Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimedia.

Elektronická hudba

Elektronická hudba, beaty a clubbing jedno jsou – to je ale jen malá část pravdy. Elektronická hudba tu byla dávno před clubbingem a v Brně se jí dařilo mimořádně dobře už v 60. letech díky osvíceným pedagogům na JAMU. Dávno předtím než se na rockových pódiích objevily syntezátory a sekvencery, dávno před tím, než měla počítač kdejaká kapela, dávno před prvními tanečními parties v nablýskaných halách i temných suterénech. Dnes je elektronika jedním z nejpronikavějších žánrů hudby, neobejdou se bez ní dance party ani současné opery. Elektronické beaty se zmocnily základů reggae i swingu, remixy jsou na denním pořádku, brněnští umělci dokázali prodat nástroje vlastní výroby do celého světa, jiní zase ozvučit starý pletací stroj. Skladatel Feruccio Busoni naznačil možnosti elektronické hudby už v roce 1907, ale ani při své fantazii a genialitě by se nejspíš nenadál, kam celá ta taškařice s obřími elektronickými varhanami jednou dojde.

Ve všem hledej elektroniku

Elektronická hudba protékala od svých začátků brněnským hudebním životem v několika proudech, které se v různých momentech prolínaly, dočasně spojovaly a zase rozcházely. Svým způsobem je tomu tak dodnes, ale zároveň se objevuje pořád víc tvůrců, pro které je elektronika stejným vyjadřovacím prostředkem jako kytara a používají ji podle okamžité potřeby.

Brněnský skladatel, producent a sound designér Tomáš Vtípil sice dovede hrát na housle a bývá slyšet i na ulici s akustickou kapelou Urband, ale jeho elektronické projekty jsou rozsáhlejší i slyšitelnější. Sám o sobě tvrdí, že „Tomáš výrobce je Vtípil hluku“, a jeho výrobní prostředky najdeme v sólových projektech atakujících z elektronické strany undergroundové kořeny, ale také v „opravdovém“ undergroundu první generace, tedy v kapele DG 307. Vtípilovy prostorové kompozice pro elektroniku a sbor se objevily i na festivalu Expozice nové hudby a v jeho tvorbě se svým způsobem objevuje po částech všechno, co k elektronické hudbě dneška patří – snad jenom s výjimkou vysloveně tanečních věcí.

bullerbyne_promo_fotoLuboš Mikula a Boleslav Březovský z hudební skupiny Bullerbyne. Foto archiv kapely

Nejdřív kompozice, potom beaty

Elektronika se v Brně začala koncepčně objevovat ve skladbách Miloslava Ištvana a Aloise Piňose. Jejich intelektuálně podložené a kompozičně promyšlené projekty měly samozřejmě daleko k tomu, co si pod elektronickou hudbou většina lidí představí. Jejich tehdejší práce ale byla součástí  „prvotního výzkumu“, na který pak mohli později navázat jejich žáci a také na něm mohly stavět zábavnější hudební žánry. Piňosovi a Ištvanovi v práci jistě pomohla i skutečnost, že v brněnském rozhlasu vzniklo v polovině 60. let Studio elektroakustické hudby. Tím byly položeny základy pro  elektroniku ve velkém hudebním umění – rock a alternativa si na první elektronické výboje musely ještě nějaký čas počkat.

Je ovšem těžké nevidět souvislost mezi elektroakustickými kompozicemi navázanými na abstraktní filmy, které tvořil Piňos s výtvarníkem Daliborem Chatrným, a pozdějšími komponovanými pořady skupiny Progres 2, které rovněž využívaly projekce. V případě Progres 2 jde ale ještě pořád o málo elektroniky  a příliš mnoho živého hraní – i když od Progresu zběhl k elektronické hudbě skladatel Karel Horký, známější pod jménem Daniel Forró.

Elektronika za železnou oponou

První elektronické projekty se objevují až mezi alternativními kapelami 80. let a mezi prvními byly Něco, co hýbe ušima, a Frontální porucha. Je ovšem taky třeba připomenout, že v 80. letech nebyla použitelná elektronika běžně dostupná, musela se draze kupovat v cizině za železnou oponou a navíc často ještě pašovat přes hranice.

Dokumentovat to může skupina Ser un Peyjalero, která si koncem 80. let přivezla ze západu syntezátor Roland D-50. Dnešní oldschoolová hračka byla tehdy horkou a drahou novinkou, Peyjalero ale byli jednou z kapel, která rychle pochopila, že i alternativní muzika potřebuje dobré nástroje, když má dobře znít. Syntezátor tvořil i v početném bandu s dechovou sekcí výrazný zvukový prvek a když vedoucí kapely Jiří Mare Nigrum ale v Brně o rok předběhla kapela Bullerbyne, která vznikla v roce 1994 na troskách projektu Neue Sprache. Ten hrával hudbu na pomezí noise a brutální elektroniky, ze které se vyvinul ve své době nadmíru úspěšný taneční Bullerbyne. Brno a celou republiku tehdy také začala válcovat vlna tanečních parties, kterým kralovaly beaty i extáze všeho druhu a především DJs.

S gramofonem ze sklepů až k diskohalám

Z gramofonů začínají mizet směsi písniček a objevují se acid house, dub, breakbeaty, techno a spousta dalších, pro nezasvěceného jen těžko rozeznatelných stylů. Mezi jejich fanoušky ale panovala i jistá nevraživost a všichni dohromady nenáviděli komerční house music, která se začala objevovat i ve vysílání soukromých rozhlasových stanic.

V Brně se tehdy začalo chodit do Mescalita, kde hrával z desek jeden z majitelů podniku pod jménem DJ Boris – památný je jeho set z kazatelny Červeného kostela před koncertem kapely Ecstasy of Saint Theresa. Ve velkém se rozjely diskotéky v tenkrát novém a atraktivním Bobycentru. Z vinylů se začíná progresivně hrát v klubu Fan Favorit, v původně undergroundově-punkové Šedé litině v Králově Poli, v nástupnickém TetraHydroClubu i v rockovém klubu Mersey. Objevují se taky první kočovné sound systémy – mezi nimi byla nejznámější Vosa, která dnes funguje i jako malý pivovar.

Ve velkém naopak začaly kolem roku 2000 fungovat taneční party Supersonic Garage a Orion Hall, na které chodily tisíce lidí. V Brně také vznikl server rave.cz věnovaný elektronické a taneční hudbě. Brněnští DJs se dobře umisťovali  v prestižní Dance Awards.

open_air_kocert_na_spilberku_foto_hytychova_tanaOpen-air elektronický koncert na Špilberku. Foto: Táňa Hytychová

Syntezátory jako retro bez nostalgie

Brno nevynechala ani retro vlna elektronické hudby. Ta  vynesla na vrchol elektro-popovou kapelu Midi Lidi, která začala hrát v roce 2006 a o tři roky později získala Českého lva za hudbu k filmu Protektor. Zamyšlenější a éterickou tvář současné elektroniky reprezentuje kapela Fiordmoss, kterou založili studenti Fakulty výtvarných umění. Technologickým úkazem jsou výrobci DIY modulárních syntezátorů Bastl Instruments – jejich nástroje mají doma i Martin Gore z Depeche Mode a Trent Reznor z Nine Inch Nails. 

Vašulka Kitchen Brno: Multimediální kuchyně z New Yorku

K elektronické, elektroakustické a jinak spřízněné hudbě vždy patřily multimediální projekty. Jedním ze zakladatelů elektronického audiovizuálního umění a videoartu je Woody Vašulka. Narodil se v roce 1937 v Brně a k jeho práci se od roku 2016 hlásí spolek Vašulka Kitchen Brno.

Vašulka sám založil původní Kitchen už v roce 1971 v newyorském Mercer Arts Center společně se svojí manželkou Steinou. Název se nabídl sám od sebe: jednalo se skutečně o kuchyňské prostory, jež byly jako jediné k dispozici. Současný Vašulka Kitchen Brno má v Domě umění poněkud důstojnější místo, které zároveň naznačuje, že Vašulkovy progresivní myšlenky už mají v kontextu současného umění významnější postavení než před půlstoletím. Spolek Vašulka Kitchen Brno založili Tomáš Ruller, Jennifer Helia De Felice a Viktor Pantůček. Všichni tři se zabývají současným uměním teoreticky i prakticky, ať už v rolích pedagogů, performerů, hudebníků, vědců či dramaturgů. Spolek se orientuje jednak na dílo manželů Vašulkových, ale stejně intenzivně také poskytuje všemožnou podporu umělcům, kteří využívají nové technologie.

Multimediální umění a elektronická hudba se v Brně začaly pěstovat už v 60. letech, takže Vašulka Kitchen navazuje na samozřejmou tradici. Zároveň se kolem ní shromažďují lidé, kteří už dřív aktivně pracovali na tom, aby tradice zůstaly živé a dál se rozvíjely.

Kurátorka Barbora Šedivá je také spoluzakladatelkou 4AM/Fóra pro architekturu a média. Multimédia v něm byla vždy doma a dokonce se v něm konaly kurzy elektronické hudby pro děti. Ke spolku Vašulka Kitchen Brno patří také Ondřej Merta z Bastl Instruments. Jedním z designérů spolkového prostoru je architekt Ivan Palacký, jinak vynikající hráč na ozvučený pletací stroj a iniciátor i účastník mnoha hudebních projektů. Do současných galerií už dávno nepatří jen obrazy, grafiky a sochy, ale také elektronika, zvuky a další „neuchopitelná“ média. Vašulka Kitchen Brno funguje jako archiv i katalyzátor umění pro budoucnost, ale také jako praktický důkaz mnohotvárného propojení umělců současnosti.

Komentáře

Reagovat
  • Ultra Hipsta Alternátor

    31. květen 2020, 12:03
    Článek o elektronické hudbě v Brně a ani zmínkou nezavadí třeba o Flédu nebo Perpetuum. Facepalm.

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce