Alpské motivy ze švýcarské strany

Alpské motivy ze švýcarské strany

V Brně včera začalo jaro, alespoň to švýcarské. Já si pro tuto chvíli dopřeji luxus člověka, který nemusí žonglovat s pojmy první uvedení, světová premiéra nebo oficiální zahájení, a prostě se vrátím ke koncertu Filharmonie BrnoRadka Baboráka. Předem říkám, že se povedl.

Brněnské filharmoniky řídil Kaspar Zehnder, který orchestr zná a dovede z něj vytáhnout výborný výkon. Je si vědom faktu, že síla orchestru tkví ve velkém symfonickém repertoáru přelomu 19. a 20. století, ale to neznamená, že by úvodní předehru k Vilému Tellovi nechal odbytou jako nezbytnost na začátku. Je to pozdní, ale přece jen typický Rossini, efektní hudba, která si říká o brilantní provedení. Toho se jí také v plné míře dostalo, krásný byl už lyrický úvod violoncell. V popředí byl ale důraz na dynamické kontrasty a pestrá, spíš rychlejší tempa. Orchestr měl pěkný, průzračný zvuk a dobře artikuloval v detailech. Pódium bylo nachystáno na velké obsazení ve druhé polovině koncertu, trombony a trubky tedy seděly poněkud odděleně a jaksi odděleně i zněly, to je ale nejspíš zásluha mizerné akustiky Janáčkova divadla. Do popředí se dral značně monotónní velký buben, z nějž šílel už Berlioz. To je ovšem věc kompozice, ne provedení, bicí byly výborné během celého večera.

Následovalo první uvedení Svity pro alpský roh, kolektivního díla několika autorů, mezi nimiž je také interpret sólových partů pro lesní i alpský roh Radek Baborák. Úvodní část tvořila Monodie pro lesní roh Charlese Koechlina, kterou instrumentoval Vlado Rúrič (zkuste hádat, kdo se pod tímto pseudonymem skrývá, máte jednu možnost). Dlouhé tóny lesního rohu navodily zadumanou atmosféru, která charakterizovala celou svitu. Program koncertu by se dal naroubovat na třídílné schéma neapolské předehry, v níž tvořila Alphorn Suite klidnou střední část. Radek Baborák hraje na lesní roh perfektně, to asi není potřeba připomínat, výborně si ale poradil i s jeho nesvinutým alpským kolegou. Alpský roh je nástroj pro dlouhé, nosné tóny stavěný a druhá věta nazvaná Echo to respektovala. Její autor Jean-Luc Darbellay připomněl přírodní ozvěnu orchestrálními prostředky, motivy uváděné alpským rohem probíhaly postupně orchestrem a vytvářely prostorové i zvukomalebné efekty. Původně zamýšlená kadence, kterou si napsal Radek Baborák, byla povýšena na samostatnou větu. Působila na mě dojmem, jako by se Siegfried vydal budit Fafnera do Alp, a byl to dobrý pocit. Kadence vycházela z Echa, ve střední části, v níž Radek Baborák dozpívával k melodii rohu i druhý hlas, se ozvala lidová melodie a závěr uvedl poslední větu svity. Tu napsal Jean-Gaspard Páleníček a dovedla klidnou a důstojnou kompozici k hymnickému závěru.

Alpská symfonie patří k typu skladeb, v nichž se brněnští filharmonici cítí nejlépe. Hudební reportáž Richarda Strausse z výletu do alpských vrchů a hájů je mistrně vystavěná a zvukově opojná skladba. Občasná prvoplánovost získává bizarní nádech zkušenostmi dnešního člověka, jemuž se při zvuku kravských zvonců v kombinaci s tematikou Alp vybaví ze všeho nejspíš fialové krávy z televizních reklam. Orchestr hrál výborně, Kaspar Zehnder měl celou věc vypracovanou a poslouchalo se to dobře, i když na mě mají některá místa spíš komické účinky (ale ne tak moc jako Symphonia Domestica). Zábavné bohužel nebyly horny, jejichž intonační problémy se neschovaly ani v mohutném obsazení. Je to stále nejproblematičtější skupina Filharmonie Brno.

Švýcarské jaro bylo zahájeno sice neoficiálně, ale důstojně, a dnes večer se bude koncert opakovat. Už pro ten pohled na alpský roh to, myslím, stojí za úvahu. Nejde ale jen o pohled, Alphorn Suite je napsaná chytře a efektně zároveň a Filharmonie Brno po celý večer předváděla to lepší, co v ní je.

Gioachino Rossini: Guillaume Tell, předehra k opeře, Charles Koechlin, Jean-Luc Darbellay, Jean-Gaspard Páleníček, Radek Baborák: Alphorn Suite, suita pro lesní roh, alpský roh a orchestr (první provedení), Richard Strauss: Eine Alpensinfonie op. 64. Hudební nastudování – Kaspar Zehnder, Radek Baborák – lesní roh, alpský roh, Filharmonie Brno. 28. 2. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 75 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více