Spodní proudy: Na honoráře se většinou nehraje

Spodní proudy: Na honoráře se většinou nehraje

Patnáctý ročník festivalu Potulný dělník se blíží. Je to sice festival poezie, ale hudba na něm hraje také velkou roli, stejně jako v dalších počinech sdružení Spodní proudy. O pořádání festivalů, multižánrových večerů a vydávání knih i nahrávek jsme mluvili s Honzou Bartoněm a Jirkou Slavíčkem. Klíčová osobnost veškeré jejich činnosti Jaroslav Erik Frič se dlouhou dobu potýká s vážnými zdravotními problémy, takže u rozhovoru nebyl, ale řeč se k němu stáčela hodně často.

Festival Potulný dělník založil před patnácti lety Jaroslav Erik Frič a mohli bychom začít rovnou u něj: jak je na tom?
Jirka Slavíček: V současné době docela dobře, zdravotní stav se zlepšuje, ale je pořád krizový. Zítra za ním jedeme do nemocnice v Hradci Králové a budeme vědět víc, zatím to ale vypadá, že by mohl být časem v pořádku.
Honza Bartoň: Když jsme za ním byli na konci července, tak nás skoro nevnímal, málem ani neotevřel oči, nevydal hlásku. Teď ale tvrdil básník Petr Hruška, že s ním dokonce vypil pivo.

Jak to bez jeho přímé účasti jde s festivaly i vydavatelstvím?
HB: Erik Frič stál na začátku všeho, co děláme, reálně to teď vede Fido – Igor Látal. Noviny, knížky, cédéčka a festivaly s ním dělám já, koncerty, divadla a vernisáže má na starosti především Jirka Slavíček.
JS: Já jen doplním, že všechny tyhle činnosti se dějí pod hlavičkou sdružení Christiania. To je obecně prospěšná společnost, kterou Erik založil v roce 2006.
HB: A vydavatelství se jmenuje Ears & Wind Records – to je podle snu, který se kdysi zdál Erikovi. Viděl v něm ceduli s tímto nápisem a nazval podle něj večery Potulné akademie. Erik Frič vydával knížky pod značkou Vetus Via, dříve pod Votobií. Vetus Via byla kvůli jeho zdravotním potížím poslána do likvidace a my ve vydavatelské činnosti pokračujeme. Letos jsme vydali asi deset knížek, minulý rok čtyři a každý rok tak pět cédéček. Fungujeme jako malé samizdatové vydavatelství, na nákladech se obvykle podílíme s autorem napůl či jinak. Pokračujeme také ve vydávání novin Uši a vítr.

Jak ses k Potulnému dělníkovi dostal ty jako dramaturg?
HB: To bylo skrze Erikovy zdravotní potíže. On byl dramaturgem všech večerů Potulné akademie sedm let v kuse, každý čtvrtek, nevynechal ani jednou. Od roku 2000 pořádá ještě festival poezie Potulný dělník a posledních deset let festival Napříč – na konci léta ve mlýně u Skaláka. Dramaturgii Potulného dělníka i Skaláka dělám poslední tři roky já, protože Erik už toho nebyl schopen ze zdravotních důvodů. Využívám jeho i Fidových kontaktů a všechno pokračuje za stejných podmínek.

Změnilo se něco s tvým příchodem, nebo je Erikův duch pořád určující?
HB: Erikův duch je určující, ale zároveň i chybějící. On vždy celým festivalem provázel, uváděl ho, staral se o kapely. Já mám na každou scénu moderátory a starám se o kapely jen organizačně: dám jim peníze, pivenky, komunikuju s nimi a to je tak všechno. Erik tam chybí jako sjednocující osoba, která je u všeho.

Festival se koná čtvrtým rokem bez sponzorů a dotací. Proč je nemáte – nechcete se prosit, nebo vám stejně nikdo nic nedá, je to ctnost, nebo znouzectnost?
HB: Dotace rozjel taky Erik a byl s nimi vždycky problém. Já jsem s nimi neměl nic společného, Fido jen částečně, ale bylo s tím obrovské papírování a získané peníze byly tak nízké, že se všechnu tu administratrivu nevyplatilo podstupovat. Poslední dotace, kterou si pamatuji, byla asi třicet tisíc na akci v Lipnici, kde se konal festival Napříč. Erik na to nějakou kombinací zázraku a svých schopností dostal ty peníze. Festival ale nemohl proběhnout a dotace se musela vyčerpat, tak se udělala akce v hospodě a díky ní vznikla u Skaláka malá scéna, kam pozval ikony české undergroundové poezie: Hrušku, Jirouse, Krchovského, Kozelku a další.

Ty k tomu, Jirko, něco nemáš?
JS: Já do všech akcí vnáším nějaké názory a poznámky, ale jinak dělám sólově každý měsíc tak zvané Večery napříč. Snažím se tam propojovat poezii s hudbou a výtvarným uměním, takže v rámci večera je vernisáž obrazů nebo fotografií, potom autorské čtení s uváděním známých i méně známých básníků a nakonec hudební produkce – většinou to bývají dvě kapely. Vyvrcholením těchto akcí je festival Napříč u Skaláka.
HB: Všechny naše akce děláme nejen bez sponzorů a dotací, ale žádný z našich účinkujících není ani registrovaný v OSA. A pokud je, tak se stává spoluorganizátorem.
JS: V dnešní době není ani tak moc problém si zažádat o dotace, ale je s tím náročná administrativa a někdo by se musel věnovat jenom tomu.
HB: Poslední městské dotace byly Erikovi zamítnuty v plné výši. Asi tak 5 let zpátky si stěžoval na to, jak magistrát rozděluje peníze a financuje z kulturních zdrojů věci, které by měly dostávat podporu spíš ze sociálních fondů. Postavil se proti tomu, napsal jim dopis, a nedostal nic.

Potulný dělník je především festival poezie, ale hudba má v programu taky velký podíl. Vybíráš kapely s větším zřetelem k textům než jindy?
HB: Rozhodně. Na festival poezie zpravidla nezvu instrumentální kapely ani takové, pro které texty nejsou stěžejní.

Má současný český underground tak zásadní autory textů jako byli Homér nebo Milan Kozelka?
HB: Určitě má, zmínil bych například brněnského Tomáše Lotockiho, martínkovského Pavla Herota, dál samozřejmě Pavel Zajíček z Prahy, z Ostravy Ivan Motýl a Petr Hruška. Dále např. lidi kolem Welesu, Umu pakultury, Herberku, královopolské školy Víta Slívy a lidí kolem něj.

Zůstaňme ještě u básníků: nejkratší historii z vašich festivalů má Homér’s Memorial. Co znamenal Pavel „Homér“ Ambrož pro nezávislé umění?
JS: On měl v podstatě vlastní kapelu Já jsem poznal, která léta zhudebňuje jeho básnickou tvorbu. Momentálně je v útlumu, ale připravují nové věci. Homér ovlivnil spoustu lidí, vydávají se knížky, cédéčka.
HB: Spousta kapel se k Homérovi hlásila a hlásí, s některými i vystupoval: Idiot Crusoe, Čočka, Lambrechtův psychometr, NicMoc kvintet, Česnekový hlavy…

Pořádáte několik akcí v průběhu celého roku – kde se vás sejde nejvíc, která z nich je vaše pilotní?
HB: Nejvíc se nás sejde jednoznačně na Krákoru. Má nejdelší tradici, Fido ho založil před sedmnácti lety a daří se ho už pátým rokem dělat u dálnice v Ostopovicích díky podpoře starosty Ostopovic Honzy Symona. Tam se většinou sejde dost lidí na to, aby se zaplatily všechny náklady.

Takže je zvládnete pokrýt ze vstupného?
HB: Ze vstupného a z toho, co se vypije a projí, vychází to tak půl napůl.
JS: Tyhle akce jsou samozřejmě možné jen díky obrovské vstřícnosti vystupujících. Ti muzikanti a básníci si vezmou jen peníze na benzín, na honoráře se většinou nehraje.
HB: Máme většinou nějaké tři nebo čtyři hvězdy, kterým se zaplatí víc než cesťák, a zároveň chceme, aby tam nebylo předražené pivo a jídlo jako na jiných festivalech. A taky rozumné vstupné – na dvoudenní akci dáváme dvě stovky, což je hodně málo.

Provozujete taky internetové rádio Dráťák – vysíláte nonstop?
JS: Dráťák je momentálně v útlumu. Fungoval tak, že se natáčely pořady, některé se vysílaly i živě, měl přehledný web s audioarchivem včetně popisů. Momentálně jsou tam pozvánky na některé připravované akce a běží audio archiv skladeb.

Jednou jste se mě v anketě ptali na můj postoj k autorským právům, tak se na oplátku zeptám: „Jaký je váš?“
HB: My je respektujeme, ale chceme o nich mluvit přímo s vystupujícími a jednáme o honorářích přímo s nimi. Nechceme platit dvakrát ještě někomu jinému, takže kapely zastupované OSA nebereme, pokud se nedohodneme jinak. A pokud kapely hrají nějaký cover, tak autora osloví samy.
JS: My se systémem, který OSA vede, zásadně nesouhlasíme. Pokud by chtěl umělec něajké právo na svoji věc, tak by to mělo být něco jako ochranná známka – aby to nemohl nikdo zneužít. Veškerá práva by měl ale uplatňovat sám umělec.

Co pro vás znamená underground? Nechci definici, ale váš osobní postoj – mluvíte tak o sobě, cítíte se jako součást nějakého hnutí…
HB: Já to tak nevnímám, cítím to, co dnes děláme, jako pokračování a logické vyústění starších věcí. Necítím se ale, že bych žil někde v undergroundu. Vydávám, pořádám, poslouchám a čtu věci, které se mi líbí a mají pro mě smysl, ať už je to cokoliv.
JS: Já na to mám prakticky stejný názor. Dělám samozřejmě věci, které jsou spojené s alternativní kulturou a vím, že je spojená s určitými lidmi, kteří se v ní pohybují. Ti jsou většinovou společností často považováni až za spodinu, ač neprávem.

Nepřipadne vám někdy undergroundová scéna příliš uzavřená?
JS: Ta scéna je otevřená, většinová společnost se spíš uzavírá vůči ní. Potom to vypadá, že uzavřenost vychází zevnitř, ale to není zdaleka pravda.
HB: Když se kdysi ptali Erika Friče, co pro něj znamená underground, tak říkal, že londýnské metro.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny a spokojeni mohou být v této chvíli jejich zastánci i odpůrci. Zastánci jásají, protože se povedlo změnit k lepšímu systém přidělování grantů a zastupitelé se nepokusili zpochybnit návrhy odborné komise. Odpůrci z řad zarputilých libertariánů mohou jásat taky: rozdělovala se tak malá částka, že ani nemá cenu o ní mluvit a nadávat na zlodějský stát, daně a přerozdělování.  více

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Nejlíp ji charakterizuje odpor k trendům a módním stylům, k nimž se staví odmítavě od počátku své kariéry až dodnes. „Říkejte mi Lady Gaza,“ požadovala v narážce na popovou hvězdu, která podle Lydie Lunch společně s Madonnou vykrádá underground a progresivní proudy. „Jedná se o kompletní defraudaci na všech frontách, jsou to mí nepřátelé,“ dodává ještě.  více




Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více