Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folk

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.

Trampská hudba, folk, country

„Je na západ cesta dlouhá, zbytečná a marná touha,“ zpívalo se v první z kovbojských písní, kterou vydalo nakladatelství R. A. Dvorského v roce 1939. To už byl fenomén trampingu tak silný, že pronikl do populární hudby a na dlouho se v ní zabydlel. Atmosféra amerického západu k nám ale přišla už s básníkem Josefem Václavem Sládkem – autor známé básně o křišťálové studánce byl především velký romantik a ze svých cest po Americe napsal řadu fejetonů. Kovbojská romantika a představy o svobodném životě v prérii pronikaly v průběhu času nejen do písní Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Waldemara Matušky, ale také do společenského života: jen málo zemí v Evropě má tak liberální pravidla pro přenocování nebo dokonce táboření v lese. V Brně si mladý člověk kdysi mohl vybrat, jestli bude „štatlař“ z diskoték, nebo „vandrák“, který jde každý pátek odpoledne nebo sobotu na nádraží a vydá se směrem na Jihlavku, na Oslavku, na Bílý potok… podle toho, kam jede vlak dřív.

Zvláštní znamení Woodcraft

Trampové, folkáči, countrymani – nejspíš to způsobil festival Porta, že tyto tři skupiny splývají mnoha lidem do jednoho celku, kterému se občas s despektem říká „kotlíkáři“. Tomu se ovšem první z této trojice můžou leda tak smát: trampové tvoří jedinou skutečně původní domácí subkulturu, která nemá obdobu na celém světě. Dlouhé kořeny a nesmírnou vytrvalost prokazují trampská hudba, folk i country – tři žánry, které jsou u nás navzdory všem rozdílům nerozlučně provázané.

Brněnský tramping má svoje počátky někdy kolem roku 1937, kdy vznikla osada Mládí. Její zakládající člen Ladislav „Fidler“ Krevňák letos oslavil pětadevadesáté narozeniny a stále je členem trampské skupiny Žízeň. Překonal – stejně jako tramping – doby nacistické i komunistické perzekuce a zažil také nástup domácích brněnských kapel s původním repertoárem. Hudba prvních brněnských trampů sice pronikla i do společných vystoupení s brněnskými opereťáky, ale kapely s vlastní tvorbou se začaly objevovat až mnohem později. V prvních ročnících festivalu Porta  s úspěchem vystoupili jak klasičtější Vavasatch (1969), tak modernější a lehce swingující Příboj (1973). Kapela Karabina naopak dokázala, že i bez ocenění z Porty se lze stát legendou.

osada_colorado_brnensti_trampove_foto_MotalBrněnští trampové – „Zpívá zelená sedma“. Foto: Motol

Trampové proti uniformitě

Normalizační šeď v Brně významně rozháněla skupina Ozvěna, jejíž písničky Diego, Nádraží a Strom v podstatě zlidověly. Stejně důležitá byla koncertní řada Přátelé borových ohňů, kterou Ozvěna organizovala. Symbolem prolínání žánrů i lidí v Brně by mohla být zpěvačka Pavla Střechová (Dvořáčková), která po odchodu z Ozvěny spoluzakládala folkovou Bokomaru  a prošla i skupinou Progres-Pokrok. Stálicí vzešlou z trampingu je brněnský Kamelot, jehož vedoucí Roman Horký se v nedávné době také účinně angažoval v zastavení plánů na vybudování přehrady na Oslavce.

Folk a rock na jedné hromadě

Brno se v roce 1964 stalo první zastávkou československého turné amerického písničkáře Peta Seegera. Duše a legenda světového folkového hnutí s sebou přinesla ohromný impuls pro vznik české varianty folkové hudby, jejíž podoba vycházela opravdu spíš z amerických vzorů než z domácích tradic. To by se samotnému Seegerovi nejspíš moc nelíbilo – ale ani ten nejvlivnější zpěvák nedokáže zastavit masový trend, zvlášť když ho sám pomáhal vytvořit.

Cestu na vrchol českého folku zahájila v roce 1974 dodnes úspěšně fungující skupina Folk Team s osobitými autory Romanem Venclovským a Ivanem Huvarem. Kapelník Pavel Kopřiva se věnuje folku i jako vydavatel a manažer. Fenoménem brněnského folku je Jiří Vondrák, který inicioval vznik několika kapel. Hrával v duu Vondrák – Bodlák, v triu Bowle s ním vystupovali rockeři Pavel Váně a Richard Lašek z kapely Bronz. Na Vondrákových koncertech byly slyšet i české překlady písní Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, trampingu a folku se věnuje také jako scénárista a režisér dokumentárních filmů.

V Brně žil mnoho let jeden z našich nejvýraznějších písničkářů – Slávek Janoušek. Jako sólová písničkářka s kytarou ale začínala i Nikola Mucha a sólově hrává i frontman Květů Martin E. Kyšperský. Čím blíž je folk současnosti, tím hůř se ho daří charakterizovat jako  samostatný žánr. Ke slovu tak přichází univerzální americký termín songwriter – autor písní, který si je interpretuje co nejpřiléhavějším způsobem a na stylové zařazení přitom příliš nehledí. Na pomezí folku a rocku se dlouhodobě pohybuje také Zdeněk Němeček, který se skupinou Quanti Minoris pěstuje písničkářský „hrad rock“ inspirovaný středověkou hudbou.

Banjo, které nezradí blue grass ani world music

Zároveň s označením songwriter v Brně zkrátka musí padnout jméno Robert Křesťan. Vynikající autor, který kromě vlastní tvorby věnoval jedno album překladům Boba Dylana a složil hold Leonardu Cohenovi písní Víla. Kdysi začal v trampské kapele Trapeři a v 80. letech přišel k bluegrassovým Poutníkům – z kombinace silného autora a instrumentálně skvěle vybavené kapely vzešel výsledek, který v českém kontextu neměl konkurenci. Kapela hrála parádně a fenomenální byly i přídavky, kdy v klasickém bluegrassovém kvintetu na jeden mikrofon pálila americké standardy.

poutnici_foto_supraphonKapela Poutníci zažívala největší úspěch v 80. letech. Foto: Supraphon

Když v roce 1991 Křesťan s banjistou Lubošem Malinou odešli od Poutníků a založili Druhou trávu, vytvořili na bluegrassovém gruntu vynikající kapelu se současným a osobitým zvukem. Poutníky prošel také mandolínista Jiří Plocek, který po odchodu založil kapelu Tea Grass směřující k world music. Věnuje se i řadě dalších projektů, například založil vydavatelství Gnosis. Pravidelný přísun world music zajišťují také každoroční série koncertů Etno Brno v klubu Stará Pekárna.

Směrem k písničkářství občas zabrousí i skladatel a klavírista Zdeněk Král. Album Nůž na ticho, které natočil se zpěvačkou AndReou Buršovou a crossoverovým Indigo Quartetem, snese hodně vysoká měřítka a svým způsobem navazuje na nenápadnou legendu divadelního písničkářství Jiřího Bulise (1946–1993). 

Svaz brněnských osad: Ve čtyřiceti se to lépe táhne

K trampingu patří mnoho vnějších atributů, romantických postojů i rituálů, které mohou při pohledu zvenčí vypadat směšně. Jeho podstatou je ale družnost a kde jsou trampové, tam také začnou vznikat osady.

V Brně a okolí začala tato samostatná společenství vznikat koncem 30. let a jejich dobrovolná vnitřní kázeň i nezávislost ležela v žaludku jak nacistům, tak komunistům. O to je překvapivější, že první rozmach trampského hnutí na brněnsku spadá do let blížící se německé okupace a začátku druhé světové války. Časem se také zrodily snahy propojit skupiny trampů ještě na vyšší úrovni a v roce 1943 vznikla myšlenka spojení brněnských osad. Zástupci šesti sportovních osad ji projednali v Zemanově kavárně na Kolišti (ta ovšem stávala poněkud jinde než současná replika Pavillon).

Dnes je vlastně těžké si představit, že se 10. dubna 1944 sjelo na louku u Bílovic nad Svitavou kolem stovky trampů, v jejichž čele stál šerif osady pojmenované Český lev. Zcela nepochopitelné je i to, jak mohla osada s takovým jménem unikat pozornosti protektorátních úřadů. Činnost brněnských osad utlumila stále tíživější válečná situace na přelomu let 1944–45.

brnenske_osady

Skutečná historie Svazu brněnských osad začíná 24. června 1945 – na den svatého Jana Křtitele svolali zástupci osad Caballeros a Rowers velký potlach do hospody U Macka mezi Adamovem a Svatou Kateřinou. Po válce byla mezi lidmi spousta zbraní, takže se konala i soutěž ve střelbě.

V srpnu téhož roku následoval sněm trampů na Chvojnici, kde byl vznik svazu oficiálně vyhlášen. Do roku 1948 se v něm sdružovalo přes 40 osad a na společné akce dostávali pozvánky trampové z celého Československa. Velký potlach na Bílém potoce na podzim 1948 měl charakter celostátního trampského sněmu.

Pozdější osudy Svazu brněnských osad jdou ruku v ruce s politickou situací. Samosprávná instituce byla po nástupu komunistů k moci nemyslitelná, stejně jako vydávání vlastního časopisu Tulák. Svaz se probudil až s uvolněním politické situace v 60. letech. Z jeho původních členů dodnes existují osady Rowers, Sosna a Netopýr. Na činnost svazu navázalo v roce 1987 volné sdružení Old Boys Brno.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    15. květen 2020, 14:05
    Borisi, dovoluji si dost rozhodně rozporovat zařazení Traperů mezi trampské kapely; v 70. letech pořádali (podobně jako trampská Ozvěna na Staré osadě) na konečné v Lesné Večery v pantoflích a od počátku, tedy v době Robertových gymnaziálních let, se profilovali jako BLUEGRASSOVÁ kapela. V tomto rangu se sluší ještě připomenout další bluegrassové kapely - např. Vědro, Uhlák, Classic Newgrass Quartet (dnes jsou mnozí k nalezení v obnovených Traperech - opět s Robertem Křesťanem - a v kapele mandolinisty Pavla Petržely s názvem Sakrapes).

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více