Koncert ŠTĚD80Ň: důstojná i zábavná oslava jubilea

Koncert ŠTĚD80Ň: důstojná i zábavná oslava jubilea

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.

Z důvodu covidových restrikcí došlo ke změně data i místa konání koncertu. Původně zamýšlené datum 8. února mělo být symbolicky vloženo doprostřed mezi sté výročí narození Jana Skácela (*7. únor 1922) a jubileum Miloše Štědroně (*9. únor 1942). Dubnový termín toto schéma porušil, nicméně symbolické propojení Štědroně se Skácelem evokoval samotný prostor Divadla Husa na provázku, kam se koncert ku prospěchu slavnostního večera přemístil. Ansámbl vzal celou akci za svou a významně se podílel na jejím zdárném průběhu (od technického zázemí až po přípravu pohoštění).

Koncert otevřela šestiminutová miniatura Leoše Janáčka Zvuky ku památce Forchtgotta-Tovačovského (II. oddíl) z roku 1875, napsaná v době Janáčkových studií na pražské varhanické škole. Je reminiscencí na úmrtí moravského skladatele Arnošta Forchtgotta-Tovačovského. První oddíl skladby je patrně ztracen, citovaný Druhý oddíl byl zásluhou Miloše Štědroně v premiéře uveden v St. Louis v USA v roce 1988. Druhou položkou slavnostního koncertu byla skladba Miroslava Ištvana Solitudo (lat. Osamění) z jeho posledního tvůrčího období (1989). (Ištvan byl Štědroňovým učitelem na JAMU a později kolegou ve skladatelském sdružení Camerata Brno.) Čtyřvětou, k nastudování i na poslech poměrně náročnou kompozici otevírá bolestivé disharmonické violové ostináto, které následně probleskuje i v dalších částech skladby jako leitmotiv Samoty avizované v názvu.

Skladba je částečně vytvořena Ištvanovou oblíbenou kompoziční technikou montáže, propojující rytmicky a melodicky nesourodé motivy jednotlivých nástrojových skupin. Jako v pořadí třetí bod programu přišla na řadu premiéra oslavencova cyklu písní Maminko, nejsi … pro soprán (Irena Troupová) a komorní devítičlenný ansámbl. Přímo pro svůj narozeninový koncert jej Štědroň zkomponoval v létě 2021 s vědomím přímé návaznosti na skladatelovy projekty se Skácelovou poezií v 70. a 80. letech minulého století. Podobně jako v hudbě k inscenaci Na dávném prosu je i zde převládající starobylou písňovou formou villanella – jednoduchá taneční píseň původem z Ferrary kolem roku 1500. Zádumčivé texty Jana Skácela (na listu popsaném Štědroňovým charakteristickým rukopisem je dostali návštěvníci spolu s programem koncertu) jsou inspirované smrtí milované maminky a pojednávají o stáří, o lásce, o smrti, pomíjivosti i věčnosti. Texty byly zhudebněny s citem, porozuměním i autorským přesahem („O druhou půlnoc noc se tříští, až ráno z bílých třísek vstane, nalezne léto na strništi úmrtní lože rozestlané“ – „Je zítra, bude včera, bylo dnes, je včera, bude dnes, bylo zítra …“).

Druhou polovinu koncertu zahájil oslavenec překvapením: na jeviště pozval brněnskou rodačku a někdejší studentku JAMU, řeckou flétnistku Sofii Mavrogenidou. Hudebnice mimo program uvedla Štědroňovu miniaturu pro sólovou flétnu s názvem Sursum (lat. Vzhůru), zkomponovanou kdysi ad hoc pro vyplnění pauzy pro stěhování nástroje do vyšších pater. Čtyřminutová skladbička byla svěží a poskytla virtuózní flétnistce příležitost k hudebnímu blahopřání. Následovalo oficiální programové číslo, tedy Miniatury pro smyčce (1965) Ctirada Kohoutka, dalšího z řady hudebních pedagogů Katedry skladby a dirigování Hudební fakulty JAMU v Brně druhé poloviny šedesátých let minulého století, kdy byl Miloš Štědroň jeho studentem. Čtveřice kratičkých skladeb odráží autorovu tzv. projektovou kompoziční metodu, v níž každá ze čtyř skladeb rozvíjí konkrétní hudební prvek, přičemž hledá hranice možností metrorytmické invence na podkladě volné atonality. Trojici skladeb z pera Štědroňových učitelů na JAMU doplňuje Jan Kapr skladbou Koncert pro akordeon a smyčce (1982), originální náročnou kompozicí prezentující barevný kontrast sólového nástroje v pomyslném souboji se smyčcovým orchestrem. Chromatický akordeon sólistky Anežky Gebauerové zazářil výraznými barevnými tóny i virtuózním zvládnutím nelehké struktury Kaprovy kompozice, která jako by hledala a vymezovala možnosti akordeonu jako sólového nástroje. Závěr koncertního večera obstaral symbolický dar oslavenci, unikátní mistrovský cukrářský výrobek – dort ve tvaru černého koncertního křídla, který se zaskvěl jen krátce, neboť byl nemilosrdně rozkrájen a rozdán mezi slavnostní publikum, které ve většině tvořilo několik generací Štědroňových žáků, spolupracovníků z akademického i divadelního prostředí a osobních přátel. Všechny vespolek pak potěšilo závěrečné slovo oslavence, v němž přislíbil publiku chystanou červnovou premiéru nové opery na počest dvousetletého výročí narození Johanna Gregora Mendela Magnum mysterium. Sacra et profana de vita Gregori Mendeli/ Velké tajemství. Světské a posvátné ze života Gregora Mendela. Oslavenec ji na vlastní libreto zkomponoval a nacvičuje právě ve spolupráci s Ensemble Opera Diversa. Pečlivé nastudování jednotlivých položek slavnostního koncertu (náročných na interpretaci i poslech) bylo výtečnou devizou čtrnáctičlenného ansámblu vedeného Janem Bělohlávkem pod rukama (bez taktovky) dirigující Gabriely Tardonové.

Poněkud delší Postskriptum, důležitá Douška chcete-li:

K volbě profesní dráhy Miloše Štědroně určitě přispělo i rodinné zázemí: rodovou hudební predestinaci lze vysledovat od jeho dědečka Františka (1868-1928), učitele hudby a dirigenta, přes otce Miloše (1902-1970) a především strýce Bohumíra (1905-1982), klavíristy a muzikologa (a svého předchůdce na katedře hudební vědy brněnské univerzity) k jeho matce Jaroslavě rozené Kupkové (1910-2000), která vystudovala hru na klavír na konzervatoři v Brně a klavírní hru také vyučovala. V duchu rodinné tradice vystudoval Miloš Štědroň nejprve bohemistiku a muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity J.E. Purkyně v Brně (1960-64), na které navázal studiem skladby a hudební teorie na JAMU (1965-70 u tří výše jmenovaných a Aloise Piňose) a následným postgraduálním studiem elektronické a elektroakustické hudby. Během studií (1963) nastoupil do hudebně-historického oddělení Moravského zemského muzea. Při této instituci založil a vedl Malé divadlo hudby a poezie. Od roku 1972 nastoupil jako vyučující na Katedru (dnes Ústav) hudební vědy FF UJEP (dnes Masarykovy univerzity), kde působí dodnes (1988 habilitován jako docent, 1994 jmenován profesorem).

Osobnost a dílo Leoše Janáčka ve všech aspektech jeho tvorby provází Miloše Štědroně celým jeho profesním životem; svou ambici proniknout do jeho kompozičního myšlení naplňoval postupně celou řadou studií a v úplnosti ji shrnul v monografii Janáček a hudba 20. století (1998). Společně s Leošem Faltusem se pokusil o rekonstrukci několika Janáčkových nedokončených děl. Je odborníkem na hudební tvorbu období renesance, manýrismu a baroka (viz monografie Claudius Monteverdi, 1985), ale též – jak dokládá i výběr repertoáru pro tento slavnostní koncert – je znalcem soudobých hudebních směrů a postupů. Je aktivním a stále činným tvůrcem v oblasti koncertní i scénické hudby, přičemž v komponování dovedně využívá znalostí z hudební historie a nevyhýbá se ani vlivům folklóru, jazzu a dalších tzv. malých hudebních žánrů. S oblibou (jak opět potvrdil vložením jedné drobné skladby do programu koncertu ad hoc) komponuje hudební miniatury k různým příležitostem. Spoluzakládal Divadlo Husa na provázku (1967) a stal se natrvalo jedním z jeho kmenových autorů, a to nejen hudební složky jednotlivých inscenací, ale příležitostně také jako autor námětů či spolutvůrce scénářů. Jako opus magnum z bohaté spolupráce s režisérem Petrem Scherhauferem bývá po právu označována inscenace Commedia dell ´arte (1974); ve spolupráci s Evou Tálskou je to trojice inscenací Markéta Lazarová (1980), „learovská“ feérie Příběhy dlouhého nosu (1982) a jedna z hudebních poct veršům Jana Skácela Na dávném prosu (1985); písně ze skácelovského kusu se dočkaly samostatného vydání na hudebních nosičích. Za úspěšný pokus o muzikál se dá označit volné zpracování motivů z knihy Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, na Provázku uvedený pod titulem Balada pro banditu (1975) v režii Zdeňka Pospíšila; utajovaným autorem libreta byl v té době nežádoucí Milan Uhde, jednotlivé písně – mistrovská díla tzv. ohlasové tvorby s citlivým využitím postupů lidové hudby – se staly populárními (mj. Zabili, zabili, Ani tak nehoří, Jatelinka drobná). Spolupráci s Milanem Uhde si Štědroň ještě mnohokrát s úspěchem zopakoval, pro Divadlo Husa na provázku například inscenací s janáčkovským námětem Leoš aneb Tvá nejvěrnější (2011). Ensemblem Opera Diversa, uměleckým souborem zaměřeným na autorské hudební divadlo a orientované na soudobou hudební tvorbu, spojuje Miloše Štědroně několikaletá spolupráce; společně nastudovali jeho třídílnou skladbu … or not to be ... pro smyčce (2012) věnovanou Johnu Tyrrelovi nebo čtyřvětý dvojkoncert Quattro omaggi claudiani pro klavír, housle a smyčce (2017) inspirovaný Claudiem Monteverdim. Do diversního repertoáru nabídl Štědroň i dvě opery – Palackého truchlivý konec (2013) a operní frašku Chameleon (2015).

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

V hlavě bandleadera Jiřího Kotači se před čtyřmi lety při odpočinku a promýšlení dalšího muzikantského směřování vlastního bigbandu v jedné kavárně v Rize zrodil nápad na spolupráci s Lenkou Dusilovou. Šlo vlastně jen o další logický krok v hledání vlastní osobité autorské tvorby, víceméně nadžánrové cesty se stále větším důrazem na možnosti elektronické hudby. Že by mohlo dojít k porozumivé spolupráci a vzájemnému obohacení, rozhodně stálo za pokus. První náznak se objevil už na předloňské debutové desce, kde Lenka Dusilová hostovala ve skladbě Billy´s Pilgrimage. Potom přišel covid a s ním omezení koncertních možností. Stejně jako mnozí jiní komponisté využili Jiří Kotača a dominantní autorská osobnost bigbandu pianista Martin Konvička čas koronavirové uzávěry veřejných produkcí k rozpracování nových skladeb; na neformální jam session se v zimě 2021 sešli právě s Lenkou Dusilovou, pro kterou bylo setkání i autorskou výzvou.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce