Matěj Metoděj Štrunc – Lidověk

Matěj Metoděj Štrunc – Lidověk

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.

Název Štruncova alba odkazuje k lidovým písním a v podstatě se od nich nahrávka skutečně odráží. Autor říká: „Vybral jsem písně, které si pamatuju, že mi je zpívala jako malému babička z Rožnova pod Radhoštěm, nebo lidovky, na jejichž kouzlo jsem narazil až třeba při cimbálkových večírcích při studiu na konzervatoři.“ V oblasti world music nebo moderního zpracování folklorního materiálu je běžné, že v některých případech nelze přesně určit hranici mezi hudbou, která je „ještě“ lidová, a mezi úpravami tak výraznými, že jde vlastně o novou skladbu, ať už po stránce harmonické, nebo někdy i melodické. Matěj Metoděj Štrunc zvolil jednoznačné a radikální řešení. Z lidových ponechal texty a melodie si vymyslel úplně nové. Je to disciplína poměrně odvážná, na které by si i zkušenější skladatelé mohli „vylámat zuby“. Štrunc neobstál sice v každé jednotlivé písni na výbornou, ale celkově je výsledek nad očekávání dobrý.

Zvolená metoda přináší několikeré riziko, a to ve vztahu k autorovi samotnému i k posluchačům. Známé lidové písně máme pochopitelně spojené s jejich melodiemi a alternativní nápěv to má v boji o posluchačovu pozornost těžké. Ze strany autora hrozí kontaminace nové melodie prvky z nápěvu původního (i když to nemusí být vždy na škodu), ještě nebezpečnější je pak možnost upadnout do osidel klišé nebo určité autorské prázdnoty. Štruncovi se ve většině případů podařilo písně obdařit hudbou třeba ne zajímavější (měřeno čistě subjektivně) než originály, ale takovou, nad kterou lze přemýšlet a kterou po opakovaném poslechu akceptujeme a snad si i oblíbíme.

Na albu však nejde jen o změnu melodie. Důležitý je přístup aranžérský nebo ještě přesněji producentský. Matěj, jehož hlas nezapře geny a v některých momentech si jej můžeme splést s jeho otcem, se na albu vzdaluje od čistě akustického hudebního pojetí, které už třicet let úspěšně nabízejí jeho rodiče v kapele Cimbal Classic. Lidověk není sice album „moderní“ za každou cenu, není to prvoplánový „folkloreček s bicíma“ ani „elektronická lidová hudba“, ale prvků zvenčí, které k „čistému“ moravskému folkloru nepatří, se rozhodně nebojí. Album ostatně vznikalo v produkci „nefolklorního“ hudebníka Thoma Artwaye a vedle akustických nástrojů (včetně cimbálu a houslí) pracuje s elektrickou kytarou, klávesami, výraznými basovými linkami a decentním elektronickým doprovodem. Slovo „decentní“ je však třeba zdůraznit. Mluví-li autor alba o tom, že pracoval například s prvky stylu drum bass, neznamená to bezmyšlenkovitou „tucárnu“, ale slyšitelně podpořený rytmus, který písně posouvá třeba směrem, jakým s folklorem pracuje (s použitím poněkud odlišných prostředků) například Tomáš Kočko.

S moderní taneční hudbou album souvisí spíše opakováním schémat a pasáží, které v některých pasážích hraničí s pokusem o navození transovního zážitku. To ale autor vyvažuje důrazem na melodii a vyprávěcím stylem zpěvu, který má blíže k folkloru než například k hip hopu. Ovšem v okamžiku, kdy posluchač začíná mít pocit, že je vypravěč příliš „laskavý“, nasadí zpěvák zcela jiný rejstřík, blížící se skandování (Keď zme) a strhne pozornost opět spíše na rytmickou stránku písní.

Právě toto oscilování mezi lidovým, léty prověřeným materiálem a mezi novými přístupy, zčásti skutečně neotřelými a zčásti poučenými tím, co na tuzemské scéně world music už funguje, činí z Lidověku opravdu zajímavé album. Matěji Štruncovi přibyla do portfolia – vedle zcela autorských písní pro Ateliér i několika sólových pokusů (Ej Koločavjenka) – nový způsob vyjádření. Bude zajímavé sledovat, zda a jak na Lidověk naváže a zda bude schopen tento způsob práce s lidovým materiálem dál zajímavě rozvíjet.

Matěj Metoděj Štrunc – Lidověk; vydavatel: Indies Scope 2022. 12 skladeb, celkový čas: 39:14

Foto Michal Malůšek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více