Smetanova Má vlast jako doprovod bizarních animací

19. duben 2024, 18:00
Smetanova Má vlast jako doprovod bizarních animací

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálka.

Ještě před prvními tóny Vyšehradu před publikum předstoupil herec Michal Bumbálek a přečetl úryvek z knížky Vítek Adalberta Stiftera, který svým popisem krajiny poměrně hezky navodil atmosféru. Ačkoliv bylo v úryvku popsáno několik míst, text se nejčastěji vracel k řece Vltavě. Poté už přišly na řadu první ze tří symfonických básní: Vyšehrad, Vltava a Šárka. Přestože si klavírní duo Namekawa & Davies od začátku slušně poradilo s dynamickými rozdíly, v jejich interpretaci se objevilo několik chyb v podobě nesprávně zahraných tónů. Ani souhra obou hráčů nebyla nejlepší, obzvláště v místech, kde se jednalo o rychlé střídání, kdy jeden z klavíristů hrál těžké doby a druhý lehké. Přestože by hudba měla mít na takovémto koncertu hlavní slovo, v tomto případě tomu tak jednoznačně nebylo. Největší pozornost na sebe strhávaly animace Cori O’Lana, které byly z velké části vytvořeny za pomoci generativní umělé inteligence (AI). Tyto ovšem působily přinejmenším silně kýčovitě. Videa ke všem třem symfonickým básním první půlky spojovalo, že z české krajiny nebo architektury se v nich objevovalo pramálo. Pouze na samém konci Vltavy se ukázalo vyobrazení řeky Vltavy a Pražského hradu. Jinak se na velkém plátně, které se nacházelo v zadní části pódia za klavírním duem, míhala krajina připomínající spíše severské země. Často se v animacích zjevovala (mně z neznámého důvodu) symbolika šachovnice. Vrchol první části nastal v místě, kde Vltava protéká vesnicí a z klavíru se linuly zvuky polky. Ačkoliv se v animaci objevovaly postavy, které svými pohyby a obleky naznačovaly český venkov a folklór, byly tito „lidé“ silně deformovaní a různě se rozdělovali nebo slévali dohromady. V závěrečné Šárce je pak alespoň možné ocenit proměny obrazů, které přesně sledovaly rytmus hudby. 

smetana200-davies80-foto-stepan Plucar01

Druhou polovinu opět zahájil přednes Michala Bumbálka. Tentokrát ze Stifterovy knihy Lesní poutník. Podobně jako na začátku text akcentoval krásu české krajiny a opět, v samém závěru, se přednes dostal k řece Vltavě. Poté zazněly zbylé tři symfonické básně Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Podobně jako v první polovině se v interpretaci objevilo několik chyb v podobě špatných tónů i nepřesné souhry. Přinejmenším diskutabilní bylo také frázování, které v mnohých částech připomínalo až jazzový feeling. Na jednu stranu je sice možné namítnout, že se jedná o osobitou interpretaci, přesto zůstává otázkou, zda tyto pokusy patří k romantickému klavíru a zda si to Bedřich Smetana, český národní skladatel, zaslouží. Pro vizuální práci Cori O’Lana platí to samé, co v první polovině. Výjevy byly často kýčovité, s českými zeměmi neměly, až na pár výjimek, moc společného a v mnohých místech připomínaly spořiče obrazovky, které známe ze starých windows XP. Ve druhé půli večera se navíc animace několikrát zasekla a v jeden moment se dokonce úplně přerušila a diváci tak koukali pouze na prázdné plátno. Celé promítání bylo ovšem velmi výrazné, nešlo se od něj jednoduše oprostit a v mnohých místech na sebe strhávalo veškerou pozornost, která by měla být věnována spíše hudebnímu přednesu. Ve výsledku působilo tedy spíše jako rušivý element.

Na samém závěru koncertu přišla na pódium ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, poděkovala účinkujícím, česky i anglicky popřála Dennisi Russellu Daviesovi vše nejlepší, pevné zdraví, poděkovala mu za jeho práci pro filharmonii a předala mu obrovskou kytici růží. Nakonec uvedla hlavní dárek, který pro oslavence Filharmonie Brno připravila. Jednalo se o sedmiminutové video, ve kterém mu zaměstnanci této instituce přáli, ovšem téměř beze slov. Celé přání bylo totiž podloženo hudbou vytvořenou významnými hudebními osobnostmi, se kterými Davies v posledních letech spolupracoval (Laurie Anderson, Benjamin Jusupov, Tigran Mansurjan, Michal Nejtek, Kurt Schwertsik a Petr Jirák). Ti dostali za úkol vytvořit variace na téma úvodu Symfonie č. 80 Josepha Haydna. Během videa se pak nápis „Happy birthday, Maestro“ objevoval na různých hudebních předmětech a brněnských místech, se kterými jsou Davies a Filharmonie Brno spjati. 

smetana200-davies80-foto-stepan Plucar03

Čtvrteční koncert, který spojoval dvě významná jubilea – 200 let od narození Bedřicha Smetany a 80. narozeniny Dennise Russella Daviese, se pokusil o spojení klavírní verze Mé vlasti s animacemi Cori O’Lana. V klavírní interpretaci Dennise Russella Daviese a Maki Namekawy se ale bohužel vedle horší sehranosti, objevilo i nemalé množství chyb, které byly ještě podtrženy velice zvláštním frázováním, které Smetanově Mé vlasti příliš neslušelo. Největší závada čtvrtečního večera ovšem nespočívala ve hře samotné, ale v použití promítaných animací, které byly kýčovité, často nevkusné, laciné a s českými místy neměly téměř nic společného. Recitace Michala Bumbálka byla příjemná, povedeně navodila atmosféru, přesto se ale jednalo o poměrně výrazné prodloužení už tak dlouhého programu. Nejzářnější bod celého večera představovalo filharmonické přání dirigentovi, jenž působilo velmi mile a dojemně. Video bylo perfektně zpracované, což muselo dát opravdu velkou práci. Bohužel ani tato třešnička na závěr celý večer nezachránila.

Bedřich Smetana: Má vlast:

Vyšehrad

Vltava

Šárka

Z českých luhů a hájů

Tábor

Blaník

Maki Namekawa – klavír 

Dennis Russell Davies – klavír

Cori O’Lan – vizualizace

Michal Bumbálek – umělecký přednes

čtvrtek 18. 4. 2024 v 19 hodin, Besední dům

Foto Štěpán Plucar

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce