Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folklor

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Folklor

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky

Folklor

Folklor do sebe dokáže vstřebat ty nejhorší události i dějinné zvraty a obrátit je ve svůj prospěch. Je otázka, jestli je to důkaz nezničitelné a zdravé podstaty duše prostého lidu nebo spřízněnosti lidového umění s kapitalismem. Folklor dokázal projít nacistickou okupací, kdy se ho lidé chytali jako záchranného kruhu. Zvládl i čtyřicet let komunistické totality, kdy ho zneužívala vládnoucí garnitura. V posledních třech desetiletích folklorní hnutí ještě rozkvetlo a nabralo na síle. Člověk si často až s dlouhým odstupem uvědomí, jak melodie moravských písní ovlivnily kapely jako Progres 2, Poutníci nebo Čankišou. A co teprve když s folklorem někdo pracuje vědomě a inteligentně  jako sourozenci Ulrychovi nebo Jiří Pavlica. Folklor ovšem nejsou jenom vesnice, žije i ve městech a Brno není výjimkou – vždy mu ale bývalo dobře spíš na periferii města i establishmentu. Brno samo o sobě není silná folklorní oblast, ale jako magnet k sobě přitahuje všechno, co se na jižní Moravě děje.

bartolomejske_hodyFolklor je stále živý například na Bartolomějských hodech v Žebětíně. Foto: Václav Kříž

Ke kořenům za každou cenu

Bouřlivé 19. století bylo dobou romantických vášní, revolucí a vzniku národnostních států. S tím úzce souvisela také snaha nacházet dávné kořeny vlastního národa, která občas vedla až k tomu, že se historické nálezy falšovaly. Skotský básník Macpherson publikoval už v roce 1761 soubor zpěvů, jejichž autorem byl údajně dávný bard Ossian. U nás se podobně  proslavil Václav Hanka, údajný nálezce Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Zároveň se ale objevovali lidé, kteří hledali skutečné kořeny národa i jazyka a začali se po nich pídit mimo jiné v lidových písních.

Zatímco v Čechách to byli především Čelakovský a Erben, v Brně se o tvorbu sbírek lidových textů zasloužili František Sušil (1804–1868) a František Bartoš (1837–1906). Díky jejich činnosti přišel do Brna nejen folklor, ale také snaha jej systematicky sbírat. Sušilova sbírka je zdrojem písní, které přebíral do repertoáru i Jaroslav Hutka či skupina Čechomor.

Folkloristika jako věda i umění

Sběratelem lidových písní byl také Leoš Janáček (1854–1928),  který se do této práce pustil ještě dlouho před první světovou válkou a věnoval jí systematickou pozornost. Poprvé také přivedl do Brna muzikanty z Horňácka. Je pozoruhodné sledovat, jak sbírání lidových písní a nutnost rychle je zapisovat do not proměňovaly nejen Janáčkův rukopis, ale také jeho hudební uvažování – z pečlivě píšícího klasika se stával škrábající a osobitý hudební psycholog, jak ho dnes zná celý svět. Už před válkou ale Janáček natočil také záznamy lidového zpěvu na řadu fonografických válečků. Pokus o jejich reedici vydalo brněnské vydavatelství Gnosis v roce 1998, o definitivní rekonstrukci se v roce 2012 postarala Akademie věd.

Janáček byl také sběratelem takzvaných „nápěvků mluvy“ – krátkých útržků lidské řeči posbíraných ve městě. Více než o zdroj hudebních inspirací se patrně jednalo o každodenní rituály, díky nimž se zachovaly záznamy běžné řeči tehdejších Brňanů. Tyto zápisky shromažďuje projekt napevkymluvy.cz a jedná se o dokumenty z doby, kdy vznikala také „brněnská hantýrka“. Ta je pod označením „hantec“ dodnes udržovanou částí skutečně domácího, městského folkloru.

Migrační vlny s houslemi a cimbálem

Janáček byl z rodného Lašska vytržen už v 11 letech, a stal se tak kmotrem všech, kdo v Brně zpětně hledali svoji folklorní identitu. Brno přitahovalo (jako každé centrální město) lidi ze širokého okolí a už v roce 1908 si tu „přistěhovalci“ z jihovýchodní Moravy založili Slovácký krúžek. Díky němu vyšla v letech 1936–1947 sedmidílná sbírka Slovácké pěsničky, která tvoří kánon lidového repertoáru v krúžku i mimo něj. Slovácký krúžek měl značný vliv na formování tváře Československého rozhlasu Brno, jehož folklorní větev vyústila ve vznik BROLNu. 

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů známý pod zkratkou BROLN byl od svého vzniku v roce 1952 referenčním souborem, kterým se měřila kvalita. Pracovali s ním zpěváci Dušan a Luboš Holí, Jožka Severin i Jarmila Šuláková. V roce 1964 slyšel BROLN i americký songwriter, aktivista a ikona světového folkového hnutí Pete Seeger – stalo se to při příležitosti jeho brněnského koncertu. Seeger potom nechtěl věřit členům Spirituál kvintetu, že slyšel staré písně z moravského venkova a ne současný městský folklor. Ve vedení BROLNu se střídali vynikající hudebníci, mimo jiné Bohumil Smejkal a Bohdan Warchal – první z nich byl primáriem Janáčkova kvarteta, druhý založil Slovenský komorní orchestr. BROLN byl také vynikajícím vývozním artiklem a šířil moravský folklor po světě.

starek_a_starka_hody_v_lisni_1933_foto_archiv_MZMStárka a stárek na hodech v Líšni roku 1933. Foto: sbírka Etnografického ústavu MZM

Na cestách moravské lidové hudby do zahraničí měl obrovský podíl legendární rozhlasový redaktor Jaromír Nečas (1922–2015). Právě jeho zásluhou se album souboru eclavan dostalo do katalogu vydavatelství Phillips v rámci edice Voyages autour du monde. Popisky na obalu dodnes okouzlují kombinací francouzštiny a moravského nářečí: Bienvenue Janíček!

Slovácký krúžek nezůstal v Brně osamocený, „náplavy“ ze severnějších částí Moravy si založily v roce 1946 svůj Valašský krúžek. V současné době působí v Brně např. VUS Ondráš a několik desítek folklorních 

souborů i cimbálových kapel, z nichž řada je spojených ve Sdružení přátel folkloru, které pořádá také Mezinárodní folklorní festival Brno. K Brnu neodmyslitelně patří romský folklor, který nachází útočiště v Muzeu romské kultury i na ulicích. Město je významnou slovenskou folklórní baštou, je zde také poměrně aktivní řecká komunita.

Lidové umění budoucnosti

Lidová hudba žije dál svým vlastním životem a její kořeny vyrůstají do stále nových podob. V záplavě postmoderny, postpunku, postrocku se vyvinul i postfolklor – tak aspoň označuje svůj styl současná kapela Ponk, která za album Postfolklor získala Cenu Anděl v kategorii world music a úspěšně vystoupila i na mezinárodním hudebním veletrhu WOMEX. Současnou podobu moravského folkloru zachytilo vydavatelství Indies Scope na osmidílném kompletu nazvaném Antologie moravské lidové hudby. S Brnem jsou úzce spjatí Tomáš Kočko a v říjnu 2019 zesnulá Jitka Šuranská, od roku 2017 funguje projekt Marie Hvozdecké nazvaný Folklor a city.

babylonfestBabylonfest představuje kulturu a tradice brněnských národnostních a etnických menšin. Foto: Robert Vystrčil

Folklor není mrtvá konzerva, ale stále živý a rozvíjející se element. Vynikající zpěvák a folklorista Dušan Holý k tomu poznamenal: „Jedině tvůrčí postup je správný. Když jsem začal zpívat s BROLNem, tak jsem trošku napodoboval ujca Martina Hrbáča. A tata mně povídal: ‚Teho starého Hrbáča, to daj stranú. Zpívaj jak mladý!‘“ 

Otakar Nováček: Vědecké aspekty života Brněnské plotny

„Naša vopica v černy jupici uvařila nám flundru v krupici.“ Tak zní první sloka písně plotňáků z Králova Pole, jak ji zaznamenal Otakar  Nováček ve své studii Brněnská plotna.

Jedná se o vůbec první knihu reflektující důkladně brněnskou hantýrku a Otakar Nováček (1901–1986) ji vydal v roce 1929 vlastním nákladem. Bylo to vlastně shrnutí jeho přednášek ve spolku Vesna, které se setkaly s živým zájmem, stejně jako tematické články v časopisu Přítomnost a v Lidových novinách. Studie má tři části – v první se autor „pokusil zachytit pestrý život zajímavé kasty, která je hrdá na svůj brněnský titul plotna“. Druhá část obsahuje ukázky autentických rozhovorů, vtipů a písní této kasty, třetí tvoří brněnsko–český slovník.

Čtenář se díky Nováčkovi přenese do časů, kdy Brno ještě netvořilo organický celek a jeho nové části jako Královo Pole, Žabovřesky nebo Líšeň teprve přicházely o svůj samostatný charakter.

Autor zachycuje kromě bizarního světa městské spodiny jakoby mimochodem i zbytky toho, co lze dnes označit za brněnský městský folklor. Kniha Brněnská plotna je z jazykového hlediska nezamýšleným doplňkem k textům Rudolfa Těsnohlídka, který v Kolonii Kutejsík i v Lišce Bystroušce zachytil mluvu Brna a okolí s dokumentární důkladností. Dnes už zní zcela nepochopitelně, jaký je rozdíl mezi řečí hajného z Bílovic a pytláka z Líšně. Ukázky z Nováčkovy studie kdysi načetl pro Český rozhlas Nováčkův vrstevník a mukl z plotny krpolské Karel Höger. Otakar Nováček se narodil v samostatných Husovicích a zemřel v Brně.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více