Brněnský klub Fléda ve středu 17. února potěšil nejen mě, ale i celý zbytek vyprodaného sálu. Hostil totiž ukrajinskou kapelu DakhaBrakha. Energie, kterou jsou její členová schopni předávat na koncertech se jen těžko přenáší do slov. Pokusím se však o to. Možná by se k jejímu vysvětlení dal použít samotný název kapely. Dhaka Brakha ve staré ukrajinštině označovala slovesa dávat a brát. Co kapela ze svých hrdel, nástrojů a srdcí dává, si posluchači s nadšením berou. Vzájemná energie je obrovská.
Marko Halanevyche, Irynu Kovalenko, Olenu Tsybulskou a Ninu Garenetskou dal dohromady ukrajinský divadelní avantgardní režisér Vladislav Troitskyi. Stalo se to v roce 2004 v kyjevském centru současného umění DAKH. Tato spolupráce a divadelní kořeny prostupují celým jejich repertoárem i koncerty.
Na první pohled jsou patrné kostýmy, jemně, ale nepřehlédnutelně inspirované lidovým oděvem. Typické ovčí čapky jsou dokonalým poznávacím prvkem, a navíc všem členům opravdu sluší. Nejde ale pouze o vizuální složku, která nám připomíná divadelní bázi kapely. Propracované kompozice a lidové texty jejich písní tvoří příběhy. Vtáhnou nás do starého světa, ale bez zbytečného patosu a idealizace.
Syrový svět vyžaduje syrové prostředky, o ty se většinou stará cello Niny Garanetské a přesné, rozhodné, ale zároveň ladné bicí v podání Oleny Tsybulské. Poetika je v harmonice, pianu, grumli, ukrajinské flétně a perkusích, které mistrovsky obstarávají ostatní členové kapely.
Největším trumfem kvarteta jsou však jejich hlasy. Mají v sobě lidovou opravdovost a sílu bez popového balastu, zároveň se nebojí si s nimi doslova hrát. Dobře to ilustruje jejich známá píseň Vesna, která opěvuje jaro, zvuky lesa, luk a ptáků. Jsem ráda, že i toto číslo jsme mohli na brněnském koncertě slyšet i s mohutnou podporou kukajících a krákajících diváků.
Celou atmosféru skvěle doplňovala projekce. Lidové motivy v abstraktních změtích střídaly poeticky ilustrované klipy, ve kterých diváci mohli poznat a rozvinout příběhy z písní. Například ve skladbě Carpathian Rap jsme sledovali jak všechny nedobré muže, o kterých se v písni zpívá pochytal tučný pavouk.
Kapela vystupuje po celém světě a většina lidí v něm ukrajinský jazyk neumí. Jejich hudba ovlivněná folklorem mnoha zemí je rozhodně nejsilnějším nástrojem vzájemného porozumění, ale pro milovníky faktů ji klipy skvěle doplňují.
Pro brněnský koncert zvolila DhakaBrakha více rytmický a taneční repertoár, který se hodil do klubové atmosféry Flédy. Já osobně mám raději jejich sofistikovanější kompozice, ale s jejich rozhodnutím souzním. Diváci tančili, zpívali a tleskali nadšením.
Já tleskám také. World music podobné energie a kvality u nás hledám stěží. Většina našich kapel využívá jednoduchosti lidové hudby, patosu a klišé. DakhaBrakha si z lidové hudby bere opravdu cenné věci: nadčasovost, poetiku, melodii nebo sílu lidského hlasu. Jejich skladby jsou do posledního tónu propracované a zároveň neztrácí ani kapku energie a napětí.
Při závěrečných slovech člena kapely Marko Halanevyche No more war no Putin byl zážitek z koncertu až mrazivý. Snad výborná atmosféra muzikanty přesvědčila alespoň o duševní podpoře, kterou v nelehké politické situaci ve světě mají.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..