Festival Janáček Brno 2024 při honosném eventu představil nabitý program

Festival Janáček Brno 2024 při honosném eventu představil nabitý program

Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.

Pozvání přijal také ministr kultury Martin Baxa, který během proslovu ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera oznámil, že festival Janáček Brno naváže spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a bude podepsáno memorandum o finanční podpoře akce v letech 2024 a 2026. Oba jmenovaní muži tento akt signovali před zraky diváků. Podobnou splupráci s ministerstvem zatím mají toliko dva české festivaly: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a Mezinárodní hudební festival Pražské jaro.

janacek_na_start_foto_marek_olbrzymek_03

První tóny večera obstarala Suita rustica op. 19 od brněnské skladatelky počátku 20. století Vítězslavy Kaprálové. V nastudování tohoto díla orchestrem Janáčkovy opery NdB ale úvodní skladba večera vyzněla velice nevyrovnaně a rytmicky rozsypaně jako by se hráči teprve rozehrávali. Na druhou stranu musím vyzdvihnout prozpívaná, čistě zahraná hobojová sóla a jistou plasticitu – tvárnost v oblasti dynamiky ve třetí větě. V árii Svatopluka Čecha z Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy se publiku představil barytonista Tadeáš Hoza, k jehož výkonu nemám žádnou výtku. Také samotný orchestr svou hrou zněl usazeněji, sehraněji a mnohem více barevněji.

janacek_na_start_foto_marek_olbrzymek_01

Závěr první části koncertu patřil strhujícímu výkonu houslisty Josefa Špačka a Dvořákovu Koncertu pro housle a orchestr a moll op. 53. Průrazný, sytý a „šťavnatý“ tón umělcových houslí se vyjímal především v kantabilních, romantických pasážích, jež střídaly technicky náročné části plné stupnicových běhů, oktáv či jiných dvojhmatů – v podání Špačka naprosto s lehkostí zahraných. Povedené byly také vstupy lesních rohů, především tedy moment, kdy lesní roh ze své sólové části přechází dlouhou prodlevou do doprovodů. Napojení mezi sólistou a orchestrem výtečně korigoval dirigent Robert Kružík, který se během houslistovy hry na něj častokrát otáčel (a to nejen z důvodu nástupů) pro lepší komunikaci. Špaček, tak jak si to i samotná skladba vyžaduje, občasně hýbal s tempem, avšak vždy velice vkusně s citem. To však samozřejmě ztěžovalo práci dirigentovi, který se snažil po celou dobu podřizovat houslistovi, ctít jeho tempo a s ním sehrát i orchestr. I když s občasnými zaváháními se po hudební stránce jednalo o výtečný zážitek, jež perfektně zafungoval jako návnada na koncerty připravovaného devátého ročníku festivalu.

Ostatně jemu byl věnován také prostor po přestávce, kdy dramaturgyně Janáčkovy opery Brno Patricie Částková a umělecký vedoucí Jiří Heřman představili hlavní motto Janáčka Brno 2024 – Bez hranic a nastínili program festivalu. Těšit se můžeme například na zahajovací Výlety páně Broučkovy v režii světoznámého operního režiséra Roberta Carsena a v hudebním nastudování Marko Ivanoviče v koprodukci s Teatro Real Madrid a Staatsoper Berlin, dále Věc Makropulos v provedení Staatsoper Berlin, původní verzi Jenůfy z roku 1904 nastudovanou ve spolupráci dirigentky Anny Novotné Peškové s režisérkou Veronikou Kos Loulovou, nebo také operu Šarlatán Janáčkova žáka Pavla Haase v režii Ondřeje Havelky. Z koncertní roviny silně orientované na rok české hudby si rozhodně zaslouží pozornost koncert Bamberských symfoniků s dirigentem Jakubem Hrůšou. Festival slavnostně zakončí opera Příhody lišky Bystroušky v režii Jiřího Heřmana, kde se můžeme těšit na výkony Adama Plachetky (Revírník) a Kateřiny Kněžíkové (Bystrouška).

Tato pěvkyně na sebe v rámci recenzovaného večera upozornila hned v několika vstupech, v nichž zazpívala známé árie či duety (společně s kolegyní Václavou Krejčí Houskovou) z Janáčkových oper. Modlitbou Jenůfy z veristického díla Její pastorkyňa jsme si připomněli drama, jež zpěvačka podtrhla jemným prosebným výrazem, pšveckým číslem „Proč lidé nelétají“ z Káti Kabanové jsme se dostali do roviny pobláznění láskou a z ní vyvěrajícího zoufalství. Procítěný snový, zároveň však naivní dialog obou zpěvaček – přítelkyň znázorňuje tíživou situaci hlavní protagonistky (Kněžíková), jež se své kamarádce (Krejčí Housková) svěřuje o jistém ďábelském našeptávání. Exponované melodie, nepřirozené intervalové skoky či vyšší rozsah kladou na sólistku velké nároky, se kterými si – byť za občasné zhoršené srozumitelnosti textu – Kateřina Kněžíková obstojně poradila.

janacek_na_start_2023_foto_marek_olbrzymek_06

Na Pavla Haase se zavzpomínalo Předehrou pro rozhlas pro malý orchestr, 4 mužské hlasy a recitaci složenou na oslavu rozhlasového vysílání a jednoho z jeho průkopníků, italského fyzika a vynálezce Guglielma Marconiho. Text skladatelova bratra Huga Haase je nejen oslavný, ale do jisté míry také humorný – groteskní. Samotná skladba působí budovatelským dojmem, k čemuž také přispěly přesvědčivé výkony recitátora Pavla Čeňka Vaculíka a zpěváků Tadeáše Hozy, Ondřeje Koplíka, Víta Noska a Jana Šťávy. Číslo zpestřilo i odlehčilo už tak náročný a dlouhý program.

janacek_na_start_2023_foto_marek_olbrzymek_05

Jinak tomu nebylo ani v případě dvou děl Bohuslava Martinů. Ve Variacích na slovenskou lidovou píseň pro klavír a violoncello v orchestrální instrumentaci Martina Wiesnera se na postu sólisty představil Robert Kružík, který dirigentskou hůlku překvapivě předal Josefu Špačkovi. Orchestrace Martina Wiesnera si pohrává s melodickou linkou violoncellisty, jejíž part buď přejímá anebo pouze doprovází na principu kontrastu faktury. Nápaditá místa, v nichž se střídají dechové nástroje s plným zvukem orchestru či jinými nástrojovými sekcemi dělají doprovod mnohem zvukově barvitější, a díky tomu celkové vyznění skladby nebylo fádní. Robert Kružík se svého partu ujal se ctí – rozhodně poukázal na svou hudební všestrannost. Josef Špaček za dobu své kariéry nasbíral bezpochyby mnoho zkušeností i co se orchestrální hry nebo vedení orchestru týče, ostatně v posledních letech mnohem více na koncertních pódiích vystupuje i právě jako dirigent. Tyto kvality potvrdil také dirigováním brněnského operního orchestru, jež však mělo své nedostatky. Když odhlédneme od dirigentského stylu jako takového, samotné vedení orchestru působilo do jisté míry roztržitě. Ať už co se týče práce s levou rukou, samotného čistého taktování nebo jisté přirozenosti gest. Tento dojem umocnil i samotný závěr Variací, v němž se tempově orchestr od sólisty oddělil. Kuráž a odhodlání, se kterými Špaček těleso řídil, jsou obdivuhodné a rozhodně stojí jeho dirigentský výkon ocenit. Předehra, serenáda a finále z baletu Martinů Kdo je na světě nejmocnější opět skvěle zafungovalo jako odlehčenější kusy, s nimiž přišla komičnost, hravost v podobě výrazné rytmiky či závěrečná parodie na finesy klasicistních děl. Provedení divadelního orchestru bylo sourodé, homogenní a po výrazové stránce pestré. Tklivý part sólové violy místy podpořený klarinety a flétnami zaujal především ze zvukového (témbrového) hlediska.

janacek_na_start_foto_marek_olbrzymek_4

Závěr koncertu, stejně jako tomu bude i v závěru festivalu, patřil opeře Příhody lišky Bystroušky. Kateřina Kněžíková (Bystrouška) s Václavou Krejčí Houskovou (Zlatohřbítek) nechaly diváky nahlédnout do připravované inscenace svým duetem, jež navazoval na zmíněnou odlehčenější notu. Jak po pěvecké, tak po herecké stránce se jednalo o roztomilou namlouvací scénu, po níž následovalo poslední číslo večera – duet Svatopluka Sema (Revírník) a Adély Plachetkové (Skokánek), opět výkonem obou interpretů suverénní.

Ochutnávkový večer splnil vše. Diváci se dočkali odhalení festivalového programu Janáček Brno 2024, který je vskutku nabitý. Zároveň si však už teď rok dopředu mohli vychutnat skvělé výkony umělců, na nichž se za rok mohou opět těšit.

Program:

Vítězslava Kaprálová: Suita rustica op. 19

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy – árie Sv. Čecha č. 16

Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B108

Pavel Haas: Předehra pro rozhlas pro malý orchestr, 4 mužské hlasy a recitaci

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – modlitba Jenůfy

Bohuslav Martinů: Variace na slovenskou píseň (instrumentace Martin Wiesner)

Leoš Janáček: Káťa Kabanová – scéna Káti „Proč lidé nelétají“

Bohuslav Martinů: Suita z baletu Kdo je na světě nejmocnější

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky – duet Lišky a Lišáka a závěr opery

Robert Kružík – dirigent, violoncello

Kateřina Kněžíková – soprán

Václava Krejčí Housková – mezzosoprán

Svatopluk Sem – baryton

Josef Špaček – housle

Tadeáš Hoza – baryton

Ondřej Koplík – tenor

Vít Nosek – tenor

Jan Šťáva – bas

Pavel Čeněk Vaculík – recitace

Orchestr Janáčkovy opery NdB

4. listopadu 2023 v 19h, Mahenovo divadlo

foto Marek Olbrzymek

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více