Miloslav Ištvan – krátce k výročí narození

Miloslav Ištvan – krátce k výročí narození

Miloslav Ištvan (2. 9. 1928 v Olomouci – 26. 1. 1990 v Brně) byl po celý svůj život svázán s JAMU. Byl žákem Jaroslava Kvapila (1948–57), po absolutoriu ve škole působil jako asistent a docent. Profesury se z politických důvodů v době normalizace nedočkal. Jeho ranný skladatelský styl byl silně ovlivněn Bélou Bartókem a Sergejem Prokofjevem. Začátkem šedesátých let u něj dochází k výrazné proměně a Miloslav Ištvan zavádí pro svou kompoziční techniku termín montáž – od koláže se liší žánrovou a dobovou soudržností. Skladatel ji teoreticky zpracoval ve spise Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě (1973). Měl na něj vliv Anton Webern a stále hlubší studium díla Leoše Janáčka, zabýval se etnickou hudbou i pop music. Výraznou roli v jeho díle hrají skladby pro bicí nástroje a elektroakustická hudba. K vrcholům jeho tvorby patří postmoderní oratorium Já, Jákob (1968), v němž propojuje operní i popový zpěv, živou hudbu, magnetofonový pás, češtinu i hebrejštinu. Byl také významným autorem scénické hudby.

 Miloslav Ištvan se narodil před osmdesáti pěti lety, 2. září 1928. Jeho Hry jsme mohli slyšet v podání Filharmonie Brno letos v únoru.

Výběr z díla:

Concertino pro housle
Rapsodie pro violoncello
1. smyčcový kvartet (1962–63).
Dodekameron (1964)
Ritmi ed antiritmi (1966) pro dva klavíry a bicí
Ostrov hraček (1967–8)
Avete morituri (1970)
Zaklínání času (1967)
Já, Jákob (1968)
Shakespearovské variace pro dechy a bicí (1975)
Hry (1977)
Horlivá toužení (1974)
Mikrosvěty (1977)
Cor mio (1979)
Partita pro 16 smyčcových nástrojů (1980)
Hard Blues (1980)
Concertino pro Baroque Jazz Quintet (1982).
Tempus irae (1983)
Vokální symfonie pro soprán a bas sólo, recitátora a orchestr (1986)
Makrosvěty pro bicí nástroje (1990)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno včera odehrála koncert, který by mohl být do značné míry jakýmsi referenčním bodem pro to, co a jak v Brně na poli symfonické hudby dělat.  více

průměrné hodnocení: 5.00 ★/1

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více


Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Nejčtenější