Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.

Trampská hudba, folk, country

„Je na západ cesta dlouhá, zbytečná a marná touha,“ zpívalo se v první z kovbojských písní, kterou vydalo nakladatelství R. A. Dvorského v roce 1939. To už byl fenomén trampingu tak silný, že pronikl do populární hudby a na dlouho se v ní zabydlel. Atmosféra amerického západu k nám ale přišla už s básníkem Josefem Václavem Sládkem – autor známé básně o křišťálové studánce byl především velký romantik a ze svých cest po Americe napsal řadu fejetonů. Kovbojská romantika a představy o svobodném životě v prérii pronikaly v průběhu času nejen do písní Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Waldemara Matušky, ale také do společenského života: jen málo zemí v Evropě má tak liberální pravidla pro přenocování nebo dokonce táboření v lese. V Brně si mladý člověk kdysi mohl vybrat, jestli bude „štatlař“ z diskoték, nebo „vandrák“, který jde každý pátek odpoledne nebo sobotu na nádraží a vydá se směrem na Jihlavku, na Oslavku, na Bílý potok… podle toho, kam jede vlak dřív.

Zvláštní znamení Woodcraft

Trampové, folkáči, countrymani – nejspíš to způsobil festival Porta, že tyto tři skupiny splývají mnoha lidem do jednoho celku, kterému se občas s despektem říká „kotlíkáři“. Tomu se ovšem první z této trojice můžou leda tak smát: trampové tvoří jedinou skutečně původní domácí subkulturu, která nemá obdobu na celém světě. Dlouhé kořeny a nesmírnou vytrvalost prokazují trampská hudba, folk i country – tři žánry, které jsou u nás navzdory všem rozdílům nerozlučně provázané.

Brněnský tramping má svoje počátky někdy kolem roku 1937, kdy vznikla osada Mládí. Její zakládající člen Ladislav „Fidler“ Krevňák letos oslavil pětadevadesáté narozeniny a stále je členem trampské skupiny Žízeň. Překonal – stejně jako tramping – doby nacistické i komunistické perzekuce a zažil také nástup domácích brněnských kapel s původním repertoárem. Hudba prvních brněnských trampů sice pronikla i do společných vystoupení s brněnskými opereťáky, ale kapely s vlastní tvorbou se začaly objevovat až mnohem později. V prvních ročnících festivalu Porta  s úspěchem vystoupili jak klasičtější Vavasatch (1969), tak modernější a lehce swingující Příboj (1973). Kapela Karabina naopak dokázala, že i bez ocenění z Porty se lze stát legendou.

osada_colorado_brnensti_trampove_foto_MotalBrněnští trampové – „Zpívá zelená sedma“. Foto: Motol

Trampové proti uniformitě

Normalizační šeď v Brně významně rozháněla skupina Ozvěna, jejíž písničky Diego, Nádraží a Strom v podstatě zlidověly. Stejně důležitá byla koncertní řada Přátelé borových ohňů, kterou Ozvěna organizovala. Symbolem prolínání žánrů i lidí v Brně by mohla být zpěvačka Pavla Střechová (Dvořáčková), která po odchodu z Ozvěny spoluzakládala folkovou Bokomaru  a prošla i skupinou Progres-Pokrok. Stálicí vzešlou z trampingu je brněnský Kamelot, jehož vedoucí Roman Horký se v nedávné době také účinně angažoval v zastavení plánů na vybudování přehrady na Oslavce.

Folk a rock na jedné hromadě

Brno se v roce 1964 stalo první zastávkou československého turné amerického písničkáře Peta Seegera. Duše a legenda světového folkového hnutí s sebou přinesla ohromný impuls pro vznik české varianty folkové hudby, jejíž podoba vycházela opravdu spíš z amerických vzorů než z domácích tradic. To by se samotnému Seegerovi nejspíš moc nelíbilo – ale ani ten nejvlivnější zpěvák nedokáže zastavit masový trend, zvlášť když ho sám pomáhal vytvořit.

Cestu na vrchol českého folku zahájila v roce 1974 dodnes úspěšně fungující skupina Folk Team s osobitými autory Romanem Venclovským a Ivanem Huvarem. Kapelník Pavel Kopřiva se věnuje folku i jako vydavatel a manažer. Fenoménem brněnského folku je Jiří Vondrák, který inicioval vznik několika kapel. Hrával v duu Vondrák – Bodlák, v triu Bowle s ním vystupovali rockeři Pavel Váně a Richard Lašek z kapely Bronz. Na Vondrákových koncertech byly slyšet i české překlady písní Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, trampingu a folku se věnuje také jako scénárista a režisér dokumentárních filmů.

V Brně žil mnoho let jeden z našich nejvýraznějších písničkářů – Slávek Janoušek. Jako sólová písničkářka s kytarou ale začínala i Nikola Mucha a sólově hrává i frontman Květů Martin E. Kyšperský. Čím blíž je folk současnosti, tím hůř se ho daří charakterizovat jako  samostatný žánr. Ke slovu tak přichází univerzální americký termín songwriter – autor písní, který si je interpretuje co nejpřiléhavějším způsobem a na stylové zařazení přitom příliš nehledí. Na pomezí folku a rocku se dlouhodobě pohybuje také Zdeněk Němeček, který se skupinou Quanti Minoris pěstuje písničkářský „hrad rock“ inspirovaný středověkou hudbou.

Banjo, které nezradí blue grass ani world music

Zároveň s označením songwriter v Brně zkrátka musí padnout jméno Robert Křesťan. Vynikající autor, který kromě vlastní tvorby věnoval jedno album překladům Boba Dylana a složil hold Leonardu Cohenovi písní Víla. Kdysi začal v trampské kapele Trapeři a v 80. letech přišel k bluegrassovým Poutníkům – z kombinace silného autora a instrumentálně skvěle vybavené kapely vzešel výsledek, který v českém kontextu neměl konkurenci. Kapela hrála parádně a fenomenální byly i přídavky, kdy v klasickém bluegrassovém kvintetu na jeden mikrofon pálila americké standardy.

poutnici_foto_supraphonKapela Poutníci zažívala největší úspěch v 80. letech. Foto: Supraphon

Když v roce 1991 Křesťan s banjistou Lubošem Malinou odešli od Poutníků a založili Druhou trávu, vytvořili na bluegrassovém gruntu vynikající kapelu se současným a osobitým zvukem. Poutníky prošel také mandolínista Jiří Plocek, který po odchodu založil kapelu Tea Grass směřující k world music. Věnuje se i řadě dalších projektů, například založil vydavatelství Gnosis. Pravidelný přísun world music zajišťují také každoroční série koncertů Etno Brno v klubu Stará Pekárna.

Směrem k písničkářství občas zabrousí i skladatel a klavírista Zdeněk Král. Album Nůž na ticho, které natočil se zpěvačkou AndReou Buršovou a crossoverovým Indigo Quartetem, snese hodně vysoká měřítka a svým způsobem navazuje na nenápadnou legendu divadelního písničkářství Jiřího Bulise (1946–1993). 

Svaz brněnských osad: Ve čtyřiceti se to lépe táhne

K trampingu patří mnoho vnějších atributů, romantických postojů i rituálů, které mohou při pohledu zvenčí vypadat směšně. Jeho podstatou je ale družnost a kde jsou trampové, tam také začnou vznikat osady.

V Brně a okolí začala tato samostatná společenství vznikat koncem 30. let a jejich dobrovolná vnitřní kázeň i nezávislost ležela v žaludku jak nacistům, tak komunistům. O to je překvapivější, že první rozmach trampského hnutí na brněnsku spadá do let blížící se německé okupace a začátku druhé světové války. Časem se také zrodily snahy propojit skupiny trampů ještě na vyšší úrovni a v roce 1943 vznikla myšlenka spojení brněnských osad. Zástupci šesti sportovních osad ji projednali v Zemanově kavárně na Kolišti (ta ovšem stávala poněkud jinde než současná replika Pavillon).

Dnes je vlastně těžké si představit, že se 10. dubna 1944 sjelo na louku u Bílovic nad Svitavou kolem stovky trampů, v jejichž čele stál šerif osady pojmenované Český lev. Zcela nepochopitelné je i to, jak mohla osada s takovým jménem unikat pozornosti protektorátních úřadů. Činnost brněnských osad utlumila stále tíživější válečná situace na přelomu let 1944–45.

brnenske_osady

Skutečná historie Svazu brněnských osad začíná 24. června 1945 – na den svatého Jana Křtitele svolali zástupci osad Caballeros a Rowers velký potlach do hospody U Macka mezi Adamovem a Svatou Kateřinou. Po válce byla mezi lidmi spousta zbraní, takže se konala i soutěž ve střelbě.

V srpnu téhož roku následoval sněm trampů na Chvojnici, kde byl vznik svazu oficiálně vyhlášen. Do roku 1948 se v něm sdružovalo přes 40 osad a na společné akce dostávali pozvánky trampové z celého Československa. Velký potlach na Bílém potoce na podzim 1948 měl charakter celostátního trampského sněmu.

Pozdější osudy Svazu brněnských osad jdou ruku v ruce s politickou situací. Samosprávná instituce byla po nástupu komunistů k moci nemyslitelná, stejně jako vydávání vlastního časopisu Tulák. Svaz se probudil až s uvolněním politické situace v 60. letech. Z jeho původních členů dodnes existují osady Rowers, Sosna a Netopýr. Na činnost svazu navázalo v roce 1987 volné sdružení Old Boys Brno.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    15. květen 2020, 14:05
    Borisi, dovoluji si dost rozhodně rozporovat zařazení Traperů mezi trampské kapely; v 70. letech pořádali (podobně jako trampská Ozvěna na Staré osadě) na konečné v Lesné Večery v pantoflích a od počátku, tedy v době Robertových gymnaziálních let, se profilovali jako BLUEGRASSOVÁ kapela. V tomto rangu se sluší ještě připomenout další bluegrassové kapely - např. Vědro, Uhlák, Classic Newgrass Quartet (dnes jsou mnozí k nalezení v obnovených Traperech - opět s Robertem Křesťanem - a v kapele mandolinisty Pavla Petržely s názvem Sakrapes).

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více