Korman, Uhlíř, Liška: hvězdy jazzového kontrabasu spojují svá autorská alba s Brnem

Korman, Uhlíř, Liška: hvězdy jazzového kontrabasu spojují svá autorská alba s Brnem

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.

Rodák z Liptovského Mikuláše Peter Korman má momentálně k brněnskému jazzovému prostředí nejblíže: po absolutoriu banskobystrické konzervatoře vystudoval kontrabas na Katedře jazzové interpretace Hudební fakulty JAMU s rozšiřujícím studijním pobytem na Jazz Institutu v Berlíně. Téměř okamžitě se začlenil do několika brněnských jazzových formací (mj. Martin Konvička Trio, Jiří Kotača/Alf Carlsson Quartet), po Tomáši Liškovi podědil kontrabasový part v projektu Milokraj, hrává i v Triu Davida Dorůžky. Citlivě a pozvolna převzal i kontrabas v modernizujícím se Cotatcha Orchestra po jazzovém guru Vincenci Kummerovi. Už během studií zúročil herní dovednosti získané nikoli pouze oficiálním studiem, ale též mnohaletou praxí ve folklórních souborech rodného Liptova jako přínos pro nahrávání několika studiových alb různých žánrů. V rámci doktorandského studia vytvořil několik vlastních kompozic, které se staly základem pro jeho albovou prvotinu Root System. Nenápadný debut nebyl prostým „skládáním basových groovů na sebe a za sebou“. Jak skromně popisuje sám autor; je naopak zdařilou osobní výpovědí s průmětem všech možných fúzí i mimojazzových žánrů, se kterými se Peter na své muzikantské cestě potkal (např. do úvodní skladby Eastern Herbs promítl inspiraci folklorem, Balad a Blues 218 představují svébytné pokusy o uchopení těchto hudebních forem) do zralého, osobitého hudebního jazyka na bázi hardbopu. Jak autor podotýká ve sleevenote, jde o zhudebněný popis cesty od muzikantských začátků až po současnost („kým jsem se stal“). Kromě řady příležitostí, které na albu poskytl svým pěti spoluhráčům, většinou kolegům ze studií na JAMU (Marek Kotača altsax, Radek Zapadlo a Martin Uherek tenorsax, Martin Konvička piano, Kristián Kuruc bicí), si vytvořil sám pro sebe řadu nádherných kontrabasových sól, hravých a vtipně rozvinutých do dialogů s ostatními nástroji. Humor je vůbec kořením tohoto skvělého alba (viz zhudebněná životní peripetie s názvem Hernie a především nádherně klenutá závěrečná Apprentice, k jejímuž motivu se Korman vrátil a dopracoval ho po dlouhých letech). Je tu slibný kontrabasový autor, snad si Peter Korman při veškeré herní vytíženosti najde tvůrčí prostor a k debutu brzy připojí další díl hledání svých muzikantských kořenů.

petr korman root system_booklet

Další, nepoměrně zralejší a „vážnější“ reflexi své muzikantské dráhy měl Brnu na Jazzfestu představit čerstvý jubilant František Uhlíř, jenž svou neuvěřitelnou vitalitu doložil hned trojicí vloni souběžně vydaných alb. Nejmladší z tria světoznámých představitelů české kontrabasové školy (mimo Uhlíře o něco starší dvojice Jiří/George Mráz a Miroslav Vitouš) je typickým příkladem rodinné muzikantské tradice: děda František - kapelník dechovky, otec František - učitel hudby a kapelník jazzového bigbandu na orlickoústecké LŠU, kde začínal jako pianista a varhaník i loňský oslavenec, pochopitelně rovněž František. K rozhodnutí studovat na konzervatoř do Brna následovala roční „přípravka“ na kontrabas u profesora Julia Ventruby. Na brněnskou konzervatoř František III. nastoupil v roce 1965, v roce 1971 absolvoval; jako mnoho jiných talentovaných hráčů si během studia zahostoval v brněnské filharmonii i v orchestru Janáčkovy opery. Po studiích se v rámci vojenské služby stěhoval do Prahy, do symfonické složky AUSu; brzy poznal Emila Viklického, Karla Velebného a celoživotní lásku: jazz. Hraje po celý život jako výrazný sideman i vůdčí osobnost v celé řadě jazzových formací (jeho domovským ansámblem byl téměř dvě desetiletí FUT – František Uhlíř Team). Svůj jubilejní rok oslavil František Uhlíř dvěma alby svých přeshraničních projektů: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Lights, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) téhož roku 2020 v Rakousku deskou Old Souls s vídeňským jazzovým kytaristou Edi Kohldorferem; v obou případech se kontrabasista s frontmany dělí o autorství skladeb na albech zhruba napůl. A jsou to velmi vydařená alba – pohodová, plnokrevná šlapající muzika, pro kterou tam česká dvojka (Helešic-bicí. Uhlíř-kontrabas) není jenom jako pár zastupitelných sidemanů. V triu je slyšet každá nota a je zde opravdu co poslouchat. Vrcholem Uhlířova hudebního svátku je multimediální CD Story of My Life -velkolepá sedmidílná suita pro jazzový septet (sestavený speciálně pro tento jubilejní projekt). Pojmenování album se pro tuto výjimečnou desku hodí - nejde totiž pouze o hudební dílo, ale o dokonale propracovanou kompozici s průvodním komentářem ke každé ze sedmi vět suity a s ilustračními fotografiemi. Je zřejmá spolupráce s grafickým designérem (Šimon Blabla-ateliér Degas) a výtvarníkem a grafikem Jiřím Anderlem. (Škoda, že autoři nezanesli datovou/grafickou stopu přímo na CD – některé fotografie volají po zvětšenině.) Hudební nahrávka pak snese ta nejpřísnější měřítka jak na kompozici (vyváženou, propracovanou, pestrou a zábavnou), tak na interpretaci: zvolený septet kromě autora-oslavence za kontrabasem obnáší Františka Tomšíčka (trubka, křídlovka), Přemka Tomšíčka (trombon), Andy Schofielda (altsaxofon), Suzanne Higgins (tenorsaxofon), Stanislava Máchu (piano) a Marka Urbánka (bicí) – to vše v symbolickém generačním rozpětí Uhlíř (*1950)-Urbánek(*1992). Každý jednotlivý Part autobiografické suity připadá na jedno desetiletí života muzikanta Františka Uhlíře a každá kapitola je charakterizována jiným odstínem jazzu, jiným tempem, dominantním nástrojem i atmosférou. Hlavní protagonista se v množství sól a hudebních expozé nijak neodbývá – kontrabas arco i pizzicato slyšíme sólovat, vést hudební dialog i doprovázet. Story of my Life bude zajímavé poslechnout si v živém provedení – snad také v Brně, jak bylo plánováno.

uhlir_frantisek_Story of my Life_booklet

Brněnská stopa v hudebním životě kontrabasisty a jedné z nejvýraznějších a nejinvenčnějších autorských osobností českého jazzu Tomáše Lišky má podobu jeho nejdelší kapelové spolupráce: už třináct let je sidemanem kapely Druhá tráva (oceněné letos Andělem v žánrové kategorii Folk za album Díl první). A na JazzFestu v Brně postupně představil celou řadu svých nadžánrových projektů, ve kterých propojil jazz v řadě fúzí s bluegrassem, world music apod. Do letošního roku držel zajímavý, pro něj samotného však nepříliš radostný primát: každé z jeho předchozích čtyř autorských alb (od debutového Invisible World v roce 2009 přes Bercheros Odyssey, Fragile Bliss a Invisible Faces) získalo nominaci na cenu Anděl v žánrové kategorii Jazz, kterou doposud ani jednou neproměnilo. Letošní novinka z jeho autorské dílny, album Hope (Naděje), natočené původně na zakázku pro významné evropské vydavatelství, si nakonec na vydání počkala půldruhého roku – až do založení vlastního labelu (Invisible Records). Do toho přišel covid a komplikace s plánovaným křestním koncertem. Dva Liškovi spoluhráči z kapely Invisible World mají své domovy daleko za hranicemi možného cestování: srbský akordeonista Nikola Zarič v Bosně, houslista Efe Turumtay v Turecku. Dostupný tak zůstal jen moravský parťák, hráč na bicí, cajón a perkuse Kamil Slezák. Samotné nahrávání alba v březnu 2019 ve studiu Sono ho přesvědčilo, že připravený materiál na album je dobrý a on se svými spoluhráči na sebe slyší jako sehraná kapela. Kvůli covidové prodlevě a peripetiím s vydavatelstvím se k hotovému materiálu alba stihl připojit i kouzelný „pátý nástroj“, vokál kurdské zpěvačky usazené ve Vídni SakinyTeyny. Album Hope je v mnohém specifické; k písním, které byly „vytažené ze šuplíku“ (např. Another Thing to Think About byla původně píseň pro Janu Koubkovou) a bylo je potřeba upravit pro netradiční nástrojové obsazení, se připojily novinky psané přímo pro akordeon, housle, kontrabas a bicí nebo perkuse. Balkánský styl akordeonu Nikoly Zariče propojuje „východní“ melancholii s typickým temperamentem a skvělou technikou hry na housle tureckého spoluhráče Efeho. „Spíš než skladby skládám písničky – najdu si melodii, kterou se pak snažím vypiplat,“ charakterizuje Liška svou tvůrčí metodu. Jednotlivá čísla odkazují k osobám a zážitkům kapele blízkým – jsou k nim připojeny i konkrétní dedikace. Celek je souladný a poslechově velmi přátelský; příkladem celkového souznění je např. aranž písně Soundtrack, kde si akordeon a housle notují s cajonem a posluchač unášený osvobozenou myslí dostává inspiraci a prostor vytvořit si ve vlastních představách „film“, jemuž tvoří poslouchaná píseň hudební doprovod. A tak je tomu vlastně se všemi osmi skladbami. Dalším kladem alba Hope je absence okázalých sólových ploch jednotlivých nástrojů – ne, že by sólo občas neproblesklo, ale vždy se jako dobrý plavec nakrátko vynoří nad hladinu, aby vzápětí splynulo s proudem. Tomáš Liška ostatně v nějakém rozhovoru přiznal, že má stále méně ambicí psát kontrabasová sóla, že ho stále víc baví role kontrabasu jako přirozeného supportu spoluhráčů, jako se k tomu propracoval např. Charlie Haden.

liska_tomas_hope_booklet

Závěr tohoto reportu za mě vymyslela dramaturgie letošních Cen Anděl a hudební akademici (včetně mě samotné), kteří jako Album roku v žánrové kategorii Jazz zvolili Hope autora Tomáše Lišky & Invisible World! Od věčně nominovaného k šťastnému (a zaslouženému) vítězi. Šňůra koncertů k albu je plánována na podzim letošního roku.

Tomáš Liška/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce