Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folklor

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folklor

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky

Folklor

Folklor do sebe dokáže vstřebat ty nejhorší události i dějinné zvraty a obrátit je ve svůj prospěch. Je otázka, jestli je to důkaz nezničitelné a zdravé podstaty duše prostého lidu nebo spřízněnosti lidového umění s kapitalismem. Folklor dokázal projít nacistickou okupací, kdy se ho lidé chytali jako záchranného kruhu. Zvládl i čtyřicet let komunistické totality, kdy ho zneužívala vládnoucí garnitura. V posledních třech desetiletích folklorní hnutí ještě rozkvetlo a nabralo na síle. Člověk si často až s dlouhým odstupem uvědomí, jak melodie moravských písní ovlivnily kapely jako Progres 2, Poutníci nebo Čankišou. A co teprve když s folklorem někdo pracuje vědomě a inteligentně  jako sourozenci Ulrychovi nebo Jiří Pavlica. Folklor ovšem nejsou jenom vesnice, žije i ve městech a Brno není výjimkou – vždy mu ale bývalo dobře spíš na periferii města i establishmentu. Brno samo o sobě není silná folklorní oblast, ale jako magnet k sobě přitahuje všechno, co se na jižní Moravě děje.

bartolomejske_hodyFolklor je stále živý například na Bartolomějských hodech v Žebětíně. Foto: Václav Kříž

Ke kořenům za každou cenu

Bouřlivé 19. století bylo dobou romantických vášní, revolucí a vzniku národnostních států. S tím úzce souvisela také snaha nacházet dávné kořeny vlastního národa, která občas vedla až k tomu, že se historické nálezy falšovaly. Skotský básník Macpherson publikoval už v roce 1761 soubor zpěvů, jejichž autorem byl údajně dávný bard Ossian. U nás se podobně  proslavil Václav Hanka, údajný nálezce Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Zároveň se ale objevovali lidé, kteří hledali skutečné kořeny národa i jazyka a začali se po nich pídit mimo jiné v lidových písních.

Zatímco v Čechách to byli především Čelakovský a Erben, v Brně se o tvorbu sbírek lidových textů zasloužili František Sušil (1804–1868) a František Bartoš (1837–1906). Díky jejich činnosti přišel do Brna nejen folklor, ale také snaha jej systematicky sbírat. Sušilova sbírka je zdrojem písní, které přebíral do repertoáru i Jaroslav Hutka či skupina Čechomor.

Folkloristika jako věda i umění

Sběratelem lidových písní byl také Leoš Janáček (1854–1928),  který se do této práce pustil ještě dlouho před první světovou válkou a věnoval jí systematickou pozornost. Poprvé také přivedl do Brna muzikanty z Horňácka. Je pozoruhodné sledovat, jak sbírání lidových písní a nutnost rychle je zapisovat do not proměňovaly nejen Janáčkův rukopis, ale také jeho hudební uvažování – z pečlivě píšícího klasika se stával škrábající a osobitý hudební psycholog, jak ho dnes zná celý svět. Už před válkou ale Janáček natočil také záznamy lidového zpěvu na řadu fonografických válečků. Pokus o jejich reedici vydalo brněnské vydavatelství Gnosis v roce 1998, o definitivní rekonstrukci se v roce 2012 postarala Akademie věd.

Janáček byl také sběratelem takzvaných „nápěvků mluvy“ – krátkých útržků lidské řeči posbíraných ve městě. Více než o zdroj hudebních inspirací se patrně jednalo o každodenní rituály, díky nimž se zachovaly záznamy běžné řeči tehdejších Brňanů. Tyto zápisky shromažďuje projekt napevkymluvy.cz a jedná se o dokumenty z doby, kdy vznikala také „brněnská hantýrka“. Ta je pod označením „hantec“ dodnes udržovanou částí skutečně domácího, městského folkloru.

Migrační vlny s houslemi a cimbálem

Janáček byl z rodného Lašska vytržen už v 11 letech, a stal se tak kmotrem všech, kdo v Brně zpětně hledali svoji folklorní identitu. Brno přitahovalo (jako každé centrální město) lidi ze širokého okolí a už v roce 1908 si tu „přistěhovalci“ z jihovýchodní Moravy založili Slovácký krúžek. Díky němu vyšla v letech 1936–1947 sedmidílná sbírka Slovácké pěsničky, která tvoří kánon lidového repertoáru v krúžku i mimo něj. Slovácký krúžek měl značný vliv na formování tváře Československého rozhlasu Brno, jehož folklorní větev vyústila ve vznik BROLNu. 

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů známý pod zkratkou BROLN byl od svého vzniku v roce 1952 referenčním souborem, kterým se měřila kvalita. Pracovali s ním zpěváci Dušan a Luboš Holí, Jožka Severin i Jarmila Šuláková. V roce 1964 slyšel BROLN i americký songwriter, aktivista a ikona světového folkového hnutí Pete Seeger – stalo se to při příležitosti jeho brněnského koncertu. Seeger potom nechtěl věřit členům Spirituál kvintetu, že slyšel staré písně z moravského venkova a ne současný městský folklor. Ve vedení BROLNu se střídali vynikající hudebníci, mimo jiné Bohumil Smejkal a Bohdan Warchal – první z nich byl primáriem Janáčkova kvarteta, druhý založil Slovenský komorní orchestr. BROLN byl také vynikajícím vývozním artiklem a šířil moravský folklor po světě.

starek_a_starka_hody_v_lisni_1933_foto_archiv_MZMStárka a stárek na hodech v Líšni roku 1933. Foto: sbírka Etnografického ústavu MZM

Na cestách moravské lidové hudby do zahraničí měl obrovský podíl legendární rozhlasový redaktor Jaromír Nečas (1922–2015). Právě jeho zásluhou se album souboru eclavan dostalo do katalogu vydavatelství Phillips v rámci edice Voyages autour du monde. Popisky na obalu dodnes okouzlují kombinací francouzštiny a moravského nářečí: Bienvenue Janíček!

Slovácký krúžek nezůstal v Brně osamocený, „náplavy“ ze severnějších částí Moravy si založily v roce 1946 svůj Valašský krúžek. V současné době působí v Brně např. VUS Ondráš a několik desítek folklorních 

souborů i cimbálových kapel, z nichž řada je spojených ve Sdružení přátel folkloru, které pořádá také Mezinárodní folklorní festival Brno. K Brnu neodmyslitelně patří romský folklor, který nachází útočiště v Muzeu romské kultury i na ulicích. Město je významnou slovenskou folklórní baštou, je zde také poměrně aktivní řecká komunita.

Lidové umění budoucnosti

Lidová hudba žije dál svým vlastním životem a její kořeny vyrůstají do stále nových podob. V záplavě postmoderny, postpunku, postrocku se vyvinul i postfolklor – tak aspoň označuje svůj styl současná kapela Ponk, která za album Postfolklor získala Cenu Anděl v kategorii world music a úspěšně vystoupila i na mezinárodním hudebním veletrhu WOMEX. Současnou podobu moravského folkloru zachytilo vydavatelství Indies Scope na osmidílném kompletu nazvaném Antologie moravské lidové hudby. S Brnem jsou úzce spjatí Tomáš Kočko a v říjnu 2019 zesnulá Jitka Šuranská, od roku 2017 funguje projekt Marie Hvozdecké nazvaný Folklor a city.

babylonfestBabylonfest představuje kulturu a tradice brněnských národnostních a etnických menšin. Foto: Robert Vystrčil

Folklor není mrtvá konzerva, ale stále živý a rozvíjející se element. Vynikající zpěvák a folklorista Dušan Holý k tomu poznamenal: „Jedině tvůrčí postup je správný. Když jsem začal zpívat s BROLNem, tak jsem trošku napodoboval ujca Martina Hrbáča. A tata mně povídal: ‚Teho starého Hrbáča, to daj stranú. Zpívaj jak mladý!‘“ 

Otakar Nováček: Vědecké aspekty života Brněnské plotny

„Naša vopica v černy jupici uvařila nám flundru v krupici.“ Tak zní první sloka písně plotňáků z Králova Pole, jak ji zaznamenal Otakar  Nováček ve své studii Brněnská plotna.

Jedná se o vůbec první knihu reflektující důkladně brněnskou hantýrku a Otakar Nováček (1901–1986) ji vydal v roce 1929 vlastním nákladem. Bylo to vlastně shrnutí jeho přednášek ve spolku Vesna, které se setkaly s živým zájmem, stejně jako tematické články v časopisu Přítomnost a v Lidových novinách. Studie má tři části – v první se autor „pokusil zachytit pestrý život zajímavé kasty, která je hrdá na svůj brněnský titul plotna“. Druhá část obsahuje ukázky autentických rozhovorů, vtipů a písní této kasty, třetí tvoří brněnsko–český slovník.

Čtenář se díky Nováčkovi přenese do časů, kdy Brno ještě netvořilo organický celek a jeho nové části jako Královo Pole, Žabovřesky nebo Líšeň teprve přicházely o svůj samostatný charakter.

Autor zachycuje kromě bizarního světa městské spodiny jakoby mimochodem i zbytky toho, co lze dnes označit za brněnský městský folklor. Kniha Brněnská plotna je z jazykového hlediska nezamýšleným doplňkem k textům Rudolfa Těsnohlídka, který v Kolonii Kutejsík i v Lišce Bystroušce zachytil mluvu Brna a okolí s dokumentární důkladností. Dnes už zní zcela nepochopitelně, jaký je rozdíl mezi řečí hajného z Bílovic a pytláka z Líšně. Ukázky z Nováčkovy studie kdysi načetl pro Český rozhlas Nováčkův vrstevník a mukl z plotny krpolské Karel Höger. Otakar Nováček se narodil v samostatných Husovicích a zemřel v Brně.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více