Alpské motivy ze švýcarské strany

Alpské motivy ze švýcarské strany

V Brně včera začalo jaro, alespoň to švýcarské. Já si pro tuto chvíli dopřeji luxus člověka, který nemusí žonglovat s pojmy první uvedení, světová premiéra nebo oficiální zahájení, a prostě se vrátím ke koncertu Filharmonie BrnoRadka Baboráka. Předem říkám, že se povedl.

Brněnské filharmoniky řídil Kaspar Zehnder, který orchestr zná a dovede z něj vytáhnout výborný výkon. Je si vědom faktu, že síla orchestru tkví ve velkém symfonickém repertoáru přelomu 19. a 20. století, ale to neznamená, že by úvodní předehru k Vilému Tellovi nechal odbytou jako nezbytnost na začátku. Je to pozdní, ale přece jen typický Rossini, efektní hudba, která si říká o brilantní provedení. Toho se jí také v plné míře dostalo, krásný byl už lyrický úvod violoncell. V popředí byl ale důraz na dynamické kontrasty a pestrá, spíš rychlejší tempa. Orchestr měl pěkný, průzračný zvuk a dobře artikuloval v detailech. Pódium bylo nachystáno na velké obsazení ve druhé polovině koncertu, trombony a trubky tedy seděly poněkud odděleně a jaksi odděleně i zněly, to je ale nejspíš zásluha mizerné akustiky Janáčkova divadla. Do popředí se dral značně monotónní velký buben, z nějž šílel už Berlioz. To je ovšem věc kompozice, ne provedení, bicí byly výborné během celého večera.

Následovalo první uvedení Svity pro alpský roh, kolektivního díla několika autorů, mezi nimiž je také interpret sólových partů pro lesní i alpský roh Radek Baborák. Úvodní část tvořila Monodie pro lesní roh Charlese Koechlina, kterou instrumentoval Vlado Rúrič (zkuste hádat, kdo se pod tímto pseudonymem skrývá, máte jednu možnost). Dlouhé tóny lesního rohu navodily zadumanou atmosféru, která charakterizovala celou svitu. Program koncertu by se dal naroubovat na třídílné schéma neapolské předehry, v níž tvořila Alphorn Suite klidnou střední část. Radek Baborák hraje na lesní roh perfektně, to asi není potřeba připomínat, výborně si ale poradil i s jeho nesvinutým alpským kolegou. Alpský roh je nástroj pro dlouhé, nosné tóny stavěný a druhá věta nazvaná Echo to respektovala. Její autor Jean-Luc Darbellay připomněl přírodní ozvěnu orchestrálními prostředky, motivy uváděné alpským rohem probíhaly postupně orchestrem a vytvářely prostorové i zvukomalebné efekty. Původně zamýšlená kadence, kterou si napsal Radek Baborák, byla povýšena na samostatnou větu. Působila na mě dojmem, jako by se Siegfried vydal budit Fafnera do Alp, a byl to dobrý pocit. Kadence vycházela z Echa, ve střední části, v níž Radek Baborák dozpívával k melodii rohu i druhý hlas, se ozvala lidová melodie a závěr uvedl poslední větu svity. Tu napsal Jean-Gaspard Páleníček a dovedla klidnou a důstojnou kompozici k hymnickému závěru.

Alpská symfonie patří k typu skladeb, v nichž se brněnští filharmonici cítí nejlépe. Hudební reportáž Richarda Strausse z výletu do alpských vrchů a hájů je mistrně vystavěná a zvukově opojná skladba. Občasná prvoplánovost získává bizarní nádech zkušenostmi dnešního člověka, jemuž se při zvuku kravských zvonců v kombinaci s tematikou Alp vybaví ze všeho nejspíš fialové krávy z televizních reklam. Orchestr hrál výborně, Kaspar Zehnder měl celou věc vypracovanou a poslouchalo se to dobře, i když na mě mají některá místa spíš komické účinky (ale ne tak moc jako Symphonia Domestica). Zábavné bohužel nebyly horny, jejichž intonační problémy se neschovaly ani v mohutném obsazení. Je to stále nejproblematičtější skupina Filharmonie Brno.

Švýcarské jaro bylo zahájeno sice neoficiálně, ale důstojně, a dnes večer se bude koncert opakovat. Už pro ten pohled na alpský roh to, myslím, stojí za úvahu. Nejde ale jen o pohled, Alphorn Suite je napsaná chytře a efektně zároveň a Filharmonie Brno po celý večer předváděla to lepší, co v ní je.

Gioachino Rossini: Guillaume Tell, předehra k opeře, Charles Koechlin, Jean-Luc Darbellay, Jean-Gaspard Páleníček, Radek Baborák: Alphorn Suite, suita pro lesní roh, alpský roh a orchestr (první provedení), Richard Strauss: Eine Alpensinfonie op. 64. Hudební nastudování – Kaspar Zehnder, Radek Baborák – lesní roh, alpský roh, Filharmonie Brno. 28. 2. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 75 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více