Sólo pro bicí a housle aneb Divočina v Besedním domě

25. leden 2024, 19:00
Sólo pro bicí a housle aneb Divočina v Besedním domě

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Maxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka Nováková, Martin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľu.

bici_a_housle_filharmonie_brno_2024_Foto Jakub Joch_03

Mimořádně se k příležitosti tohoto koncertu konala také beseda s vedoucím sekce bicích nástrojů filharmonie Lukášem Krejčím a vedoucím Katedry bicích nástrojů JAMU Martinem Opršálem, kterou provázel dramaturg Vítězslav Mikeš. Cílem necelé hodinové rozpravy bylo více seznámit příchozí diváky s problematikou hry na bicí nástroje skrze večerní program.

Pro umocnění komorního rázu se veškerý hudební děj konal vprostřed koncertního sálu, kde byly rozestavěny jednotlivé nástroje. Publikum tak sedělo v řadách okolo celé skupiny bicích, a mělo tedy příležitost vychutnat si koncert z různých úhlů pohledu a nadosah hráčům. Na úvod zazněla skladba francouzského autora Pierra Jodlowskiho (*1971) pojmenovaná 24 Loops. Jak název napovídá, dílo je založeno na zvukových smyčkách, jež se tvoří pomocí tzv. looperu – zařízení umožňující repetitivní přehrávání vytvořeného zvuku. Interpreti za principu rotace – jistého scénického prvku – okolo looperu po jednotlivých periodách utvořili směs 24 stop, jež se okamžitě přenášely do zvukové aparatury. První část skladby je tedy věnována vytvoření podkladu využívajícího neustále se opakující rytmicko-melodické prvky, který se bez přerušení přehrává až do samotného konce. Ve druhé půli kompozice interpreti postupně rozebírají pomyslné centrum nástrojů okolo looperu a mění nástrojové pozice na jevišti. Tím se dostávají každý ke svému instrumentu, na který se do stále pulsující nahrávky přidávají. Díky expresivitě, dynamickému kontrastu mezi smyčkami a živým provedením vzniká neustále se měnící akustický prostor, jež po chvíli mohl na posluchače působit až hypnotickým dojmem. Ten umocňovalo také nastudování založené na plynulosti a nenápadnosti v pohybu na jevišti.

bici_a_housle_filharmonie_brno_2024_Foto Jakub Joch_04

Před padesáti lety 15. ledna 1974 měla v Besedním domě světovou premiéru skladba Psalmus niger brněnského autora Miloslava Ištvana (1928–1990). Dle vyprávění Ištvan dílo zamýšlel pro - ve své době věhlasný - soubor Les Percussions de Strasbourg, což dokládají také poznámky v partituře psané francouzsky. Premiéra se však konala v podání členů tehdejší Státní filharmonie Brno. O autorovi je známo, že se věnoval africkému folklóru, především africkým rytmům a polytempům, které následně ve svých skladbách používal. Výrazná a hravá rytmika místy tanečního charakteru přenesená také do oblasti melodických bicí je znatelná i v tomto díle. Pestrost barev, zvuků a rytmů utvrzuje marimbový a xylofonový refrén tvořící protiklad vůči bubnovému ostinatu. Technicky náročná kompozice kladoucí velké nároky na souhru vyžadovala dirigentské vedení, kterého se se ctí ujal bicista Martin Opršál. Provedení v podání mladých umělců mělo „drive“ silně znatelný v tanečních a jakoby jazzových částech, při nichž bylo velkým zážitkem nejen poslouchat hudbu, ale také vnímat jednotlivé hráče a jejich opojení touto skladbou.

Idée fixe litevské autorky Raminty Šerkšnytė (*1975) jako by předjímal následující vývoj koncertu směrem k minimalistickému či redukcionistickému hudebnímu jazyku Arvo Pärta (*1935). Neutichající pulsací a rytmikou dominantní především v partu marimby skladba posunula atmosféru v sálu od divokého a tanečního rázu k meditativnímu charakteru. Opět odlišná a zároveň stále osobitá práce s témbrem v závěru díla směřovala ke stále většímu zklidnění za zvukového doprovodu zvonů, činelů a tam-tamů. Tak jako u předchozích čísel, i zde se projevila naprostá interpretační preciznost hráčů spojená se vzájemným napojením a pozorností, díky čemuž všeobecně nastudování skladeb působilo vyzrálým – profesionálním dojmem.

Jedna z nejznámějších kompozic estonského skladatele Arvo Pärta je bezesporu dílo Fratres z roku 1977, výjimečné především svými rozmanitými instrumentacemi nejen z pera samotného autora. Skrze jednotlivé verze je dílo neustále živé, a tedy i neustále uváděné. V případě recenzovaného koncertu měli diváci možnost si vyslechnout verzi čistě pro bicí nástroje, jejíž hlavním instrumentačním principem je barva. Při hře si nešlo nevšimnout různorodosti paliček a pokynů (např. hra pomocí rukou) a jejich kombinací způsobujících hudební prostor plný překvapivě jemného, křehkého a velice kultivovaného zvuku.

bici_a_housle_filharmonie_brno_2024_Foto Jakub Joch_02

Večer uzavřel raritní, obsazením vyjímající se Koncert pro housle a orchestr bicích nástrojů Lou Harrisona (1917–2003). Americký skladatel patřil mezi přátele šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese, který kupříkladu ve vztahu k dílu zmiňuje Harrisonovu inspiraci asijskou a indonéskou hudbou – především javánským gamelanem. Koncert zkomponovaný na klasickém schématu rychle–pomalu–rychle však nemá tak přesně rozdělené role. Ansámbl perkusí sice tvoří pomyslný doprovod k výtečnému sólistovi Milanu Paľovi, nicméně v průběhu všech tří částí funguje i jako samostatná jednotka s výraznou, dominantní hudební myšlenku. Jak už bylo naznačeno v úvodu, Harrison zde experimentuje z hlediska nástrojového obsazení a dává příležitost netradičně využít obyčejné věci, které spojuje s klasickými bicími nástroji a technikami. Jako celek ansámbl fungoval výborně, zvukově šlo o osobitou směs různých barev, hluků a rytmů, jež dobře konkurovaly náročnému partu houslí. I v tomto případě se dirigování ujal Martin Opršál funkčně a se skromnými gesty (spíše čistě taktováním a dáváním nástupů) výborně fungujícími pro orientaci hráčů. Netradiční propojení houslisty Milana Paľy a bicistů v tak unikátním díle představovalo jedinečný (a neopakovatelný) zážitek, který ocenilo také publikum hlasitými ovacemi a vytleskáním přídavku.

Program:

PIERRE JODLOWSKI 24 Loops

MILOSLAV IŠTVAN Psalmus niger

RAMINTA ŠERKŠNYTĖ Idée fixe

ARVO PÄRT Fratres, úprava pro bicí nástroje

LOU HARRISON Koncert pro housle a orchestr bicích nástrojů

Milan Paľa housle

bicisté Filharmonie Brno: Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Maximilian Jopp

bicisté Orchestrální akademie Filharmonie Brno: Anežka Nováková, Martin Kučík

Adéla Spurná (j.h.) bicí nástroje

David Paša (j.h.) bicí nástroje

Jakub Kub (j.h.) bicí nástroje

dirigent Martin Opršál (Ištvan, Harrison)

Středa 24. ledna 2024 v 19:00, Besední dům

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více