Komponovaný večer v Janáčkově divadle propojil osobnost Jiřího Kyliána, vzpomínky na jeho Netherlands Dance Theatre a také jeho tanečníky – současné choreografy Mária Radačovského a Lukáše Timuláka. Kyliánova choreografie se v repertoáru brněnského baletu objevila vůbec poprvé a dala také celému večeru jméno – Petite Mort.
Představení zahájily choreografie ředitele brněnského baletu Mária Radačovského, který pro tento večer oživil dvě ze svých starších prací. První z nich, Beethoven, je fragmentem stejnojmenného celovečerního baletu – provedená část ztvárnila první větu Beethovenovy páté symfonie.
Radačovský začíná mluveným dialogem, který tanečníkům není úplně vlastní, a v kombinaci s divadelním ztvárněním všedního života hráčů orchestru úvod působí jaksi uměle. S prvními tóny ale nepřirozená atmosféra mizí. Téměř čtyřicet tanečníků se převtěluje do nástrojů symfonického orchestru a vytváří taneční podobu jedné z nejslavnějších kompozic.
Jednotlivé „skupiny nástrojů“ tančí svoje party. Pohyb putuje z jedné skupiny tanečníků na druhou a postupně graduje v hromadných výstupech v souladu s hudbou Beethovenovy symfonie. Radačovský pracuje s rekvizitou, pomyslnou i reálnou, tanečníka posouvá z role hráče do role nástroje a naopak. V duchu novodobého přístupu k tanci zapojuje i minimalismus: jednoduchý pohyb hrudníku nebo posun židlí rozehrává kostým tanečníka, diváka atakují zvukové podněty. Choreografie zapojila celý brněnský baletní soubor, který si ponechal lehkost a vzdušnost. Radačovského miniatura i přes statické ukotvení v prostoru strhuje dynamikou a přesností skupinové práce.
Druhou choreografii nazvanou Spolu vytvořil Radačovský pro svůj bratislavský soubor a sám ji označuje jako své nejzdařilejší dílo. Prostor jeviště se tu oproti první části plně otevírá do hloubky, „orchestr“ tanečníků nahrazuje osamocená postava. Postupně scénu zaplní dalších třináct tanečníků, kteří se pohybují do ticha, kombinují otevřené i uzavřené mizanscény. Napětí vyvolávají směřováním ke společné choreografii, která však nikdy nepřijde. Duety střídají zcizovací efekty v podobě obyčejné chůze či stahování šatů. Radačovský pracuje s brněnským souborem již dva roky a je patrné, jak blízko má soubor k interpretaci jeho děl, všechny pohyby vyznívají přirozeně a opravdově. Z provedení je cítit síla emocí, všichni jsou spolu, a každý sám.
Nejmladším choreografem večera byl Lukáš Timulák. Také on je ovlivněn dlouholetým působením v Kyliánově nizozemském souboru. Žena je z Venuše a muž z Marsu – takové je téma hříčky Masculine/Feminine, kterou Timulák původně vytvořil pro Nederlands Dans Theater 2. Používá stejně jako Radačovský mluvené slovo, ale svěřil je profesionální nahrávce, neboť text je tu důležitým hybatelem děje. Zaznívají zde běžná klišé zažitá ve vztazích mezi mužem a ženou ilustrovaná pohybovým vyjádřením. Timulák k pohybu přidává neobvykle velký akcent na výraz, dosahuje tím obrovské škály přesného vyjádření pocitů, nálad, vztahů a situací.
Choreografie není náročná na techniku, ale právě na kombinaci herecké akce s pohybem. Brněnskému souboru se podařilo najít správnou rovnováhu mezi obojím a různé polohy lidské povahy a emocí byly ze samotného pohybu dokonale čitelné. Masculine/Feminine vtipně popisuje situace, které pravděpodobně každý z nás někdy prožil. Prolínají se jí úsměvné fráze a pravděpodobně je k divákům nejvstřícnější. Dává mužům ženské role, ženám mužské, a do jisté míry je oddechovou popovou hříčkou.
Současná klasika Jiřího Kyliána
Závěr patřil časově nejstarší choreografii, pro milovníky tance již téměř taneční klasice. Přesto bylo toto dílo jednoznačným vrcholem večera a v mnohém předcházející novější choreografie předčilo. Zařazení Petite Mort Jiřího Kyliána vedle choreografií jeho žáků či následovníků zdůrazňuje nevšední talent slavného choreografa, jeho dokonalou muzikálnost a velkou vizuální představivost. Skladbu večera ovlivnilo i jeho rozhodnutí nechat brněnský soubor nastudovat pouze jednu ze svých choreografií místo původně žádaných dvou.
Pro brněnský soubor bylo nastudování tohoto jedinečného díla školou nového tanečního jazyka. Originální pohybový repertoár Jiřího Kyliána přenese každého tanečníka za jakýsi pomyslný bod, z nějž se již nedá vrátit k tanci jako před Kyliánem. Premiéru se souborem připravovala Kyliánova spolupracovnice Elke Schepersová.
Kylián si jako hudební podklad vybral pomalé části dvou Mozartových klavírních koncertů. Do nich promítá dynamické obrazy, ve kterých je hudba zdrojem pohybu. Ten ale není důležitý sám o sobě, důraz je kladen na obrazce, které tanečník vytvoří. Obraz, který se tvoří před divákem, místy klame zdáním filmových záběrů. Přechází až za realitu podobně jako v renesančních portrétech. Důraz je kladen na celek stvořený z dokonalých detailů.
Střídáním propnutých pozic s uvolněnými Kylián neustále osciluje na hraně mezi klasickou baletní technikou a moderním tancem. Napětí stupňuje použití netradičních rekvizit. Nic nechybí, nic nepřečnívá. Mário Radačovský svůj soubor dobře připravil na přijetí choreografií světových tanečních celebrit. Publikum se může těšit na to, co přijde dál.
Mário Radačovský: Beethoven, Spolu, Lukáš Timulák: Masculine Feminine, Jiří Kylián: Petite Mort. Hudba: Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Wolfgang Amadeus Mozart, Herbie Flowers & Barry Morgan, Masakazu Ito. Režie: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, scéna: Peter Biľak, Jiří Kylián, kostýmy: Patricia Barker, Linda Tublerová, Joke Visserm, světelný design: Tom Visser, choreografické nastudování: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Elke Marieke Schepers. 21. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..