Poslední pólo: První česká site-specific opera

Poslední pólo: První česká site-specific opera

Hausopera je spolek nadšenců, který připravuje operu na míru pro různá brněnská zákoutí. Ve startovacím ročníku zve posluchače k bazénu Lázní Rašínova, kde odehraje jednoaktovou operu Poslední pólo. Hudba Marka Ivanoviće se prolne s ladnými pohyby akvabel, nostalgické libreto Josefa Škarky v podání operních zpěváků vystupujících v plavkách potvrdí, že na první lásku se nezapomíná. Prostřednictvím hudebního příběhu zažijí návštěvníci známé místo v novém kontextu.

Pilotní opera Poslední pólo bude uvedena ve třech představeních v září a říjnu 2018 u bazénu v Lázních Rašínova. Zkomponoval ji skladatel a šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović na libreto Josefa Škarky. Inscenaci vytvořil režisér Petr Hašek, umělecký vedoucí divadelní skupiny Geisslers Hofcomoedianten. Nedílnou součástí inscenace bude vystoupení olympijské reprezentantky v synchronizovaném plavání Alžběty Dufkové a jejího týmu akvabel.

Marko Ivanović přibližuje svůj tvůrčí záměr: „Práce na opeře pro konkrétní prostor mi přinesla mnohem více tvůrčí volnosti, než by se mohlo zdát. Lázně jsem několikrát navštívil a nechal se inspirovat jejich atmosférou. Dokonce jsem do partitury zakomponoval hru na zábradlí, které je po obvodu celého bazénu. Musel jsem taky brát v potaz specifičnost akustických dispozic i vysokou vlhkost vzduchu při výběrů hudebních nástrojů.“

Ambicí spolku Hausopera je uvádění nových komorních oper komponovaných na míru různorodým místům města Brna, která jsou pozoruhodná architektonicky, svým příběhem nebo geniem loci. Vznikají tak site-specific projekty, neoddělitelně svázané s konkrétními prostory. Site-specific opera nemá v České republice tradici, v kontextu našeho regionu se tedy jedná o zcela nový žánr. Hausopera se hlásí k tradici progresivní dramaturgie Janáčkovy opery i k Miloslavovi Ištvanovi, Josefu Bergovi a dalším duchům brněnské moderny. K jejím inspiracím patří kolektivní práce brněnských skladatelů (Piňos – Štědroň – Medek atd.). Cíleně navazuje i na silný odkaz brněnských konceptuálních umělců a jejich intervencí do veřejného prostoru.

Premiéra opery Poslední pólo je ohlášena na 30. září 2018 od 19:00 v Lázních Rašínova. Reprízy 12. a 14. října 2018.

Zakládajícími členy spolku Hausopera jsou operní pěvec Josef Škarka, hudební publicista Boris Klepal a produkční Lucie Kořínková. Poslání Hausopery podle slov Josefa Škarky : „Svět je jedno velké divadlo, stačí jen najít správné místo a začít hrát. Herci nepotřebují jeviště ani oponu, publikum se obejde bez smokingů a večerních šatů. Místo pro novou operu je možná zrovna tam, kde pravidelně nakupujete, pracujete, venčíte psa, hrajete fotbal nebo pijete pivo. Umíme taková místa najít a ukázat je v nečekaném světle. Dokážeme z nich sejmout iluzi všednosti a vzkřísit jejich pravý lesk. Nenatíráme je na růžovo, nic si o nich nenamlouváme, jen je necháváme promluvit. A zaručujeme jim svobodu slova.“

Foto/ Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více