Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.

To platí i na nové desce Samota, která se skládá z jednotlivých písní o délce 2–5 minut, ale současně tvoří sevřený celek. Ze všech řadových alb Romana Dragouna lze především o Samotě hovořit jako o albu konceptuálním. „Samota je dobrá, pokud si ji člověk může zvolit, ale když si ji zvolit nechce, je špatná,“ vystihl zpěvák a klávesista základní téma v nedávno zveřejněném rozhovoru➚. Ne že by jednotlivé písně přímo navazovaly jedna na druhou, ale od prvních veršů Milana Prince v titulní písni („Řídím si svou samotu / ale těžce se mi běží“) až po předposlední skladbu Dál po cestě sám se opakují dvě základní témata – samota a stárnutí. Však si také Dragoun album nadělil k letošním šedesátým narozeninám a v emblematické písni Šedesát konstatuje: „Šedesát zavání lehce stářím.“

Roman Dragoun je však po šedesátce aktivní jako málokterý z jeho vrstevníků. Vystupuje sólově a s pěti kapelami (Progres, Futurum, His Angels, T4, Supergroup) hostuje s kdekým, píše písně, jezdí na kole. A i když jej rocková veřejnost (odborná i laická) oceňuje především jako jednoho z našich nejlepších hráčů na klávesy, sám dává čím dál víc přednost zpěvu a textům písní. „Vyhledávám prostředí, kde je dobře rozumět textu, protože ten je pro mne podstatný. Nedokážu si představit, že bych ve svých šedesáti zpíval něco nesrozumitelného,“ říká a na novém albu skutečně obsah převažuje nad formou.

Dragoun si texty nepíše, ale jeho dlouholetou spolupráci s píseckým básníkem Milanem Princem lze vnímat jako dokonalou autorsko-interpretační symbiózu. Princ píše svá slova kamarádovi přímo do úst a málokterý rockový zpěvák dokáže přednést verše tak srozumitelně a důvěryhodně jako Dragoun. Pro zralé album, které je jakýmsi manifestem stárnoucího osamělého muže, zvolil střídmé aranže, které částečně vycházejí z bilančního alba Piano (2012). Vedle čistě klavírního doprovodu však tentokrát zazní i decentní elektrické klávesy (například v instrumentální skladbě Smíření) a v několika písních hostují hráči na dechové nástroje (Michal Žáček) a vibrafon (Radek Krampl). Mimochodem snad posté listuji bookletem a stále marně hledám jejich jména. Že by skutečně došlo k tak velkému opomenutí?

Ale zpět k obsahu alba. Za pozornost stojí varující skladba Prosím s tématem radikálního islámu a do kontrastu postavených sterilních televizních show. Mimochodem píseň s prvky modlitby („Tak Tě Pane snažně prosím“) vyznívá v Dragounově pojetí výrazně silněji než pochybné odkazy na téma islám, které zpěvák umisťuje na svůj facebookový profil➚. Zajímavá je také už zmíněná píseň Dál po cestě sám, mimochodem opět s prvky modlitby, která vznikla mírným přepracováním balady Písek—Paříž z autorského alba Milana Prince. Je zajímavé, že právě ústřední verš o dvou městech byl v nové verzi nahrazen jiným. Duchovní náplň má i jediný text Soni Smetanové (kdysi dvorní textařky Futura) Smím tě znát a o působivé finále se postarala pečlivě vybraná báseň Achilles z pozůstalosti zpěvákova otce, akademického malíře a básníka Františka Romana Dragouna.

Album Samota není úplným dokumentem o současné kondici a vkusu Romana Dragouna. Je to pouze jeden kamínek do mozaiky činorodého autora a interpreta, jeden z mnoha pohledů na jeho tvorbu a hudební život. I kdyby však Dragoun nic kromě sólových recitálů s klavírem nedělal, stálo by to při kvalitách jeho zpěvu za pozornost. Albu Samota však navíc prospívají epizodní role hostů, díky nimž se písně nespojují do jedné předlouhé klavírní balady. Spojuje-li totiž skladby jednotící textové téma, je dobré, když hudební složku něco přirozeně rozčlení.

Přes vítané vstupy saxofonu a vibrafonu však zůstává Samota především albem textových výpovědí, skoro by se dalo říct albem písničkářským (bereme-li tandem Dragoun—Princ jako jednoho autora). Po energií nabité koncertní desce Andělé ve studiu Sono je to zajímavé zpestření ve zpěvákově diskografii. Album, které navazuje na předchozí sólové nahrávky silnými výpověďmi a které více než předchozí kolekce potlačuje rockovou složku. Nezbývá než se těšit, ve které ze svých dalších podob se nám příště Roman Dragoun představí. Možná to bude opět bigbít, ale na hluboké texty si rád vsadím už teď.

Roman Dragoun – Samota. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2016. 10 skladeb, celkový čas 37:04

Komentáře

Reagovat
  • Milan Tesař

    17. května 2016, 17:23
    Jak jsem se po zveřejnění recenze dozvěděl od vydavatele alba, údaje o hostech se nedapatřením nedostaly do bookletu prvních vylisovaných kusů alba. Pokud si tedy Samotu Romana Dragouna koupíte teď, už by mělo být vše v pořádku.



Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více