Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Rock, metal, pop

Sedmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Brno natvrdo.

Rock, metal, pop

Pročítat si stručnou historii brněnského rocku je pro spoustu lidí stejné jako ohlédnout se za vlastním životem – hodně událostí si pamatují, osobně je zažili... A ještě jsou na světě i tací, kteří byli skoro u všeho. Pro lepší představu snad stačí připomenout, že bubeník Zdeněk Kluka začal hrát ve skupině Atlantis v roce 1962, spoluzakládal The Progress Organization v roce 1968 a dnes aktivně hraje v obnoveném Progresu i ethno-popových Čankišou. V těch zase zpívá Karel Heřman – před více než třiceti lety frontman nadějné novovlnné kapely Karlův skok. A zmíněný Atlantis se rozjel k popularitě, když do něj v roce 1968 přišli Hana a Petr Ulrychovi, kteří už sice dávno nejsou rockeři, ale ještě pořád hrají a zpívají na špičkové úrovni. Typický lidský propletenec charakterizuje brněnskou rockovou scénu, která do sebe vstřebala všechno od beatlemánie přes oslnění koncepčním art rockem až po alternativu, metal, zábavné kytarovky a dokonce i nějaký ten pop.

progres_2_foto_archiv_kapelyProgres 2 hraje od roku 1968 dodnes. Foto: archiv skupiny

Všichni hrají se všemi

Brněnská rocková scéna žila tepem města možná víc než jiné žánry – snad je to tím, že rock má ve svém základu cosi zemitého, co člověku nedovolí opustit realitu.  V Brně je to realita vcelku malého města, kde lze skoro všude dojít pěšky, všichni se znají a podle momentální situace spolu buď spolupracují, nebo nemluví. Všichni dohromady si přitom zakládají na své osobitosti a odlišnosti od zbytku světa. V této situaci začíná v 60. letech vznikat hudba propletených vztahů a předzvěstí velkých konceptů. Už v počátcích brněnského rocku se začíná formovat to, co ho bude charakterizovat přinejmenším na dalších pětadvacet let.

Jako jedna z prvních vznikla už v roce 1960 kapela Synkopy – tehdy pod názvem Synkopy 61. Od taneční hudby se brzy přeorientovala na rock s pěknými vokály, což okoukala mimo jiné od kalifornských Beach Boys. S těmi si Synkopy dokonce i zahrály jako předkapela, když se v roce 1969 podařilo uspořádat koncert Beach Boys na zimním stadionu. Tehdy už byl členem Synkop i klávesista, zpěvák a především zdatný autor Oldřich Veselý, který později odešel do Blue Effectu legendárního kytaristy Radima Hladíka. Synkopy se v 80. letech přidaly k brněnské artrockové vlně a kromě několika koncepčních alb po sobě zanechaly také brilantní slogan „válka je vůl“. Po delší pauze v 90. letech hrají Synkopy 61 dodnes.

Skupina Atlantis začala hrát v roce 1964 nejdřív převzaté skladby, po příchodu Petra Ulrycha v roce 1967 však získala nejen solidního zpěváka, ale především výborného autora. Navíc se ke kapele brzy přidala i Hana Ulrychová, jedna z nejlepších zpěvaček v dějinách české populární hudby. Vrcholem společného úsilí bylo koncepční album Odyssea, které složil Petr Ulrych na námět stejnojmenného Homérova eposu. Natočené album skončilo po roce 1969 v trezoru a oficiálně vyšlo až v roce 1990. Hana a Petr Ulrychovi později vytvořili zcela mimořádnou fúzi moravského folkloru s populární hudbou ve skupině Javory, se kterou vystupují dodnes.

Progres, pokrok, budoucnost

Ulrych přišel do Atlantisu ve stejné době, kdy z něj odcházel bubeník Zdeněk Kluka. Ten se v roce 1968 podílel na vzniku kapely The Progress Organization, která vydala o tři roky později album Barnodaj. Poté se podle něj i přejmenovala a pod novým názvem natočila na texty básníka Pavla Kopty album Mauglí. V The Progress Organization a jejích pozdějších mutacích Progres 2 či Progres-Pokrok se setkalo hodně siločar brněnské hudební scény. Někteří členové dokonce hráli v doprovodných kapelách Boba Frídla a sester Marty a Teny Elefteriadu, s nimiž zabrousili do čistě zábavné pop music. Asi nejdůležitějšími položkami jejich tvorby jsou ale dodnes koncepční projekty Dialog s vesmírem (1978) a Třetí kniha džunglí (1981). Po Dialogu odešel z kapely kytarista a zpěvák Pavel Váně, aby si založil vlastní projekt Bronz. Po Třetí knize džunglí opustila Progres 2 další posila, Roman Dragoun, pod jehož vedením vznikla skupina Futurum. To už jsou ale v plném proudu 80. léta, o slovo se hlásí alternativa a underground, ale taky hard & heavy scéna.

Čarodějovi učni

Nejspíš první parta, která začala v Brně zcela vážně hrát hudbu blízkou heavy metalu, se jmenovala Krabat. Většinou hrála na venkovských štacích, ale davy fanoušků za ní oddaně jezdily po celé jižní Moravě. Kytaristé Tomáš Jégr a Pavel Řehoř skládali kapele vlastní repertoár a přestože Krabat nehrál dlouho, zanechal po sobě hlubokou stopu. Jeho sestavou prošli i někteří pozdější členové kapel Titanic a Kern, jejichž popularita byla v 80. i 90. letech fantastická. Obě stále ještě hrají a v září 2019 se po pětatřiceti letech překvapivě objevil na pódiu i obnovený Krabat. Hardrockoví vrstevníci těchto kapel hráli pod zavádějícím názvem Dogma Art – syn jejího kytaristy Martin Marthus Škaroupka dnes hraje na bicí v Titanicu a v britském metalovém nářezu Cradle of Filth. Kultovní legendou se stali mezinárodně úspěšní blackmetaloví Root se zpěvákem Jiřím „Big BossemValterem, zakladatelem české větve Církve Satanovy.

mucha_foto_Dita_Pepe_a_Petr_HrubesNikola Muchová vnáší do své hudby punkový sound i kontroverzní témata. Foto: Dita Pepe a Petr Hrubeš

Kluby a rock v rozkvětu

Na přelomu 80. a 90. let, po pádu komunistické diktatury, začínají vznikat také rockové kluby. Legendární Křenka se částečně profilovala už před listopadem 1989, v Husovicích vzniká Labuť, na Spolkové ulici Harlem a na kolejích pod Palackého vrchem Machina – dějiště prvního brněnského festivalu industriální hudby. Postupně se začíná hrát v Mersey, ve Staré Pekárně, v Alterně, na Flédě, vzniká také extravagantní klub Sono Centrum. Prosazují se veselejší kytarovky Výlet a Helmutova stříkačka, stejně jako nadupaný Narvan, jehož rozlet zastavila tragická havárie při cestě na koncert. Už v 90. letech ale začíná hrát také jedna z nejvýraznějších brněnských kapel současnosti – Květy.

Zakladatel Květů Martin E. Kyšperský propojuje alternativní přístup, cit a pochopení pro poezii, schopnosti hitmakera i osobní charisma. Kapela dostala několik Cen Anděl i cenu Vinyla a v její současné sestavě působí také Ondřej Kyas, mimo jiné dvorní skladatel sdružení Ensemble Opera Diversa. Kyšperský byl také iniciátorem vzpomínkového alba legendárního písničkáře a autora scénické hudby Jiřího Bulise, za svůj úspěch mu vděčí Mucha.

bagarova_monika_foto_archiv_maraton_2019Brněnská popová hvězda Monika Bagárová. Foto: Brno – město hudby

Aby se nezdálo, že má dnešní Brno totální mezeru v popu, je potřeba zmínit alespoň zpěvačku Moniku Bagárovou. Domácí scéna ale vždy patřila spíš alternativám a stále dalším novým vlnám.

Tom Jegr: Blouznění s kytarou i bez

„Všechny moje projekty vždy ztroskotaly na nedotažené manažerské činnosti nebo absenci manažerství vůbec,“ prozradil o sobě songwriter a kytarista Tom Jegr v rozhovoru pro rock.cz v roce 2011. Naplnil tím prototyp rockera, který hodně hraje, ale jde mu jen o podstatu věci a nestará se o kšefty. Zároveň je ovšem nutné nezapomínat, že Jegrovy projekty „ztroskotávají“ od roku 1982, kdy stál u zrodu brněnské metalové legendy jménem Krabat. Od té doby se už dávno posunul k blues, jižanskému rocku a vůbec rockovému písničkářství, ale pocit opravdovosti z jeho hudby a hraní na kytaru vlastně nikdy nezmizel.

Hraju tak, jak to cítím, je jedna z nejotřepanějších frází, kterou lze od muzikantů slyšet bez ohledu na žánr. V Jegrově případě je tato fráze – sama o sobě zcela prázdná – vyplněná nejen hudbou, ale také životem. V Krabatu se podílel na vytvoření domácí představy o metalu, který jen nekopíruje zahraniční vzory. V pozdějších letech Jegr mohl naplnit i další rockový prototyp hudebníka, který se potácí mezi alkoholem, drogami a náboženským blouzněním. Hudba u něj ale naštěstí zvítězila a navzdory tomu, že se už spoustu let stylově příliš nemění, pořád z ní vyzařuje potřeba něco upřímně sdělit. Snad jí opravdu chybí jen trocha toho managementu, aby se o ní víc vědělo. A možná teď také není nejvhodnější doba pro čisté žánry.

jegr_tom_ponava_cafeTom Jegr v Ponava Cafe

Výčet kapel, ve kterých Jegr hrál, je pro znalce brněnské scény vcelku imponující: od Krabatu přes kapely Detto, Maxon, Lehká noha, Charlie the Bomber až k dnešnímu Tom Jegr & Gang. Hudba jako by v této řadě postupně přestávala křičet, začínala víc hledat, přemýšlet a nakonec se usadila tam, kde je jí nejlépe. A dokáže se vyjádřit stejně přesvědčivě na takřka akustickém sólovém albu Souznění, jako se svým rockovým gangem. Není složité mít ji rád, i když je to „jen“ rock’n’roll.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více