Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Maxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka Nováková, Martin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľu.
Mimořádně se k příležitosti tohoto koncertu konala také beseda s vedoucím sekce bicích nástrojů filharmonie Lukášem Krejčím a vedoucím Katedry bicích nástrojů JAMU Martinem Opršálem, kterou provázel dramaturg Vítězslav Mikeš. Cílem necelé hodinové rozpravy bylo více seznámit příchozí diváky s problematikou hry na bicí nástroje skrze večerní program.
Pro umocnění komorního rázu se veškerý hudební děj konal vprostřed koncertního sálu, kde byly rozestavěny jednotlivé nástroje. Publikum tak sedělo v řadách okolo celé skupiny bicích, a mělo tedy příležitost vychutnat si koncert z různých úhlů pohledu a nadosah hráčům. Na úvod zazněla skladba francouzského autora Pierra Jodlowskiho (*1971) pojmenovaná 24 Loops. Jak název napovídá, dílo je založeno na zvukových smyčkách, jež se tvoří pomocí tzv. looperu – zařízení umožňující repetitivní přehrávání vytvořeného zvuku. Interpreti za principu rotace – jistého scénického prvku – okolo looperu po jednotlivých periodách utvořili směs 24 stop, jež se okamžitě přenášely do zvukové aparatury. První část skladby je tedy věnována vytvoření podkladu využívajícího neustále se opakující rytmicko-melodické prvky, který se bez přerušení přehrává až do samotného konce. Ve druhé půli kompozice interpreti postupně rozebírají pomyslné centrum nástrojů okolo looperu a mění nástrojové pozice na jevišti. Tím se dostávají každý ke svému instrumentu, na který se do stále pulsující nahrávky přidávají. Díky expresivitě, dynamickému kontrastu mezi smyčkami a živým provedením vzniká neustále se měnící akustický prostor, jež po chvíli mohl na posluchače působit až hypnotickým dojmem. Ten umocňovalo také nastudování založené na plynulosti a nenápadnosti v pohybu na jevišti.
Před padesáti lety 15. ledna 1974 měla v Besedním domě světovou premiéru skladba Psalmus niger brněnského autora Miloslava Ištvana (1928–1990). Dle vyprávění Ištvan dílo zamýšlel pro - ve své době věhlasný - soubor Les Percussions de Strasbourg, což dokládají také poznámky v partituře psané francouzsky. Premiéra se však konala v podání členů tehdejší Státní filharmonie Brno. O autorovi je známo, že se věnoval africkému folklóru, především africkým rytmům a polytempům, které následně ve svých skladbách používal. Výrazná a hravá rytmika místy tanečního charakteru přenesená také do oblasti melodických bicí je znatelná i v tomto díle. Pestrost barev, zvuků a rytmů utvrzuje marimbový a xylofonový refrén tvořící protiklad vůči bubnovému ostinatu. Technicky náročná kompozice kladoucí velké nároky na souhru vyžadovala dirigentské vedení, kterého se se ctí ujal bicista Martin Opršál. Provedení v podání mladých umělců mělo „drive“ silně znatelný v tanečních a jakoby jazzových částech, při nichž bylo velkým zážitkem nejen poslouchat hudbu, ale také vnímat jednotlivé hráče a jejich opojení touto skladbou.
Idée fixe litevské autorky Raminty Šerkšnytė (*1975) jako by předjímal následující vývoj koncertu směrem k minimalistickému či redukcionistickému hudebnímu jazyku Arvo Pärta (*1935). Neutichající pulsací a rytmikou dominantní především v partu marimby skladba posunula atmosféru v sálu od divokého a tanečního rázu k meditativnímu charakteru. Opět odlišná a zároveň stále osobitá práce s témbrem v závěru díla směřovala ke stále většímu zklidnění za zvukového doprovodu zvonů, činelů a tam-tamů. Tak jako u předchozích čísel, i zde se projevila naprostá interpretační preciznost hráčů spojená se vzájemným napojením a pozorností, díky čemuž všeobecně nastudování skladeb působilo vyzrálým – profesionálním dojmem.
Jedna z nejznámějších kompozic estonského skladatele Arvo Pärta je bezesporu dílo Fratres z roku 1977, výjimečné především svými rozmanitými instrumentacemi nejen z pera samotného autora. Skrze jednotlivé verze je dílo neustále živé, a tedy i neustále uváděné. V případě recenzovaného koncertu měli diváci možnost si vyslechnout verzi čistě pro bicí nástroje, jejíž hlavním instrumentačním principem je barva. Při hře si nešlo nevšimnout různorodosti paliček a pokynů (např. hra pomocí rukou) a jejich kombinací způsobujících hudební prostor plný překvapivě jemného, křehkého a velice kultivovaného zvuku.
Večer uzavřel raritní, obsazením vyjímající se Koncert pro housle a orchestr bicích nástrojů Lou Harrisona (1917–2003). Americký skladatel patřil mezi přátele šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese, který kupříkladu ve vztahu k dílu zmiňuje Harrisonovu inspiraci asijskou a indonéskou hudbou – především javánským gamelanem. Koncert zkomponovaný na klasickém schématu rychle–pomalu–rychle však nemá tak přesně rozdělené role. Ansámbl perkusí sice tvoří pomyslný doprovod k výtečnému sólistovi Milanu Paľovi, nicméně v průběhu všech tří částí funguje i jako samostatná jednotka s výraznou, dominantní hudební myšlenku. Jak už bylo naznačeno v úvodu, Harrison zde experimentuje z hlediska nástrojového obsazení a dává příležitost netradičně využít obyčejné věci, které spojuje s klasickými bicími nástroji a technikami. Jako celek ansámbl fungoval výborně, zvukově šlo o osobitou směs různých barev, hluků a rytmů, jež dobře konkurovaly náročnému partu houslí. I v tomto případě se dirigování ujal Martin Opršál funkčně a se skromnými gesty (spíše čistě taktováním a dáváním nástupů) výborně fungujícími pro orientaci hráčů. Netradiční propojení houslisty Milana Paľy a bicistů v tak unikátním díle představovalo jedinečný (a neopakovatelný) zážitek, který ocenilo také publikum hlasitými ovacemi a vytleskáním přídavku.
Program:
PIERRE JODLOWSKI 24 Loops
MILOSLAV IŠTVAN Psalmus niger
RAMINTA ŠERKŠNYTĖ Idée fixe
ARVO PÄRT Fratres, úprava pro bicí nástroje
LOU HARRISON Koncert pro housle a orchestr bicích nástrojů
Milan Paľa housle
bicisté Filharmonie Brno: Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Maximilian Jopp
bicisté Orchestrální akademie Filharmonie Brno: Anežka Nováková, Martin Kučík
Adéla Spurná (j.h.) bicí nástroje
David Paša (j.h.) bicí nástroje
Jakub Kub (j.h.) bicí nástroje
dirigent Martin Opršál (Ištvan, Harrison)
Středa 24. ledna 2024 v 19:00, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..