David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.

Jak jste se vůbec dostal ke Gideonu Kleinovi? Nečekal bych, že bude ve Velké Británii tak slavný.

To je velmi zajímavá historie! Měl jsem ohledně Gideona Kleina nějaké vědomosti, ale v celkem omezené míře. Znal jsem ho hlavně kvůli těm ostatním, jako byli Viktor Ullmann, Hans Krása a Pavel Haas. Věděl jsem také, že byl jedním z Terezínských skladatelů. Dělal jsem nějaký výzkum a zjistil, že celá řada jeho rukopisů, fotografií a osobních dokumentů se nalézá v archivech Židovského muzea v Praze. Zejména mě zajímala orchestrální úprava jedné skladby, kterou napsal v době svých studií. Tou skladbou byla Mozartova Klavírní sonáta pro 4 ruce C dur. Chtěl jsem se podívat se na původní rukopis, který ovšem není veřejně k dispozici, a vytvořit upravenou verzi pro veřejné provedení. Získal jsem na to malý výzkumný grant. Jedním výstupem by bylo veřejné vystoupení a druhým článek. Přijel jsem do Prahy a prohlédl jsem si ten rukopis, který ovšem ve skutečnosti nebyl zdaleka tak vzrušující, jak jsem si původně myslel. Ale stala se jedna velmi zajímavá věc. O Gideonovi byly sepsány spousty materiálů, které nikdy nebyly nijak vyhodnoceny. Spousta rodinných fotografií, korespondence, nejrůznějších osobních dokladů, rodných listů, školních vysvědčení a tak dále. Pomyslel jsem si, že tady je celý jeden životní příběh. Strávil jsem pak několik dní po archivech. Snažil jsem se všechny tyto informace nějak utřídit. Poslední den v archivu, už mě odtamtud jel vyzvednout taxík, se mne archivář zeptal, zda jsem viděl jeden z posledních dopisů, které kdy Gideon napsal, a který byl propašován ven z koncentračního tábora Fürstengrube. To se stalo patrně v zimě 1944/1945. Dopis byl adresován nežidovské tchýni jeho sestry. A nějakým snad zázrakem si tento dopis našel svoji cestu zpět do Prahy. Celá tato historie vyznívá jako detektivní příběh. Ten dopis je posledním dokumentárním svědectvím, které o Gideonovi máme. Bylo to strašně dojemné, píše svým příbuzným a doufá, že jsou všichni v pořádku. Nevěděl totiž, že mezitím už byla celá jeho rodina po smrti kromě jeho sestry Lisy. V dopise třikrát opakoval: „Nezapomeňte na mne!“. A to byla poslední zpráva, kterou jsem si odvezl ze svojí návštěvy v archivu. Byl jsem už v letadle zpět do Velké Británie a ta citovaná prostá věta o nezapomínání se mi honila hlavou. Od toho dne se stal Gideon součástí mé rodiny. Tak to všechno začalo.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_02

Celá akce Gido se vrací domů začala v červenci a končí v první polovině prosince. Návštěvníci budou naslouchat Gideonově (ale nejen jeho!) hudbě v Holešově, Přerově, Brně a také v Praze. Jakou spojitost má Gideon s těmito městy?

V Přerově se narodil. Měl velmi šťastné dětství v naprosto skvělé rodině. Pokud tedy mluvíme o projektu Gido se vrací domů, tak na Přerov musela padnout volba. Také mu na tamním židovském hřbitově umístíme pamětní desku. Bude tam znít hudba, a to nejen jeho, ale také Gideonem inspirovaná. Do Holešova jsme byli pozváni ze strany Festivalu židovské kultury Ha-Makom. Pořádali jsme tam večer Gideonovy hudby. Bylo by opravdu vhodné, aby se prezentoval v nějakém moravském městě – jeho kořeny byly moravské a kulturně se identifikoval jako Moravan. Byl inspirovaný Janáčkem. Samotný koncert se konal v překrásné synagoze. Bylo opravdu vynikající dát ho do souvislosti s tímto městem a s tou nádhernou budovou. A do Brna jdeme jednoduše proto, že je druhým největším městem České republiky. Brno je velmi kulturním městem. Naše hudební vystoupení se konají ve vilách, které patřily židovským rodinám. Brno je město, do kterého jsem se zamiloval. A do Prahy prostě jet musíme, to je přece samozřejmost. Gideon Prahu miloval, byl tím městem úplně jakoby opilý, což si zřejmě dokážete představit. A navíc v období mezi dvěma světovými válkami, kdy došlo k úžasnému rozkvětu avantgardního umění a kultury. Myslím, že tato místa si vybrala spíše nás než my je.

Bylo to obtížné, vytvořit a řídit projekt, který se uskutečnil ve všech těchto velkých i malých městech?

Největší výzva to byla pravděpodobně v Přerově, protože tam už neexistuje žádná tradice vážné hudby. Taková tradice tam bývala ještě v počátcích minulého století, kdy tam měli operu. A když jsme tam plánovali něco uspořádat, tak nám místní lidé říkali, že to bude problém. Musím však říci, že město i lidé v něm byli nesmírně vstřícní a ochotní. Lepší podporu bychom si snad bývali nemohli ani přát. Všichni byli v každém ohledu velmi entuziastičtí.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_01

V České republice je financování kultury problematické a nejrůznějším vynikajícím projektům se nedostává přiměřené podpory k tomu, aby mohly skutečně vyniknout. Museli jste tento problém také řešit?

Peníze jsou vždy velký problém. Například situace ve Velké Británii je taková, že pokud tam půjdete do nějaké organizace nebo do nějakého koncertního sálu a řeknete jim, že zde chcete uspořádat koncert, tak hned začnou mluvit o penězích. Řeknou vám, že koncert můžete uspořádat, ale bude vás to stát pět set liber. Ve Velké Británii nedostanete zadarmo zhola nic, ani šálek čaje. Tady v České republice to bylo jiné. Jakmile jsme vysvětlili, co se snažíme udělat, byla nám nabídnuta místa pro konání naší akce. A když už ne úplně zdarma, pak za velmi sníženou sazbu. Existuje zde také velké množství hudebníků, kteří se cítí Gideonem Kleinem hluboce nadšeni. I kdybychom jim bývali nezaplatili, stejně by to pro nás udělali, tím jsem si jistý. Ale my jim samozřejmě platíme (smích). Měli jsme štědré financování od některých židovských organizací, od Nadace Gideona Kleina a různých dalších subjektů. Ale většina našich financí pochází od Arts and Humanities Research Council (Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd) ve Velké Británii, která veškeré naše aktivity velkoryse finančně podporuje.

Váš projekt také dává prostor novým hudebním kompozicím inspirovaným Gideonem Kleinem. Kdo tyto nové skladby napsal a jak se autoři k projektu dostávají?

Jednou z těchto skladeb je světová premiéra kusu Fünfundzwanzig pro klarinet a klavír od Martina Konvičky. Je to velmi zajímavý titul, protože Gideon se dožil pouhých 25 let. Martin Konvička přemýšlel, jaké příležitosti by býval mohl mít, kdyby žil déle. Takže je to velmi zajímavý a provokativní titul s premiérou v Přerově a reprízou v Brně. Martin navíc také pochází z Přerova. A dalším skladatelem, se kterým spolupracujeme je Daniel Chudovský. Předtím jsme s ním také spolupracovali na festivalu ZE STÍNU: hudba a divadlo židovského archivu. On sám není Žid, ale využívá aspekty židovské hudby a tradice. Napsal kousek pro soprán a smyčcové kvarteto, který bude také uveden ve světové premiéře.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_03

Jaké je povědomí o Kleinově hudbě (nebo hudbě jiných židovských skladatelů) ve Velké Británii? Byli tam nějací uprchlíci, kterým se podařilo navázat a pokračovat v hudebním životě i v Británii?

Jeden skladatel za posledních několik let zažil významné oživení zájmu. A je to Hans Gál - velmi zajímavý tvůrce. Jeho hudba byla v Rakousku a Německu populární v období před druhou světovou válkou. Podařilo se mu dostat se do Velké Británie, kde byl na krátkou dobu vězněn jako státní příslušník nepřátelské země. To je hanebná skvrna britské politiky. Potom byl propuštěn a věnoval se kariéře muzikologa, přestože ve střední Evropě byl slavným skladatelem. Když jsem byl student, byl Hans Gál známý jako muzikolog, nikoli jako skladatel. A nyní znovu objevuji jeho hudbu, která se ve Velké Británii hraje stále častěji. Nedávno byl na rozhlasové stanici BBC skladatelem týdne. Když posloucháte jeho hudbu, slyšíte, že pokračuje v rakousko-německé pozdně romantické hudební tradici. Něco jako byl Richard Strauss. Není to tedy modernista, ale má obrovské množství řemeslného talentu. Takže se jedná o příběh se šťastným koncem, i když on sám bohužel nežil dostatečně dlouho na to, aby to viděl. Jiní skladatelé takové štěstí neměli. Není mnoho těch, kteří by byli dodnes hráni. Pouze se na ně někdy vzpomíná. Naším cílem by mělo být umístění těchto hudebníků a skladatelů ven z ghetta mezi vrstevníky jejich doby, protože patří mezi ně patří a ne za sklo v muzeu.

Jak často jezdíte provádět výzkum do České republiky? Zajímají vás další židovští skladatelé?

Přijíždím sem pravidelně. Toto je moje čtvrtá návštěva za posledních šest týdnů. Takže jsem tady pořád, což je vždy příjemné, protože Českou republiku a české lidi miluji. Cítím se tu jako doma a jako bych byl s touto zemí spojený. A je příjemné odjet z Velké Británie, kde to začíná být velmi stresující. V každém případě mne zajímají i další skladatelé, ale v současné době mi Gideon nedovoluje, abych se jimi zabýval.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_05

V prosinci a den před výročím Gideonova narození budete křtít svou knihu nazvanou Dopis od Gideona. Mohl byste nám o této knize něco povědět?

Kmotrem knihy bude Josef Třeštík, který je prasynovcem Franze Kafky. Také jeho dědeček Erik Saudek byl Gideonovým přítelem. Jsem nadšený, že právě Josef je dnes dramaturgem Pražského jara. Samotná kniha je založena na vyhodnocení a zkoumání tohoto úžasného zdrojového materiálu. Nejedná se jen o ten dopis. Pro mě to byl výchozí bod, ale v té knize to bude cílový bod, k němuž vše směřuje. Existují však i svědectví pozůstalých, kteří Gideona znali. Máme rovněž celou řadu informací o jeho činnosti, o jeho osobnosti, o jeho úžasné rodině. Například jeho matka během války roznášela po Praze odbojové letáky. V knize čtenář najde také nějaké analýzy, snad ho to příliš neodradí! Snad to Gideona alespoň částečně rehabilituje a nasměruje na další cestu.

Jaké další projekty byste chtěl realizovat v budoucnu?

Myslím, že bych toho chtěl více napsat nebo prozkoumat o aktivitách rodiny Kleinů, zejména za války. Jeho sestra Edith byla součástí českého odboje v Praze spolu se svým manželem Jaroslavem Dolákem, který byl pak zatčen a nakonec popraven v Mnichově. Byla také zatčena a poslána do Osvětimi, kde zemřela. Takže příběh rodiny Gideona Kleina nebyl dosud zcela dovyprávěn a bude toho třeba ještě hodně udělat. Ale samozřejmě to nemusí být příběh hudební. I když pro mě to bude výzva, protože jsem muzikolog. Kromě toho bych chtěl lidi přesvědčit, že Gideon by býval v hudebním světě způsobil velké pozdvižení. Ze všech zdrojů vyplývá, že byl fantastickým klavíristou. Bohužel nemáme žádné nahrávky jeho výkonů. Ale pokud je vám 18 let a na absolventském koncertě hrajete Beethovenův Klavírní koncert č. 4, tak to už o vás něco vypovídá. Byl to nejen vynikající klavírista, ale také skvělý pedagog (zejména v Terezíně), úžasný skladatel a talentovaný vypravěč. Pokud bychom se měli podívat na jeho pravděpodobnou budoucnost, tak si myslím, že by se býval stal podobným typem osobnosti jako Leonard Bernstein. To možná zní docela ambiciózně, ale takový z něj mám pocit.

David Fligg/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více