David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.

Jak jste se vůbec dostal ke Gideonu Kleinovi? Nečekal bych, že bude ve Velké Británii tak slavný.

To je velmi zajímavá historie! Měl jsem ohledně Gideona Kleina nějaké vědomosti, ale v celkem omezené míře. Znal jsem ho hlavně kvůli těm ostatním, jako byli Viktor Ullmann, Hans Krása a Pavel Haas. Věděl jsem také, že byl jedním z Terezínských skladatelů. Dělal jsem nějaký výzkum a zjistil, že celá řada jeho rukopisů, fotografií a osobních dokumentů se nalézá v archivech Židovského muzea v Praze. Zejména mě zajímala orchestrální úprava jedné skladby, kterou napsal v době svých studií. Tou skladbou byla Mozartova Klavírní sonáta pro 4 ruce C dur. Chtěl jsem se podívat se na původní rukopis, který ovšem není veřejně k dispozici, a vytvořit upravenou verzi pro veřejné provedení. Získal jsem na to malý výzkumný grant. Jedním výstupem by bylo veřejné vystoupení a druhým článek. Přijel jsem do Prahy a prohlédl jsem si ten rukopis, který ovšem ve skutečnosti nebyl zdaleka tak vzrušující, jak jsem si původně myslel. Ale stala se jedna velmi zajímavá věc. O Gideonovi byly sepsány spousty materiálů, které nikdy nebyly nijak vyhodnoceny. Spousta rodinných fotografií, korespondence, nejrůznějších osobních dokladů, rodných listů, školních vysvědčení a tak dále. Pomyslel jsem si, že tady je celý jeden životní příběh. Strávil jsem pak několik dní po archivech. Snažil jsem se všechny tyto informace nějak utřídit. Poslední den v archivu, už mě odtamtud jel vyzvednout taxík, se mne archivář zeptal, zda jsem viděl jeden z posledních dopisů, které kdy Gideon napsal, a který byl propašován ven z koncentračního tábora Fürstengrube. To se stalo patrně v zimě 1944/1945. Dopis byl adresován nežidovské tchýni jeho sestry. A nějakým snad zázrakem si tento dopis našel svoji cestu zpět do Prahy. Celá tato historie vyznívá jako detektivní příběh. Ten dopis je posledním dokumentárním svědectvím, které o Gideonovi máme. Bylo to strašně dojemné, píše svým příbuzným a doufá, že jsou všichni v pořádku. Nevěděl totiž, že mezitím už byla celá jeho rodina po smrti kromě jeho sestry Lisy. V dopise třikrát opakoval: „Nezapomeňte na mne!“. A to byla poslední zpráva, kterou jsem si odvezl ze svojí návštěvy v archivu. Byl jsem už v letadle zpět do Velké Británie a ta citovaná prostá věta o nezapomínání se mi honila hlavou. Od toho dne se stal Gideon součástí mé rodiny. Tak to všechno začalo.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_02

Celá akce Gido se vrací domů začala v červenci a končí v první polovině prosince. Návštěvníci budou naslouchat Gideonově (ale nejen jeho!) hudbě v Holešově, Přerově, Brně a také v Praze. Jakou spojitost má Gideon s těmito městy?

V Přerově se narodil. Měl velmi šťastné dětství v naprosto skvělé rodině. Pokud tedy mluvíme o projektu Gido se vrací domů, tak na Přerov musela padnout volba. Také mu na tamním židovském hřbitově umístíme pamětní desku. Bude tam znít hudba, a to nejen jeho, ale také Gideonem inspirovaná. Do Holešova jsme byli pozváni ze strany Festivalu židovské kultury Ha-Makom. Pořádali jsme tam večer Gideonovy hudby. Bylo by opravdu vhodné, aby se prezentoval v nějakém moravském městě – jeho kořeny byly moravské a kulturně se identifikoval jako Moravan. Byl inspirovaný Janáčkem. Samotný koncert se konal v překrásné synagoze. Bylo opravdu vynikající dát ho do souvislosti s tímto městem a s tou nádhernou budovou. A do Brna jdeme jednoduše proto, že je druhým největším městem České republiky. Brno je velmi kulturním městem. Naše hudební vystoupení se konají ve vilách, které patřily židovským rodinám. Brno je město, do kterého jsem se zamiloval. A do Prahy prostě jet musíme, to je přece samozřejmost. Gideon Prahu miloval, byl tím městem úplně jakoby opilý, což si zřejmě dokážete představit. A navíc v období mezi dvěma světovými válkami, kdy došlo k úžasnému rozkvětu avantgardního umění a kultury. Myslím, že tato místa si vybrala spíše nás než my je.

Bylo to obtížné, vytvořit a řídit projekt, který se uskutečnil ve všech těchto velkých i malých městech?

Největší výzva to byla pravděpodobně v Přerově, protože tam už neexistuje žádná tradice vážné hudby. Taková tradice tam bývala ještě v počátcích minulého století, kdy tam měli operu. A když jsme tam plánovali něco uspořádat, tak nám místní lidé říkali, že to bude problém. Musím však říci, že město i lidé v něm byli nesmírně vstřícní a ochotní. Lepší podporu bychom si snad bývali nemohli ani přát. Všichni byli v každém ohledu velmi entuziastičtí.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_01

V České republice je financování kultury problematické a nejrůznějším vynikajícím projektům se nedostává přiměřené podpory k tomu, aby mohly skutečně vyniknout. Museli jste tento problém také řešit?

Peníze jsou vždy velký problém. Například situace ve Velké Británii je taková, že pokud tam půjdete do nějaké organizace nebo do nějakého koncertního sálu a řeknete jim, že zde chcete uspořádat koncert, tak hned začnou mluvit o penězích. Řeknou vám, že koncert můžete uspořádat, ale bude vás to stát pět set liber. Ve Velké Británii nedostanete zadarmo zhola nic, ani šálek čaje. Tady v České republice to bylo jiné. Jakmile jsme vysvětlili, co se snažíme udělat, byla nám nabídnuta místa pro konání naší akce. A když už ne úplně zdarma, pak za velmi sníženou sazbu. Existuje zde také velké množství hudebníků, kteří se cítí Gideonem Kleinem hluboce nadšeni. I kdybychom jim bývali nezaplatili, stejně by to pro nás udělali, tím jsem si jistý. Ale my jim samozřejmě platíme (smích). Měli jsme štědré financování od některých židovských organizací, od Nadace Gideona Kleina a různých dalších subjektů. Ale většina našich financí pochází od Arts and Humanities Research Council (Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd) ve Velké Británii, která veškeré naše aktivity velkoryse finančně podporuje.

Váš projekt také dává prostor novým hudebním kompozicím inspirovaným Gideonem Kleinem. Kdo tyto nové skladby napsal a jak se autoři k projektu dostávají?

Jednou z těchto skladeb je světová premiéra kusu Fünfundzwanzig pro klarinet a klavír od Martina Konvičky. Je to velmi zajímavý titul, protože Gideon se dožil pouhých 25 let. Martin Konvička přemýšlel, jaké příležitosti by býval mohl mít, kdyby žil déle. Takže je to velmi zajímavý a provokativní titul s premiérou v Přerově a reprízou v Brně. Martin navíc také pochází z Přerova. A dalším skladatelem, se kterým spolupracujeme je Daniel Chudovský. Předtím jsme s ním také spolupracovali na festivalu ZE STÍNU: hudba a divadlo židovského archivu. On sám není Žid, ale využívá aspekty židovské hudby a tradice. Napsal kousek pro soprán a smyčcové kvarteto, který bude také uveden ve světové premiéře.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_03

Jaké je povědomí o Kleinově hudbě (nebo hudbě jiných židovských skladatelů) ve Velké Británii? Byli tam nějací uprchlíci, kterým se podařilo navázat a pokračovat v hudebním životě i v Británii?

Jeden skladatel za posledních několik let zažil významné oživení zájmu. A je to Hans Gál - velmi zajímavý tvůrce. Jeho hudba byla v Rakousku a Německu populární v období před druhou světovou válkou. Podařilo se mu dostat se do Velké Británie, kde byl na krátkou dobu vězněn jako státní příslušník nepřátelské země. To je hanebná skvrna britské politiky. Potom byl propuštěn a věnoval se kariéře muzikologa, přestože ve střední Evropě byl slavným skladatelem. Když jsem byl student, byl Hans Gál známý jako muzikolog, nikoli jako skladatel. A nyní znovu objevuji jeho hudbu, která se ve Velké Británii hraje stále častěji. Nedávno byl na rozhlasové stanici BBC skladatelem týdne. Když posloucháte jeho hudbu, slyšíte, že pokračuje v rakousko-německé pozdně romantické hudební tradici. Něco jako byl Richard Strauss. Není to tedy modernista, ale má obrovské množství řemeslného talentu. Takže se jedná o příběh se šťastným koncem, i když on sám bohužel nežil dostatečně dlouho na to, aby to viděl. Jiní skladatelé takové štěstí neměli. Není mnoho těch, kteří by byli dodnes hráni. Pouze se na ně někdy vzpomíná. Naším cílem by mělo být umístění těchto hudebníků a skladatelů ven z ghetta mezi vrstevníky jejich doby, protože patří mezi ně patří a ne za sklo v muzeu.

Jak často jezdíte provádět výzkum do České republiky? Zajímají vás další židovští skladatelé?

Přijíždím sem pravidelně. Toto je moje čtvrtá návštěva za posledních šest týdnů. Takže jsem tady pořád, což je vždy příjemné, protože Českou republiku a české lidi miluji. Cítím se tu jako doma a jako bych byl s touto zemí spojený. A je příjemné odjet z Velké Británie, kde to začíná být velmi stresující. V každém případě mne zajímají i další skladatelé, ale v současné době mi Gideon nedovoluje, abych se jimi zabýval.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_05

V prosinci a den před výročím Gideonova narození budete křtít svou knihu nazvanou Dopis od Gideona. Mohl byste nám o této knize něco povědět?

Kmotrem knihy bude Josef Třeštík, který je prasynovcem Franze Kafky. Také jeho dědeček Erik Saudek byl Gideonovým přítelem. Jsem nadšený, že právě Josef je dnes dramaturgem Pražského jara. Samotná kniha je založena na vyhodnocení a zkoumání tohoto úžasného zdrojového materiálu. Nejedná se jen o ten dopis. Pro mě to byl výchozí bod, ale v té knize to bude cílový bod, k němuž vše směřuje. Existují však i svědectví pozůstalých, kteří Gideona znali. Máme rovněž celou řadu informací o jeho činnosti, o jeho osobnosti, o jeho úžasné rodině. Například jeho matka během války roznášela po Praze odbojové letáky. V knize čtenář najde také nějaké analýzy, snad ho to příliš neodradí! Snad to Gideona alespoň částečně rehabilituje a nasměruje na další cestu.

Jaké další projekty byste chtěl realizovat v budoucnu?

Myslím, že bych toho chtěl více napsat nebo prozkoumat o aktivitách rodiny Kleinů, zejména za války. Jeho sestra Edith byla součástí českého odboje v Praze spolu se svým manželem Jaroslavem Dolákem, který byl pak zatčen a nakonec popraven v Mnichově. Byla také zatčena a poslána do Osvětimi, kde zemřela. Takže příběh rodiny Gideona Kleina nebyl dosud zcela dovyprávěn a bude toho třeba ještě hodně udělat. Ale samozřejmě to nemusí být příběh hudební. I když pro mě to bude výzva, protože jsem muzikolog. Kromě toho bych chtěl lidi přesvědčit, že Gideon by býval v hudebním světě způsobil velké pozdvižení. Ze všech zdrojů vyplývá, že byl fantastickým klavíristou. Bohužel nemáme žádné nahrávky jeho výkonů. Ale pokud je vám 18 let a na absolventském koncertě hrajete Beethovenův Klavírní koncert č. 4, tak to už o vás něco vypovídá. Byl to nejen vynikající klavírista, ale také skvělý pedagog (zejména v Terezíně), úžasný skladatel a talentovaný vypravěč. Pokud bychom se měli podívat na jeho pravděpodobnou budoucnost, tak si myslím, že by se býval stal podobným typem osobnosti jako Leonard Bernstein. To možná zní docela ambiciózně, ale takový z něj mám pocit.

David Fligg/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více