Koncert ŠTĚD80Ň: důstojná i zábavná oslava jubilea

Koncert ŠTĚD80Ň: důstojná i zábavná oslava jubilea

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.

Z důvodu covidových restrikcí došlo ke změně data i místa konání koncertu. Původně zamýšlené datum 8. února mělo být symbolicky vloženo doprostřed mezi sté výročí narození Jana Skácela (*7. únor 1922) a jubileum Miloše Štědroně (*9. únor 1942). Dubnový termín toto schéma porušil, nicméně symbolické propojení Štědroně se Skácelem evokoval samotný prostor Divadla Husa na provázku, kam se koncert ku prospěchu slavnostního večera přemístil. Ansámbl vzal celou akci za svou a významně se podílel na jejím zdárném průběhu (od technického zázemí až po přípravu pohoštění).

Koncert otevřela šestiminutová miniatura Leoše Janáčka Zvuky ku památce Forchtgotta-Tovačovského (II. oddíl) z roku 1875, napsaná v době Janáčkových studií na pražské varhanické škole. Je reminiscencí na úmrtí moravského skladatele Arnošta Forchtgotta-Tovačovského. První oddíl skladby je patrně ztracen, citovaný Druhý oddíl byl zásluhou Miloše Štědroně v premiéře uveden v St. Louis v USA v roce 1988. Druhou položkou slavnostního koncertu byla skladba Miroslava Ištvana Solitudo (lat. Osamění) z jeho posledního tvůrčího období (1989). (Ištvan byl Štědroňovým učitelem na JAMU a později kolegou ve skladatelském sdružení Camerata Brno.) Čtyřvětou, k nastudování i na poslech poměrně náročnou kompozici otevírá bolestivé disharmonické violové ostináto, které následně probleskuje i v dalších částech skladby jako leitmotiv Samoty avizované v názvu.

Skladba je částečně vytvořena Ištvanovou oblíbenou kompoziční technikou montáže, propojující rytmicky a melodicky nesourodé motivy jednotlivých nástrojových skupin. Jako v pořadí třetí bod programu přišla na řadu premiéra oslavencova cyklu písní Maminko, nejsi … pro soprán (Irena Troupová) a komorní devítičlenný ansámbl. Přímo pro svůj narozeninový koncert jej Štědroň zkomponoval v létě 2021 s vědomím přímé návaznosti na skladatelovy projekty se Skácelovou poezií v 70. a 80. letech minulého století. Podobně jako v hudbě k inscenaci Na dávném prosu je i zde převládající starobylou písňovou formou villanella – jednoduchá taneční píseň původem z Ferrary kolem roku 1500. Zádumčivé texty Jana Skácela (na listu popsaném Štědroňovým charakteristickým rukopisem je dostali návštěvníci spolu s programem koncertu) jsou inspirované smrtí milované maminky a pojednávají o stáří, o lásce, o smrti, pomíjivosti i věčnosti. Texty byly zhudebněny s citem, porozuměním i autorským přesahem („O druhou půlnoc noc se tříští, až ráno z bílých třísek vstane, nalezne léto na strništi úmrtní lože rozestlané“ – „Je zítra, bude včera, bylo dnes, je včera, bude dnes, bylo zítra …“).

Druhou polovinu koncertu zahájil oslavenec překvapením: na jeviště pozval brněnskou rodačku a někdejší studentku JAMU, řeckou flétnistku Sofii Mavrogenidou. Hudebnice mimo program uvedla Štědroňovu miniaturu pro sólovou flétnu s názvem Sursum (lat. Vzhůru), zkomponovanou kdysi ad hoc pro vyplnění pauzy pro stěhování nástroje do vyšších pater. Čtyřminutová skladbička byla svěží a poskytla virtuózní flétnistce příležitost k hudebnímu blahopřání. Následovalo oficiální programové číslo, tedy Miniatury pro smyčce (1965) Ctirada Kohoutka, dalšího z řady hudebních pedagogů Katedry skladby a dirigování Hudební fakulty JAMU v Brně druhé poloviny šedesátých let minulého století, kdy byl Miloš Štědroň jeho studentem. Čtveřice kratičkých skladeb odráží autorovu tzv. projektovou kompoziční metodu, v níž každá ze čtyř skladeb rozvíjí konkrétní hudební prvek, přičemž hledá hranice možností metrorytmické invence na podkladě volné atonality. Trojici skladeb z pera Štědroňových učitelů na JAMU doplňuje Jan Kapr skladbou Koncert pro akordeon a smyčce (1982), originální náročnou kompozicí prezentující barevný kontrast sólového nástroje v pomyslném souboji se smyčcovým orchestrem. Chromatický akordeon sólistky Anežky Gebauerové zazářil výraznými barevnými tóny i virtuózním zvládnutím nelehké struktury Kaprovy kompozice, která jako by hledala a vymezovala možnosti akordeonu jako sólového nástroje. Závěr koncertního večera obstaral symbolický dar oslavenci, unikátní mistrovský cukrářský výrobek – dort ve tvaru černého koncertního křídla, který se zaskvěl jen krátce, neboť byl nemilosrdně rozkrájen a rozdán mezi slavnostní publikum, které ve většině tvořilo několik generací Štědroňových žáků, spolupracovníků z akademického i divadelního prostředí a osobních přátel. Všechny vespolek pak potěšilo závěrečné slovo oslavence, v němž přislíbil publiku chystanou červnovou premiéru nové opery na počest dvousetletého výročí narození Johanna Gregora Mendela Magnum mysterium. Sacra et profana de vita Gregori Mendeli/ Velké tajemství. Světské a posvátné ze života Gregora Mendela. Oslavenec ji na vlastní libreto zkomponoval a nacvičuje právě ve spolupráci s Ensemble Opera Diversa. Pečlivé nastudování jednotlivých položek slavnostního koncertu (náročných na interpretaci i poslech) bylo výtečnou devizou čtrnáctičlenného ansámblu vedeného Janem Bělohlávkem pod rukama (bez taktovky) dirigující Gabriely Tardonové.

Poněkud delší Postskriptum, důležitá Douška chcete-li:

K volbě profesní dráhy Miloše Štědroně určitě přispělo i rodinné zázemí: rodovou hudební predestinaci lze vysledovat od jeho dědečka Františka (1868-1928), učitele hudby a dirigenta, přes otce Miloše (1902-1970) a především strýce Bohumíra (1905-1982), klavíristy a muzikologa (a svého předchůdce na katedře hudební vědy brněnské univerzity) k jeho matce Jaroslavě rozené Kupkové (1910-2000), která vystudovala hru na klavír na konzervatoři v Brně a klavírní hru také vyučovala. V duchu rodinné tradice vystudoval Miloš Štědroň nejprve bohemistiku a muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity J.E. Purkyně v Brně (1960-64), na které navázal studiem skladby a hudební teorie na JAMU (1965-70 u tří výše jmenovaných a Aloise Piňose) a následným postgraduálním studiem elektronické a elektroakustické hudby. Během studií (1963) nastoupil do hudebně-historického oddělení Moravského zemského muzea. Při této instituci založil a vedl Malé divadlo hudby a poezie. Od roku 1972 nastoupil jako vyučující na Katedru (dnes Ústav) hudební vědy FF UJEP (dnes Masarykovy univerzity), kde působí dodnes (1988 habilitován jako docent, 1994 jmenován profesorem).

Osobnost a dílo Leoše Janáčka ve všech aspektech jeho tvorby provází Miloše Štědroně celým jeho profesním životem; svou ambici proniknout do jeho kompozičního myšlení naplňoval postupně celou řadou studií a v úplnosti ji shrnul v monografii Janáček a hudba 20. století (1998). Společně s Leošem Faltusem se pokusil o rekonstrukci několika Janáčkových nedokončených děl. Je odborníkem na hudební tvorbu období renesance, manýrismu a baroka (viz monografie Claudius Monteverdi, 1985), ale též – jak dokládá i výběr repertoáru pro tento slavnostní koncert – je znalcem soudobých hudebních směrů a postupů. Je aktivním a stále činným tvůrcem v oblasti koncertní i scénické hudby, přičemž v komponování dovedně využívá znalostí z hudební historie a nevyhýbá se ani vlivům folklóru, jazzu a dalších tzv. malých hudebních žánrů. S oblibou (jak opět potvrdil vložením jedné drobné skladby do programu koncertu ad hoc) komponuje hudební miniatury k různým příležitostem. Spoluzakládal Divadlo Husa na provázku (1967) a stal se natrvalo jedním z jeho kmenových autorů, a to nejen hudební složky jednotlivých inscenací, ale příležitostně také jako autor námětů či spolutvůrce scénářů. Jako opus magnum z bohaté spolupráce s režisérem Petrem Scherhauferem bývá po právu označována inscenace Commedia dell ´arte (1974); ve spolupráci s Evou Tálskou je to trojice inscenací Markéta Lazarová (1980), „learovská“ feérie Příběhy dlouhého nosu (1982) a jedna z hudebních poct veršům Jana Skácela Na dávném prosu (1985); písně ze skácelovského kusu se dočkaly samostatného vydání na hudebních nosičích. Za úspěšný pokus o muzikál se dá označit volné zpracování motivů z knihy Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, na Provázku uvedený pod titulem Balada pro banditu (1975) v režii Zdeňka Pospíšila; utajovaným autorem libreta byl v té době nežádoucí Milan Uhde, jednotlivé písně – mistrovská díla tzv. ohlasové tvorby s citlivým využitím postupů lidové hudby – se staly populárními (mj. Zabili, zabili, Ani tak nehoří, Jatelinka drobná). Spolupráci s Milanem Uhde si Štědroň ještě mnohokrát s úspěchem zopakoval, pro Divadlo Husa na provázku například inscenací s janáčkovským námětem Leoš aneb Tvá nejvěrnější (2011). Ensemblem Opera Diversa, uměleckým souborem zaměřeným na autorské hudební divadlo a orientované na soudobou hudební tvorbu, spojuje Miloše Štědroně několikaletá spolupráce; společně nastudovali jeho třídílnou skladbu … or not to be ... pro smyčce (2012) věnovanou Johnu Tyrrelovi nebo čtyřvětý dvojkoncert Quattro omaggi claudiani pro klavír, housle a smyčce (2017) inspirovaný Claudiem Monteverdim. Do diversního repertoáru nabídl Štědroň i dvě opery – Palackého truchlivý konec (2013) a operní frašku Chameleon (2015).

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Původní program třetího abonentního koncertu Filharmonie Brno z řady Filharmonie v divadle II sliboval pokračování načrtnuté dramaturgické linie Dvořák-Brahms v interpretaci Elisabeth Leonské. Ze zamýšleného programu pro večer Dvořák & Brahms II však zůstala pouze Dvořákova Symfonie č. 4. Nemocnou Elisabeth Leonskou totiž na koncertech 25. a 26. února v Janáčkově divadle zastoupil klavírista Alexander Ullman s provedením Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Orchestr řídil šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Daviesvíce

Nejčtenější

Kritika

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více