Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Opera

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Opera

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře. 

Opera

„Každé divadlo je blázinec, ale opera je oddělení pro nevyléčitelné,“ jak tvrdil první ředitel Vídeňské dvorní opery Franz von Dingelstedt. Měl vlastně pravdu, protože kdo opeře jednou propadne, tomu už není pomoci. Opera je nevlastní dítě renesance, které mělo barokní kojnou – právě na přelomu těchto velkých epoch se zrodil koncept výhradně zpívaného divadla. Skladatelé postupně naučili zpívat antické bohy i statečné ženy, křesťanské hrdiny i pohanské kouzelnice, sevillského lazebníka, babylonského krále i českou Mařenku s Jeníkem. Teprve v Brně se ale zásluhou Leoše Janáčka zrodilo opravdové psychologické drama, které vidí člověku až do srdce. Brněnská opera má svůj dnešní domov v divadle, které nese Janáčkovo jméno, svému nejvýznamnějšímu skladateli také věnuje každé dva roky velký festival, a její ambice sahají v současné době hodně vysoko. „Čím víc je opera mrtvá, tím víc se jí daří,“ prohlásil o fanaticky milovaném i zavrhovaném žánru filosof Slavoj Žižek. Podle tohoto měřítka by současná opera v Brně musela být mrtvá nejméně desetkrát.

Z taverny do operního světa

Většina projektů v Čechách i na Moravě se rodí v hospodě. I na místě dnešní Reduty stával Theater in der Taffern a právě tam se kdysi odehrála první operní představení v Brně: mezi prvními tituly byla opera Didone abbandonata (Zapomenutá Dido) skladatele Domenica Sarriho. Obnovenou premiéru uvedlo v roce 2014 domácí sdružení Opera na cestách už v dnešní, nové Redutě. Mezitím se ovšem odehrála řada dalších věcí: brněnská opera získala mimo jiné divadlo s největším jevištěm v České republice, pojmenované po Leoši Janáčkovi. Světové premiéry všech jeho oper s výjimkou Výletů páně Broučkových se rovněž konaly v Brně.

Vynikající dirigent a janáčkovský specialista Jaroslav Vogel kdysi prohlásil, že Její pastorkyňa je Prodaná nevěsta v moll. Efektní bonmot v sobě skrývá také skutečnost, že Janáček měl v Brně podobnou pozici jako v celonárodním měřítku Smetana. Janáček byl také dlouho považován za lokálního podivína, dokud jeho dílu nepomohl do světa nejdříve Max Brod a mnohem později v té nejvyšší možné míře dirigent Charles Mackerras (1925–2010) a muzikolog John Tyrrell (1942–2018). První z nich natočil pro firmu Decca pětidílný cyklus Janáčkových oper, druhý ho vybavil zasvěcenými texty a je také autorem největší janáčkovské monografie. Český překlad prvního dílu, který má přibližně tisíc stran velkého formátu, vydalo v roce 2018 brněnské nakladatelství Host.

Jedno město pro německou i českou operu

Brněnská opera byla dlouho odrazem česko-německých vztahů. První opery v češtině se objevily až kolem roku 1840, mezi nimi Žižkův dub brněnského skladatele Františka Kotta. Paběrkování českých oper v německém divadle ukončilo založení Prozatímního národního divadla v roce 1884. Tehdy už byl dva roky v provozu německý Stadttheater, dnešní Mahenovo divadlo – první středoevropská scéna s elektrickým osvětlením.

prodana_nevesta_1977_archiv_NdBPředstavení Prodané nevěsty z roku 1977, archiv NdB

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 přešlo divadlo do českých rukou a český i německý soubor se v něm střídaly podle stanoveného plánu. Nejvýraznějším šéfem opery v meziválečném období byl František Neumann (1874–1929) – workoholik, který kromě intenzivního operního provozu zavedl také koncertní cykly. Brněnské publikum tak mohlo slyšet kromě oper domácích autorů v čele s Janáčkem a Smetanou také Wagnera, Debussyho, Strausse… Neumann pozvedl český operní život v Brně paradoxně na základě svých zkušeností z německých scén. V meziválečném období přišel do Brna také Ivo Váňa Psota – baletní mistr a později šéf baletu Národního divadla v Brně. Jeho zásluhou zažilo Brno světovou premiéru baletu Romeo a Julie skladatele Sergeje Prokofjeva.

Neumann byl první z osobností, která v operním Brně zažila vrchol své kariéry, zatímco mnozí tu spíš začínali a odcházeli do světa. Jsou mezi nimi světoznámý hrdinný tenorista Karel Burian (1870–1923), jenž v Brně v roce 1891 debutoval, stejně jako o čtyři roky později jeho mladší kolega Leo Slezak (1873–1946). V brněnské opeře debutovala také Magdalena Kožená. Proslulá Maria Jeritza (1887–1982) se v Brně narodila, ale nikdy sólově nezpívala. Dirigentské schopnosti zde ve svých začátcích cizelovali Rafael Kubelík, Václav Neumann či Zdeněk Chalabala. Další velkou éru zde vytvořil v letech 1953–78 František Jílek (1913–1993).

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

Opera v divadle, na schodech a ve škole

Jílek přišel se zkušenostmi z Ostravy a za čtvrtstoletí svého působení v Brně přivedl operu na špičkovou úroveň. Hodně se věnoval Janáčkovi, což je samozřejmé, ale také dílu Bohuslava Martinů, což za komunistů zcela samozřejmé nebylo – Martinů měl pořád punc podezřelého emigranta. Jílek dirigoval také balety a mimo jiné provedl taneční ztvárnění Capriccia pro violoncello a orchestr průšviháře Jana Nováka (1921–1984) – vynikajícího brněnského skladatele, který později emigroval a jehož dílo zažívá renesanci až v posledních dvaceti letech. Jeho bratranec Richard Novák je legendou brněnské opery a ve svých 88 letech ještě stále zpívá.

Novákovým skladbám se významně věnuje i brněnský Ensemble Opera Diversa, který zahájil svou činnost provozováním minioper na schodech kavárny Spolek a postupně se vypracoval na stabilní a zároveň pružnou komorní instituci schopnou provádět autorské opery i koncerty. S Jílkem se také brněnská opera v roce 1965 přestěhovala z „Mahenky“ do dnešního „Janclu“, tedy Janáčkova divadla.

V roce 1957 vznikla z iniciativy režiséra Miloše Wasserbauera (1907–1970) Komorní opera JAMU. Ta své projekty realizovala v dnešním Divadle Barka, ale od  roku 2012 získala nový prostor v Divadle na Orlí. Operou v bazénu zahájil v roce 2018 svou činnost spolek Hausopera zaměřený na site-specific představení.

Pohádka o třinácti šéfech a jednom festivalu

Po Jílkově odchodu jako by na operu padl velký stín, ke kterému se přidala turbulentní atmosféra změn po roce 1989. Jako na předzvěst společenských změn se ještě dlouho vzpomínalo na uvedení opery Nabucco v režii Václava Věžníka.

festival_janacek_brno_polska_inscenace_jeji_pastorkyne_Foto_Magdalena_OskoFestival Janáček Brno a polská inscenace Její pastorkyně. Foto: Magdalena Osko

Na lístky na burcující ztvárnění opery o touze po svobodě se stály mnohahodinové fronty. Polistopadová brněnská opera se ale vyznačovala především nestabilitou a mezi roky 1991 a 2014 zažila třináct šéfů. Zklidnění situace a strmý nárůst kvality nastal až s příchodem Martina Glasera jako ředitele Národního divadla a Jiřího Heřmana jako šéfa opery.

Vyvrcholením jejich práce je zatím úspěch festivalu Janáček Brno  – ten vznikl již v roce 2004, ale Glaser s Heřmanem ho přivedli až k ocenění v kategorii „Festival roku“ v prestižní soutěži International Opera Awards. Cenu převzali oba šéfové v dubnu 2019 v Londýně.

Josef Pančík: Koncertním zpíváním k nesporné úrovni

K opernímu divadlu patří neodmyslitelně sbor. Proto se zde neobjevuje žádný z velkých dirigentů, pěvců ani režisérů, kteří kdy v Brně působili, ale vynikající sbormistr Josef Pančík. Dodnes ho obestírá pověst tvůrce nejlepšího operního sboru v České republice a zřejmě i jednoho z nejlepších v Evropě. Člověk si často teprve při návštěvě špičkových zahraničních scén uvědomí, jak je brněnský operní sbor dobrý.

„Zázrak brněnského sboru vidím v tom, jak se Pančíkovi daří držet jeho úroveň,“ prohlásil o svém dlouholetém kolegovi basista Richard Novák. „Sbor je ta nejcitlivější složka, protože do sboru vám přijdou mladé holky, které jsou z konzervatoře, nic neumějí, mají trochu hlasu a teď poslouchají, jak to dělají ty zkušené paní vedle. A přejímají jejich způsoby a splynou se sborem. To těleso se obmění za dvacet let, ale žije v něm pořád jeden duch.“

pancik_josef_archiv_umelceJosef Pančík

Síla brněnského operního sboru vždy spočívala především v kultivovanosti projevu, kterou Josef Pančík udržoval také tím, že se sborem pěstoval i kon- certní repertoár. Operní sbory jsou často zvyklé se schovávat za hlučící orchestr, který lecjakou drobnou nedokonalost zaretušuje. Pančíkův sbor uměl zpívat náročné skladby bez orchestru jako ryze koncertní těleso.

Operní sbor v Brně ovšem má na co navazovat – zdatnými sbormistry byli Leoš Janáček i jeho učitel Pavel Křížkovský. Otcem moderní sborové tradice na Moravě byl Ferdinand Vach (1860–1939), který založil v Kroměříži Pěvecké sdružení moravských učitelů, bezesporu náš nejslavnější mužský sbor. „Ne jeden ze svých sborů, všechny mu věnuji,“ poznamenal si o Vachovi jindy nadmíru kritický Janáček.

Koncertní protiváhou operního tělesa je Český filharmonický sbor Brno založený a vedený Petrem Fialou. K Filharmonii Brno organizačně patří špičkový sbor dětí a mládeže Kantiléna.

Zázemí sborového zpěvu tvoří jen v Brně více než šest desítek samostatných těles, a to ještě bez chrámových sborů – jejich seznam a stručné charakteristiky čekají na samostatnou knihu.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více