David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

David Fligg: Gideon Klein by dorostl do osobnosti Bernsteina

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.

Jak jste se vůbec dostal ke Gideonu Kleinovi? Nečekal bych, že bude ve Velké Británii tak slavný.

To je velmi zajímavá historie! Měl jsem ohledně Gideona Kleina nějaké vědomosti, ale v celkem omezené míře. Znal jsem ho hlavně kvůli těm ostatním, jako byli Viktor Ullmann, Hans Krása a Pavel Haas. Věděl jsem také, že byl jedním z Terezínských skladatelů. Dělal jsem nějaký výzkum a zjistil, že celá řada jeho rukopisů, fotografií a osobních dokumentů se nalézá v archivech Židovského muzea v Praze. Zejména mě zajímala orchestrální úprava jedné skladby, kterou napsal v době svých studií. Tou skladbou byla Mozartova Klavírní sonáta pro 4 ruce C dur. Chtěl jsem se podívat se na původní rukopis, který ovšem není veřejně k dispozici, a vytvořit upravenou verzi pro veřejné provedení. Získal jsem na to malý výzkumný grant. Jedním výstupem by bylo veřejné vystoupení a druhým článek. Přijel jsem do Prahy a prohlédl jsem si ten rukopis, který ovšem ve skutečnosti nebyl zdaleka tak vzrušující, jak jsem si původně myslel. Ale stala se jedna velmi zajímavá věc. O Gideonovi byly sepsány spousty materiálů, které nikdy nebyly nijak vyhodnoceny. Spousta rodinných fotografií, korespondence, nejrůznějších osobních dokladů, rodných listů, školních vysvědčení a tak dále. Pomyslel jsem si, že tady je celý jeden životní příběh. Strávil jsem pak několik dní po archivech. Snažil jsem se všechny tyto informace nějak utřídit. Poslední den v archivu, už mě odtamtud jel vyzvednout taxík, se mne archivář zeptal, zda jsem viděl jeden z posledních dopisů, které kdy Gideon napsal, a který byl propašován ven z koncentračního tábora Fürstengrube. To se stalo patrně v zimě 1944/1945. Dopis byl adresován nežidovské tchýni jeho sestry. A nějakým snad zázrakem si tento dopis našel svoji cestu zpět do Prahy. Celá tato historie vyznívá jako detektivní příběh. Ten dopis je posledním dokumentárním svědectvím, které o Gideonovi máme. Bylo to strašně dojemné, píše svým příbuzným a doufá, že jsou všichni v pořádku. Nevěděl totiž, že mezitím už byla celá jeho rodina po smrti kromě jeho sestry Lisy. V dopise třikrát opakoval: „Nezapomeňte na mne!“. A to byla poslední zpráva, kterou jsem si odvezl ze svojí návštěvy v archivu. Byl jsem už v letadle zpět do Velké Británie a ta citovaná prostá věta o nezapomínání se mi honila hlavou. Od toho dne se stal Gideon součástí mé rodiny. Tak to všechno začalo.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_02

Celá akce Gido se vrací domů začala v červenci a končí v první polovině prosince. Návštěvníci budou naslouchat Gideonově (ale nejen jeho!) hudbě v Holešově, Přerově, Brně a také v Praze. Jakou spojitost má Gideon s těmito městy?

V Přerově se narodil. Měl velmi šťastné dětství v naprosto skvělé rodině. Pokud tedy mluvíme o projektu Gido se vrací domů, tak na Přerov musela padnout volba. Také mu na tamním židovském hřbitově umístíme pamětní desku. Bude tam znít hudba, a to nejen jeho, ale také Gideonem inspirovaná. Do Holešova jsme byli pozváni ze strany Festivalu židovské kultury Ha-Makom. Pořádali jsme tam večer Gideonovy hudby. Bylo by opravdu vhodné, aby se prezentoval v nějakém moravském městě – jeho kořeny byly moravské a kulturně se identifikoval jako Moravan. Byl inspirovaný Janáčkem. Samotný koncert se konal v překrásné synagoze. Bylo opravdu vynikající dát ho do souvislosti s tímto městem a s tou nádhernou budovou. A do Brna jdeme jednoduše proto, že je druhým největším městem České republiky. Brno je velmi kulturním městem. Naše hudební vystoupení se konají ve vilách, které patřily židovským rodinám. Brno je město, do kterého jsem se zamiloval. A do Prahy prostě jet musíme, to je přece samozřejmost. Gideon Prahu miloval, byl tím městem úplně jakoby opilý, což si zřejmě dokážete představit. A navíc v období mezi dvěma světovými válkami, kdy došlo k úžasnému rozkvětu avantgardního umění a kultury. Myslím, že tato místa si vybrala spíše nás než my je.

Bylo to obtížné, vytvořit a řídit projekt, který se uskutečnil ve všech těchto velkých i malých městech?

Největší výzva to byla pravděpodobně v Přerově, protože tam už neexistuje žádná tradice vážné hudby. Taková tradice tam bývala ještě v počátcích minulého století, kdy tam měli operu. A když jsme tam plánovali něco uspořádat, tak nám místní lidé říkali, že to bude problém. Musím však říci, že město i lidé v něm byli nesmírně vstřícní a ochotní. Lepší podporu bychom si snad bývali nemohli ani přát. Všichni byli v každém ohledu velmi entuziastičtí.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_01

V České republice je financování kultury problematické a nejrůznějším vynikajícím projektům se nedostává přiměřené podpory k tomu, aby mohly skutečně vyniknout. Museli jste tento problém také řešit?

Peníze jsou vždy velký problém. Například situace ve Velké Británii je taková, že pokud tam půjdete do nějaké organizace nebo do nějakého koncertního sálu a řeknete jim, že zde chcete uspořádat koncert, tak hned začnou mluvit o penězích. Řeknou vám, že koncert můžete uspořádat, ale bude vás to stát pět set liber. Ve Velké Británii nedostanete zadarmo zhola nic, ani šálek čaje. Tady v České republice to bylo jiné. Jakmile jsme vysvětlili, co se snažíme udělat, byla nám nabídnuta místa pro konání naší akce. A když už ne úplně zdarma, pak za velmi sníženou sazbu. Existuje zde také velké množství hudebníků, kteří se cítí Gideonem Kleinem hluboce nadšeni. I kdybychom jim bývali nezaplatili, stejně by to pro nás udělali, tím jsem si jistý. Ale my jim samozřejmě platíme (smích). Měli jsme štědré financování od některých židovských organizací, od Nadace Gideona Kleina a různých dalších subjektů. Ale většina našich financí pochází od Arts and Humanities Research Council (Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd) ve Velké Británii, která veškeré naše aktivity velkoryse finančně podporuje.

Váš projekt také dává prostor novým hudebním kompozicím inspirovaným Gideonem Kleinem. Kdo tyto nové skladby napsal a jak se autoři k projektu dostávají?

Jednou z těchto skladeb je světová premiéra kusu Fünfundzwanzig pro klarinet a klavír od Martina Konvičky. Je to velmi zajímavý titul, protože Gideon se dožil pouhých 25 let. Martin Konvička přemýšlel, jaké příležitosti by býval mohl mít, kdyby žil déle. Takže je to velmi zajímavý a provokativní titul s premiérou v Přerově a reprízou v Brně. Martin navíc také pochází z Přerova. A dalším skladatelem, se kterým spolupracujeme je Daniel Chudovský. Předtím jsme s ním také spolupracovali na festivalu ZE STÍNU: hudba a divadlo židovského archivu. On sám není Žid, ale využívá aspekty židovské hudby a tradice. Napsal kousek pro soprán a smyčcové kvarteto, který bude také uveden ve světové premiéře.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_03

Jaké je povědomí o Kleinově hudbě (nebo hudbě jiných židovských skladatelů) ve Velké Británii? Byli tam nějací uprchlíci, kterým se podařilo navázat a pokračovat v hudebním životě i v Británii?

Jeden skladatel za posledních několik let zažil významné oživení zájmu. A je to Hans Gál - velmi zajímavý tvůrce. Jeho hudba byla v Rakousku a Německu populární v období před druhou světovou válkou. Podařilo se mu dostat se do Velké Británie, kde byl na krátkou dobu vězněn jako státní příslušník nepřátelské země. To je hanebná skvrna britské politiky. Potom byl propuštěn a věnoval se kariéře muzikologa, přestože ve střední Evropě byl slavným skladatelem. Když jsem byl student, byl Hans Gál známý jako muzikolog, nikoli jako skladatel. A nyní znovu objevuji jeho hudbu, která se ve Velké Británii hraje stále častěji. Nedávno byl na rozhlasové stanici BBC skladatelem týdne. Když posloucháte jeho hudbu, slyšíte, že pokračuje v rakousko-německé pozdně romantické hudební tradici. Něco jako byl Richard Strauss. Není to tedy modernista, ale má obrovské množství řemeslného talentu. Takže se jedná o příběh se šťastným koncem, i když on sám bohužel nežil dostatečně dlouho na to, aby to viděl. Jiní skladatelé takové štěstí neměli. Není mnoho těch, kteří by byli dodnes hráni. Pouze se na ně někdy vzpomíná. Naším cílem by mělo být umístění těchto hudebníků a skladatelů ven z ghetta mezi vrstevníky jejich doby, protože patří mezi ně patří a ne za sklo v muzeu.

Jak často jezdíte provádět výzkum do České republiky? Zajímají vás další židovští skladatelé?

Přijíždím sem pravidelně. Toto je moje čtvrtá návštěva za posledních šest týdnů. Takže jsem tady pořád, což je vždy příjemné, protože Českou republiku a české lidi miluji. Cítím se tu jako doma a jako bych byl s touto zemí spojený. A je příjemné odjet z Velké Británie, kde to začíná být velmi stresující. V každém případě mne zajímají i další skladatelé, ale v současné době mi Gideon nedovoluje, abych se jimi zabýval.

fligg_david_2019_foto_jiri_slama_05

V prosinci a den před výročím Gideonova narození budete křtít svou knihu nazvanou Dopis od Gideona. Mohl byste nám o této knize něco povědět?

Kmotrem knihy bude Josef Třeštík, který je prasynovcem Franze Kafky. Také jeho dědeček Erik Saudek byl Gideonovým přítelem. Jsem nadšený, že právě Josef je dnes dramaturgem Pražského jara. Samotná kniha je založena na vyhodnocení a zkoumání tohoto úžasného zdrojového materiálu. Nejedná se jen o ten dopis. Pro mě to byl výchozí bod, ale v té knize to bude cílový bod, k němuž vše směřuje. Existují však i svědectví pozůstalých, kteří Gideona znali. Máme rovněž celou řadu informací o jeho činnosti, o jeho osobnosti, o jeho úžasné rodině. Například jeho matka během války roznášela po Praze odbojové letáky. V knize čtenář najde také nějaké analýzy, snad ho to příliš neodradí! Snad to Gideona alespoň částečně rehabilituje a nasměruje na další cestu.

Jaké další projekty byste chtěl realizovat v budoucnu?

Myslím, že bych toho chtěl více napsat nebo prozkoumat o aktivitách rodiny Kleinů, zejména za války. Jeho sestra Edith byla součástí českého odboje v Praze spolu se svým manželem Jaroslavem Dolákem, který byl pak zatčen a nakonec popraven v Mnichově. Byla také zatčena a poslána do Osvětimi, kde zemřela. Takže příběh rodiny Gideona Kleina nebyl dosud zcela dovyprávěn a bude toho třeba ještě hodně udělat. Ale samozřejmě to nemusí být příběh hudební. I když pro mě to bude výzva, protože jsem muzikolog. Kromě toho bych chtěl lidi přesvědčit, že Gideon by býval v hudebním světě způsobil velké pozdvižení. Ze všech zdrojů vyplývá, že byl fantastickým klavíristou. Bohužel nemáme žádné nahrávky jeho výkonů. Ale pokud je vám 18 let a na absolventském koncertě hrajete Beethovenův Klavírní koncert č. 4, tak to už o vás něco vypovídá. Byl to nejen vynikající klavírista, ale také skvělý pedagog (zejména v Terezíně), úžasný skladatel a talentovaný vypravěč. Pokud bychom se měli podívat na jeho pravděpodobnou budoucnost, tak si myslím, že by se býval stal podobným typem osobnosti jako Leonard Bernstein. To možná zní docela ambiciózně, ale takový z něj mám pocit.

David Fligg/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více