Ludwig van Beethoven: život ve smyčcových kvartetech

30. květen 2016, 0:17
Ludwig van Beethoven: život ve smyčcových kvartetech

Sledovat životní osudy Ludwiga van Beethovena je stejně fascinující jako ponořit se do jeho hudby. Život jednoho z největších skladatelů všech dob se odráží v jeho symfoniích i klavírních sonátách, nejdůvěrněji ale ve smyčcových kvartetech. Ty jsou tématem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae. Slovo má festivalový dramaturg Jiří Beneš.

Smyčcové kvarteto se v dějinách evropské hudby jako historický fenomén objevuje takříkajíc naráz – kolem roku 1760, což by samo o sobě nebylo nic tak neobvyklého, nebýt toho, že se stovkami skladeb takřka okamžitě stalo módou, dosáhlo dvacetiletým vývojem prvého ze svých vrcholů (Mozart) a zařadilo se trvale mezi nástrojovou sonátu a symfonii jako jeden ze tří hlavních projevů instrumentální hudby. Svou technickou i hmotnou přístupností přitom vycházelo vstříc nejširší amatérské praxi, skýtajíc hráčům i posluchačům prožitek ušlechtilé hudby, který byl většině z nich jinak těžko dostupný.

Nepopsatelný požitek z aktivní souhry v nejpřirozenější hlasové sestavě představoval ovšem jen jednu stranu toho, co hráčům skýtalo. Druhou stranou je paradoxně skutečnost, že právě nejoblíbenější forma domácího muzicírování se postupně stala prostředkem nejsložitějších sdělení skladatelova vnitřního života: skladby, jež vznikaly po tuctech na cizí objednávku, posloucháme dnes jako milníky, které vyznačují tvůrčí a někdy i životní dráhu svého autora. Počet Beethovenových smyčcových kvartetů se udává číslem šestnáct (nebo sedmnáct – Beethoven dodatečně oddělil od jednoho ze svých posledních kvartetů příliš objemné fugové finále jako další samostatnou skladbu); jejich sled je zároveň nejsouvislejším, nejvýmluvnějším a nejvíc vzrušujícím svědectvím o skladatelově lidské i tvůrčí pouti.

Mladému Beethovenovi, příchozímu z provinčního Bonnu do Vídně, tehdy hlavního hudebního města světa, stačilo pár let, aby se stal doslova módním oblíbencem hudbymilovného publika. První šesticí kvartetů, zahrnutou pod opusové číslo 18 a věnovanou knížeti Lobkovicovi, dovršil sotva třicetiletý právě na přelomu století přípravné údobí svého tvůrčího zrání a vykročil na vlastní stezku, po níž před ním ještě nikdo nekráčel. Smyčcový kvartet jako typ i jako forma je v opusu 18 na nejvyšší úrovni, k jaké ho dovedlo osmnácté století: původně nenáročný tvar domácí hudby, určený diletantskému muzicírování, vyspěl během necelého půlstoletí v pěstěný umělecký projev, nesoucí všechny znaky osobní výpovědi, aniž by se ovšem odcizil své původní intimní atmosféře a požitek ze souhry skýtajícímu určení.

Jinak je tomu už v dalším, třídílném Beethovenově kvartetním cyklu (opus 59, věnovaném knížeti Razumovskému, z roku 1806): kvarteto je v něm prostředníkem složitého subjektivného sdělení, protějškem k „objektivně“ formulované symfonii. Změny v tvaru a poslání skladby se ovšem nesetkaly s porozuměním u hudební veřejnosti, jež předtím tak nadšeně přijala Beethovenova prvá kvartetní díla; skladatel však objevil v kvartetu možnosti citlivého a složitého vnitřního záznamu, jaké mu nemohl poskytnout žádný jiný obor. stanovil tak už definitivně nové poslání komorní hudby v novém století a zároveň určil kvartetu jeho výsadní postavení.

Kvartet se pak v jeho díle objevuje vždy jako řešení vnitřní krize: v roce 1809 značí opus 74 (v Es-dur, Harfový) životodárný návrat k tvorbě po ochromení vyvolaném napoleonskou okupací Vídně (ta ovlivnila všechen Beethovenův další život víc, než se na první pohled zdá); o rok později pak zaznamenává opus 95 (v f-moll, Serioso) Beethovenovo dramaticky vůbec nejsevřenější dílo, komorní protějšek Osudové symfonie, hluboký otřes z posledního milostného zklamání.

Posledních pět kvartetů z let 1824–26 patří k Beethovenovu pozdnímu údobí, onomu tajemnému a nečekanému vzplanutí tvůrčích sil po řadě „psích let“ úpadku a deprese; po gigantických vzepětích Deváté symfonieSlavnostní mše píše stárnoucí a nemocný, vždy však znovu povstávající a neporazitelný bojovník Beethoven ještě tři, čtyři, pět obrovských kvartetních skladeb, vlastně šest opusových čísel (127, 130–133 a 135, jedno z nich patří vzpomenuté oddělené fuze), jako své poslední poselství, stěží už srozumitelné rozpravy s věčností o životě a smrti, stále se obnovující závazek pro každou další generaci interpretů a posluchačů, to nejvýznamnější, co kdy bylo v komorní hudbě vytvořeno.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více