Budoár staré dámy – Kostřičky

22. říjen 2020, 2:00

Budoár staré dámy – Kostřičky

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.

Vtípil písně Marty Kovářové a jejích spoluhráčů slyšitelně posunul. Neznamená to samozřejmě, že by bylo na novém albu všechno jinak. Především rocková energie spojená s typickým „nervním“ rytmem je znatelná od první skladby A než tě opustím až po závěrečnou s názvem Přibitý (Dobře si přece žiju). Sestava samotné skupiny se od minulého alba nezměnila. Rytmická dvojice Tomáš Ergens (baskytara) a Ladislav Šiška (bicí, perkuse) pohání písně dopředu s tím, že vedle neoddiskutovatelné přesnosti a sehranosti stále počítá s účelnými nepravidelnostmi, stoptimy a jinými překvapeními uvnitř skladeb. Kytary Marka Laudáta dál zůstávají tmelem, kterým propojuje výrazný hlas zpěvačky Marty a rytmické „spodní proudy“. A přece je zde leccos jinak. Nejde pouze o relativně velký podíl hostujících muzikantů včetně Broňka Šmida na fagot, Pepy Hřebena na trubku nebo ženských hlasů Lucie Krpalové (Prune) a Vladivojny La Chia. Sám producent Vtípil do jednotlivých písní dohrál křídlovku, foukací harmoniku, housle a další nástroje, své místo zde mají samply, syntezátor, výrazné piano i méně obvyklé „perkuse“ jako dřevěný trám. Producentský zásah však není slyšet jen ve volbě a kombinaci barev. V písni Písek například Vtípil naprosto rozbíjí očekávatelnou „rockovou“ strukturu písně a celek posouvá blíže k současné elektronické scéně.

S hudebním posunem – a možná s jinou technologií mixu (opět Tomáš Vtípil) – jako by se lehce měnilo i zabarvení zpěvaččina hlasu. Marta Kovářová sice zůstává v artikulaci a expresivitě sama sebou, ale zároveň se místy jakoby více posouvá k poloze Ivy Bittové v kapele Čikori. Toto – jakkoli nepřesné – srovnání podtrhuje použití křídlovky nebo trubky v některých skladbách. Nové a méně obvyklé kombinace nástrojů mimochodem albu a vůbec novému zvuku Budoáru prospívají – viz Pustopad s fagotem, zajímavou hrou perkusí a smíchem jako nástrojem svého druhu.

Budoar stare damy_kostricky

Dala-li se minulému albu vytknout jistá textová nesourodost (hudebně ovšem byla Sůl semknutější než novinka Kostřičky), tentokrát si lze užívat neotřelých obrazů Lubora Kasala od začátku až do konce alba. Důležitým tématem současného dvorního textaře Marty Kovářové je tělesnost – nikoli ve smyslu erotickém, ale spíše živočišném. „Brouci-hemžíci běhají ve mně. […] Už dlouho si ze sebe tahám / jenom samé kostřičky.“ „Tak sem lezou tělo z těla všechna zvířata / zadávená sežraná a zase znovu počatá.“ „Aby ti mé / vykrmené krákorání / nakrabacené na koberci / svléklo prsty z nohou / a nohy z těla / a tělo z hlavy.“ „Z rosy vytečou moje vosy / vypískne užovka-píšťala.“ „Bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu / průsvitní ještěři spouštění z okapů.“ „Slimák se tu plazí plazí / senem lesem kolomazí.“ Co citát, to jiná píseň. A přitom jako by veškeré to plazení a hemžení bezobratlých, plazů i dalších živočichů s kostřičkami i bez nich, případně i oživlých předmětů odpovídalo hudební složce alba. Trhavý rytmus, zpěv s důrazem na každou jednotlivou dobu (Něco z Apokalypsy), proplétání jednotlivých nástrojových linek – to vše jako by korespondovalo s Kasalovými poetickými obrazy, které si lze představit i v podání některého ze starých mistrů-malířů v čele s Hieronymem Boschem.

Není třeba si klást otázku, zda jsou hlavním spojujícím prvkem alba právě Kasalovy texty, nebo spíše Vtípilova produkce a – zřejmě ještě více – postprodukce. Právě propletení toho všeho dohromady včetně aranžérských nápadů dělá z Kostřiček opravdu výrazný počin na české hudební scéně. Tvrzení o tom, že rocková hudba se nemá příliš kam rozvíjet, boří Budoár staré dámy s Tomášem Vtípilem v několika různých směrech. O to zajímavější bude sledovat další vývoj kapely. I kdyby se totiž příště rozhodla pro návrat k syrovějšímu rockovému zvuku s menším podílem postprodukce, dá se předpokládat, že alespoň „kostřička“ letošního projektu v budoucí tvorbě zůstane patrná.

Budoár staré dámy – Kostřičky, vydavatel: Indies Scope 2020. 12 skladeb, celková stopáž: 42:22

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Nejčtenější

Kritika

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více