V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa Quartet: Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin Opršál, Martin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.
Jako první ve světové premiéře zazněl písňový cyklus Shifting Sands (2024) autora Miloše Orsona Štědroně (*1973). Pět částí zkomponovaných na texty brněnského básníka Ivana Blatného (1919–1990) odráží jeho svébytný styl kombinující jazyky (např. čeština, angličtina, němčina hned v úvodní skladbě), ale i různorodé směry jako surrealismus nebo dadaismus s občasnými autobiografickými vzpomínkami. Skladatel složil hned dvě verze cyklu: pro soprán a klavír, která zazněla na koncertě, a také variantu pro bicí nástroje (ossia). Polystylovost textů se propíjí i do hudební složky, v níž jednotlivé písně balancují na pomezí árie, chansonu, swingu, ale třeba i valčíku. Odlehčený charakter díla vyvažuje náročná technická stránka, se kterou si zpěvačka Aneta Podracká Bendová a klavíristka Tereza Plešáková výtečně poradily. Precizní výslovnost, sytost hlasu a zevrubná práce s (nejen) hudebními myšlenkami dominovaly přednesu sopranistky, který citlivým, avšak přesvědčivým doprovodem podpořila Tereza Plešáková.
Druhá světová premiéra večera vzešla z pera pedagoga a skladatele Slavomíra Hořínky (*1980). Napsaná je pro smyčcové kvarteto a nese název Four (2020). Skladba vznikla pro kvartetní soutěž festivalu Pražské jaro 2021, ale svého uvedení se dočkala až teď. Může se zdát, že název odkazuje na samotné obsazení smyčcového kvarteta, ale není tomu tak. Four naznačuje tónový materiál – pouhé čtyři tóny – na kterých autor kompozici postavil. „Vnitřně je členěna do dvou dílů: pomalé konceptuální plochy a části založené na rychlém pohybu, která jako zlatá nit prochází všemi nástroji souboru. Její poslech bych přirovnal k pohledu do – tu pomalu, tu rychle – otáčeného kaleidoskopu nebo rozostřenému zahledění se z okénka vlaku projíždějícího krajinou,“ popisuje Slavomír Hořínka. V případě této malé formy lze mluvit o jistém zachycení momentu – nálady, který je hudebně vyjádřen hrou s tóny, barvou a prostorem. V aule rektorátu VUT celému okamžiku dopomáhala akustika, přesněji delší dozvuk, v němž se hudební materiál po zvukové stránce příjemně prolínal. Nastudování ani vlastnímu provedení Diversa Quartet není co vytknout.
Šest starobylých miniatur pro smyčcové trio pražského autora Hanuše Bartoně (1960–2023), mimo jiné žáka Svatopluka Havelky, v programu zastupovalo opět odlehčenější charakter hudby plný vtipu a sarkasmu (možno říci i recese). Sám autor ve svém komentáři ke kompozici zmiňuje, že cílem bylo si odpočinout od požadavků kladených na skladatele a interprety soudobé hudby. Proto chtěl složit jednoduchou, tradičněji orientovanou skladbu, kde se inspiroval lidovou i klasickou hudbou a pracoval s prostými melodickými a rytmickými nápady. Dílo vzniklo z podnětu autorova spolužáka, houslisty Petra Matějáka, který se s Českým smyčcovým triem zasloužil o jeho premiéru na festivalu Třídenní plus v roce 2004. Houslistka Barbara Tolarová předvedla svůj um v prozpívanýchsólových vstupech, například v prvním díle Pastorela, kterou hned vzápětí vystřídala druhá část s názvem Kanec a jeho tanec. Zde trio výtečně přednesem vystihlo buranský ráz této věty. Sólově se publiku představil i violista David Křivský, v jehož partu v části Pořád dokola zazníval neustále se opakující motiv. Muzikantský humor odkazující na kompoziční klišé tak prochází celou Bartoňovou kompozicí, v níž každá z vět v sobě ukrývá jeden princip, na kterém je vystavěna.
Závěr patřil již zmiňovanému skladateli Svatopluku Havelkovi (1925–2009) a jeho Parénéze (1993) – pětidílný cyklus zkomponovaný na řecké překlady biblických epištol pro soprán, klavír a bicí nástroje. Dílo je specifické nejen svým obsazením a textovou složkou, ale také druhou možností provedení, kdy texty lze mezi jednotlivými částmi pouze recitovat. V případě recenzovaného koncertu jsme však vyslechli variantu se zpěvem v podání Anety Podracké Bendové za doprovodu klavíristky Plešákové a OK Percussion Duo. Havelkův žák Hanuš Bartoň v komentáři k Parénéze vyzdvihuje autorův „neobyčejný cit pro barevné možnosti nástrojů“ a dodává, že „neustále překvapuje zvukovou představivostí a udivuje schopností rytmicky vynalézavého členění spojit zdánlivě historicky vyčerpané principy s originálním a zcela soudobým pojetím v organicky přesvědčivý celek.“ Zmíněných barevných možností nástrojů si posluchači mohli všimnout již od prvních tónů, primárně v nápaditých nástrojových kombinacích. Kupříkladu klavír v průběhu díla zastává několik funkcí – doprovodnou, barevnou, rytmickou, ale také rovnocennou vůči sopránu (například v quasi duetech). Zároveň je však motivicky a témbrově propojený s perkusemi, od nichž přebírá jednotlivé hudební nápady (rytmicko-melodické motivy). Samotná bicí sekce v každé z částí je instrumentačně proměněna, důležitou roli však bezesporu hrají nástroje jako marimba a vibrafon. Bez povšimnutí nezůstaly ani techniky a způsoby hry na nástroje. Za všechny zmíním hru smyčcem na kovové kameny melodických bicích vytvářející ojedinělý tónový odstín. Výkon interpretů lze označit za působivý, technicky a intonačně přesný, výrazově suverénní i přes občasná hluchá místa, v nichž zpěvaččin hlas zanikal pod nástrojovou vrstvou. To však zapříčiňovala akustika prostoru, nikoliv samotné provedení.
Nebát se zariskovat a vytáhnout dávno zapomenuté či oslovit soudobé tvůrce a vložit důvěru do jejich skladatelské invence – tím se vyznačuje koncertní řada Hudebních inventur, která si díky své promyšlené dramaturgii a kvalitním uměleckým výkonům rozhodně zaslouží pozornost.
Program:
Miloš Orson Štědroň: Shifting Sands pro soprán a klavír, premiéra
Slavomír Hořínka: Four pro smyčcové kvarteto, premiéra
Hanuš Bartoň: Šest starobylých miniatur pro smyčcové trio
Svatopluk Havelka: Parénéze pro komorní ansámbl
Aneta Podracká Bendová – soprán
Tereza Plešáková – klavír
OK Percussion Duo (Martin Opršál, Martin Kleibl)
Diversa Quartet
Barbara Tolarová – 1. housle
Jan Bělohlávek – 2. housle
David Křivský – viola
Iva Wiesnerová – violoncello
Středa 29. května 2024 v 19:00, aula rektorátu VUT Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..