Filharmonie Brno zahraje se čtrnáctidenním rozestupem dvě Dvořákovy symfonie a dva Brahmsovy klavírní koncerty. Přednese je Elisabeth Leonskaja, která se do Brna vrací po dvojím velkém úspěchu: místní publikum oslovila v září 2019 Třetím klavírním koncertem Bély Bartóka a v prosinci téhož roku provedením kompletu pěti klavírních koncertů Ludwiga van Beethovena. Projekt Dvořák & Brahms I, II začíná už dnes večer v Janáčkově divadle.
„Leonskaja patří již několik desítek let k nejcennějším osobnostem pianistického umění. Vydala řadu nahrávek, za které získala bezpočet ocenění. V Rakousku, kde žije, se dočkala mnoha poct, je například Čestnou členkou vídeňského Konzerthausu a držitelkou Rakouského čestného kříže za vědu a umění,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.
Dvořáka filharmonie zařazuje pravidelně, pro své šéfdirigentské působení si totiž Dennis Russell Davies vytyčil cíl provést a natočit všechny Dvořákovy symfonie. „Pro tuto sezonu zvolil Druhou a Čtvrtou. Jejich kombinace s klavírními koncerty Johannese Brahmse, Dvořákova přítele a ideově spřízněného tvůrce, se přímo nabízela, přičemž konkrétní sestava obou programů se odvinula od „křížové“ shody tónin,“ uvedl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš s tím, že oba skladatelé patřili k hlavním představitelům tzv. klasicko-romantické syntézy.
Rané Dvořákovy symfonie jsou v muzikologické literatuře hodnoceny jako opusy, v nichž lze bezpečně poznat budoucího génia a ze kterých doslova prýští bohatá invence, často však neukočírovaná sebereflexí. Hnacím motorem k Symfonii č. 2 B dur bylo citové vzplanutí tehdy čtyřiadvacetiletého skladatele k mladé herečce a také touha prosadit se velkým dílem. „Rozvleklost a zahuštěnost díla si uvědomoval záhy po jeho dokončení. Proto ho přepracoval, nadále se k němu vracel a provedl i zásadní revizi,“ uvedl Mikeš. První půle projektu se uskuteční ve čtvrtek a pátek 10. a 11. února, druhá pak v pátek a sobotu 25. a 26. února. Oba koncerty se konají v Janáčkově divadle a začínají v 19:00.
Čtvrtá symfonie d moll vznikla v době, kdy měl Dvořák za sebou první větší veřejné úspěchy, ale také první velký nezdar v podobě nepochopení opery Král a uhlíř ze strany zpěváků a orchestru, kvůli němuž se vzdal jejího uvedení.
Dva Brahmsovy klavírní koncerty jsou důkazem toho, že autor byl klavírním virtuozem. Sloh jeho skladeb působí oproti jiným romantikům drsněji, což způsobuje přednostní užívání oktávové techniky, plných i rozložených akordů a výrazná, zahuštěná polyfonní textura. První klavírní koncert d moll při své premiéře u posluchačů propadl. Symfonickým uchopením – organickým propojením orchestrální složky se sólovým partem rezignujícím na oslňující virtuozitu, přesto kladoucím vysoké technické nároky – se vymykal tradičnímu pojetí instrumentálního koncertu. Nadčasové hodnoty koncertu potvrdila teprve pozdější doba. Představoval-li První klavírní koncert d moll zdárnou realizaci myšlenky „symfonického koncertu“ či „symfonie s klavírem“, pak Druhý klavírní koncert B dur více než dvě dekády po koncertu Prvním, tuto tendenci definitivně stvrdil a rozvedl.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..