Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.

Trampská hudba, folk, country

„Je na západ cesta dlouhá, zbytečná a marná touha,“ zpívalo se v první z kovbojských písní, kterou vydalo nakladatelství R. A. Dvorského v roce 1939. To už byl fenomén trampingu tak silný, že pronikl do populární hudby a na dlouho se v ní zabydlel. Atmosféra amerického západu k nám ale přišla už s básníkem Josefem Václavem Sládkem – autor známé básně o křišťálové studánce byl především velký romantik a ze svých cest po Americe napsal řadu fejetonů. Kovbojská romantika a představy o svobodném životě v prérii pronikaly v průběhu času nejen do písní Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Waldemara Matušky, ale také do společenského života: jen málo zemí v Evropě má tak liberální pravidla pro přenocování nebo dokonce táboření v lese. V Brně si mladý člověk kdysi mohl vybrat, jestli bude „štatlař“ z diskoték, nebo „vandrák“, který jde každý pátek odpoledne nebo sobotu na nádraží a vydá se směrem na Jihlavku, na Oslavku, na Bílý potok… podle toho, kam jede vlak dřív.

Zvláštní znamení Woodcraft

Trampové, folkáči, countrymani – nejspíš to způsobil festival Porta, že tyto tři skupiny splývají mnoha lidem do jednoho celku, kterému se občas s despektem říká „kotlíkáři“. Tomu se ovšem první z této trojice můžou leda tak smát: trampové tvoří jedinou skutečně původní domácí subkulturu, která nemá obdobu na celém světě. Dlouhé kořeny a nesmírnou vytrvalost prokazují trampská hudba, folk i country – tři žánry, které jsou u nás navzdory všem rozdílům nerozlučně provázané.

Brněnský tramping má svoje počátky někdy kolem roku 1937, kdy vznikla osada Mládí. Její zakládající člen Ladislav „Fidler“ Krevňák letos oslavil pětadevadesáté narozeniny a stále je členem trampské skupiny Žízeň. Překonal – stejně jako tramping – doby nacistické i komunistické perzekuce a zažil také nástup domácích brněnských kapel s původním repertoárem. Hudba prvních brněnských trampů sice pronikla i do společných vystoupení s brněnskými opereťáky, ale kapely s vlastní tvorbou se začaly objevovat až mnohem později. V prvních ročnících festivalu Porta  s úspěchem vystoupili jak klasičtější Vavasatch (1969), tak modernější a lehce swingující Příboj (1973). Kapela Karabina naopak dokázala, že i bez ocenění z Porty se lze stát legendou.

osada_colorado_brnensti_trampove_foto_MotalBrněnští trampové – „Zpívá zelená sedma“. Foto: Motol

Trampové proti uniformitě

Normalizační šeď v Brně významně rozháněla skupina Ozvěna, jejíž písničky Diego, Nádraží a Strom v podstatě zlidověly. Stejně důležitá byla koncertní řada Přátelé borových ohňů, kterou Ozvěna organizovala. Symbolem prolínání žánrů i lidí v Brně by mohla být zpěvačka Pavla Střechová (Dvořáčková), která po odchodu z Ozvěny spoluzakládala folkovou Bokomaru  a prošla i skupinou Progres-Pokrok. Stálicí vzešlou z trampingu je brněnský Kamelot, jehož vedoucí Roman Horký se v nedávné době také účinně angažoval v zastavení plánů na vybudování přehrady na Oslavce.

Folk a rock na jedné hromadě

Brno se v roce 1964 stalo první zastávkou československého turné amerického písničkáře Peta Seegera. Duše a legenda světového folkového hnutí s sebou přinesla ohromný impuls pro vznik české varianty folkové hudby, jejíž podoba vycházela opravdu spíš z amerických vzorů než z domácích tradic. To by se samotnému Seegerovi nejspíš moc nelíbilo – ale ani ten nejvlivnější zpěvák nedokáže zastavit masový trend, zvlášť když ho sám pomáhal vytvořit.

Cestu na vrchol českého folku zahájila v roce 1974 dodnes úspěšně fungující skupina Folk Team s osobitými autory Romanem Venclovským a Ivanem Huvarem. Kapelník Pavel Kopřiva se věnuje folku i jako vydavatel a manažer. Fenoménem brněnského folku je Jiří Vondrák, který inicioval vznik několika kapel. Hrával v duu Vondrák – Bodlák, v triu Bowle s ním vystupovali rockeři Pavel Váně a Richard Lašek z kapely Bronz. Na Vondrákových koncertech byly slyšet i české překlady písní Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, trampingu a folku se věnuje také jako scénárista a režisér dokumentárních filmů.

V Brně žil mnoho let jeden z našich nejvýraznějších písničkářů – Slávek Janoušek. Jako sólová písničkářka s kytarou ale začínala i Nikola Mucha a sólově hrává i frontman Květů Martin E. Kyšperský. Čím blíž je folk současnosti, tím hůř se ho daří charakterizovat jako  samostatný žánr. Ke slovu tak přichází univerzální americký termín songwriter – autor písní, který si je interpretuje co nejpřiléhavějším způsobem a na stylové zařazení přitom příliš nehledí. Na pomezí folku a rocku se dlouhodobě pohybuje také Zdeněk Němeček, který se skupinou Quanti Minoris pěstuje písničkářský „hrad rock“ inspirovaný středověkou hudbou.

Banjo, které nezradí blue grass ani world music

Zároveň s označením songwriter v Brně zkrátka musí padnout jméno Robert Křesťan. Vynikající autor, který kromě vlastní tvorby věnoval jedno album překladům Boba Dylana a složil hold Leonardu Cohenovi písní Víla. Kdysi začal v trampské kapele Trapeři a v 80. letech přišel k bluegrassovým Poutníkům – z kombinace silného autora a instrumentálně skvěle vybavené kapely vzešel výsledek, který v českém kontextu neměl konkurenci. Kapela hrála parádně a fenomenální byly i přídavky, kdy v klasickém bluegrassovém kvintetu na jeden mikrofon pálila americké standardy.

poutnici_foto_supraphonKapela Poutníci zažívala největší úspěch v 80. letech. Foto: Supraphon

Když v roce 1991 Křesťan s banjistou Lubošem Malinou odešli od Poutníků a založili Druhou trávu, vytvořili na bluegrassovém gruntu vynikající kapelu se současným a osobitým zvukem. Poutníky prošel také mandolínista Jiří Plocek, který po odchodu založil kapelu Tea Grass směřující k world music. Věnuje se i řadě dalších projektů, například založil vydavatelství Gnosis. Pravidelný přísun world music zajišťují také každoroční série koncertů Etno Brno v klubu Stará Pekárna.

Směrem k písničkářství občas zabrousí i skladatel a klavírista Zdeněk Král. Album Nůž na ticho, které natočil se zpěvačkou AndReou Buršovou a crossoverovým Indigo Quartetem, snese hodně vysoká měřítka a svým způsobem navazuje na nenápadnou legendu divadelního písničkářství Jiřího Bulise (1946–1993). 

Svaz brněnských osad: Ve čtyřiceti se to lépe táhne

K trampingu patří mnoho vnějších atributů, romantických postojů i rituálů, které mohou při pohledu zvenčí vypadat směšně. Jeho podstatou je ale družnost a kde jsou trampové, tam také začnou vznikat osady.

V Brně a okolí začala tato samostatná společenství vznikat koncem 30. let a jejich dobrovolná vnitřní kázeň i nezávislost ležela v žaludku jak nacistům, tak komunistům. O to je překvapivější, že první rozmach trampského hnutí na brněnsku spadá do let blížící se německé okupace a začátku druhé světové války. Časem se také zrodily snahy propojit skupiny trampů ještě na vyšší úrovni a v roce 1943 vznikla myšlenka spojení brněnských osad. Zástupci šesti sportovních osad ji projednali v Zemanově kavárně na Kolišti (ta ovšem stávala poněkud jinde než současná replika Pavillon).

Dnes je vlastně těžké si představit, že se 10. dubna 1944 sjelo na louku u Bílovic nad Svitavou kolem stovky trampů, v jejichž čele stál šerif osady pojmenované Český lev. Zcela nepochopitelné je i to, jak mohla osada s takovým jménem unikat pozornosti protektorátních úřadů. Činnost brněnských osad utlumila stále tíživější válečná situace na přelomu let 1944–45.

brnenske_osady

Skutečná historie Svazu brněnských osad začíná 24. června 1945 – na den svatého Jana Křtitele svolali zástupci osad Caballeros a Rowers velký potlach do hospody U Macka mezi Adamovem a Svatou Kateřinou. Po válce byla mezi lidmi spousta zbraní, takže se konala i soutěž ve střelbě.

V srpnu téhož roku následoval sněm trampů na Chvojnici, kde byl vznik svazu oficiálně vyhlášen. Do roku 1948 se v něm sdružovalo přes 40 osad a na společné akce dostávali pozvánky trampové z celého Československa. Velký potlach na Bílém potoce na podzim 1948 měl charakter celostátního trampského sněmu.

Pozdější osudy Svazu brněnských osad jdou ruku v ruce s politickou situací. Samosprávná instituce byla po nástupu komunistů k moci nemyslitelná, stejně jako vydávání vlastního časopisu Tulák. Svaz se probudil až s uvolněním politické situace v 60. letech. Z jeho původních členů dodnes existují osady Rowers, Sosna a Netopýr. Na činnost svazu navázalo v roce 1987 volné sdružení Old Boys Brno.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    15. květen 2020, 14:05
    Borisi, dovoluji si dost rozhodně rozporovat zařazení Traperů mezi trampské kapely; v 70. letech pořádali (podobně jako trampská Ozvěna na Staré osadě) na konečné v Lesné Večery v pantoflích a od počátku, tedy v době Robertových gymnaziálních let, se profilovali jako BLUEGRASSOVÁ kapela. V tomto rangu se sluší ještě připomenout další bluegrassové kapely - např. Vědro, Uhlák, Classic Newgrass Quartet (dnes jsou mnozí k nalezení v obnovených Traperech - opět s Robertem Křesťanem - a v kapele mandolinisty Pavla Petržely s názvem Sakrapes).

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více