Aktuálně: Zemřela sopranistka Naděžda Kniplová

Aktuálně: Zemřela sopranistka Naděžda Kniplová

Uznávaná sopranistka Naděžda Kniplová zemřela ve věku 87 let. Někdejší sólistka Národního divadla a Státní opery v Praze působila v letech 1959-1964 také v brněnské opeře.

Operní pěvkyně a pedagožka Naděžda Kniplová se narodila roku 1932 v Ostravě, kde také díky svému otci - řediteli hudební školy získala základy hudebního vzdělání. Později absolvovala Pražskou konzervatoř a HAMU, obor zpěv. Od roku 1957 působila v divadle v Ústí nad Labem, později ve Státním divadle Brno. V brněnské opeře ztvárnila například roli Emilie Marty v operní inscenaci Věc Makropulos (1962) nebo Renatu v Ohnivém andělovi (1963), kterého divadlo uvedlo pohostinsky v Praze na Festivalu operní tvorby Sergeje Prokofjeva. Od roku 1964 se Kniplová stala sólistkou Národního divadla v Praze. Právě tam se zapsala jako výrazná představitelka rolí z wagnerovského a janáčkovského repertoáru. Vzpomínané jsou například role Ortrudy v Lohengrinovi (1964) nebo Brünnhilde ve Valkýře (1972). Mezi její velké úspěchy se řadí také třeba interpretace Kostelničky v Její pastorkyni. Kromě působení v divadle se věnovala také pedagogické činnosti, od roku 1991 začala vyučovat na pražské AMU.

Naděžda Kniplová zemřela dnes, tedy 14. ledna 2020.

Foto archiv ND Praha

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více