Brněnský debutant Otakar Mařák

Brněnský debutant Otakar Mařák

Český Caruso, hlas podobný křídlovce, tak psávala kritika o českém tenoristovi Otakaru Mařákovi. Dnes si připomínáme 75 let od jeho úmrtí.

Synovec malíře Julia Mařáka studoval původně na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na malířské akademii u Václava Brožíka. Zároveň se ale soukromě učil zpěvu u Olgy Paršové-Zikešové. Zpěv nakonec zvítězil a dovedl ho ke světové slávě. Narodil se v Ostřihomi 5. ledna 1872 a patřil tedy již ke genereci, která budovala obraz českého operního pěvce ve světě. Její předchůdci svázaní s Prozatímním divadlem a začátky Národního divadla vytvářeli českou interpretační tradici samu o sobě. Mařák byl současníkem Emy Destinnové a Karla Buriana, tedy pěvců, kteří se stejně jako on probojovali do největších divadel světa – on i Burian začínali shodou okolností v Brně.

Otakar Mařák tu debutoval 1. února 1899 jako Faust ve stejnojmenné Gounodově opeře, zároveň byl ale angažován do Národního divadla v Praze (debutoval jako Tamino), kde působil jako řádný člen do roku 1901 a potom v letech 1903–7. Hostoval na zahraničních scénách a v roce 1908 odjel do Paříže, kde dokončil pěvecké školení. Největších úspěchů se dočkal v Covent Garden a Komické opeře v Berlíně. Byl to tenor krásné, kovově lesklé barvy, kterou dobová kritika přirovnávala ke křídlovce, a s úžasnou kantilénou. V souladu se svým hlasem byl výborným představitelem Tamina v Kouzelné flétně, Dona Ottavia v Donu Giovannim, Vévody v Rigolettovi nebo Alfreda Germonta v Traviatě, ale často také zpíval Dona José v Carmen, byl to také první český Cavaradossi v Tosce. Jako parádní role ho celou kariérou provázel Lohengrin.Věnoval se samozřejmě i smetanovskému repertoáru a od mladistvé role Vítka v Daliborovi se v padesáti pěti letech propracoval až k titulní úloze. O pět let později nastudoval dokonce i Wagnerova Tannhäusera. Za řízení Antonína Dvořáka zpíval tenorový part při světové premiéře Svatebních košil. Ztvárnil i Pelopa ve třtím dílu Fibichova melodramu Hippodamie a účinkoval ve zvukovém filmu Fidlovačka (1930) jako slepý houslista Mareš.

V roce 1934 odcestoval Mařák do USA, kde vystupoval koncertně – mimo jiné ve Verdiho Requiem pod taktovkou Artura Toscaniniho – a vyučoval zpěv. V roce 1937 jej ranila mrtvice a ochrnul na pravou část těla. K návratu do vlasti mu pomohli američtí Češi a pěvkyně Marta Krásová, která tam tehdy pobývala. Otakar Mařák zemřel v Praze 2. července 1939, pohřben byl na Olšanech. 11. října 1962 byly jeho ostatky převezeny na vyšehradský Slavín.

Otakar Mařák, foto atelier Langhans, zdroj: Sbírka Scheufler, www.scheufler.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V dějinách české hudby je několik jmen, při jejichž vyslovení se člověka zmocní jakýsi posvátný pocit. Každý z nás má asi v tomto směru nějaké osobní preference, ale o jiných to platí univerzálně. Jsou to obvykle lidé považovaní za něco víc než pouhé hudebníky. Jsou to vyslanci české hudby spojovaní nejen se skladatelskými a interpretačními úspěchy, ale také s morální autoritou a pevnými, třeba i osobně nevýhodnými postoji ve chvíli, kdy je to třeba. Bedřich Smetana, Ema Destinnová, Václav Talich a také Rafael Kubelík, jehož sté výročí narození jsme si včera připomněli.  více

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více