Budoár staré dámy – Kostřičky

22. říjen 2020, 2:00

Budoár staré dámy – Kostřičky

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.

Vtípil písně Marty Kovářové a jejích spoluhráčů slyšitelně posunul. Neznamená to samozřejmě, že by bylo na novém albu všechno jinak. Především rocková energie spojená s typickým „nervním“ rytmem je znatelná od první skladby A než tě opustím až po závěrečnou s názvem Přibitý (Dobře si přece žiju). Sestava samotné skupiny se od minulého alba nezměnila. Rytmická dvojice Tomáš Ergens (baskytara) a Ladislav Šiška (bicí, perkuse) pohání písně dopředu s tím, že vedle neoddiskutovatelné přesnosti a sehranosti stále počítá s účelnými nepravidelnostmi, stoptimy a jinými překvapeními uvnitř skladeb. Kytary Marka Laudáta dál zůstávají tmelem, kterým propojuje výrazný hlas zpěvačky Marty a rytmické „spodní proudy“. A přece je zde leccos jinak. Nejde pouze o relativně velký podíl hostujících muzikantů včetně Broňka Šmida na fagot, Pepy Hřebena na trubku nebo ženských hlasů Lucie Krpalové (Prune) a Vladivojny La Chia. Sám producent Vtípil do jednotlivých písní dohrál křídlovku, foukací harmoniku, housle a další nástroje, své místo zde mají samply, syntezátor, výrazné piano i méně obvyklé „perkuse“ jako dřevěný trám. Producentský zásah však není slyšet jen ve volbě a kombinaci barev. V písni Písek například Vtípil naprosto rozbíjí očekávatelnou „rockovou“ strukturu písně a celek posouvá blíže k současné elektronické scéně.

S hudebním posunem – a možná s jinou technologií mixu (opět Tomáš Vtípil) – jako by se lehce měnilo i zabarvení zpěvaččina hlasu. Marta Kovářová sice zůstává v artikulaci a expresivitě sama sebou, ale zároveň se místy jakoby více posouvá k poloze Ivy Bittové v kapele Čikori. Toto – jakkoli nepřesné – srovnání podtrhuje použití křídlovky nebo trubky v některých skladbách. Nové a méně obvyklé kombinace nástrojů mimochodem albu a vůbec novému zvuku Budoáru prospívají – viz Pustopad s fagotem, zajímavou hrou perkusí a smíchem jako nástrojem svého druhu.

Budoar stare damy_kostricky

Dala-li se minulému albu vytknout jistá textová nesourodost (hudebně ovšem byla Sůl semknutější než novinka Kostřičky), tentokrát si lze užívat neotřelých obrazů Lubora Kasala od začátku až do konce alba. Důležitým tématem současného dvorního textaře Marty Kovářové je tělesnost – nikoli ve smyslu erotickém, ale spíše živočišném. „Brouci-hemžíci běhají ve mně. […] Už dlouho si ze sebe tahám / jenom samé kostřičky.“ „Tak sem lezou tělo z těla všechna zvířata / zadávená sežraná a zase znovu počatá.“ „Aby ti mé / vykrmené krákorání / nakrabacené na koberci / svléklo prsty z nohou / a nohy z těla / a tělo z hlavy.“ „Z rosy vytečou moje vosy / vypískne užovka-píšťala.“ „Bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu / průsvitní ještěři spouštění z okapů.“ „Slimák se tu plazí plazí / senem lesem kolomazí.“ Co citát, to jiná píseň. A přitom jako by veškeré to plazení a hemžení bezobratlých, plazů i dalších živočichů s kostřičkami i bez nich, případně i oživlých předmětů odpovídalo hudební složce alba. Trhavý rytmus, zpěv s důrazem na každou jednotlivou dobu (Něco z Apokalypsy), proplétání jednotlivých nástrojových linek – to vše jako by korespondovalo s Kasalovými poetickými obrazy, které si lze představit i v podání některého ze starých mistrů-malířů v čele s Hieronymem Boschem.

Není třeba si klást otázku, zda jsou hlavním spojujícím prvkem alba právě Kasalovy texty, nebo spíše Vtípilova produkce a – zřejmě ještě více – postprodukce. Právě propletení toho všeho dohromady včetně aranžérských nápadů dělá z Kostřiček opravdu výrazný počin na české hudební scéně. Tvrzení o tom, že rocková hudba se nemá příliš kam rozvíjet, boří Budoár staré dámy s Tomášem Vtípilem v několika různých směrech. O to zajímavější bude sledovat další vývoj kapely. I kdyby se totiž příště rozhodla pro návrat k syrovějšímu rockovému zvuku s menším podílem postprodukce, dá se předpokládat, že alespoň „kostřička“ letošního projektu v budoucí tvorbě zůstane patrná.

Budoár staré dámy – Kostřičky, vydavatel: Indies Scope 2020. 12 skladeb, celková stopáž: 42:22

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více