AndRea Buršová, Zdeněk Král, Indigo Quartet: Nůž na ticho

AndRea Buršová, Zdeněk Král, Indigo Quartet: Nůž na ticho

Pianista a skladatel Zdeněk Král pochází ze severních Čech, avšak po maturitě přišel studovat do Brna a od té doby spojil s jihomoravskou metropolí svůj soukromý i umělecký život. Mezi jeho různorodými aktivitami zaujímá přední místo spolupráce s herci klíčových brněnských divadel, HaDivadla a Husy na provázku. Album Nůž na ticho (vlastně krásná knížka s pevnými deskami, jejíž součástí je CD) je dosavadním vyvrcholením Královy několikaleté spolupráce s herečkou z Provázku a zpěvačkou, přesněji šansoniérkou, AndReou Buršovou. Sestavu významně doplňuje brněnské smyčcové kvarteto Indigo Quartet a projekt by byl neúplný bez textů klasických i žijících básníků v čele s Janem Skácelem a Rakušanem Ernstem Jandlem (v překladu Bohumila Grögerové a Josefa Hiršala).

Zdeněk Král, který v minulosti spolupracoval i s dalšími v Brně působícími herečkami (především s Marianou Chmelařovou v projektu Minach), našel v AndRee Buršové ideální interpretku pro své „nenápadně silné“ kompozice. Album, zdánlivě jednolité, přináší pestrou škálu přístupů a výrazových prostředků. Zatímco ve Skácelově Svatbě ustupuje melodie do pozadí, aby o to více vynikly harmonické postupy, v závěrečné O životě stromů se zpěvačka opírá do každé slabiky a lyrickou miniaturu dokáže vygradovat. Krásnou ukázkou toho, jak se při tvorbě a natáčení alba ústřední dvojice doplňovala, jsou písně Paní, smím si sednoutMůžu tě vidět, obě mimochodem s AndReinými vlastními texty. Zatímco síla první je především v melodii (Král zde připomíná o čtvrt století staršího Bulise, také pianistu a skladatele, rodáka ze severu Čech, od vysokoškolských studií usazeného v Brně), krása druhé spočívá v samotném zpěvaččině hlasu (díky brněnským úzkým samohláskám jakoby staromódnímu) a v kouzle, které mu dodává úsměv.

Ještě větší pestrosti nahrávka nabývá díky aranžím. Přestože samotné piano by v tomto žánru dokázalo nabídnout dostatečnou paletu nálad, dostaly tentokrát přednost smyčce. Z dílčích momentů stojí za pozornost střídání táhlých tónů se staccatem v Přijít domů nebo bohatší instrumentace písně Jeden koláč ukrajuju, v níž Buršová dynamičtějším zpěvem a použitím citoslovcí (i díky spojení se smyčcovými nástroji) evokuje Ivu Bittovou. Samostatnou zmínku zasluhují také obě skladby, které složil člen Indigo Quartetu Martin Flašar: na výrazném zvuku kvarteta postavená Lásko, hrajme dál i jakoby vyprávěná Miloval mě Bůh tuto noc.

Výběr zhudebněných básní a dalších textů sice může zaujmout po stránce obsahové (časté filosofické tázání se a na druhou stranu opakující se „gastronomické“ metafory – Jeden koláč ukrajuju, Chleba), avšak ještě zajímavější je práce s básnickou formou. Až na několik málo výjimek (Dva v jednom/V objetí, Lásko, hrajme dál) se totiž jedná o texty krátké, často téměř miniatury nebo anekdoty (Miloval mě Bůh tuto noc). Buršová dociluje dramatického efektu opakováním veršů nebo dokonce jednotlivých slov, přičemž každému takto zopakovanému slovu dokáže svým projevem dát jinou náladu a důležitost. Příklad za všechny: Krátká báseň Ernsta Jandla Přijít domů v sobě skrývá příběh hodný Jacquesa Brela, avšak opravdový šanson z něj dělá až způsob, jakým Buršová herecky zpracovává přirovnání dvou obyčejných lidí k dětem či štěňatům.

Je mimochodem zajímavé, že v Brně krátce po sobě vznikly dva náladou podobné projekty zhudebněné poezie. Od česko-slovenského alba Setkání/Stretnutie se zhudebněnou poezií Jana Skácela a Milana Rúfuse se Nůž na ticho liší větším záběrem (včetně autorských textů interpretky) a důrazem na spolupráci. Na Setkání/Stretnutie si autorka Dada Klementová přizvala interprety podle svého vkusu (a výsledek je také výborný). Nůž na ticho není Královým autorským albem ani sólovou deskou AndRey Buršové. Jde o spolupráci dvou rovnocenných partnerů, kterým zdatně sekundují kolegové z Indigo Quartetu.

Vydalo: Indies Happy Trails 2012
22 skladeb, celková stopáž: 56:09

Foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více