal

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Nejčtenější

Kritika

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více