Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Sedmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Brno natvrdo.

Rock, metal, pop

Pročítat si stručnou historii brněnského rocku je pro spoustu lidí stejné jako ohlédnout se za vlastním životem – hodně událostí si pamatují, osobně je zažili... A ještě jsou na světě i tací, kteří byli skoro u všeho. Pro lepší představu snad stačí připomenout, že bubeník Zdeněk Kluka začal hrát ve skupině Atlantis v roce 1962, spoluzakládal The Progress Organization v roce 1968 a dnes aktivně hraje v obnoveném Progresu i ethno-popových Čankišou. V těch zase zpívá Karel Heřman – před více než třiceti lety frontman nadějné novovlnné kapely Karlův skok. A zmíněný Atlantis se rozjel k popularitě, když do něj v roce 1968 přišli Hana a Petr Ulrychovi, kteří už sice dávno nejsou rockeři, ale ještě pořád hrají a zpívají na špičkové úrovni. Typický lidský propletenec charakterizuje brněnskou rockovou scénu, která do sebe vstřebala všechno od beatlemánie přes oslnění koncepčním art rockem až po alternativu, metal, zábavné kytarovky a dokonce i nějaký ten pop.

progres_2_foto_archiv_kapelyProgres 2 hraje od roku 1968 dodnes. Foto: archiv skupiny

Všichni hrají se všemi

Brněnská rocková scéna žila tepem města možná víc než jiné žánry – snad je to tím, že rock má ve svém základu cosi zemitého, co člověku nedovolí opustit realitu.  V Brně je to realita vcelku malého města, kde lze skoro všude dojít pěšky, všichni se znají a podle momentální situace spolu buď spolupracují, nebo nemluví. Všichni dohromady si přitom zakládají na své osobitosti a odlišnosti od zbytku světa. V této situaci začíná v 60. letech vznikat hudba propletených vztahů a předzvěstí velkých konceptů. Už v počátcích brněnského rocku se začíná formovat to, co ho bude charakterizovat přinejmenším na dalších pětadvacet let.

Jako jedna z prvních vznikla už v roce 1960 kapela Synkopy – tehdy pod názvem Synkopy 61. Od taneční hudby se brzy přeorientovala na rock s pěknými vokály, což okoukala mimo jiné od kalifornských Beach Boys. S těmi si Synkopy dokonce i zahrály jako předkapela, když se v roce 1969 podařilo uspořádat koncert Beach Boys na zimním stadionu. Tehdy už byl členem Synkop i klávesista, zpěvák a především zdatný autor Oldřich Veselý, který později odešel do Blue Effectu legendárního kytaristy Radima Hladíka. Synkopy se v 80. letech přidaly k brněnské artrockové vlně a kromě několika koncepčních alb po sobě zanechaly také brilantní slogan „válka je vůl“. Po delší pauze v 90. letech hrají Synkopy 61 dodnes.

Skupina Atlantis začala hrát v roce 1964 nejdřív převzaté skladby, po příchodu Petra Ulrycha v roce 1967 však získala nejen solidního zpěváka, ale především výborného autora. Navíc se ke kapele brzy přidala i Hana Ulrychová, jedna z nejlepších zpěvaček v dějinách české populární hudby. Vrcholem společného úsilí bylo koncepční album Odyssea, které složil Petr Ulrych na námět stejnojmenného Homérova eposu. Natočené album skončilo po roce 1969 v trezoru a oficiálně vyšlo až v roce 1990. Hana a Petr Ulrychovi později vytvořili zcela mimořádnou fúzi moravského folkloru s populární hudbou ve skupině Javory, se kterou vystupují dodnes.

Progres, pokrok, budoucnost

Ulrych přišel do Atlantisu ve stejné době, kdy z něj odcházel bubeník Zdeněk Kluka. Ten se v roce 1968 podílel na vzniku kapely The Progress Organization, která vydala o tři roky později album Barnodaj. Poté se podle něj i přejmenovala a pod novým názvem natočila na texty básníka Pavla Kopty album Mauglí. V The Progress Organization a jejích pozdějších mutacích Progres 2 či Progres-Pokrok se setkalo hodně siločar brněnské hudební scény. Někteří členové dokonce hráli v doprovodných kapelách Boba Frídla a sester Marty a Teny Elefteriadu, s nimiž zabrousili do čistě zábavné pop music. Asi nejdůležitějšími položkami jejich tvorby jsou ale dodnes koncepční projekty Dialog s vesmírem (1978) a Třetí kniha džunglí (1981). Po Dialogu odešel z kapely kytarista a zpěvák Pavel Váně, aby si založil vlastní projekt Bronz. Po Třetí knize džunglí opustila Progres 2 další posila, Roman Dragoun, pod jehož vedením vznikla skupina Futurum. To už jsou ale v plném proudu 80. léta, o slovo se hlásí alternativa a underground, ale taky hard & heavy scéna.

Čarodějovi učni

Nejspíš první parta, která začala v Brně zcela vážně hrát hudbu blízkou heavy metalu, se jmenovala Krabat. Většinou hrála na venkovských štacích, ale davy fanoušků za ní oddaně jezdily po celé jižní Moravě. Kytaristé Tomáš Jégr a Pavel Řehoř skládali kapele vlastní repertoár a přestože Krabat nehrál dlouho, zanechal po sobě hlubokou stopu. Jeho sestavou prošli i někteří pozdější členové kapel Titanic a Kern, jejichž popularita byla v 80. i 90. letech fantastická. Obě stále ještě hrají a v září 2019 se po pětatřiceti letech překvapivě objevil na pódiu i obnovený Krabat. Hardrockoví vrstevníci těchto kapel hráli pod zavádějícím názvem Dogma Art – syn jejího kytaristy Martin Marthus Škaroupka dnes hraje na bicí v Titanicu a v britském metalovém nářezu Cradle of Filth. Kultovní legendou se stali mezinárodně úspěšní blackmetaloví Root se zpěvákem Jiřím „Big BossemValterem, zakladatelem české větve Církve Satanovy.

mucha_foto_Dita_Pepe_a_Petr_HrubesNikola Muchová vnáší do své hudby punkový sound i kontroverzní témata. Foto: Dita Pepe a Petr Hrubeš

Kluby a rock v rozkvětu

Na přelomu 80. a 90. let, po pádu komunistické diktatury, začínají vznikat také rockové kluby. Legendární Křenka se částečně profilovala už před listopadem 1989, v Husovicích vzniká Labuť, na Spolkové ulici Harlem a na kolejích pod Palackého vrchem Machina – dějiště prvního brněnského festivalu industriální hudby. Postupně se začíná hrát v Mersey, ve Staré Pekárně, v Alterně, na Flédě, vzniká také extravagantní klub Sono Centrum. Prosazují se veselejší kytarovky Výlet a Helmutova stříkačka, stejně jako nadupaný Narvan, jehož rozlet zastavila tragická havárie při cestě na koncert. Už v 90. letech ale začíná hrát také jedna z nejvýraznějších brněnských kapel současnosti – Květy.

Zakladatel Květů Martin E. Kyšperský propojuje alternativní přístup, cit a pochopení pro poezii, schopnosti hitmakera i osobní charisma. Kapela dostala několik Cen Anděl i cenu Vinyla a v její současné sestavě působí také Ondřej Kyas, mimo jiné dvorní skladatel sdružení Ensemble Opera Diversa. Kyšperský byl také iniciátorem vzpomínkového alba legendárního písničkáře a autora scénické hudby Jiřího Bulise, za svůj úspěch mu vděčí Mucha.

bagarova_monika_foto_archiv_maraton_2019Brněnská popová hvězda Monika Bagárová. Foto: Brno – město hudby

Aby se nezdálo, že má dnešní Brno totální mezeru v popu, je potřeba zmínit alespoň zpěvačku Moniku Bagárovou. Domácí scéna ale vždy patřila spíš alternativám a stále dalším novým vlnám.

Tom Jegr: Blouznění s kytarou i bez

„Všechny moje projekty vždy ztroskotaly na nedotažené manažerské činnosti nebo absenci manažerství vůbec,“ prozradil o sobě songwriter a kytarista Tom Jegr v rozhovoru pro rock.cz v roce 2011. Naplnil tím prototyp rockera, který hodně hraje, ale jde mu jen o podstatu věci a nestará se o kšefty. Zároveň je ovšem nutné nezapomínat, že Jegrovy projekty „ztroskotávají“ od roku 1982, kdy stál u zrodu brněnské metalové legendy jménem Krabat. Od té doby se už dávno posunul k blues, jižanskému rocku a vůbec rockovému písničkářství, ale pocit opravdovosti z jeho hudby a hraní na kytaru vlastně nikdy nezmizel.

Hraju tak, jak to cítím, je jedna z nejotřepanějších frází, kterou lze od muzikantů slyšet bez ohledu na žánr. V Jegrově případě je tato fráze – sama o sobě zcela prázdná – vyplněná nejen hudbou, ale také životem. V Krabatu se podílel na vytvoření domácí představy o metalu, který jen nekopíruje zahraniční vzory. V pozdějších letech Jegr mohl naplnit i další rockový prototyp hudebníka, který se potácí mezi alkoholem, drogami a náboženským blouzněním. Hudba u něj ale naštěstí zvítězila a navzdory tomu, že se už spoustu let stylově příliš nemění, pořád z ní vyzařuje potřeba něco upřímně sdělit. Snad jí opravdu chybí jen trocha toho managementu, aby se o ní víc vědělo. A možná teď také není nejvhodnější doba pro čisté žánry.

jegr_tom_ponava_cafeTom Jegr v Ponava Cafe

Výčet kapel, ve kterých Jegr hrál, je pro znalce brněnské scény vcelku imponující: od Krabatu přes kapely Detto, Maxon, Lehká noha, Charlie the Bomber až k dnešnímu Tom Jegr & Gang. Hudba jako by v této řadě postupně přestávala křičet, začínala víc hledat, přemýšlet a nakonec se usadila tam, kde je jí nejlépe. A dokáže se vyjádřit stejně přesvědčivě na takřka akustickém sólovém albu Souznění, jako se svým rockovým gangem. Není složité mít ji rád, i když je to „jen“ rock’n’roll.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více