Brněnský debutant Otakar Mařák

Brněnský debutant Otakar Mařák

Český Caruso, hlas podobný křídlovce, tak psávala kritika o českém tenoristovi Otakaru Mařákovi. Dnes si připomínáme 75 let od jeho úmrtí.

Synovec malíře Julia Mařáka studoval původně na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na malířské akademii u Václava Brožíka. Zároveň se ale soukromě učil zpěvu u Olgy Paršové-Zikešové. Zpěv nakonec zvítězil a dovedl ho ke světové slávě. Narodil se v Ostřihomi 5. ledna 1872 a patřil tedy již ke genereci, která budovala obraz českého operního pěvce ve světě. Její předchůdci svázaní s Prozatímním divadlem a začátky Národního divadla vytvářeli českou interpretační tradici samu o sobě. Mařák byl současníkem Emy Destinnové a Karla Buriana, tedy pěvců, kteří se stejně jako on probojovali do největších divadel světa – on i Burian začínali shodou okolností v Brně.

Otakar Mařák tu debutoval 1. února 1899 jako Faust ve stejnojmenné Gounodově opeře, zároveň byl ale angažován do Národního divadla v Praze (debutoval jako Tamino), kde působil jako řádný člen do roku 1901 a potom v letech 1903–7. Hostoval na zahraničních scénách a v roce 1908 odjel do Paříže, kde dokončil pěvecké školení. Největších úspěchů se dočkal v Covent Garden a Komické opeře v Berlíně. Byl to tenor krásné, kovově lesklé barvy, kterou dobová kritika přirovnávala ke křídlovce, a s úžasnou kantilénou. V souladu se svým hlasem byl výborným představitelem Tamina v Kouzelné flétně, Dona Ottavia v Donu Giovannim, Vévody v Rigolettovi nebo Alfreda Germonta v Traviatě, ale často také zpíval Dona José v Carmen, byl to také první český Cavaradossi v Tosce. Jako parádní role ho celou kariérou provázel Lohengrin.Věnoval se samozřejmě i smetanovskému repertoáru a od mladistvé role Vítka v Daliborovi se v padesáti pěti letech propracoval až k titulní úloze. O pět let později nastudoval dokonce i Wagnerova Tannhäusera. Za řízení Antonína Dvořáka zpíval tenorový part při světové premiéře Svatebních košil. Ztvárnil i Pelopa ve třtím dílu Fibichova melodramu Hippodamie a účinkoval ve zvukovém filmu Fidlovačka (1930) jako slepý houslista Mareš.

V roce 1934 odcestoval Mařák do USA, kde vystupoval koncertně – mimo jiné ve Verdiho Requiem pod taktovkou Artura Toscaniniho – a vyučoval zpěv. V roce 1937 jej ranila mrtvice a ochrnul na pravou část těla. K návratu do vlasti mu pomohli američtí Češi a pěvkyně Marta Krásová, která tam tehdy pobývala. Otakar Mařák zemřel v Praze 2. července 1939, pohřben byl na Olšanech. 11. října 1962 byly jeho ostatky převezeny na vyšehradský Slavín.

Otakar Mařák, foto atelier Langhans, zdroj: Sbírka Scheufler, www.scheufler.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V dějinách české hudby je několik jmen, při jejichž vyslovení se člověka zmocní jakýsi posvátný pocit. Každý z nás má asi v tomto směru nějaké osobní preference, ale o jiných to platí univerzálně. Jsou to obvykle lidé považovaní za něco víc než pouhé hudebníky. Jsou to vyslanci české hudby spojovaní nejen se skladatelskými a interpretačními úspěchy, ale také s morální autoritou a pevnými, třeba i osobně nevýhodnými postoji ve chvíli, kdy je to třeba. Bedřich Smetana, Ema Destinnová, Václav Talich a také Rafael Kubelík, jehož sté výročí narození jsme si včera připomněli.  více

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více