V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.
Koncert zahájil cyklus Tři písně Bilitiny (Trois chansons de Bilitis, L. 97) Clauda Debussyho. Skladatel kompozici vytvořil na texty Pierra Louÿse z roku 1894, který své básně mystifikačně připsal antické básnířce Bilitis. Debussy v díle spojil smyslnou poezii s mýtem antiky v hávu jemných impresionistických harmonií. První píseň Panova flétna (La Flûte de Pan) otevřela Bella Adamová s Ahmadem Hedarem v jemném pianissimu s typickou neúplnou lydickou stupnicí s tónem B v klavírním partu; vokální linie s mírnou deklamací vyústila v citlivý návrat úvodního motivu. Následující Vlasy (La Chevelure) nabídly akordickou sazbu s polyfonním zrcadlením zpěvu v doprovodu, kde klavírista i pěvkyně vygradovali výraz do vášnivého forte espressivo. Cyklus uzavřel Hrob Najád (Le Tombeau des Naïades) s ostinátním doprovodem a působivým vlněním mezi celotónovou a frygickou strukturou.
Druhým blokem byly Španělské písně, op. 100 Dmitrije Šostakoviče z roku 1956. Cyklus vychází z folklorních melodií španělských dětí evakuovaných do Sovětského svazu a Šostakovič v něm zvolil záměrně střídmou klavírní sazbu, aby nechal plně vyniknout vokální melodii. Úvodní elegie Sbohem, Granado v tempu largo zaujala v interpretaci Adamové deklamačním ponorem za úsporného doprovodu Hedara. Následující Hvězdičky přinesly lehký tečkovaný rytmus a svěžest. Kontrastní První setkání postavilo meditativní úvod do opozice vůči živému vivace, zatímco taneční Kolo (Rondo) stavělo na klesající ostinátní figuraci. Hravá Černooká pracovala s agogickými změnami a cyklus uzavřela snová miniatura Sen s plynule vedeným šestnáctinovým pohybem klavíru.
První polovinu koncertu uzavřel výběr z cyklu Benátky (Venezia) Reynalda Hahna z roku 1900 na texty v benátském dialektu. Píseň Nad spící vodou (Sopra l’acqua indormenzada) uvedla posluchače do atmosféry barkaroly. Vokálně-dramatickou strukturou následně zaujala píseň Loďka (La Barcheta), v níž Hedar i Adamová precizně vystihli napětí způsobené dvoučtvrtovým taktem klavíru proti šestiosminkovému zpěvu. Svižnější Varování (L’avertimento) evokovalo tradici italského bel canta a celý blok s bravurou uzavřela virtuózní tarantela Jaká škoda! (Che pecà!).
Po přestávce zazněly Čtyři lidové písně (Quattro canzoni popolari) Luciana Beria z let 1946–1952. V díle navazujícím na meziválečnou estetiku již prosvítal Beriův smysl pro moderní vokální tembr. Úvodní Sladký začátek (Dolce cominciamento) otevřela tichá, archaická vokální linie s modálními akordy. Následující Ideální žena (La donna ideale) přinesla hravé úsečné frázování, zatímco Mám velkou touhu (Avendo gran disio) přednesla Bella Adamová se vznešeným, neseným výrazem. Závěrečný Tanec (Ballo) uzavřel cyklus v rychlém, energickém tempu s živým kontrapunktem.
Dramaturgický oblouk pokračoval výběrem z druhého svazku Úprav lidových písní (Folk Song Arrangements, Volume 2: France) Benjamina Brittena z roku 1942. Úvodní Minulé Vánoce (La noël passée) stavěly na rozložených arpeggiích klavíru s dynamickým vzednutím do forte. Druhá píseň Přichází jaro (Voici le printemps) vnesla do sálu svěží pohyb v osminových hodnotách. Následující Přadlena (Fileuse) zaujala rytmickým pulsem imitujícím pohyb kolovratu (una corda), v němž dynamika citlivě reagovala na textovou proměnu. Blok uzavřela dramatická píseň Je tu někdo na světě (Il est quelqu’un sur terre) v tempu grave.
Závěrem koncertu zazněl cyklus Sedm španělských lidových písní (Siete canciones populares españolas) Manuela de Fally z roku 1914. Úvodní Maurskou látku (El paño moruno) zahájili interpreti v živém metrickém členění. Následovala temperamentní Murcijská seguidilla (Seguidilla murciana) s kytarovou stylizací v klavíru, křehká a modálně zakotvená Asturská (Asturiana) a rytmická exploze v aragonské Jotě. V intimní Ukolébavce (Nana) Falla podchytil metrickou volnost lidového zpěvu podloženou ostinatním doprovodem. Po lyrické Písni (Canción) dospěl koncert k dramatickému vrcholu v závěrečném Polu (Polo) s ráznou triolovou strukturou.
Dlouhotrvající ovace publika přiměly interprety k zařazení dvou přídavků. Jako první zazněla píseň Loučení od Leoše Janáčka a pomyslnou tečku za večerem udělalo strhující podání árie Près des remparts de Séville z Bizetovy opery Carmen.
BELLA ADAMOVA & AHMAD HEDAR
Neděle 1. listopadu 2026 v 15 hodin
Vila Tugendhat, Brno
Program:
- Claude Debussy: Tři písně Bilitiny (Trois chansons de Bilitis, L. 97) (I. La Flûte de Pan, II. La Chevelure, III. Le Tombeau des Naïades)
- Dmitrij Šostakovič: Španělské písně, op. 100 (I. Sbohem, Granado, II. Hvězdičky, III. První setkání, IV. Kolo, V. Černooká, VI. Sen)
- Reynaldo Hahn: Benátky (Venezia) – výběr (I. Sopra l’acqua indormenzada, II. La Barcheta, III. L’avertimento, V. Che pecà!)
- Luciano Berio: Čtyři lidové písně (Quattro canzoni popolari) (I. Dolce cominciamento, II. La donna ideale, III. Avendo Gran Disio, IV. Ballo)
- Benjamin Britten: Úpravy lidových písní, sv. 2: Francie – výběr (I. La noël passée, II. Voici le printemps, III. Fileuse, IV. Il est quelqu’un sur terre)
- Manuel de Falla: Sedm španělských lidových písní (Siete canciones populares españolas) (I. El paño moruno, II. Seguidilla murciana, III. Asturiana, IV. Jota, V. Nana, VI. Canción, VII. Polo)
Účinkující:
- Bella Adamova – mezzosoprán
- Ahmad Hedar – klavír
Zatím nebyl přidán žádný komentář..