Evolet

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).

„Řekl mi, že v tom vidí potenciál a že by to chtěl udělat jinak než své dosavadní projekty,“ popisuje Jurčáková začátek své umělecké spolupráce s Martinem Kyšeperským coby producentem. Pro frontmana kapely Květy to byla jedna z několika spoluprací se zpívajícími autorkami – již dříve produkoval alba Jany Jablonczek, Lubice Christophory a Lucie „Prune“ Krpalové a byl také členem skupiny Mucha. Kromě toho jako producent výrazně pomohl s alby i mužům-písničkářům, Jakubu Čermákovi a Janu Ficovi. Mohl tedy využít své starší zkušenosti a současně, jak je u něj obvyklé, našel dostatek prostoru pro originalitu a pro podtržení, zdůraznění a současně „pozitivní dekonstrukci“ Evina autorského rukopisu.

Že jí je kabátek čistě folkové písničkářky úzký, dokazovala Eva už v rané fázi projektu Evolet, kdy ve spolupráci s kytaristou Jurajem Serišem zapojovala do hry elektronický doprovod. Tehdy to však mělo charakter spíše nahodilého experimentování. Evolet ve variantě s Martinem Kyšperským má k akustickému folku už opravdu daleko. Vlastně čistě písničkářská je pouze závěrečná skladba Stratené dni, jakási coda či plnohodnotné písňové outro alba. Kvety, ona „nahodile elektronická“ skladba z minulého života kapely, se změnila k nepoznání. Namísto repetitivního elektronického bublání ostré kytary a silový nemelodický zpěv, basové riffy a bicí jako významotvorný prvek. Pravidlo, že doprovod je vše, jen ne předvídatelný, použil producent Kyšperský i u skladby Kurz potápania, kterou si Eva s sebou nese ještě z dob kapely Soundno. Spíše vyprávěný než zpívaný text podbarvuje ambientní elektronika v kombinaci s nevtíravou hrou basy a bicích. Výrazný rytmický vzorec vytvářející napětí se zpěvaččiným – opět – spíše vyprávěním než zpěvem otevírá další zásadní píseň Hlavne, že cítim. V ní lze vnímat i kontrast mezi tímto naléhavým a přitom nemelodickým parlandem a hudebně výrazným refrénem, ve kterém stálé opakování základního sloganu působí až rituálně.

I když se energie alba soustředí především do rytmické složky a silového souzvuku nástrojů, neznamená to, že by písně Evy Jurčákové byly zcela nemelodické. Jako zpěvačka se sice Eva nepohybuje ve velkém tónovém rozsahu, její síla tkví především v kombinaci hlasu s ostatními nástroji (viz dialog s baskytarou na začátku písně Made in China), ale refrény některých písní (Jednorožec) jsou samy o sobě hitové.

Při soustředění na hudební složku alba, která je i v „nejhlukovějších“ momentech čitelná a inspirativní, by však posluchač neměl pouštět ze zřetele texty. Ty jsou totiž minimálně stejně zajímavé a pro pochopení celku možná i důležitější. Existovaly totiž dávno předtím, než se Martin Kyšperský jako producent písní ujal a přetvořil je k obrazu (částečně) svému. Je možná schematické spojovat autorčinu profesi psycholožky s citáty z jejích textů, ale Jurčáková sama v rozhovoru pro Brno – město hudby o skládání a hraní písní coby psychoterapii mluvila. „Smutek, bolest jdou ruku v ruce s kreativitou,“ říká a dodává: „Určitě přemýšlím o hudbě i z psychologického hlediska, proč tu je, co sebou přináší, jak celý ten proces funguje.“ Úryvky z textů jako „Tak strašne malí, strašne maličkí“, „Samota je veľmi krutá pani, má svoje nálady, má svoje móresy“, „Snáď nekopeme si vlastné hroby v súkromnom ateliéri našich dotykov“ nebo „Všetci sa smejú a ja plačem na záchode“ dokládají, že „příběhy“ písní Evy Jurčákové se odehrávají především v lidském nitru, případně na pomezí dvou lidských niter. A právě v kontextu těchto často drásajících interních či intimních témat je třeba vnímat Kyšperského aranže, nepravidelné rytmy, zkreslené nástroje a silové momenty, které slogany jako „Dnes mám rande so svojou úzkosťou“ naprosto přesně dokreslují a ilustrují.

Album Evolet není stejně silné a naléhavé od začátku do konce. Například „lidový“ úvod písně Jednorožec by si zasloužil zkrátit, ne-li zcela vypustit. Ale celkově je těch čtyřicet minut obrovská jízda lidskou nepohodou, pátráním v nitru a zoufalými výkřiky, které se Martinu Kyšperskému a jeho spoluhráčům povedlo opravdu dokonale převést do hudebního jazyka.

Evolet – Evolet: Amakvaré Records 2019. 11 skladeb. Stopáž: 39:27

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více