Mošny: Dej si čas

28. leden 2020, 1:00

Mošny: Dej si čas

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.

Mošny byly na brněnské folkové scéně fenoménem před dvaceti lety. V té době vyhrávaly nejprestižnější celostátní žánrové soutěže, tedy Portu i Zahradu. Za deset roků, které uplynulo od jejich pátého alba Kdyby zítra… (2009), se pak více než kapela proměnila hudební scéna. Nejenže dávno zanikl oblíbený pražský obchůdek s cédéčky U Náčelníka, který jako vydavatel minulou desku zaštítil. Dávno neexistuje druhy největší folkový festival Zahrada a řadu let již nevychází ani magazín Folk & country, do kterého autor těchto řádků psal recenzi na minulé album Mošen. Akustický nebo vokální folk má dnes také jiné postavení než před deseti, nebo dokonce dvaceti či třiceti lety. Dnešní doba přeje nadžánrovým pokusům, fúzím folku s elektronikou, stylovým crossoverům. A dokonce Spirituál kvintet, naše nejstarší folková kapela, kterou mohly mít Mošny po celou dobu jako svůj vzor, spěje ke svým definitivně posledním koncertům a k ukončení činnosti.

Do takových časů přicházejí brněnské Mošny po deseti letech nikoli s nezměněným stylem, ale dokonce s návratem do svých „starých časů“. Jestliže na minulé desce Kdyby zítra… skupina více než kdy předtím experimentovala s klávesami a s popovějším zvukem, tentokrát se vrací s čistě akustickou deskou, na níž jsou jedinými klávesovými nástroji akordeon a melodion v rukou kapelníka Jiřího Mrázka. S výjimkou citlivých bicích Petra Hladíka se kapela také obešla bez hostů (flétnistka Petra Kališová Václavíková, která dlouho figurovala na soupisce hudebníků jako stálý host, se už dávno stala plnoprávnou členkou kapely). Devízou skupiny zůstává pět výrazných sólových hlasů – dva mužské (vysoký Mrázkův a hluboký Davida Gregora) a tři ženské (Alena Milichovská, Kateřina Svobodová i Kamila Šebestová jsou členkami skupiny už od samého počátku v roce 1992).

Autorem původního repertoáru zůstává osvědčený Ivo Cicvárek, s nímž Mošny také spolupracují od 90. let. Mezi autory textů najdeme vedle Cicvárka také již osvědčeného Petra Sedláčka, dále Danielu Weber a nově také Ladu Šimíčkovou. Tentokrát s žádným autorským nápadem nepřišel nikdo z členů skupiny (v minulosti zkoušela textovat Alena Milichovská). Na tradici upravených spirituálů Mošny navazují dobře zvládnutou klasikou Wayfaring Stranger (česky jako Nadosah – s kontrastními hlasy obou zpěváků). Odvážnou, ale nikoli nezajímavou novinkou je a cappella verze Morituri te salutant od Karla Kryla, v níž jen trochu ruší prvoplánová nápodoba pochodových kroků.

O postavení skupiny Mošny na současné scéně vypovídá fotografie uprostřed pěkného bookletu alba. Sedm kamarádů sedí u kávy a to, že mají možnost být i po letech spolu, je pořád baví. Doba, kdy intenzivně objížděli festivaly, vyhrávali soutěže a desky točili v tříletých intervalech, je pryč. Dnes mají své rodiny, práci a další zájmy, ale hudba zůstala jejich důležitým koníčkem. A album, s nímž po tolika letech přicházejí před své fanoušky, je ve svém žánru vlastně velmi dobré. Návrat k akustickému zvuku a k určité nekomplikovanosti se vyplatil, texty psali zkušení autoři, stavět vokály se Mošny za ty roky naučily také velmi dobře. I když tedy vlastně Mošny nepřicházejí s ničím zásadně novým, avšak písně jako Vestoje, Africký večírek, Námořnice, Tichý hlas nebo skvělá Johanka od Petra Sedláčka (který je zde autorem nejen textu, ale i hudby) za poslech stojí. Před lety by z nich jistě byly festivalové hity. A právě koncentrace silných témat a řemeslně dobře zvládnutých skladeb s důrazem na vokály a akustický zvuk dělá z novinky Dej si čas jedno z nejlepších alb, která Mošny za dobu své existence natočily.

Mošny – Dej si čas; Vydáno vlastním nákladem 2019, distribuce: Indies Scope. 13 skladeb, celkový čas: 40:36

Mošny/ foto FB kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více