Spodní proudy: Na honoráře se většinou nehraje

Spodní proudy: Na honoráře se většinou nehraje

Patnáctý ročník festivalu Potulný dělník se blíží. Je to sice festival poezie, ale hudba na něm hraje také velkou roli, stejně jako v dalších počinech sdružení Spodní proudy. O pořádání festivalů, multižánrových večerů a vydávání knih i nahrávek jsme mluvili s Honzou Bartoněm a Jirkou Slavíčkem. Klíčová osobnost veškeré jejich činnosti Jaroslav Erik Frič se dlouhou dobu potýká s vážnými zdravotními problémy, takže u rozhovoru nebyl, ale řeč se k němu stáčela hodně často.

Festival Potulný dělník založil před patnácti lety Jaroslav Erik Frič a mohli bychom začít rovnou u něj: jak je na tom?
Jirka Slavíček: V současné době docela dobře, zdravotní stav se zlepšuje, ale je pořád krizový. Zítra za ním jedeme do nemocnice v Hradci Králové a budeme vědět víc, zatím to ale vypadá, že by mohl být časem v pořádku.
Honza Bartoň: Když jsme za ním byli na konci července, tak nás skoro nevnímal, málem ani neotevřel oči, nevydal hlásku. Teď ale tvrdil básník Petr Hruška, že s ním dokonce vypil pivo.

Jak to bez jeho přímé účasti jde s festivaly i vydavatelstvím?
HB: Erik Frič stál na začátku všeho, co děláme, reálně to teď vede Fido – Igor Látal. Noviny, knížky, cédéčka a festivaly s ním dělám já, koncerty, divadla a vernisáže má na starosti především Jirka Slavíček.
JS: Já jen doplním, že všechny tyhle činnosti se dějí pod hlavičkou sdružení Christiania. To je obecně prospěšná společnost, kterou Erik založil v roce 2006.
HB: A vydavatelství se jmenuje Ears & Wind Records – to je podle snu, který se kdysi zdál Erikovi. Viděl v něm ceduli s tímto nápisem a nazval podle něj večery Potulné akademie. Erik Frič vydával knížky pod značkou Vetus Via, dříve pod Votobií. Vetus Via byla kvůli jeho zdravotním potížím poslána do likvidace a my ve vydavatelské činnosti pokračujeme. Letos jsme vydali asi deset knížek, minulý rok čtyři a každý rok tak pět cédéček. Fungujeme jako malé samizdatové vydavatelství, na nákladech se obvykle podílíme s autorem napůl či jinak. Pokračujeme také ve vydávání novin Uši a vítr.

Jak ses k Potulnému dělníkovi dostal ty jako dramaturg?
HB: To bylo skrze Erikovy zdravotní potíže. On byl dramaturgem všech večerů Potulné akademie sedm let v kuse, každý čtvrtek, nevynechal ani jednou. Od roku 2000 pořádá ještě festival poezie Potulný dělník a posledních deset let festival Napříč – na konci léta ve mlýně u Skaláka. Dramaturgii Potulného dělníka i Skaláka dělám poslední tři roky já, protože Erik už toho nebyl schopen ze zdravotních důvodů. Využívám jeho i Fidových kontaktů a všechno pokračuje za stejných podmínek.

Změnilo se něco s tvým příchodem, nebo je Erikův duch pořád určující?
HB: Erikův duch je určující, ale zároveň i chybějící. On vždy celým festivalem provázel, uváděl ho, staral se o kapely. Já mám na každou scénu moderátory a starám se o kapely jen organizačně: dám jim peníze, pivenky, komunikuju s nimi a to je tak všechno. Erik tam chybí jako sjednocující osoba, která je u všeho.

Festival se koná čtvrtým rokem bez sponzorů a dotací. Proč je nemáte – nechcete se prosit, nebo vám stejně nikdo nic nedá, je to ctnost, nebo znouzectnost?
HB: Dotace rozjel taky Erik a byl s nimi vždycky problém. Já jsem s nimi neměl nic společného, Fido jen částečně, ale bylo s tím obrovské papírování a získané peníze byly tak nízké, že se všechnu tu administratrivu nevyplatilo podstupovat. Poslední dotace, kterou si pamatuji, byla asi třicet tisíc na akci v Lipnici, kde se konal festival Napříč. Erik na to nějakou kombinací zázraku a svých schopností dostal ty peníze. Festival ale nemohl proběhnout a dotace se musela vyčerpat, tak se udělala akce v hospodě a díky ní vznikla u Skaláka malá scéna, kam pozval ikony české undergroundové poezie: Hrušku, Jirouse, Krchovského, Kozelku a další.

Ty k tomu, Jirko, něco nemáš?
JS: Já do všech akcí vnáším nějaké názory a poznámky, ale jinak dělám sólově každý měsíc tak zvané Večery napříč. Snažím se tam propojovat poezii s hudbou a výtvarným uměním, takže v rámci večera je vernisáž obrazů nebo fotografií, potom autorské čtení s uváděním známých i méně známých básníků a nakonec hudební produkce – většinou to bývají dvě kapely. Vyvrcholením těchto akcí je festival Napříč u Skaláka.
HB: Všechny naše akce děláme nejen bez sponzorů a dotací, ale žádný z našich účinkujících není ani registrovaný v OSA. A pokud je, tak se stává spoluorganizátorem.
JS: V dnešní době není ani tak moc problém si zažádat o dotace, ale je s tím náročná administrativa a někdo by se musel věnovat jenom tomu.
HB: Poslední městské dotace byly Erikovi zamítnuty v plné výši. Asi tak 5 let zpátky si stěžoval na to, jak magistrát rozděluje peníze a financuje z kulturních zdrojů věci, které by měly dostávat podporu spíš ze sociálních fondů. Postavil se proti tomu, napsal jim dopis, a nedostal nic.

Potulný dělník je především festival poezie, ale hudba má v programu taky velký podíl. Vybíráš kapely s větším zřetelem k textům než jindy?
HB: Rozhodně. Na festival poezie zpravidla nezvu instrumentální kapely ani takové, pro které texty nejsou stěžejní.

Má současný český underground tak zásadní autory textů jako byli Homér nebo Milan Kozelka?
HB: Určitě má, zmínil bych například brněnského Tomáše Lotockiho, martínkovského Pavla Herota, dál samozřejmě Pavel Zajíček z Prahy, z Ostravy Ivan Motýl a Petr Hruška. Dále např. lidi kolem Welesu, Umu pakultury, Herberku, královopolské školy Víta Slívy a lidí kolem něj.

Zůstaňme ještě u básníků: nejkratší historii z vašich festivalů má Homér’s Memorial. Co znamenal Pavel „Homér“ Ambrož pro nezávislé umění?
JS: On měl v podstatě vlastní kapelu Já jsem poznal, která léta zhudebňuje jeho básnickou tvorbu. Momentálně je v útlumu, ale připravují nové věci. Homér ovlivnil spoustu lidí, vydávají se knížky, cédéčka.
HB: Spousta kapel se k Homérovi hlásila a hlásí, s některými i vystupoval: Idiot Crusoe, Čočka, Lambrechtův psychometr, NicMoc kvintet, Česnekový hlavy…

Pořádáte několik akcí v průběhu celého roku – kde se vás sejde nejvíc, která z nich je vaše pilotní?
HB: Nejvíc se nás sejde jednoznačně na Krákoru. Má nejdelší tradici, Fido ho založil před sedmnácti lety a daří se ho už pátým rokem dělat u dálnice v Ostopovicích díky podpoře starosty Ostopovic Honzy Symona. Tam se většinou sejde dost lidí na to, aby se zaplatily všechny náklady.

Takže je zvládnete pokrýt ze vstupného?
HB: Ze vstupného a z toho, co se vypije a projí, vychází to tak půl napůl.
JS: Tyhle akce jsou samozřejmě možné jen díky obrovské vstřícnosti vystupujících. Ti muzikanti a básníci si vezmou jen peníze na benzín, na honoráře se většinou nehraje.
HB: Máme většinou nějaké tři nebo čtyři hvězdy, kterým se zaplatí víc než cesťák, a zároveň chceme, aby tam nebylo předražené pivo a jídlo jako na jiných festivalech. A taky rozumné vstupné – na dvoudenní akci dáváme dvě stovky, což je hodně málo.

Provozujete taky internetové rádio Dráťák – vysíláte nonstop?
JS: Dráťák je momentálně v útlumu. Fungoval tak, že se natáčely pořady, některé se vysílaly i živě, měl přehledný web s audioarchivem včetně popisů. Momentálně jsou tam pozvánky na některé připravované akce a běží audio archiv skladeb.

Jednou jste se mě v anketě ptali na můj postoj k autorským právům, tak se na oplátku zeptám: „Jaký je váš?“
HB: My je respektujeme, ale chceme o nich mluvit přímo s vystupujícími a jednáme o honorářích přímo s nimi. Nechceme platit dvakrát ještě někomu jinému, takže kapely zastupované OSA nebereme, pokud se nedohodneme jinak. A pokud kapely hrají nějaký cover, tak autora osloví samy.
JS: My se systémem, který OSA vede, zásadně nesouhlasíme. Pokud by chtěl umělec něajké právo na svoji věc, tak by to mělo být něco jako ochranná známka – aby to nemohl nikdo zneužít. Veškerá práva by měl ale uplatňovat sám umělec.

Co pro vás znamená underground? Nechci definici, ale váš osobní postoj – mluvíte tak o sobě, cítíte se jako součást nějakého hnutí…
HB: Já to tak nevnímám, cítím to, co dnes děláme, jako pokračování a logické vyústění starších věcí. Necítím se ale, že bych žil někde v undergroundu. Vydávám, pořádám, poslouchám a čtu věci, které se mi líbí a mají pro mě smysl, ať už je to cokoliv.
JS: Já na to mám prakticky stejný názor. Dělám samozřejmě věci, které jsou spojené s alternativní kulturou a vím, že je spojená s určitými lidmi, kteří se v ní pohybují. Ti jsou většinovou společností často považováni až za spodinu, ač neprávem.

Nepřipadne vám někdy undergroundová scéna příliš uzavřená?
JS: Ta scéna je otevřená, většinová společnost se spíš uzavírá vůči ní. Potom to vypadá, že uzavřenost vychází zevnitř, ale to není zdaleka pravda.
HB: Když se kdysi ptali Erika Friče, co pro něj znamená underground, tak říkal, že londýnské metro.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.  více

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny a spokojeni mohou být v této chvíli jejich zastánci i odpůrci. Zastánci jásají, protože se povedlo změnit k lepšímu systém přidělování grantů a zastupitelé se nepokusili zpochybnit návrhy odborné komise. Odpůrci z řad zarputilých libertariánů mohou jásat taky: rozdělovala se tak malá částka, že ani nemá cenu o ní mluvit a nadávat na zlodějský stát, daně a přerozdělování.  více

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Nejlíp ji charakterizuje odpor k trendům a módním stylům, k nimž se staví odmítavě od počátku své kariéry až dodnes. „Říkejte mi Lady Gaza,“ požadovala v narážce na popovou hvězdu, která podle Lydie Lunch společně s Madonnou vykrádá underground a progresivní proudy. „Jedná se o kompletní defraudaci na všech frontách, jsou to mí nepřátelé,“ dodává ještě.  více




Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více

Na včerejším Koncertu hejtmana jihomoravského kraje na slavkovském zámku představil světoznámý kontratenorista Dominique Visse i s nově vzniklým hudebním tělesem Vis musica nevážné, komické a někdy i drze ironické skladby. A nebyla to náhoda. Další koncert hudebního festivalu Concentus Moraviae, jehož letošní ročník je zasvěcen hudbě a humoru, tak svrchovaně naplnil dramaturgickou linku. Visse se navíc s úspěchem představil již na třech festivalových ročnících.  více

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.  více

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.  více

Skupina D.N.A. Brno, vítěz finále Porty z roku 2011, vydala po čtyřech letech nové album. Vedle nového příjmení baskytaristky (ale stále je to tatáž Barbora, která před lety – tehdy ještě dívčí a dětskou – kapelu spoluzakládala) došlo v sestavě k důležité změně. Novým členem se stal Ondra Bojanovský (syn kapelník FT Primu Aleše Bojanovského), který ovládá rytmické nástroje. Bývalá perkusistka Lenka Ručková se tím pádem mohla naplno přesunout ke klavíru. Jinak zůstává vše zdánlivě při starém: D.N.A. jsou skupina mladých lidí, z větší části klasicky vzdělaných, kteří mají vedle klasické hudby rádi folk. Ten hrají po muzikantské stránce mistrně – k jejich zručnosti, kterou v jednotlivých písních dávají najevo, nelze mít výhrad. Samotný repertoár už na minulém albu vyrostl z dětských let a novinka je pochopitelně i v tomto ohledu ještě o kus dospělejší. Kapela vlastně nepřekvapila nějakým nečekaným posunem. Ale výsledek je o kus vyzrálejší a sebevědomější. A přibylo také vážných, a přitom důvěryhodně podaných témat.  více

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.   více

Miloš Štědroň se letos podílí jako rezidenční umělec na festivalu Concentus Moraviae. Stalo se to vítanou záminkou k rozhovoru. Byl věnován jeho muzikantským začátkům, jeho cestě k hudebnímu vzdělání, jeho uměleckému vývoji a jeho znamenitým učitelům, příklonu k odkazu hudební avantgardy i příčině, proč se k ní záhy dobral určitého odstupu, jak se zasvětil věrné a úspěšné spolupráci s Divadlem Husa na provázku i jak se ho dotýkaly dobové politické proměny, jak překonával jejich tlak, jak spolupracoval se zakázaným dramatikem a svým dnešním tazatelem, jak tvořil pro skvělé Due Boemi di Praga, jak vyučoval hudbě a hudebním dějinám a působil jako oblíbený popularizátor, jak zasvěceně vykládal starou hudbu, ale i Leoše Janáčka, jak pracoval jako editor, jak se stal významnou a známou kulturní osobností, a to nejen brněnskou, a jak všemi úlohami, které si vytkl a jež za svůj pestrý a bohatý tvůrčí život plnil a plní, jak tím vším je rád.  více

Brněnského písničkáře Michala „Kosmonauta“ Šimíčka vnímám dlouhodobě jako člověka, který umí napsat poetický, často mnohovrstevnatý text a propojit jej se zajímavou hudbou. Už první album jeho skupiny Nevermore & Kosmonaut na mne působilo jako koncepční projekt. Písně na sebe sice nenavazovaly přímo, ale díky drobným detailům, textovým i hudebním, jako by jedna s druhou souvisely. Na novince Bleděmodré město však jde kapela mnohem dál. Tentokrát je to tematicky sevřený celek, věnovaný městu Brnu, propracovaný do posledního detailu. „Konceptuální album je naší odpovědí na současný trend, kdy se stává zvykem udělat jeden singl s videoklipem a poslouchat písně útržkovitě bez pořadí,“ vysvětluje Šimíček v bookletu alba a tento booklet je nedílnou součástí projektu a „příběhu“.  více

Ulice a náměstí po celé republice včera ovládli malí umělci. Do druhého ročníku celostátního happeningu se zapojilo na 400 základních uměleckých škol v 333 městech. Takřka tisíc akcí probíhalo na nejrůznějších místech Čech i Moravy. Malí umělci se vydali do ulic, kostelů, zámků, muzeí, galerií, nádraží, nákupních center a kaváren. Do programu ZUŠ Open se opět osobně zapojila patronka projektu Magdalena Kožená, která včera zamířila do Liberce, Benátek nad Jizerou a zúčastní se i slavnostního závěrečného večera ve Valdštejnské zahradě v Praze. Do ZUŠ Open se zapojila i celá řada dalších umělců například garanti jednotlivých uměleckých oborů za ZUŠ Open Alice Nellis a bratři Bubeníčkové, dále En.dru, Jiří Bárta, Karolína Berková, Vadim Petrov, ale i třeba hráči Karlovarského symfonického orchestru. ZUŠ Open proběhlo v Brně ve spolupráci Brnem městem hudby kreativní sítě UNESCO. Brněnské vystoupení základních uměleckých škol moderoval Pavel Borský, zástupce ředitelky ZUŠ Kaprálová.  více

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Nejčtenější

Kritika

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více