Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Opera

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Opera

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře. 

Opera

„Každé divadlo je blázinec, ale opera je oddělení pro nevyléčitelné,“ jak tvrdil první ředitel Vídeňské dvorní opery Franz von Dingelstedt. Měl vlastně pravdu, protože kdo opeře jednou propadne, tomu už není pomoci. Opera je nevlastní dítě renesance, které mělo barokní kojnou – právě na přelomu těchto velkých epoch se zrodil koncept výhradně zpívaného divadla. Skladatelé postupně naučili zpívat antické bohy i statečné ženy, křesťanské hrdiny i pohanské kouzelnice, sevillského lazebníka, babylonského krále i českou Mařenku s Jeníkem. Teprve v Brně se ale zásluhou Leoše Janáčka zrodilo opravdové psychologické drama, které vidí člověku až do srdce. Brněnská opera má svůj dnešní domov v divadle, které nese Janáčkovo jméno, svému nejvýznamnějšímu skladateli také věnuje každé dva roky velký festival, a její ambice sahají v současné době hodně vysoko. „Čím víc je opera mrtvá, tím víc se jí daří,“ prohlásil o fanaticky milovaném i zavrhovaném žánru filosof Slavoj Žižek. Podle tohoto měřítka by současná opera v Brně musela být mrtvá nejméně desetkrát.

Z taverny do operního světa

Většina projektů v Čechách i na Moravě se rodí v hospodě. I na místě dnešní Reduty stával Theater in der Taffern a právě tam se kdysi odehrála první operní představení v Brně: mezi prvními tituly byla opera Didone abbandonata (Zapomenutá Dido) skladatele Domenica Sarriho. Obnovenou premiéru uvedlo v roce 2014 domácí sdružení Opera na cestách už v dnešní, nové Redutě. Mezitím se ovšem odehrála řada dalších věcí: brněnská opera získala mimo jiné divadlo s největším jevištěm v České republice, pojmenované po Leoši Janáčkovi. Světové premiéry všech jeho oper s výjimkou Výletů páně Broučkových se rovněž konaly v Brně.

Vynikající dirigent a janáčkovský specialista Jaroslav Vogel kdysi prohlásil, že Její pastorkyňa je Prodaná nevěsta v moll. Efektní bonmot v sobě skrývá také skutečnost, že Janáček měl v Brně podobnou pozici jako v celonárodním měřítku Smetana. Janáček byl také dlouho považován za lokálního podivína, dokud jeho dílu nepomohl do světa nejdříve Max Brod a mnohem později v té nejvyšší možné míře dirigent Charles Mackerras (1925–2010) a muzikolog John Tyrrell (1942–2018). První z nich natočil pro firmu Decca pětidílný cyklus Janáčkových oper, druhý ho vybavil zasvěcenými texty a je také autorem největší janáčkovské monografie. Český překlad prvního dílu, který má přibližně tisíc stran velkého formátu, vydalo v roce 2018 brněnské nakladatelství Host.

Jedno město pro německou i českou operu

Brněnská opera byla dlouho odrazem česko-německých vztahů. První opery v češtině se objevily až kolem roku 1840, mezi nimi Žižkův dub brněnského skladatele Františka Kotta. Paběrkování českých oper v německém divadle ukončilo založení Prozatímního národního divadla v roce 1884. Tehdy už byl dva roky v provozu německý Stadttheater, dnešní Mahenovo divadlo – první středoevropská scéna s elektrickým osvětlením.

prodana_nevesta_1977_archiv_NdBPředstavení Prodané nevěsty z roku 1977, archiv NdB

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 přešlo divadlo do českých rukou a český i německý soubor se v něm střídaly podle stanoveného plánu. Nejvýraznějším šéfem opery v meziválečném období byl František Neumann (1874–1929) – workoholik, který kromě intenzivního operního provozu zavedl také koncertní cykly. Brněnské publikum tak mohlo slyšet kromě oper domácích autorů v čele s Janáčkem a Smetanou také Wagnera, Debussyho, Strausse… Neumann pozvedl český operní život v Brně paradoxně na základě svých zkušeností z německých scén. V meziválečném období přišel do Brna také Ivo Váňa Psota – baletní mistr a později šéf baletu Národního divadla v Brně. Jeho zásluhou zažilo Brno světovou premiéru baletu Romeo a Julie skladatele Sergeje Prokofjeva.

Neumann byl první z osobností, která v operním Brně zažila vrchol své kariéry, zatímco mnozí tu spíš začínali a odcházeli do světa. Jsou mezi nimi světoznámý hrdinný tenorista Karel Burian (1870–1923), jenž v Brně v roce 1891 debutoval, stejně jako o čtyři roky později jeho mladší kolega Leo Slezak (1873–1946). V brněnské opeře debutovala také Magdalena Kožená. Proslulá Maria Jeritza (1887–1982) se v Brně narodila, ale nikdy sólově nezpívala. Dirigentské schopnosti zde ve svých začátcích cizelovali Rafael Kubelík, Václav Neumann či Zdeněk Chalabala. Další velkou éru zde vytvořil v letech 1953–78 František Jílek (1913–1993).

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

Opera v divadle, na schodech a ve škole

Jílek přišel se zkušenostmi z Ostravy a za čtvrtstoletí svého působení v Brně přivedl operu na špičkovou úroveň. Hodně se věnoval Janáčkovi, což je samozřejmé, ale také dílu Bohuslava Martinů, což za komunistů zcela samozřejmé nebylo – Martinů měl pořád punc podezřelého emigranta. Jílek dirigoval také balety a mimo jiné provedl taneční ztvárnění Capriccia pro violoncello a orchestr průšviháře Jana Nováka (1921–1984) – vynikajícího brněnského skladatele, který později emigroval a jehož dílo zažívá renesanci až v posledních dvaceti letech. Jeho bratranec Richard Novák je legendou brněnské opery a ve svých 88 letech ještě stále zpívá.

Novákovým skladbám se významně věnuje i brněnský Ensemble Opera Diversa, který zahájil svou činnost provozováním minioper na schodech kavárny Spolek a postupně se vypracoval na stabilní a zároveň pružnou komorní instituci schopnou provádět autorské opery i koncerty. S Jílkem se také brněnská opera v roce 1965 přestěhovala z „Mahenky“ do dnešního „Janclu“, tedy Janáčkova divadla.

V roce 1957 vznikla z iniciativy režiséra Miloše Wasserbauera (1907–1970) Komorní opera JAMU. Ta své projekty realizovala v dnešním Divadle Barka, ale od  roku 2012 získala nový prostor v Divadle na Orlí. Operou v bazénu zahájil v roce 2018 svou činnost spolek Hausopera zaměřený na site-specific představení.

Pohádka o třinácti šéfech a jednom festivalu

Po Jílkově odchodu jako by na operu padl velký stín, ke kterému se přidala turbulentní atmosféra změn po roce 1989. Jako na předzvěst společenských změn se ještě dlouho vzpomínalo na uvedení opery Nabucco v režii Václava Věžníka.

festival_janacek_brno_polska_inscenace_jeji_pastorkyne_Foto_Magdalena_OskoFestival Janáček Brno a polská inscenace Její pastorkyně. Foto: Magdalena Osko

Na lístky na burcující ztvárnění opery o touze po svobodě se stály mnohahodinové fronty. Polistopadová brněnská opera se ale vyznačovala především nestabilitou a mezi roky 1991 a 2014 zažila třináct šéfů. Zklidnění situace a strmý nárůst kvality nastal až s příchodem Martina Glasera jako ředitele Národního divadla a Jiřího Heřmana jako šéfa opery.

Vyvrcholením jejich práce je zatím úspěch festivalu Janáček Brno  – ten vznikl již v roce 2004, ale Glaser s Heřmanem ho přivedli až k ocenění v kategorii „Festival roku“ v prestižní soutěži International Opera Awards. Cenu převzali oba šéfové v dubnu 2019 v Londýně.

Josef Pančík: Koncertním zpíváním k nesporné úrovni

K opernímu divadlu patří neodmyslitelně sbor. Proto se zde neobjevuje žádný z velkých dirigentů, pěvců ani režisérů, kteří kdy v Brně působili, ale vynikající sbormistr Josef Pančík. Dodnes ho obestírá pověst tvůrce nejlepšího operního sboru v České republice a zřejmě i jednoho z nejlepších v Evropě. Člověk si často teprve při návštěvě špičkových zahraničních scén uvědomí, jak je brněnský operní sbor dobrý.

„Zázrak brněnského sboru vidím v tom, jak se Pančíkovi daří držet jeho úroveň,“ prohlásil o svém dlouholetém kolegovi basista Richard Novák. „Sbor je ta nejcitlivější složka, protože do sboru vám přijdou mladé holky, které jsou z konzervatoře, nic neumějí, mají trochu hlasu a teď poslouchají, jak to dělají ty zkušené paní vedle. A přejímají jejich způsoby a splynou se sborem. To těleso se obmění za dvacet let, ale žije v něm pořád jeden duch.“

pancik_josef_archiv_umelceJosef Pančík

Síla brněnského operního sboru vždy spočívala především v kultivovanosti projevu, kterou Josef Pančík udržoval také tím, že se sborem pěstoval i kon- certní repertoár. Operní sbory jsou často zvyklé se schovávat za hlučící orchestr, který lecjakou drobnou nedokonalost zaretušuje. Pančíkův sbor uměl zpívat náročné skladby bez orchestru jako ryze koncertní těleso.

Operní sbor v Brně ovšem má na co navazovat – zdatnými sbormistry byli Leoš Janáček i jeho učitel Pavel Křížkovský. Otcem moderní sborové tradice na Moravě byl Ferdinand Vach (1860–1939), který založil v Kroměříži Pěvecké sdružení moravských učitelů, bezesporu náš nejslavnější mužský sbor. „Ne jeden ze svých sborů, všechny mu věnuji,“ poznamenal si o Vachovi jindy nadmíru kritický Janáček.

Koncertní protiváhou operního tělesa je Český filharmonický sbor Brno založený a vedený Petrem Fialou. K Filharmonii Brno organizačně patří špičkový sbor dětí a mládeže Kantiléna.

Zázemí sborového zpěvu tvoří jen v Brně více než šest desítek samostatných těles, a to ještě bez chrámových sborů – jejich seznam a stručné charakteristiky čekají na samostatnou knihu.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce