Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.
Prvním z nich – jak ostatně napovídá již název úvodního večera – byl koncert připomínající vystoupení Bedřicha Smetany dne 16. června 1873 v Besedním domě. Vstupní odpolední zahájení, při kterém vystoupily pěvecké sbory Beseda brněnská se sbormistrem Petrem Kolařem a Láska opravdivá pod vedením Jana Špačka na nádvoří Besedního domu, se uskutečnilo o páté. Ještě předtím však lákal zpěv Lásky opravdivé kolemjdoucí z balkónu budovy.
Oficiálního zahájení se tedy v 17 hodin chopila Beseda brněnská chorálem Jesus bleibet meine Freude z kantáty Herz und Mund und Tat und Leben Johanna Sebastiana Bacha, po které následovala píseň pro hlas a klavír (Petr Kolař) Caro laccio, dolce nodo skladatele Francesca Gaspariniho. Sólového partu se chopil tenorista Richard Kolař. Sborovému zpěvu nebylo co vytknout – členové Besedy brněnské jsou intonačně jednotní a dynamicky vyvážení. Gaspariniho píseň již z kraje koncertu představila nesmírně talentovaného pěvce, jehož technické, dynamické i výrazové možnosti představují velký příslib do budoucna. Do karet hraje mladému zpěvákovi i velmi příjemná barva hlasu a skvělá artikulace. Blok Besedy brněnské s písněmi i sborovými díly – mezi kterými nechyběly například klasická čísla jako Va, pensiero, sull’ali dorate z Verdiho Nabucca či Modlitba z Polské krve Oskara Nedbala – zakončil příznačně sbor Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany.
Z nádvoří se program přesunul do foyer Besedního domu, kde vystoupili zpěváci mužského sboru Láska opravdivá pod vedením Jana Špačka se sbory Bedřicha Smetany. Koncert zahájilo Heslo I – II na text Josefa Srba-Debrnova a také následující skladba Věno byla z jeho pera. Láska opravdivá však nevystoupila pouze před koncertem samotným, ale také o přestávce i po skončení koncertu, takže kromě Smetanových sborů zazněla rovněž tvorba Pavla Křížkovského, Josefa Bohuslava Foerstera a na samém konci večera i Leoše Janáčka. Provedení skladeb odpovídá vysokému standardu sboru – zpěváci jsou intonačně i rytmicky jednotí, mají vytříbený cit pro sborovou tvorbu, které se věnují a samotné nastudování bylo dynamicky pestré a dobře pracovalo s gradací.
S příchodem sedmé hodiny večerní se návštěvníci přesunuli do sálu Besedního domu a mohla začít hlavní část programu, kterou zahájil Návrat plavců pro smíšený sbor Françoisa Bazina v úpravě Karla Bendla. Ten otevíral rovněž koncert z 16. června 1873 (ke stému výročí narození Josefa Jungmanna), kterým se pondělní večer Když Smetana v Brně poprvé hrál… inspiroval. Brno má dlouholetou tradici sborů a jejich vzájemné spolupráce – při mnoha příležitostech již brněnské sbory spojily své síly a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. V průběhu večera vystoupily nejen již zmíněné sbory Beseda brněnská a Láska opravdivá, ale doplnil je také Akademický smíšený sbor Pečman, který – stejně jako Lásku opravdivou – vede Jan Špaček. Bazinův Návrat plavců zazněl ve spojení právě Láska opravdivé a Pečmana. Nastudování bylo kvalitní, rozvrstvení hlasů vyvážené a dynamika prvotřídní.
Mohutný sbor vystřídala křehká árie Vendulky Hajej můj andílku … Letěla bělounká holubičkaze Smetanovy opery Hubičkav podání sopranistky Pavly Vykopalové a klavíristy Igora Ardaševa. Lyrické árie v podání Pavly Vykopalové jsou prakticky stoprocentně zárukou hlubokého hudebního zážitku – sopranistka dokáže s maximálním hudebním pochopením pracovat s barvou hlasu a citovým zabarvením hudebních frází, aniž by působila pateticky či podbízivě. Zpěvaččino frázování, stejně jako práce s dynamikou či zdobení tónu slouží vždy ke zdůraznění konkrétního emočního náboje. Igor Ardašev byl pěvkyni citlivou oporou a jeho hra účelně akcentovala její interpretaci.
Klavírista Igor Ardašev dostal vzápětí možnost představit klavírní skladby Georga Friedricha Händela, Fryderyka Chopina a Bedřicha Smetany. Jako první zaznělo Händelovo Air s variacemi ze Suity E dur, které rovněž odkazuje na koncert z roku 1873. Ardašev uchopil větu střízlivě a bez zbytečné romantizace, která by dílu spíše ublížila. Naopak pro následující Nokturno E dur op. 62 č. 2 Fryderyka Chopina zvolil v souladu s interpretační logikou díla výrazně emotivnější nastudování. Závěr Ardaševova vystoupení v první polovině večera představovala trojice Smetanových polek – Polka č. 2 e moll ze Vzpomínek na Čechy ve formě polek, Polka č. 2 a moll z první řady Českých tanců a Polka č. 3 F dur rovněž z první řady Českých tanců . Tyto Smetanovy skladby se sice na původním koncertě neobjevily, ale z tematického hlediska odpovídají dramaturgii večera. Právě na třech zcela odlišných polohách (Händel, Chopin, Smetana) se nejlépe ukázala Ardaševova technická zdatnost, stejně jako práce s výrazem, frázováním a celkovým hudebním uchopením.
Druhou polovinu večera zahájila kantáta První májová noc pro smíšený sbor s průvodem klavíru skladatele Josefa Drahoráda na slova Karla Jaromíra Erbena. Také tato skladba se vyskytla na původním programu z roku 1873. Provedení se chopila Beseda brněnská, kterou řídila Dagmar Kolařová a za klavír usedl Petr Kolař. Jako sólisté vystoupili tenorista Richard Kolař a sopranistka Veronika Kladivová. Drahorádova skladba je líbezná, barvitá a s dobře strukturovanou formou, která se neustále navrací k hlavnímu hudebnímu tématu. I zde bylo provedení na vysoké úrovni a jednotlivé hlasové sekce byly jedna ke druhé vhodně dynamicky i výrazově odstupňovány. Richard Kolař zde opět potvrdil své hlasové kvality a Veronika Kladivová se pyšnila průrazným, avšak měkkým tónem s precizní dikcí a účelnou prací s výrazem.
Podobně jako v první polovině večera, i zde vystřídala sbor lyrická árie. Tentokrát se jednalo o árii Mařenky Ach, jaký žal … Ten lásky sen ze Smetanovy Prodané nevěsty opět v provedení Pavly Vykopalové a Igora Ardaševa. Tato árie byla snad ještě srdceryvnější než ta předchozí a opět platí, že byla vybroušena technicky i emočně, a to jak ze strany Vykopalové, tak Ardaševa, který – opět zcela v duchu první poloviny – pokračoval vlastním sólovým výstupem v podobě koncertní parafráze Franze Liszta na motivy z opery Rigoletto Giuseppe Verdiho. Právě zde mohl Ardašev nejvíce prezentovat své technické mistrovství – Lisztova parafráze je plná náročných běhů, rychlých figurací, melodických skoků a dramatických změn dynamiky i sazby. Nutno dodat, že klavírista si i s nejnáročnějšími místy poradil s naprostou lehkostí, která byla obdivuhodná obzvláště u rychlých, avšak bezchybně vyartikulovaných běhů.
Při samotném závěru – Ukvaldských písních Leoše Janáčka – pod vedením Petra Kolaře spojily síly všechny tři sbory. Ačkoliv by se dalo očekávat, že různá historie a různá profesionalita zúčastněných těles by mohla ovlivnit výsledné nastudování, trojice sborů vystoupila v naprosté souhře. Jednalo se tak o energickou tečku za poměrně dlouhým, avšak umělecky výživným odpolednem. A to nás ty hlavní oslavy teprve čekají – Filharmonie Brno pro oslavy 150. výročí své sídla připravila nejen historií inspirované koncerty, ale rovněž mezinárodní muzikologickou konferenci, světelnou instalaci na nádvoří, výstavu Hansenových návrhů ve spolupráci s Moravskou galerií či premiéru dokumentu České televize Já, Besední dům. Zkrátka ctihodná budova slaví a bude to stát za to!
FRANÇOIS BAZIN Návrat plavců pro smíšený sbor
BEDŘICH SMETANA Hajej můj andílku … Letěla bělounká holubička, árie Vendulky z opery Hubička
GEORG FRIEDRICH HÄNDEL Air s variacemi ze Suity E dur HWV 430
FRYDERYK CHOPIN Nokturno E dur op. 62 č. 2
BEDŘICH SMETANA:
Polka č. 2 e moll z cyklu Vzpomínka na Čechy ve formě polek op. 12
Polka č. 2 a moll z I. řady Českých tanců
Polka č. 3 F dur z I. řady Českých tanců
JOSEF DRAHORÁD První májová noc, kantáta pro smíšený sbor s průvodem klavíru a harmonia (ad lib.)
BEDŘICH SMETANA Ach, jaký žal … Ten lásky sen, árie Mařenky z opery Prodaná nevěsta
FRANZ LISZT Rigoletto, koncertní parafráze na témata z opery Giuseppa Verdiho
LEOŠ JANÁČEK Ukvalské písně pro smíšený sbor na texty a nápěvy ukvalských lidových písní
Igor Ardašev klavír
Pavla Vykopalová soprán
Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská
sbormistr Petr Kolař
Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman
Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá
sbormistr Jan Špaček
pondělí 1. května 2023
Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..