Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Elektronická hudba

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimedia.

Elektronická hudba

Elektronická hudba, beaty a clubbing jedno jsou – to je ale jen malá část pravdy. Elektronická hudba tu byla dávno před clubbingem a v Brně se jí dařilo mimořádně dobře už v 60. letech díky osvíceným pedagogům na JAMU. Dávno předtím než se na rockových pódiích objevily syntezátory a sekvencery, dávno před tím, než měla počítač kdejaká kapela, dávno před prvními tanečními parties v nablýskaných halách i temných suterénech. Dnes je elektronika jedním z nejpronikavějších žánrů hudby, neobejdou se bez ní dance party ani současné opery. Elektronické beaty se zmocnily základů reggae i swingu, remixy jsou na denním pořádku, brněnští umělci dokázali prodat nástroje vlastní výroby do celého světa, jiní zase ozvučit starý pletací stroj. Skladatel Feruccio Busoni naznačil možnosti elektronické hudby už v roce 1907, ale ani při své fantazii a genialitě by se nejspíš nenadál, kam celá ta taškařice s obřími elektronickými varhanami jednou dojde.

Ve všem hledej elektroniku

Elektronická hudba protékala od svých začátků brněnským hudebním životem v několika proudech, které se v různých momentech prolínaly, dočasně spojovaly a zase rozcházely. Svým způsobem je tomu tak dodnes, ale zároveň se objevuje pořád víc tvůrců, pro které je elektronika stejným vyjadřovacím prostředkem jako kytara a používají ji podle okamžité potřeby.

Brněnský skladatel, producent a sound designér Tomáš Vtípil sice dovede hrát na housle a bývá slyšet i na ulici s akustickou kapelou Urband, ale jeho elektronické projekty jsou rozsáhlejší i slyšitelnější. Sám o sobě tvrdí, že „Tomáš výrobce je Vtípil hluku“, a jeho výrobní prostředky najdeme v sólových projektech atakujících z elektronické strany undergroundové kořeny, ale také v „opravdovém“ undergroundu první generace, tedy v kapele DG 307. Vtípilovy prostorové kompozice pro elektroniku a sbor se objevily i na festivalu Expozice nové hudby a v jeho tvorbě se svým způsobem objevuje po částech všechno, co k elektronické hudbě dneška patří – snad jenom s výjimkou vysloveně tanečních věcí.

bullerbyne_promo_fotoLuboš Mikula a Boleslav Březovský z hudební skupiny Bullerbyne. Foto archiv kapely

Nejdřív kompozice, potom beaty

Elektronika se v Brně začala koncepčně objevovat ve skladbách Miloslava Ištvana a Aloise Piňose. Jejich intelektuálně podložené a kompozičně promyšlené projekty měly samozřejmě daleko k tomu, co si pod elektronickou hudbou většina lidí představí. Jejich tehdejší práce ale byla součástí  „prvotního výzkumu“, na který pak mohli později navázat jejich žáci a také na něm mohly stavět zábavnější hudební žánry. Piňosovi a Ištvanovi v práci jistě pomohla i skutečnost, že v brněnském rozhlasu vzniklo v polovině 60. let Studio elektroakustické hudby. Tím byly položeny základy pro  elektroniku ve velkém hudebním umění – rock a alternativa si na první elektronické výboje musely ještě nějaký čas počkat.

Je ovšem těžké nevidět souvislost mezi elektroakustickými kompozicemi navázanými na abstraktní filmy, které tvořil Piňos s výtvarníkem Daliborem Chatrným, a pozdějšími komponovanými pořady skupiny Progres 2, které rovněž využívaly projekce. V případě Progres 2 jde ale ještě pořád o málo elektroniky  a příliš mnoho živého hraní – i když od Progresu zběhl k elektronické hudbě skladatel Karel Horký, známější pod jménem Daniel Forró.

Elektronika za železnou oponou

První elektronické projekty se objevují až mezi alternativními kapelami 80. let a mezi prvními byly Něco, co hýbe ušima, a Frontální porucha. Je ovšem taky třeba připomenout, že v 80. letech nebyla použitelná elektronika běžně dostupná, musela se draze kupovat v cizině za železnou oponou a navíc často ještě pašovat přes hranice.

Dokumentovat to může skupina Ser un Peyjalero, která si koncem 80. let přivezla ze západu syntezátor Roland D-50. Dnešní oldschoolová hračka byla tehdy horkou a drahou novinkou, Peyjalero ale byli jednou z kapel, která rychle pochopila, že i alternativní muzika potřebuje dobré nástroje, když má dobře znít. Syntezátor tvořil i v početném bandu s dechovou sekcí výrazný zvukový prvek a když vedoucí kapely Jiří Mare Nigrum ale v Brně o rok předběhla kapela Bullerbyne, která vznikla v roce 1994 na troskách projektu Neue Sprache. Ten hrával hudbu na pomezí noise a brutální elektroniky, ze které se vyvinul ve své době nadmíru úspěšný taneční Bullerbyne. Brno a celou republiku tehdy také začala válcovat vlna tanečních parties, kterým kralovaly beaty i extáze všeho druhu a především DJs.

S gramofonem ze sklepů až k diskohalám

Z gramofonů začínají mizet směsi písniček a objevují se acid house, dub, breakbeaty, techno a spousta dalších, pro nezasvěceného jen těžko rozeznatelných stylů. Mezi jejich fanoušky ale panovala i jistá nevraživost a všichni dohromady nenáviděli komerční house music, která se začala objevovat i ve vysílání soukromých rozhlasových stanic.

V Brně se tehdy začalo chodit do Mescalita, kde hrával z desek jeden z majitelů podniku pod jménem DJ Boris – památný je jeho set z kazatelny Červeného kostela před koncertem kapely Ecstasy of Saint Theresa. Ve velkém se rozjely diskotéky v tenkrát novém a atraktivním Bobycentru. Z vinylů se začíná progresivně hrát v klubu Fan Favorit, v původně undergroundově-punkové Šedé litině v Králově Poli, v nástupnickém TetraHydroClubu i v rockovém klubu Mersey. Objevují se taky první kočovné sound systémy – mezi nimi byla nejznámější Vosa, která dnes funguje i jako malý pivovar.

Ve velkém naopak začaly kolem roku 2000 fungovat taneční party Supersonic Garage a Orion Hall, na které chodily tisíce lidí. V Brně také vznikl server rave.cz věnovaný elektronické a taneční hudbě. Brněnští DJs se dobře umisťovali  v prestižní Dance Awards.

open_air_kocert_na_spilberku_foto_hytychova_tanaOpen-air elektronický koncert na Špilberku. Foto: Táňa Hytychová

Syntezátory jako retro bez nostalgie

Brno nevynechala ani retro vlna elektronické hudby. Ta  vynesla na vrchol elektro-popovou kapelu Midi Lidi, která začala hrát v roce 2006 a o tři roky později získala Českého lva za hudbu k filmu Protektor. Zamyšlenější a éterickou tvář současné elektroniky reprezentuje kapela Fiordmoss, kterou založili studenti Fakulty výtvarných umění. Technologickým úkazem jsou výrobci DIY modulárních syntezátorů Bastl Instruments – jejich nástroje mají doma i Martin Gore z Depeche Mode a Trent Reznor z Nine Inch Nails. 

Vašulka Kitchen Brno: Multimediální kuchyně z New Yorku

K elektronické, elektroakustické a jinak spřízněné hudbě vždy patřily multimediální projekty. Jedním ze zakladatelů elektronického audiovizuálního umění a videoartu je Woody Vašulka. Narodil se v roce 1937 v Brně a k jeho práci se od roku 2016 hlásí spolek Vašulka Kitchen Brno.

Vašulka sám založil původní Kitchen už v roce 1971 v newyorském Mercer Arts Center společně se svojí manželkou Steinou. Název se nabídl sám od sebe: jednalo se skutečně o kuchyňské prostory, jež byly jako jediné k dispozici. Současný Vašulka Kitchen Brno má v Domě umění poněkud důstojnější místo, které zároveň naznačuje, že Vašulkovy progresivní myšlenky už mají v kontextu současného umění významnější postavení než před půlstoletím. Spolek Vašulka Kitchen Brno založili Tomáš Ruller, Jennifer Helia De Felice a Viktor Pantůček. Všichni tři se zabývají současným uměním teoreticky i prakticky, ať už v rolích pedagogů, performerů, hudebníků, vědců či dramaturgů. Spolek se orientuje jednak na dílo manželů Vašulkových, ale stejně intenzivně také poskytuje všemožnou podporu umělcům, kteří využívají nové technologie.

Multimediální umění a elektronická hudba se v Brně začaly pěstovat už v 60. letech, takže Vašulka Kitchen navazuje na samozřejmou tradici. Zároveň se kolem ní shromažďují lidé, kteří už dřív aktivně pracovali na tom, aby tradice zůstaly živé a dál se rozvíjely.

Kurátorka Barbora Šedivá je také spoluzakladatelkou 4AM/Fóra pro architekturu a média. Multimédia v něm byla vždy doma a dokonce se v něm konaly kurzy elektronické hudby pro děti. Ke spolku Vašulka Kitchen Brno patří také Ondřej Merta z Bastl Instruments. Jedním z designérů spolkového prostoru je architekt Ivan Palacký, jinak vynikající hráč na ozvučený pletací stroj a iniciátor i účastník mnoha hudebních projektů. Do současných galerií už dávno nepatří jen obrazy, grafiky a sochy, ale také elektronika, zvuky a další „neuchopitelná“ média. Vašulka Kitchen Brno funguje jako archiv i katalyzátor umění pro budoucnost, ale také jako praktický důkaz mnohotvárného propojení umělců současnosti.

Komentáře

Reagovat
  • Ultra Hipsta Alternátor

    31. květen 2020, 12:03
    Článek o elektronické hudbě v Brně a ani zmínkou nezavadí třeba o Flédu nebo Perpetuum. Facepalm.

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více