Hledání krásy podle Jaromíra Nečase

Hledání krásy podle Jaromíra Nečase

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.

Koncert byl zakončením třídenní přehlídky Barevný zpívající svět Jaromíra Nečase, jejíž součástí byly kromě hudebních vystoupení také přednášky a poslechy nových nahrávek z produkce Českého a Slovenského rozhlasu.

Název přehlídky je převzatý ze stejnojmenného rozhlasového cyklu, který dramaturg, redaktor a skladatel Jaromír Nečas tvořil v průběhu 70. let a kterým seznamoval posluchače s hudbou z celého světa.

Tento průkopnický počin výrazně předběhl dobu. Série 106 pořadů v průměrné délce 25 minut nevznikla, jak by se mohlo na první pohled zdát, na popud samotného Jaromíra Nečase. Redaktor byl vyzván vedením ústřední hudební redakce, aby vypracoval koncepci populárně-vzdělávacího hudebního pořadu pro mládež. Nečas tuto příležitost beze zbytku využil a zúročil v ní všechny své dosavadní znalosti, zkušenosti, kontakty i zahraniční zájezdy s BROLNem a Svazem skladatelů (které se staly příležitostí k dovozu gramofonových desek). Vytvořil tak originální úvod do světa hudební vědy a world music, ač se tak tento žánr ještě běžně nenazýval. Prostřednictvím hudby propojoval posluchače se světem, do kterého se osobně ani on sám neměl šanci dostat.

Kromě hudby z celého světa však byla Nečasovou vášní také hudba artificiální, jazz či folklor. Uvědomoval si sílu regionální lidové muziky, stejně jako dokázal ocenit kvalitní fúze, jazzové improvizace nebo klasické kompozice. Byl osobností s ohromným přehledem a srdcem otevřeným hudbě nesvázané hranicemi žánrů.

Právě v tomto duchu byla dramaturgicky pojata také celá přehlídka Barevný zpívající svět Jaromíra Nečase. Úvodní středeční koncert Na lidovou notu představil CM Jury Petrů a HM Petra Mičky – cimbálové muziky vrostlé do tradice vlastního regionu v kontrastu s niternou (a hranice regionu překračující) Muzikou Luďka Běťáka.

Ve čtvrtek potom probíhaly ve studiu číslo 7 Českého rozhlasu Brno poslechy nových rozmanitých nahrávek, které vznikly nejen v rozhlasových studiích Českého, ale také Slovenského rozhlasu a které jsou už od dob vzniku tohoto média nedílnou součástí rozhlasové práce nejen folklorních redakcí.

Čtvrteční večer s názvem Inspirace lidovou písní patřil BROLNu a jeho pěveckým sólistům. Legendární skladby napříč více než sedmdesáti letou historií tohoto tělesa doplnil o zbrusu novou kompozici prof. Miloš Štědroň. Její název Kodexy odkazuje k inspiračnímu zdroji, kterým se mu stal Levočský sborník a Kodex Kájoniho. 

Zájemci se mohli zúčastnit také pátečního kolokvia, na kterém etnologové a redaktoři reflektovali téma lidové písně v rozhlasovém vysílání.

A nyní už tedy k závěrečnému koncertu celé přehlídky, který byl pojmenován Na pomezí žánrů. Odehrál se v intimní atmosféře HaDivadla, jehož scénu zdobilo pomyslných 100 prázdných lahví, které měly připomínat nejen obě vzpomínaná výročí, ale také legendární Nečasův likér domácí výroby zvaný Zelený lučištník.

Věcnými, znalými a také zábavnými moderátory koncertu byli dva blízcí přátelé Jaromíra Nečase. Režisér Břetislav Rychlík a bývalý rozhlasový kolega Jiří Plocek, který je také autorem několika zajímavých textů o Nečasovi.

Úvod patřil Daně Račkové, Petře Majerčíkové a Lukáši Koskovi neboli Milánosz – hudebnímu uskupení, které interpretuje písně převážně z východní Evropy, a to bez nástrojového doprovodu. Narozdíl od jiných kapel se snaží o poučený projev, který si v mnohém nezadá s místními zpěváky a zpěvačkami. Po nich to byl multinstrumentalista Marian Friedl s neméně nadaným kontrabasistou Martinem Kociánem alias miniBaroshi (tedy poněkud osekaná sestava kapely Baroshi) a v jedné písni také za doprovodu gajd Vlastimila Bjačka. Předvedli autorské i lidové písně ve vlastních originálních úpravách pro basu a klarinet nebo některý z nástrojů, které si Friedl sám vyrábí, jako je koncovka nebo dvojačka. Lidové melodie doplnila kompozice s názvem Modrá koncovka, ve které se Marian Friedl snažil propojit stejnojmenný lidový (a tónově značně osekaný) nástroj s americkým blues.

necas_2024_foto_Monika Frantova03

Další dva vystupující není třeba blíže představovat. Prvním je Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče, která jako jediná toho večera zahrála lidové písně v podobě, jak je dnes obvykle známe. Představili se v celé sestavě nebo solo cimbálem Petra Pavlince, zpěvem je doprovodila výjimečná zpěvačka Jiřina Miklošková.

Druhou hvězdou večera byla nezaměnitelná Iva Bittová, která si pro koncert vybrala písně inspirované židovskou nebo romskou tradicí, ale i jeden úžasně originální česko-anglický autorský kus.

necas_2024_foto_Monika Frantova02

V závěru zahrál slovenský houslový kouzelník Stano Palúch s hudebním projektem Stromoradie (Marcel Comendant, Peter Korman a Simona Hulejová). Tato jazzovo-folklorní čtverka předvedla svoji úpravu liptovské lidové písničky Pod oblôčkom mláčka, připomněla tak liptovský původ zpěvačky Simony Hulejové, která svým projevem v určitých okamžicích silně připomíná babičku Annu Hulejovou. Za zmínku rozhodně stojí i kompozice Zľúbaj ma, jejíž inspirací byl verš Šalamounovy Písně písní.

Po tomto výčtu je jasné, že o kvalitní hudební zážitek bylo postaráno, jde totiž o absolutní špičku hudební produkce, které se stručně a jasně říká fúze – tedy hudby na pomezí žánrů, jak samotný název pořadu napověděl. Jedinou výjimkou je samozřejmě HCM Martina Hrbáče, ale i ta měla na koncertě své nezastupitelné místo.

Pokud jste návštěvníky koncertů, jistě víte, že ani kvalitní interpreti ještě nemusí vždy znamenat stejně kvalitní zážitek. Občas to prostě nesedne, kolečka do sebe nezapadnou, poslední kousek skládačky chybí. V tomto případě šlo o naprostý opak. Všechny dílky tohoto koncertu zapadaly dokonale.

Mezi jednotlivými vystupující jsem navrch cítila ohromný pocit sounáležitosti. Když z rohu pódia se zájmem pozorovali své souputníky, dojalo mě to. Na závěr musím zmínit ještě jednu velmi silnou linku tohoto podmanivého večera, a tou byly ženy – zpěvačky. Tak rozmanitá paleta citů, stylů, hloubky a muzikality je v rámci jednoho koncertu opravdu výjimečná. Což mě vedlo k uvědomění, že leitmotivem celého koncertu (a vlastně i celé přehlídky) pro mě byla rovnováha.

necas_2024_foto_Monika_Frantova04

Všechny obsažené prvky byly vždy doplněné o něco opozitního. Mírná a zahloubaná osobnost Jiřího Plocka s horkokrevným temperamentem Břetislava Rychlíka, interpreti z Česka oproti těm slovenským, ženy s muži, křehké písně vedle těch živelných, ryzí folklor v kontrastu s ryzí fúzí. Jako příklad, který mluví za všechny uvedu píseň Oženil sa Jura. V ní byla dokonale vidět jak zmíněná sounáležitost, tak i rovnováha. Lidovou píseň z Javorníka zpívala Jiřina Miklošková. Tato výjimečná horňácká zpěvačka oplývá křehkým (ale sebejistým) hlasem. Ve zmiňované hudební úpravě ji vyrovnává hlasitým silným zpěvem Martin Hrbáč. Majstr jako čerstvý pětaosmdesátník a navíc se zdravotními problémy se během této písně úžasně vzedmul a vložil do ní více sil než kdejaký mladík. Podobně působivé okamžiky a kontrasty plné napětí na jednu stranu nenechaly vydechnout a zároveň dohromady vytvořily dokonale rovnovážný stav.

Jaromír Nečas skrze hudbu otvíral lidem uzavřeným za železnou oponou dveře do celého světa. Jeho odkaz ale nevidím v slepém následování této cesty, ale ve vzdělávání se, naslouchání a otevřenosti. V dnešní době nesvobodu nezažíváme, možná bychom se tedy mohli zaměřit opačným směrem: od globálnosti k lokálnosti. Tím nechci říct, že bychom se měli před světem uzavírat. Všude totiž existují úžasné hudební inspirace a kultury, žádnou není možné upřednostňovat před druhou, všechny jsou stejně důležité a jejich vlivy na sebe působí od nepaměti. Hledejme ale originalitu, krásu a řemeslo i v blízkém okolí a u našich sousedů, kteří se nám po mnoha letech společné cesty začali vzdalovat. Možná pak budeme zažívat historické okamžiky našich každodenních dějin častěji.

 foto Monika Frantová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více