Hry, Lašské tance a Kytice

Filharmonie Brno včera odehrála koncert, který by mohl být do značné míry referenčním bodem pro to, co a jak v Brně na poli symfonické hudby dělat. Koncert sestával z děl autorů, kteří měli jakýsi vztah k našemu městu, ale ne ve smyslu hloupého lokálpatriotismu. Především v případě Leoše Janáčka a Miloslava Ištvana lze mluvit o osobnostech, které měly určující vliv na umělecký a duchovní život v době, kdy zde žili. Bohuslav Martinů se k Brnu vztahuje především českými premiérami svých oper včetmě původní verze Řeckých pašijí v roce 2005. S předchozími dvěma autory má bezesporu společný přesah daleko za hranice malého města kombinovaný s přiznanými až akcentovanými vazbami na domácí prostředí. Dramaturgie tvořila pestrý a zároveň neroztříštěný, soudržný celek. Nejusedlejší kompozicí byly výjimečně Lašské tance Leoše Janáčka, které vytvořily uklidňující spojnici mezi Hrami Miloslava Ištvana a Kyticí Bohuslava Martinů.

Filharmonie Brno hrála pod vedením Aleksandara Markoviće výborně a vlastně bez chyb, tedy tak, jak by měla hrát vždy. Hráči byli soustředění, kromě poněkud skomírajících lesních rohů v Lašských tancích podávali i velmi dobré individuální výkony. Tady se pochopitelně vtírá otázka, zda je pro takové samozřejmosti skutečně nutné, aby koncert přenášel rozhlas, přebírala Evropská rozhlasová unie nebo se odehrával ve Vídni. Když v takových chvílích jako včera slyším, jak solidních výkonů jsou naši filharmonici schopni, o to víc zuřím na koncertech evidentně nepřipravených a odbytých. Ať už ze strany dirigenta nebo nepřipravených a roztěkaných hráčů.

Hry Miloslava Ištvana, tedy sedm obrazů pro symfonický orchestr, asi byly pro většinu posluchačů naprosto neznámou skladbou. Vzhledem k filosofujícímu programnímu výkladu skladatele je svým způsobem překvapující jejich dadaistické vyznění. Pohled na život jako na soustavu různých her reflektují proměnlivé kombinace nástrojových skupin a kratičkých sól v jednotlivých částech. Vynikající byla souhra tympánů a zvonů, celý orchestr zněl bezvadně čitelně a dynamicky vyváženě. Pompézní závěr díla byl oproti předchozímu obsahu, který mi atmosférou neodolatelně připomínal Pařížskou šestku, jako z jiného světa. Konec už zřejmě jako hru brát nelze, i když se o to předtím celý život můžeme snažit.

Lašské tance postavil Aleksandar Marković jako sled malých hudebních dramat. Jeho pojetí bylo expresivní, kladlo důraz na pregnantní rytmus a dynamické i tempové kontrasty. Především v obou Starodávných tancích bych ale uvítal měkčí zvuk a především zpěvnější projev smyčců. Starodávný II navíc ve druhé polovině sklouzl k monotónnímu vyznění – dynamika i tempo byly najednou unylé a jednotvárné, zatímco následný Čeladenský tempově vystřelil jako raketa. První tři tance tempově logicky gradovaly a působily dojmem promyšleného celku, druhé tři se proti tomu rozpadaly na jednotlivé segmenty.

Kytice Bohuslava Martinů, posluchačsky vstřícná kompozice na lidové texty ze Sušilových a Erbenových sbírek, vyzněla perfektně. Skvěle zpíval Český filharmonický sbor Brno, zněl hutně, plasticky a bylo mu bezvadně rozumět. Jeho zpěvy s "tristanovským" anglickým rohem v části Milá nad rodinu byly dojemně působivé. Perfektní byla i Kantiléna v Koledě a vůbec bylo milé vidět všechny podstatné segmenty brněnské filharmonie pohromadě. Sólisté podali velmi dobré výkony, přece jen bych ale maličko vypíchl Tomáše Kořínka za stylový projev. Orchestr byl stále velmi dobrý, smyčce se oproti Janáčkovi přece jen víc rozezpívaly.

Jisté rozpaky ve mně vzbudila jen menší návštěva, než bývá na abonentních koncertech Symfonického cyklu zvykem. Nevím, čím byla způsobena, ale při tak vydařeném koncertu zamrzela více než jindy. Koncert se opakuje ještě dnes večer a stojí za slyšení.

Miloslav Ištvan: Hry, Leoš Janáček: Lašské tance, Bohuslav Martinů: Kytice. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Marie Fajtová – soprán, Lucie Hilscherová – mezzosoprán, Tomáš Kořínek – tenor, Miloš Horák – bas, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Kantiléna (sbormistr Jakub Klecker). 7. 2. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 75 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

 Hodnocení
průměrné hodnocení: 5.00 ★/1
captcha

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více