Korman, Uhlíř, Liška: hvězdy jazzového kontrabasu spojují svá autorská alba s Brnem

Korman, Uhlíř, Liška: hvězdy jazzového kontrabasu spojují svá autorská alba s Brnem

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.

Rodák z Liptovského Mikuláše Peter Korman má momentálně k brněnskému jazzovému prostředí nejblíže: po absolutoriu banskobystrické konzervatoře vystudoval kontrabas na Katedře jazzové interpretace Hudební fakulty JAMU s rozšiřujícím studijním pobytem na Jazz Institutu v Berlíně. Téměř okamžitě se začlenil do několika brněnských jazzových formací (mj. Martin Konvička Trio, Jiří Kotača/Alf Carlsson Quartet), po Tomáši Liškovi podědil kontrabasový part v projektu Milokraj, hrává i v Triu Davida Dorůžky. Citlivě a pozvolna převzal i kontrabas v modernizujícím se Cotatcha Orchestra po jazzovém guru Vincenci Kummerovi. Už během studií zúročil herní dovednosti získané nikoli pouze oficiálním studiem, ale též mnohaletou praxí ve folklórních souborech rodného Liptova jako přínos pro nahrávání několika studiových alb různých žánrů. V rámci doktorandského studia vytvořil několik vlastních kompozic, které se staly základem pro jeho albovou prvotinu Root System. Nenápadný debut nebyl prostým „skládáním basových groovů na sebe a za sebou“. Jak skromně popisuje sám autor; je naopak zdařilou osobní výpovědí s průmětem všech možných fúzí i mimojazzových žánrů, se kterými se Peter na své muzikantské cestě potkal (např. do úvodní skladby Eastern Herbs promítl inspiraci folklorem, Balad a Blues 218 představují svébytné pokusy o uchopení těchto hudebních forem) do zralého, osobitého hudebního jazyka na bázi hardbopu. Jak autor podotýká ve sleevenote, jde o zhudebněný popis cesty od muzikantských začátků až po současnost („kým jsem se stal“). Kromě řady příležitostí, které na albu poskytl svým pěti spoluhráčům, většinou kolegům ze studií na JAMU (Marek Kotača altsax, Radek Zapadlo a Martin Uherek tenorsax, Martin Konvička piano, Kristián Kuruc bicí), si vytvořil sám pro sebe řadu nádherných kontrabasových sól, hravých a vtipně rozvinutých do dialogů s ostatními nástroji. Humor je vůbec kořením tohoto skvělého alba (viz zhudebněná životní peripetie s názvem Hernie a především nádherně klenutá závěrečná Apprentice, k jejímuž motivu se Korman vrátil a dopracoval ho po dlouhých letech). Je tu slibný kontrabasový autor, snad si Peter Korman při veškeré herní vytíženosti najde tvůrčí prostor a k debutu brzy připojí další díl hledání svých muzikantských kořenů.

petr korman root system_booklet

Další, nepoměrně zralejší a „vážnější“ reflexi své muzikantské dráhy měl Brnu na Jazzfestu představit čerstvý jubilant František Uhlíř, jenž svou neuvěřitelnou vitalitu doložil hned trojicí vloni souběžně vydaných alb. Nejmladší z tria světoznámých představitelů české kontrabasové školy (mimo Uhlíře o něco starší dvojice Jiří/George Mráz a Miroslav Vitouš) je typickým příkladem rodinné muzikantské tradice: děda František - kapelník dechovky, otec František - učitel hudby a kapelník jazzového bigbandu na orlickoústecké LŠU, kde začínal jako pianista a varhaník i loňský oslavenec, pochopitelně rovněž František. K rozhodnutí studovat na konzervatoř do Brna následovala roční „přípravka“ na kontrabas u profesora Julia Ventruby. Na brněnskou konzervatoř František III. nastoupil v roce 1965, v roce 1971 absolvoval; jako mnoho jiných talentovaných hráčů si během studia zahostoval v brněnské filharmonii i v orchestru Janáčkovy opery. Po studiích se v rámci vojenské služby stěhoval do Prahy, do symfonické složky AUSu; brzy poznal Emila Viklického, Karla Velebného a celoživotní lásku: jazz. Hraje po celý život jako výrazný sideman i vůdčí osobnost v celé řadě jazzových formací (jeho domovským ansámblem byl téměř dvě desetiletí FUT – František Uhlíř Team). Svůj jubilejní rok oslavil František Uhlíř dvěma alby svých přeshraničních projektů: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Lights, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) téhož roku 2020 v Rakousku deskou Old Souls s vídeňským jazzovým kytaristou Edi Kohldorferem; v obou případech se kontrabasista s frontmany dělí o autorství skladeb na albech zhruba napůl. A jsou to velmi vydařená alba – pohodová, plnokrevná šlapající muzika, pro kterou tam česká dvojka (Helešic-bicí. Uhlíř-kontrabas) není jenom jako pár zastupitelných sidemanů. V triu je slyšet každá nota a je zde opravdu co poslouchat. Vrcholem Uhlířova hudebního svátku je multimediální CD Story of My Life -velkolepá sedmidílná suita pro jazzový septet (sestavený speciálně pro tento jubilejní projekt). Pojmenování album se pro tuto výjimečnou desku hodí - nejde totiž pouze o hudební dílo, ale o dokonale propracovanou kompozici s průvodním komentářem ke každé ze sedmi vět suity a s ilustračními fotografiemi. Je zřejmá spolupráce s grafickým designérem (Šimon Blabla-ateliér Degas) a výtvarníkem a grafikem Jiřím Anderlem. (Škoda, že autoři nezanesli datovou/grafickou stopu přímo na CD – některé fotografie volají po zvětšenině.) Hudební nahrávka pak snese ta nejpřísnější měřítka jak na kompozici (vyváženou, propracovanou, pestrou a zábavnou), tak na interpretaci: zvolený septet kromě autora-oslavence za kontrabasem obnáší Františka Tomšíčka (trubka, křídlovka), Přemka Tomšíčka (trombon), Andy Schofielda (altsaxofon), Suzanne Higgins (tenorsaxofon), Stanislava Máchu (piano) a Marka Urbánka (bicí) – to vše v symbolickém generačním rozpětí Uhlíř (*1950)-Urbánek(*1992). Každý jednotlivý Part autobiografické suity připadá na jedno desetiletí života muzikanta Františka Uhlíře a každá kapitola je charakterizována jiným odstínem jazzu, jiným tempem, dominantním nástrojem i atmosférou. Hlavní protagonista se v množství sól a hudebních expozé nijak neodbývá – kontrabas arco i pizzicato slyšíme sólovat, vést hudební dialog i doprovázet. Story of my Life bude zajímavé poslechnout si v živém provedení – snad také v Brně, jak bylo plánováno.

uhlir_frantisek_Story of my Life_booklet

Brněnská stopa v hudebním životě kontrabasisty a jedné z nejvýraznějších a nejinvenčnějších autorských osobností českého jazzu Tomáše Lišky má podobu jeho nejdelší kapelové spolupráce: už třináct let je sidemanem kapely Druhá tráva (oceněné letos Andělem v žánrové kategorii Folk za album Díl první). A na JazzFestu v Brně postupně představil celou řadu svých nadžánrových projektů, ve kterých propojil jazz v řadě fúzí s bluegrassem, world music apod. Do letošního roku držel zajímavý, pro něj samotného však nepříliš radostný primát: každé z jeho předchozích čtyř autorských alb (od debutového Invisible World v roce 2009 přes Bercheros Odyssey, Fragile Bliss a Invisible Faces) získalo nominaci na cenu Anděl v žánrové kategorii Jazz, kterou doposud ani jednou neproměnilo. Letošní novinka z jeho autorské dílny, album Hope (Naděje), natočené původně na zakázku pro významné evropské vydavatelství, si nakonec na vydání počkala půldruhého roku – až do založení vlastního labelu (Invisible Records). Do toho přišel covid a komplikace s plánovaným křestním koncertem. Dva Liškovi spoluhráči z kapely Invisible World mají své domovy daleko za hranicemi možného cestování: srbský akordeonista Nikola Zarič v Bosně, houslista Efe Turumtay v Turecku. Dostupný tak zůstal jen moravský parťák, hráč na bicí, cajón a perkuse Kamil Slezák. Samotné nahrávání alba v březnu 2019 ve studiu Sono ho přesvědčilo, že připravený materiál na album je dobrý a on se svými spoluhráči na sebe slyší jako sehraná kapela. Kvůli covidové prodlevě a peripetiím s vydavatelstvím se k hotovému materiálu alba stihl připojit i kouzelný „pátý nástroj“, vokál kurdské zpěvačky usazené ve Vídni SakinyTeyny. Album Hope je v mnohém specifické; k písním, které byly „vytažené ze šuplíku“ (např. Another Thing to Think About byla původně píseň pro Janu Koubkovou) a bylo je potřeba upravit pro netradiční nástrojové obsazení, se připojily novinky psané přímo pro akordeon, housle, kontrabas a bicí nebo perkuse. Balkánský styl akordeonu Nikoly Zariče propojuje „východní“ melancholii s typickým temperamentem a skvělou technikou hry na housle tureckého spoluhráče Efeho. „Spíš než skladby skládám písničky – najdu si melodii, kterou se pak snažím vypiplat,“ charakterizuje Liška svou tvůrčí metodu. Jednotlivá čísla odkazují k osobám a zážitkům kapele blízkým – jsou k nim připojeny i konkrétní dedikace. Celek je souladný a poslechově velmi přátelský; příkladem celkového souznění je např. aranž písně Soundtrack, kde si akordeon a housle notují s cajonem a posluchač unášený osvobozenou myslí dostává inspiraci a prostor vytvořit si ve vlastních představách „film“, jemuž tvoří poslouchaná píseň hudební doprovod. A tak je tomu vlastně se všemi osmi skladbami. Dalším kladem alba Hope je absence okázalých sólových ploch jednotlivých nástrojů – ne, že by sólo občas neproblesklo, ale vždy se jako dobrý plavec nakrátko vynoří nad hladinu, aby vzápětí splynulo s proudem. Tomáš Liška ostatně v nějakém rozhovoru přiznal, že má stále méně ambicí psát kontrabasová sóla, že ho stále víc baví role kontrabasu jako přirozeného supportu spoluhráčů, jako se k tomu propracoval např. Charlie Haden.

liska_tomas_hope_booklet

Závěr tohoto reportu za mě vymyslela dramaturgie letošních Cen Anděl a hudební akademici (včetně mě samotné), kteří jako Album roku v žánrové kategorii Jazz zvolili Hope autora Tomáše Lišky & Invisible World! Od věčně nominovaného k šťastnému (a zaslouženému) vítězi. Šňůra koncertů k albu je plánována na podzim letošního roku.

Tomáš Liška/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více