Jak se Ondráš s Mladinou na hradě sešli

Jak se Ondráš s Mladinou na hradě sešli

Už čtvrtý rok za sebou se mohli diváci vydat na nádvoří hradu Špilberk a vychutnat si taneční umění Vojenského uměleckého souboru Ondráš z Brna v seriálu nazvaném Večery s Ondrášem. Letos ve dvou dnech 15. a 16. června zájemci opět viděli to nejlepší, co má soubor aktuálně v nabídce. Koncerty byly navíc benefiční a peníze, které se při nich vybraly, putují na Vojenský fond solidarity. Přehlédnu druhý, páteční večer, při kterém si Ondráš na pódium přizval přátele z plzeňského souboru Mladina.

Celý koncert byl koncipovaný jako vlaková projížďka křížem krážem Českem a Slovenskem. Slovem provázel a pomyslný folklorní expres vedl průvodčí večera Zdeněk Sklenář. Průvodní (nebo průvodčí) slovo u diváků sice nepůsobilo záchvaty smíchu, ale rozhodně bylo vkusné, vtipné a přiměřené.

Orchestr souboru Ondráš se představil v poměrně nové, teprve půl roku staré sestavě. Na postu primášském Štěpána Blinku nahradil další Valach Dominik Orság. Změny ale nastaly i v jiných nástrojových sekcích. Například bývalý kontrabasista Ondřej Vinkler nahradil u violoncella mnohaletého člena orchestru Róberta Lacka. Na base ho vystřídal ostřílený brněnský muzikant Kamil Kristen, kterého můžeme z dřívějších let znát například z muziky souboru Púčik. Nová tvář seděla také za cimbálem, ke kterému usedl Michal Baláž. V houslové sekci přibyl a nového primáše nahradil Michal Trkan.

vecery_s_ondrasem_a_mladina_foto_archiv_01

Orchestr se předvedl v obvykle výborné formě, ať už jako doprovod tanečníků, tak i v sólových číslech. Snad jen ve tvářích některých stálic orchestru už jsem neviděla takový zápal jako u jejich čerstvějších kolegů. Jedinou výjimkou je Věra Špačková, jejíž úsměv je pořád stejně odzbrojující a upřímný. Je takovou malou jistotou, na kterou se vždy těším.

Ondráš se představil v sedmi výstupech. Většinou šlo o starší čísla. Jedinou choreografií, kterou jsme od Ondráše ještě neměli možnost vidět byly Trnky. Nejde však o nové číslo v pravém slova smyslu. Chorografii vytvořila už před asi třiceti lety Libuše Hynková. Stáří tance bylo znát, nejsem velkým zastáncem opakování stále stejných stereotypů a zrovna tako choreografie je jich plná. Konstatované stáří to nejen omlouvá, ale dokonce z tance dělá půvabnou zajímavost. Kde jinde bychom měli možnost porovnat rukopis minulých a současných choreografů tady v technicky výborném provedení Ondráše.

Dalším číslem, které krom dobré taneční průpravy vyžadovalo také průpravu hereckou, byl tanec Na salaši. Obvykle si vychutnám spíše taneční výstupy než divadelní, ale toto číslo je milou výjimkou. Jeho originalita a rozmilost pořád baví a působí úsměv. Nutno dodat, že současné obsazení taneční složky zvládá herecké pasáže bravurně.

vecery_s_ondrasem_a_mladina_foto_archiv

Další výstupy v podání Ondráše byly například z obligátní Myjavy, ale také známé hudební číslo Klobučtí primáši.

Výstupy Ondráše se střídaly s šesti tanci souboru Mladina. Ač je tento plzeňský ansámbl zcela amatérský, svojí taneční připraveností a technickou propracovaností jednotlivých čísel zdatně konkuroval svému hostiteli. Jde vidět, že regiony a typické české pohupování mají v krvi. Zajímavá byla choreografie Na tři strany, kde jsme mohli porovnat kroje z Doudleb, Postřekova a Chrudimi. Pobavil mne i tanec z prostředí staré Prahy nazvaný Do hospody.

Muzika Mladiny využívá jak tradičních nástrojů, tak i hudební úpravy jsou vytvořeny s citem k původnímu materiálu. Ač zvládl Ondráš charakter českého tance i zpěvu nacvičit velmi věrohodně, ve zpěvu bylo znát, že nejsou místní. Kdybych ovšem v posledním tanci večera neměla přímé srovnání s Mladinou, ani by mě nenapadlo to zmiňovat.

Jedinou věcí, která opravdu zdařilý program trochu znepříjemnila, byla zima. Kovové židle, které nejsou příliš pohodlné a dost studí, nekomfortní divácký pocit jenom zdůraznily. Program byl navrch dost dlouhý. Rozmary počasí ale nechme stranou. Mám velkou radost, že jsem zažila povedený koncert, kde se předvedly dva soubory v opravdu dobré formě. Co víc si na začátek festivalové sezóny přát?

Foto archiv VUS Ondráš

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více