Barbara Maria Willi ve spojení Evropy a Afriky

Barbara Maria Willi ve spojení Evropy a Afriky

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka Konečná, Doris Kitzmantel, Ilona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.

Na začátku koncertu předstoupila před publikum Barbara Maria Willi a celý cyklus i samotný koncert uvedla vtipem, že si nikdy nepřišla jako vyloženě drobná osoba, ovšem oproti subbasové flétně, která stála v pravé částí pódia, si i ona malá připadá. Zmínila také barokní tendence imitování přírodních zvuků, které jsou ovšem naprosto běžné i v hudbě africké. Pořadatelka cyklu projevila také radost nad plným sálem a popřála divákům hezký zážitek.

Samotný program odstartoval perkusionista Jakub Kupčík zvukomalbou na gong a velký buben ke kterému následně připojil i handpan, v tomto konkrétním případě Rav vast drum. Poté se připojilo i flétnové kvarteto i Flautisti a jmenovaní společně provedli skladbu Pall Mall anglického skladatele Johna Playforda. Před následujícím Preludiem a fugou Johanna Sebastiana Bacha (které si kvarteto samo na míru zaranžovalo) jedna z flétnistek obecenstvu popsala flétny včetně subbasové, která na sebe strhla pozornost nejednoho diváka již při příchodu do sálu především svojí abnormální výškou. Úprava Bachovy kompozice pro kvarteto zobcových fléten velmi dobře fungovala a svým celkovým zvukem připomínala varhanní pozitiv. Před Ballo di Grabduca Jana Pieterszoona Sweekincka kvarteto publiku popsalo rozdíl mezi barokní a renesanční flétnou: způsob vrtání hmatových dírek a zejména nemožnost rozložení té renesanční na jednotlivé kusy.

V závěru první poloviny se na pódium vrátil Jakub Kupčík, se kterým kvarteto provedlo výběr z Il primo libro de bali Giorgia Maineria. Flétnistky se zde musely potýkat s různými nevšedními technikami (minimálně pro renesanční období), jako například úmyslné zesilování alikvótů nebo klouzání mezi jednotlivými tóny. Bubeník navíc předvedl několik dalších perkusí ze svého početného arzenálu.

Druhá polovina večera patřila dílům autorů soudobých. Ve skladbě Soluňski Čoček mohli diváci zaslechnout vlivy folkové, středověké ale zejména balkánské, které se projevovaly hlavně v rytmické složce díla. Jakub Kupčík v ní předvedl krátké bubenické sólo, které zaujalo výrazným a neobvyklým frázováním. Následující výběr ze suity African Christmas Sörena Siega přímo demonstroval název koncertu a v kompozici jako by byly kombinovány africké rytmy s náznaky tradičních evropských koled. Netradiční flétnový způsoby hry a zvukové efekty ze závěru první poloviny byly pak ve White Cliffs of Dover Michala Prokopa dovedeny ještě dále. Objevovala se zde hra se zacpaným labiem, foukání do výřezu (připomínající hru na traverso) nebo údery na ozvučný otvor. To vše bylo kombinováno s nádhernými melodiemi, které zněly jako vytrženy z britské lidové hudby. Závěrečné Tall P Peta Rose diváky přeneslo do severní Ameriky, neboť skladba byla vyloženě jazzového střižení. Například hranatá basová flétna Paetzold, která má díky svému tvaru speciální a neobvyklé zvukové vlastnosti, hrála pro jazz typickou walking bass. Když jednotlivé flétnistky měly od flétny pauzu, doplnily kompozici luskáním nebo dupáním, to vše za skvělého jazzového doprovodu Jakuba Kupčíka, který v závěru předvedl i bubenické sólo. Vášnivý aplaus uskupení opětovalo dvěma přídavky. Nejprve rumunský lidový tanec Hora ca din caval v úpravě Jana Rokyty a na úplný závěr pak Pavane lesquercarde Pierra Phalése, kterou kvarteto provedlo na čtveřici fléten ve tvaru rohů.

Celý večer provázela naprosto dokonalá technika všech členek kvarteta i Flautisti, kterou flétnistky publiku ukázaly na mnoha typech flétny – od těch více známých (sopránová, altová nebo tenorová) až po ty, které mnozí jistě viděli poprvé. Ke všemu se přidala i výborná sehranost jak mezi sebou, tak s perkusionistou Jakubem Kupčíkem, který na kvarteto skvěle reagoval. Pochválit je zapotřebí především jeho výtečnou práci s dynamikou, jelikož se v jeho úderech na různé druhy perkusí (kterých bylo opravdu mnoho) žádná z flétnistek nikdy zvukově neztrácela, i když kvarteto přešlo do piana. Dramaturgie koncertu navíc umožnila, aby si na své přišli jak milovníci hudby barokní a renesanční, ale i soudobé. Jako jediný nedostatek bylo možné vnímat pořadí přídavků, jelikož s Phaléseho Pavanou lehce upadl náboj, který předchozí rumunský tanec vytvořil. To byla toliko maličkost, která nemohla nijak uškodit zážitku z povedeného koncertu. Flétnistky i bubeník navíc po koncertu zůstali na pódiu a umožnili divákům, aby se jich dotázali na cokoliv, co je zajímalo.

John Playford (1623–1686): Pall Mall

Johann Sebastian Bach (1685–1750): Preludium a fuga

Antonio Vivaldi (1678–1741): Koncert F dur „La Tempesta di Mare" RW 433

Jan Pieterszoon Sweelinck (1562–1621): Ballo di Granduca SwWV 319

Josquin Desprez (1455–1521): Instrumentální skladba bez názvu

Giorgio Mainerio (1535–1582): Il primo libro de balli (výběr) – č. 12 Schiarazula Marazula a č. 10 La Lauandara Gagliarda

Jan Rokyta (*1969): Soluňski Čoček

Sören Sieg (*1966): African Christmas (výběr) – č. 2 Where shall we go a č. 5 The three Magi

Michal Prokop (*1946): White Cliffs of Dover

Jan van der Roost (*1956): I continenti – South America

Pete Rose (1942–2018): Tall P

i Flautisti:

Jitka Konečná – zobcové flétny

Ilona Veselovská – zobcové flétny

Doris Kitzmantel – zobcové flétny

Monika Wimberger Devátá – zobcové flétny

Jakub Kupčík – perkuse

pondělí 12. února 2024, 19 hodin, sál Konventu Milosrdných bratří

Foto Majda Slámová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více