Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimedia.

Elektronická hudba

Elektronická hudba, beaty a clubbing jedno jsou – to je ale jen malá část pravdy. Elektronická hudba tu byla dávno před clubbingem a v Brně se jí dařilo mimořádně dobře už v 60. letech díky osvíceným pedagogům na JAMU. Dávno předtím než se na rockových pódiích objevily syntezátory a sekvencery, dávno před tím, než měla počítač kdejaká kapela, dávno před prvními tanečními parties v nablýskaných halách i temných suterénech. Dnes je elektronika jedním z nejpronikavějších žánrů hudby, neobejdou se bez ní dance party ani současné opery. Elektronické beaty se zmocnily základů reggae i swingu, remixy jsou na denním pořádku, brněnští umělci dokázali prodat nástroje vlastní výroby do celého světa, jiní zase ozvučit starý pletací stroj. Skladatel Feruccio Busoni naznačil možnosti elektronické hudby už v roce 1907, ale ani při své fantazii a genialitě by se nejspíš nenadál, kam celá ta taškařice s obřími elektronickými varhanami jednou dojde.

Ve všem hledej elektroniku

Elektronická hudba protékala od svých začátků brněnským hudebním životem v několika proudech, které se v různých momentech prolínaly, dočasně spojovaly a zase rozcházely. Svým způsobem je tomu tak dodnes, ale zároveň se objevuje pořád víc tvůrců, pro které je elektronika stejným vyjadřovacím prostředkem jako kytara a používají ji podle okamžité potřeby.

Brněnský skladatel, producent a sound designér Tomáš Vtípil sice dovede hrát na housle a bývá slyšet i na ulici s akustickou kapelou Urband, ale jeho elektronické projekty jsou rozsáhlejší i slyšitelnější. Sám o sobě tvrdí, že „Tomáš výrobce je Vtípil hluku“, a jeho výrobní prostředky najdeme v sólových projektech atakujících z elektronické strany undergroundové kořeny, ale také v „opravdovém“ undergroundu první generace, tedy v kapele DG 307. Vtípilovy prostorové kompozice pro elektroniku a sbor se objevily i na festivalu Expozice nové hudby a v jeho tvorbě se svým způsobem objevuje po částech všechno, co k elektronické hudbě dneška patří – snad jenom s výjimkou vysloveně tanečních věcí.

bullerbyne_promo_fotoLuboš Mikula a Boleslav Březovský z hudební skupiny Bullerbyne. Foto archiv kapely

Nejdřív kompozice, potom beaty

Elektronika se v Brně začala koncepčně objevovat ve skladbách Miloslava Ištvana a Aloise Piňose. Jejich intelektuálně podložené a kompozičně promyšlené projekty měly samozřejmě daleko k tomu, co si pod elektronickou hudbou většina lidí představí. Jejich tehdejší práce ale byla součástí  „prvotního výzkumu“, na který pak mohli později navázat jejich žáci a také na něm mohly stavět zábavnější hudební žánry. Piňosovi a Ištvanovi v práci jistě pomohla i skutečnost, že v brněnském rozhlasu vzniklo v polovině 60. let Studio elektroakustické hudby. Tím byly položeny základy pro  elektroniku ve velkém hudebním umění – rock a alternativa si na první elektronické výboje musely ještě nějaký čas počkat.

Je ovšem těžké nevidět souvislost mezi elektroakustickými kompozicemi navázanými na abstraktní filmy, které tvořil Piňos s výtvarníkem Daliborem Chatrným, a pozdějšími komponovanými pořady skupiny Progres 2, které rovněž využívaly projekce. V případě Progres 2 jde ale ještě pořád o málo elektroniky  a příliš mnoho živého hraní – i když od Progresu zběhl k elektronické hudbě skladatel Karel Horký, známější pod jménem Daniel Forró.

Elektronika za železnou oponou

První elektronické projekty se objevují až mezi alternativními kapelami 80. let a mezi prvními byly Něco, co hýbe ušima, a Frontální porucha. Je ovšem taky třeba připomenout, že v 80. letech nebyla použitelná elektronika běžně dostupná, musela se draze kupovat v cizině za železnou oponou a navíc často ještě pašovat přes hranice.

Dokumentovat to může skupina Ser un Peyjalero, která si koncem 80. let přivezla ze západu syntezátor Roland D-50. Dnešní oldschoolová hračka byla tehdy horkou a drahou novinkou, Peyjalero ale byli jednou z kapel, která rychle pochopila, že i alternativní muzika potřebuje dobré nástroje, když má dobře znít. Syntezátor tvořil i v početném bandu s dechovou sekcí výrazný zvukový prvek a když vedoucí kapely Jiří Mare Nigrum ale v Brně o rok předběhla kapela Bullerbyne, která vznikla v roce 1994 na troskách projektu Neue Sprache. Ten hrával hudbu na pomezí noise a brutální elektroniky, ze které se vyvinul ve své době nadmíru úspěšný taneční Bullerbyne. Brno a celou republiku tehdy také začala válcovat vlna tanečních parties, kterým kralovaly beaty i extáze všeho druhu a především DJs.

S gramofonem ze sklepů až k diskohalám

Z gramofonů začínají mizet směsi písniček a objevují se acid house, dub, breakbeaty, techno a spousta dalších, pro nezasvěceného jen těžko rozeznatelných stylů. Mezi jejich fanoušky ale panovala i jistá nevraživost a všichni dohromady nenáviděli komerční house music, která se začala objevovat i ve vysílání soukromých rozhlasových stanic.

V Brně se tehdy začalo chodit do Mescalita, kde hrával z desek jeden z majitelů podniku pod jménem DJ Boris – památný je jeho set z kazatelny Červeného kostela před koncertem kapely Ecstasy of Saint Theresa. Ve velkém se rozjely diskotéky v tenkrát novém a atraktivním Bobycentru. Z vinylů se začíná progresivně hrát v klubu Fan Favorit, v původně undergroundově-punkové Šedé litině v Králově Poli, v nástupnickém TetraHydroClubu i v rockovém klubu Mersey. Objevují se taky první kočovné sound systémy – mezi nimi byla nejznámější Vosa, která dnes funguje i jako malý pivovar.

Ve velkém naopak začaly kolem roku 2000 fungovat taneční party Supersonic Garage a Orion Hall, na které chodily tisíce lidí. V Brně také vznikl server rave.cz věnovaný elektronické a taneční hudbě. Brněnští DJs se dobře umisťovali  v prestižní Dance Awards.

open_air_kocert_na_spilberku_foto_hytychova_tanaOpen-air elektronický koncert na Špilberku. Foto: Táňa Hytychová

Syntezátory jako retro bez nostalgie

Brno nevynechala ani retro vlna elektronické hudby. Ta  vynesla na vrchol elektro-popovou kapelu Midi Lidi, která začala hrát v roce 2006 a o tři roky později získala Českého lva za hudbu k filmu Protektor. Zamyšlenější a éterickou tvář současné elektroniky reprezentuje kapela Fiordmoss, kterou založili studenti Fakulty výtvarných umění. Technologickým úkazem jsou výrobci DIY modulárních syntezátorů Bastl Instruments – jejich nástroje mají doma i Martin Gore z Depeche Mode a Trent Reznor z Nine Inch Nails. 

Vašulka Kitchen Brno: Multimediální kuchyně z New Yorku

K elektronické, elektroakustické a jinak spřízněné hudbě vždy patřily multimediální projekty. Jedním ze zakladatelů elektronického audiovizuálního umění a videoartu je Woody Vašulka. Narodil se v roce 1937 v Brně a k jeho práci se od roku 2016 hlásí spolek Vašulka Kitchen Brno.

Vašulka sám založil původní Kitchen už v roce 1971 v newyorském Mercer Arts Center společně se svojí manželkou Steinou. Název se nabídl sám od sebe: jednalo se skutečně o kuchyňské prostory, jež byly jako jediné k dispozici. Současný Vašulka Kitchen Brno má v Domě umění poněkud důstojnější místo, které zároveň naznačuje, že Vašulkovy progresivní myšlenky už mají v kontextu současného umění významnější postavení než před půlstoletím. Spolek Vašulka Kitchen Brno založili Tomáš Ruller, Jennifer Helia De Felice a Viktor Pantůček. Všichni tři se zabývají současným uměním teoreticky i prakticky, ať už v rolích pedagogů, performerů, hudebníků, vědců či dramaturgů. Spolek se orientuje jednak na dílo manželů Vašulkových, ale stejně intenzivně také poskytuje všemožnou podporu umělcům, kteří využívají nové technologie.

Multimediální umění a elektronická hudba se v Brně začaly pěstovat už v 60. letech, takže Vašulka Kitchen navazuje na samozřejmou tradici. Zároveň se kolem ní shromažďují lidé, kteří už dřív aktivně pracovali na tom, aby tradice zůstaly živé a dál se rozvíjely.

Kurátorka Barbora Šedivá je také spoluzakladatelkou 4AM/Fóra pro architekturu a média. Multimédia v něm byla vždy doma a dokonce se v něm konaly kurzy elektronické hudby pro děti. Ke spolku Vašulka Kitchen Brno patří také Ondřej Merta z Bastl Instruments. Jedním z designérů spolkového prostoru je architekt Ivan Palacký, jinak vynikající hráč na ozvučený pletací stroj a iniciátor i účastník mnoha hudebních projektů. Do současných galerií už dávno nepatří jen obrazy, grafiky a sochy, ale také elektronika, zvuky a další „neuchopitelná“ média. Vašulka Kitchen Brno funguje jako archiv i katalyzátor umění pro budoucnost, ale také jako praktický důkaz mnohotvárného propojení umělců současnosti.

Komentáře

Reagovat
  • Ultra Hipsta Alternátor

    31. květen 2020, 12:03
    Článek o elektronické hudbě v Brně a ani zmínkou nezavadí třeba o Flédu nebo Perpetuum. Facepalm.

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce