Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Sedmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Brno natvrdo.

Rock, metal, pop

Pročítat si stručnou historii brněnského rocku je pro spoustu lidí stejné jako ohlédnout se za vlastním životem – hodně událostí si pamatují, osobně je zažili... A ještě jsou na světě i tací, kteří byli skoro u všeho. Pro lepší představu snad stačí připomenout, že bubeník Zdeněk Kluka začal hrát ve skupině Atlantis v roce 1962, spoluzakládal The Progress Organization v roce 1968 a dnes aktivně hraje v obnoveném Progresu i ethno-popových Čankišou. V těch zase zpívá Karel Heřman – před více než třiceti lety frontman nadějné novovlnné kapely Karlův skok. A zmíněný Atlantis se rozjel k popularitě, když do něj v roce 1968 přišli Hana a Petr Ulrychovi, kteří už sice dávno nejsou rockeři, ale ještě pořád hrají a zpívají na špičkové úrovni. Typický lidský propletenec charakterizuje brněnskou rockovou scénu, která do sebe vstřebala všechno od beatlemánie přes oslnění koncepčním art rockem až po alternativu, metal, zábavné kytarovky a dokonce i nějaký ten pop.

progres_2_foto_archiv_kapelyProgres 2 hraje od roku 1968 dodnes. Foto: archiv skupiny

Všichni hrají se všemi

Brněnská rocková scéna žila tepem města možná víc než jiné žánry – snad je to tím, že rock má ve svém základu cosi zemitého, co člověku nedovolí opustit realitu.  V Brně je to realita vcelku malého města, kde lze skoro všude dojít pěšky, všichni se znají a podle momentální situace spolu buď spolupracují, nebo nemluví. Všichni dohromady si přitom zakládají na své osobitosti a odlišnosti od zbytku světa. V této situaci začíná v 60. letech vznikat hudba propletených vztahů a předzvěstí velkých konceptů. Už v počátcích brněnského rocku se začíná formovat to, co ho bude charakterizovat přinejmenším na dalších pětadvacet let.

Jako jedna z prvních vznikla už v roce 1960 kapela Synkopy – tehdy pod názvem Synkopy 61. Od taneční hudby se brzy přeorientovala na rock s pěknými vokály, což okoukala mimo jiné od kalifornských Beach Boys. S těmi si Synkopy dokonce i zahrály jako předkapela, když se v roce 1969 podařilo uspořádat koncert Beach Boys na zimním stadionu. Tehdy už byl členem Synkop i klávesista, zpěvák a především zdatný autor Oldřich Veselý, který později odešel do Blue Effectu legendárního kytaristy Radima Hladíka. Synkopy se v 80. letech přidaly k brněnské artrockové vlně a kromě několika koncepčních alb po sobě zanechaly také brilantní slogan „válka je vůl“. Po delší pauze v 90. letech hrají Synkopy 61 dodnes.

Skupina Atlantis začala hrát v roce 1964 nejdřív převzaté skladby, po příchodu Petra Ulrycha v roce 1967 však získala nejen solidního zpěváka, ale především výborného autora. Navíc se ke kapele brzy přidala i Hana Ulrychová, jedna z nejlepších zpěvaček v dějinách české populární hudby. Vrcholem společného úsilí bylo koncepční album Odyssea, které složil Petr Ulrych na námět stejnojmenného Homérova eposu. Natočené album skončilo po roce 1969 v trezoru a oficiálně vyšlo až v roce 1990. Hana a Petr Ulrychovi později vytvořili zcela mimořádnou fúzi moravského folkloru s populární hudbou ve skupině Javory, se kterou vystupují dodnes.

Progres, pokrok, budoucnost

Ulrych přišel do Atlantisu ve stejné době, kdy z něj odcházel bubeník Zdeněk Kluka. Ten se v roce 1968 podílel na vzniku kapely The Progress Organization, která vydala o tři roky později album Barnodaj. Poté se podle něj i přejmenovala a pod novým názvem natočila na texty básníka Pavla Kopty album Mauglí. V The Progress Organization a jejích pozdějších mutacích Progres 2 či Progres-Pokrok se setkalo hodně siločar brněnské hudební scény. Někteří členové dokonce hráli v doprovodných kapelách Boba Frídla a sester Marty a Teny Elefteriadu, s nimiž zabrousili do čistě zábavné pop music. Asi nejdůležitějšími položkami jejich tvorby jsou ale dodnes koncepční projekty Dialog s vesmírem (1978) a Třetí kniha džunglí (1981). Po Dialogu odešel z kapely kytarista a zpěvák Pavel Váně, aby si založil vlastní projekt Bronz. Po Třetí knize džunglí opustila Progres 2 další posila, Roman Dragoun, pod jehož vedením vznikla skupina Futurum. To už jsou ale v plném proudu 80. léta, o slovo se hlásí alternativa a underground, ale taky hard & heavy scéna.

Čarodějovi učni

Nejspíš první parta, která začala v Brně zcela vážně hrát hudbu blízkou heavy metalu, se jmenovala Krabat. Většinou hrála na venkovských štacích, ale davy fanoušků za ní oddaně jezdily po celé jižní Moravě. Kytaristé Tomáš Jégr a Pavel Řehoř skládali kapele vlastní repertoár a přestože Krabat nehrál dlouho, zanechal po sobě hlubokou stopu. Jeho sestavou prošli i někteří pozdější členové kapel Titanic a Kern, jejichž popularita byla v 80. i 90. letech fantastická. Obě stále ještě hrají a v září 2019 se po pětatřiceti letech překvapivě objevil na pódiu i obnovený Krabat. Hardrockoví vrstevníci těchto kapel hráli pod zavádějícím názvem Dogma Art – syn jejího kytaristy Martin Marthus Škaroupka dnes hraje na bicí v Titanicu a v britském metalovém nářezu Cradle of Filth. Kultovní legendou se stali mezinárodně úspěšní blackmetaloví Root se zpěvákem Jiřím „Big BossemValterem, zakladatelem české větve Církve Satanovy.

mucha_foto_Dita_Pepe_a_Petr_HrubesNikola Muchová vnáší do své hudby punkový sound i kontroverzní témata. Foto: Dita Pepe a Petr Hrubeš

Kluby a rock v rozkvětu

Na přelomu 80. a 90. let, po pádu komunistické diktatury, začínají vznikat také rockové kluby. Legendární Křenka se částečně profilovala už před listopadem 1989, v Husovicích vzniká Labuť, na Spolkové ulici Harlem a na kolejích pod Palackého vrchem Machina – dějiště prvního brněnského festivalu industriální hudby. Postupně se začíná hrát v Mersey, ve Staré Pekárně, v Alterně, na Flédě, vzniká také extravagantní klub Sono Centrum. Prosazují se veselejší kytarovky Výlet a Helmutova stříkačka, stejně jako nadupaný Narvan, jehož rozlet zastavila tragická havárie při cestě na koncert. Už v 90. letech ale začíná hrát také jedna z nejvýraznějších brněnských kapel současnosti – Květy.

Zakladatel Květů Martin E. Kyšperský propojuje alternativní přístup, cit a pochopení pro poezii, schopnosti hitmakera i osobní charisma. Kapela dostala několik Cen Anděl i cenu Vinyla a v její současné sestavě působí také Ondřej Kyas, mimo jiné dvorní skladatel sdružení Ensemble Opera Diversa. Kyšperský byl také iniciátorem vzpomínkového alba legendárního písničkáře a autora scénické hudby Jiřího Bulise, za svůj úspěch mu vděčí Mucha.

bagarova_monika_foto_archiv_maraton_2019Brněnská popová hvězda Monika Bagárová. Foto: Brno – město hudby

Aby se nezdálo, že má dnešní Brno totální mezeru v popu, je potřeba zmínit alespoň zpěvačku Moniku Bagárovou. Domácí scéna ale vždy patřila spíš alternativám a stále dalším novým vlnám.

Tom Jegr: Blouznění s kytarou i bez

„Všechny moje projekty vždy ztroskotaly na nedotažené manažerské činnosti nebo absenci manažerství vůbec,“ prozradil o sobě songwriter a kytarista Tom Jegr v rozhovoru pro rock.cz v roce 2011. Naplnil tím prototyp rockera, který hodně hraje, ale jde mu jen o podstatu věci a nestará se o kšefty. Zároveň je ovšem nutné nezapomínat, že Jegrovy projekty „ztroskotávají“ od roku 1982, kdy stál u zrodu brněnské metalové legendy jménem Krabat. Od té doby se už dávno posunul k blues, jižanskému rocku a vůbec rockovému písničkářství, ale pocit opravdovosti z jeho hudby a hraní na kytaru vlastně nikdy nezmizel.

Hraju tak, jak to cítím, je jedna z nejotřepanějších frází, kterou lze od muzikantů slyšet bez ohledu na žánr. V Jegrově případě je tato fráze – sama o sobě zcela prázdná – vyplněná nejen hudbou, ale také životem. V Krabatu se podílel na vytvoření domácí představy o metalu, který jen nekopíruje zahraniční vzory. V pozdějších letech Jegr mohl naplnit i další rockový prototyp hudebníka, který se potácí mezi alkoholem, drogami a náboženským blouzněním. Hudba u něj ale naštěstí zvítězila a navzdory tomu, že se už spoustu let stylově příliš nemění, pořád z ní vyzařuje potřeba něco upřímně sdělit. Snad jí opravdu chybí jen trocha toho managementu, aby se o ní víc vědělo. A možná teď také není nejvhodnější doba pro čisté žánry.

jegr_tom_ponava_cafeTom Jegr v Ponava Cafe

Výčet kapel, ve kterých Jegr hrál, je pro znalce brněnské scény vcelku imponující: od Krabatu přes kapely Detto, Maxon, Lehká noha, Charlie the Bomber až k dnešnímu Tom Jegr & Gang. Hudba jako by v této řadě postupně přestávala křičet, začínala víc hledat, přemýšlet a nakonec se usadila tam, kde je jí nejlépe. A dokáže se vyjádřit stejně přesvědčivě na takřka akustickém sólovém albu Souznění, jako se svým rockovým gangem. Není složité mít ji rád, i když je to „jen“ rock’n’roll.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více