David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.

Jak jste se vůbec dostal ke Gideonu Kleinovi? Nečekal bych, že bude ve Velké Británii tak slavný.

To je velmi zajímavá historie! Měl jsem ohledně Gideona Kleina nějaké vědomosti, ale v celkem omezené míře. Znal jsem ho hlavně kvůli těm ostatním, jako byli Viktor Ullmann, Hans Krása a Pavel Haas. Věděl jsem také, že byl jedním z Terezínských skladatelů. Dělal jsem nějaký výzkum a zjistil, že celá řada jeho rukopisů, fotografií a osobních dokumentů se nalézá v archivech Židovského muzea v Praze. Zejména mě zajímala orchestrální úprava jedné skladby, kterou napsal v době svých studií. Tou skladbou byla Mozartova Klavírní sonáta pro 4 ruce C dur. Chtěl jsem se podívat se na původní rukopis, který ovšem není veřejně k dispozici, a vytvořit upravenou verzi pro veřejné provedení. Získal jsem na to malý výzkumný grant. Jedním výstupem by bylo veřejné vystoupení a druhým článek. Přijel jsem do Prahy a prohlédl jsem si ten rukopis, který ovšem ve skutečnosti nebyl zdaleka tak vzrušující, jak jsem si původně myslel. Ale stala se jedna velmi zajímavá věc. O Gideonovi byly sepsány spousty materiálů, které nikdy nebyly nijak vyhodnoceny. Spousta rodinných fotografií, korespondence, nejrůznějších osobních dokladů, rodných listů, školních vysvědčení a tak dále. Pomyslel jsem si, že tady je celý jeden životní příběh. Strávil jsem pak několik dní po archivech. Snažil jsem se všechny tyto informace nějak utřídit. Poslední den v archivu, už mě odtamtud jel vyzvednout taxík, se mne archivář zeptal, zda jsem viděl jeden z posledních dopisů, které kdy Gideon napsal, a který byl propašován ven z koncentračního tábora Fürstengrube. To se stalo patrně v zimě 1944/1945. Dopis byl adresován nežidovské tchýni jeho sestry. A nějakým snad zázrakem si tento dopis našel svoji cestu zpět do Prahy. Celá tato historie vyznívá jako detektivní příběh. Ten dopis je posledním dokumentárním svědectvím, které o Gideonovi máme. Bylo to strašně dojemné, píše svým příbuzným a doufá, že jsou všichni v pořádku. Nevěděl totiž, že mezitím už byla celá jeho rodina po smrti kromě jeho sestry Lisy. V dopise třikrát opakoval: „Nezapomeňte na mne!“. A to byla poslední zpráva, kterou jsem si odvezl ze svojí návštěvy v archivu. Byl jsem už v letadle zpět do Velké Británie a ta citovaná prostá věta o nezapomínání se mi honila hlavou. Od toho dne se stal Gideon součástí mé rodiny. Tak to všechno začalo.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_02

Celá akce Gido se vrací domů začala v červenci a končí v první polovině prosince. Návštěvníci budou naslouchat Gideonově (ale nejen jeho!) hudbě v Holešově, Přerově, Brně a také v Praze. Jakou spojitost má Gideon s těmito městy?

V Přerově se narodil. Měl velmi šťastné dětství v naprosto skvělé rodině. Pokud tedy mluvíme o projektu Gido se vrací domů, tak na Přerov musela padnout volba. Také mu na tamním židovském hřbitově umístíme pamětní desku. Bude tam znít hudba, a to nejen jeho, ale také Gideonem inspirovaná. Do Holešova jsme byli pozváni ze strany Festivalu židovské kultury Ha-Makom. Pořádali jsme tam večer Gideonovy hudby. Bylo by opravdu vhodné, aby se prezentoval v nějakém moravském městě – jeho kořeny byly moravské a kulturně se identifikoval jako Moravan. Byl inspirovaný Janáčkem. Samotný koncert se konal v překrásné synagoze. Bylo opravdu vynikající dát ho do souvislosti s tímto městem a s tou nádhernou budovou. A do Brna jdeme jednoduše proto, že je druhým největším městem České republiky. Brno je velmi kulturním městem. Naše hudební vystoupení se konají ve vilách, které patřily židovským rodinám. Brno je město, do kterého jsem se zamiloval. A do Prahy prostě jet musíme, to je přece samozřejmost. Gideon Prahu miloval, byl tím městem úplně jakoby opilý, což si zřejmě dokážete představit. A navíc v období mezi dvěma světovými válkami, kdy došlo k úžasnému rozkvětu avantgardního umění a kultury. Myslím, že tato místa si vybrala spíše nás než my je.

Bylo to obtížné, vytvořit a řídit projekt, který se uskutečnil ve všech těchto velkých i malých městech?

Největší výzva to byla pravděpodobně v Přerově, protože tam už neexistuje žádná tradice vážné hudby. Taková tradice tam bývala ještě v počátcích minulého století, kdy tam měli operu. A když jsme tam plánovali něco uspořádat, tak nám místní lidé říkali, že to bude problém. Musím však říci, že město i lidé v něm byli nesmírně vstřícní a ochotní. Lepší podporu bychom si snad bývali nemohli ani přát. Všichni byli v každém ohledu velmi entuziastičtí.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_01

V České republice je financování kultury problematické a nejrůznějším vynikajícím projektům se nedostává přiměřené podpory k tomu, aby mohly skutečně vyniknout. Museli jste tento problém také řešit?

Peníze jsou vždy velký problém. Například situace ve Velké Británii je taková, že pokud tam půjdete do nějaké organizace nebo do nějakého koncertního sálu a řeknete jim, že zde chcete uspořádat koncert, tak hned začnou mluvit o penězích. Řeknou vám, že koncert můžete uspořádat, ale bude vás to stát pět set liber. Ve Velké Británii nedostanete zadarmo zhola nic, ani šálek čaje. Tady v České republice to bylo jiné. Jakmile jsme vysvětlili, co se snažíme udělat, byla nám nabídnuta místa pro konání naší akce. A když už ne úplně zdarma, pak za velmi sníženou sazbu. Existuje zde také velké množství hudebníků, kteří se cítí Gideonem Kleinem hluboce nadšeni. I kdybychom jim bývali nezaplatili, stejně by to pro nás udělali, tím jsem si jistý. Ale my jim samozřejmě platíme (smích). Měli jsme štědré financování od některých židovských organizací, od Nadace Gideona Kleina a různých dalších subjektů. Ale většina našich financí pochází od Arts and Humanities Research Council (Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd) ve Velké Británii, která veškeré naše aktivity velkoryse finančně podporuje.

Váš projekt také dává prostor novým hudebním kompozicím inspirovaným Gideonem Kleinem. Kdo tyto nové skladby napsal a jak se autoři k projektu dostávají?

Jednou z těchto skladeb je světová premiéra kusu Fünfundzwanzig pro klarinet a klavír od Martina Konvičky. Je to velmi zajímavý titul, protože Gideon se dožil pouhých 25 let. Martin Konvička přemýšlel, jaké příležitosti by býval mohl mít, kdyby žil déle. Takže je to velmi zajímavý a provokativní titul s premiérou v Přerově a reprízou v Brně. Martin navíc také pochází z Přerova. A dalším skladatelem, se kterým spolupracujeme je Daniel Chudovský. Předtím jsme s ním také spolupracovali na festivalu ZE STÍNU: hudba a divadlo židovského archivu. On sám není Žid, ale využívá aspekty židovské hudby a tradice. Napsal kousek pro soprán a smyčcové kvarteto, který bude také uveden ve světové premiéře.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_03

Jaké je povědomí o Kleinově hudbě (nebo hudbě jiných židovských skladatelů) ve Velké Británii? Byli tam nějací uprchlíci, kterým se podařilo navázat a pokračovat v hudebním životě i v Británii?

Jeden skladatel za posledních několik let zažil významné oživení zájmu. A je to Hans Gál - velmi zajímavý tvůrce. Jeho hudba byla v Rakousku a Německu populární v období před druhou světovou válkou. Podařilo se mu dostat se do Velké Británie, kde byl na krátkou dobu vězněn jako státní příslušník nepřátelské země. To je hanebná skvrna britské politiky. Potom byl propuštěn a věnoval se kariéře muzikologa, přestože ve střední Evropě byl slavným skladatelem. Když jsem byl student, byl Hans Gál známý jako muzikolog, nikoli jako skladatel. A nyní znovu objevuji jeho hudbu, která se ve Velké Británii hraje stále častěji. Nedávno byl na rozhlasové stanici BBC skladatelem týdne. Když posloucháte jeho hudbu, slyšíte, že pokračuje v rakousko-německé pozdně romantické hudební tradici. Něco jako byl Richard Strauss. Není to tedy modernista, ale má obrovské množství řemeslného talentu. Takže se jedná o příběh se šťastným koncem, i když on sám bohužel nežil dostatečně dlouho na to, aby to viděl. Jiní skladatelé takové štěstí neměli. Není mnoho těch, kteří by byli dodnes hráni. Pouze se na ně někdy vzpomíná. Naším cílem by mělo být umístění těchto hudebníků a skladatelů ven z ghetta mezi vrstevníky jejich doby, protože patří mezi ně patří a ne za sklo v muzeu.

Jak často jezdíte provádět výzkum do České republiky? Zajímají vás další židovští skladatelé?

Přijíždím sem pravidelně. Toto je moje čtvrtá návštěva za posledních šest týdnů. Takže jsem tady pořád, což je vždy příjemné, protože Českou republiku a české lidi miluji. Cítím se tu jako doma a jako bych byl s touto zemí spojený. A je příjemné odjet z Velké Británie, kde to začíná být velmi stresující. V každém případě mne zajímají i další skladatelé, ale v současné době mi Gideon nedovoluje, abych se jimi zabýval.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_05

V prosinci a den před výročím Gideonova narození budete křtít svou knihu nazvanou Dopis od Gideona. Mohl byste nám o této knize něco povědět?

Kmotrem knihy bude Josef Třeštík, který je prasynovcem Franze Kafky. Také jeho dědeček Erik Saudek byl Gideonovým přítelem. Jsem nadšený, že právě Josef je dnes dramaturgem Pražského jara. Samotná kniha je založena na vyhodnocení a zkoumání tohoto úžasného zdrojového materiálu. Nejedná se jen o ten dopis. Pro mě to byl výchozí bod, ale v té knize to bude cílový bod, k němuž vše směřuje. Existují však i svědectví pozůstalých, kteří Gideona znali. Máme rovněž celou řadu informací o jeho činnosti, o jeho osobnosti, o jeho úžasné rodině. Například jeho matka během války roznášela po Praze odbojové letáky. V knize čtenář najde také nějaké analýzy, snad ho to příliš neodradí! Snad to Gideona alespoň částečně rehabilituje a nasměruje na další cestu.

Jaké další projekty byste chtěl realizovat v budoucnu?

Myslím, že bych toho chtěl více napsat nebo prozkoumat o aktivitách rodiny Kleinů, zejména za války. Jeho sestra Edith byla součástí českého odboje v Praze spolu se svým manželem Jaroslavem Dolákem, který byl pak zatčen a nakonec popraven v Mnichově. Byla také zatčena a poslána do Osvětimi, kde zemřela. Takže příběh rodiny Gideona Kleina nebyl dosud zcela dovyprávěn a bude toho třeba ještě hodně udělat. Ale samozřejmě to nemusí být příběh hudební. I když pro mě to bude výzva, protože jsem muzikolog. Kromě toho bych chtěl lidi přesvědčit, že Gideon by býval v hudebním světě způsobil velké pozdvižení. Ze všech zdrojů vyplývá, že byl fantastickým klavíristou. Bohužel nemáme žádné nahrávky jeho výkonů. Ale pokud je vám 18 let a na absolventském koncertě hrajete Beethovenův Klavírní koncert č. 4, tak to už o vás něco vypovídá. Byl to nejen vynikající klavírista, ale také skvělý pedagog (zejména v Terezíně), úžasný skladatel a talentovaný vypravěč. Pokud bychom se měli podívat na jeho pravděpodobnou budoucnost, tak si myslím, že by se býval stal podobným typem osobnosti jako Leonard Bernstein. To možná zní docela ambiciózně, ale takový z něj mám pocit.

David Fligg/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více