Besední dům ve víru svého 150. výročí

3. květen 2023, 16:00
Besední dům ve víru svého 150. výročí

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.

Prvním z nich – jak ostatně napovídá již název úvodního večera – byl koncert připomínající vystoupení Bedřicha Smetany dne 16. června 1873 v Besedním domě. Vstupní odpolední zahájení, při kterém vystoupily pěvecké sbory Beseda brněnská se sbormistrem Petrem Kolařem a Láska opravdivá pod vedením Jana Špačka na nádvoří Besedního domu, se uskutečnilo o páté. Ještě předtím však lákal zpěv Lásky opravdivé kolemjdoucí z balkónu budovy.

Oficiálního zahájení se tedy v 17 hodin chopila Beseda brněnská chorálem Jesus bleibet meine Freude z kantáty Herz und Mund und Tat und Leben Johanna Sebastiana Bacha, po které následovala píseň pro hlas a klavír (Petr Kolař) Caro laccio, dolce nodo skladatele Francesca Gaspariniho. Sólového partu se chopil tenorista Richard Kolař. Sborovému zpěvu nebylo co vytknout – členové Besedy brněnské jsou intonačně jednotní a dynamicky vyvážení. Gaspariniho píseň již z kraje koncertu představila nesmírně talentovaného pěvce, jehož technické, dynamické i výrazové možnosti představují velký příslib do budoucna. Do karet hraje mladému zpěvákovi i velmi příjemná barva hlasu a skvělá artikulace. Blok Besedy brněnské s písněmi i sborovými díly – mezi kterými nechyběly například klasická čísla jako Va, pensiero, sull’ali dorate z Verdiho Nabucca či Modlitba z Polské krve Oskara Nedbala – zakončil příznačně sbor Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany.

Z nádvoří se program přesunul do foyer Besedního domu, kde vystoupili zpěváci mužského sboru Láska opravdivá pod vedením Jana Špačka se sbory Bedřicha Smetany. Koncert zahájilo Heslo I – II na text Josefa Srba-Debrnova a také následující skladba Věno byla z jeho pera. Láska opravdivá však nevystoupila pouze před koncertem samotným, ale také o přestávce i po skončení koncertu, takže kromě Smetanových sborů zazněla rovněž tvorba Pavla Křížkovského, Josefa Bohuslava Foerstera a na samém konci večera i Leoše Janáčka. Provedení skladeb odpovídá vysokému standardu sboru – zpěváci jsou intonačně i rytmicky jednotí, mají vytříbený cit pro sborovou tvorbu, které se věnují a samotné nastudování bylo dynamicky pestré a dobře pracovalo s gradací.

S příchodem sedmé hodiny večerní se návštěvníci přesunuli do sálu Besedního domu a mohla začít hlavní část programu, kterou zahájil Návrat plavců pro smíšený sbor Françoisa Bazina v úpravě Karla Bendla. Ten otevíral rovněž koncert z 16. června 1873 (ke stému výročí narození Josefa Jungmanna), kterým se pondělní večer Když Smetana v Brně poprvé hrál… inspiroval. Brno má dlouholetou tradici sborů a jejich vzájemné spolupráce – při mnoha příležitostech již brněnské sbory spojily své síly a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. V průběhu večera vystoupily nejen již zmíněné sbory Beseda brněnská a Láska opravdivá, ale doplnil je také Akademický smíšený sbor Pečman, který – stejně jako Lásku opravdivou – vede Jan Špaček. Bazinův Návrat plavců zazněl ve spojení právě Láska opravdivé a Pečmana. Nastudování bylo kvalitní, rozvrstvení hlasů vyvážené a dynamika prvotřídní.

Mohutný sbor vystřídala křehká árie Vendulky Hajej můj andílku … Letěla bělounká holubičkaze Smetanovy opery Hubičkav podání sopranistky Pavly Vykopalové a klavíristy Igora Ardaševa. Lyrické árie v podání Pavly Vykopalové jsou prakticky stoprocentně zárukou hlubokého hudebního zážitku – sopranistka dokáže s maximálním hudebním pochopením pracovat s barvou hlasu a citovým zabarvením hudebních frází, aniž by působila pateticky či podbízivě. Zpěvaččino frázování, stejně jako práce s dynamikou či zdobení tónu slouží vždy ke zdůraznění konkrétního emočního náboje. Igor Ardašev byl pěvkyni citlivou oporou a jeho hra účelně akcentovala její interpretaci.

vyroci_besedniho_domu_foto_dag_markl_01

Klavírista Igor Ardašev dostal vzápětí možnost představit klavírní skladby Georga Friedricha Händela, Fryderyka Chopina a Bedřicha Smetany. Jako první zaznělo Händelovo Air s variacemi ze Suity E dur, které rovněž odkazuje na koncert z roku 1873. Ardašev uchopil větu střízlivě a bez zbytečné romantizace, která by dílu spíše ublížila. Naopak pro následující Nokturno E dur op. 62 č. 2 Fryderyka Chopina zvolil v souladu s interpretační logikou díla výrazně emotivnější nastudování. Závěr Ardaševova vystoupení v první polovině večera představovala trojice Smetanových polek – Polka č. 2 e moll ze Vzpomínek na Čechy ve formě polek, Polka č. 2 a moll z první řady Českých tanců a Polka č. 3 F dur rovněž z první řady Českých tanců . Tyto Smetanovy skladby se sice na původním koncertě neobjevily, ale z tematického hlediska odpovídají dramaturgii večera. Právě na třech zcela odlišných polohách (Händel, Chopin, Smetana) se nejlépe ukázala Ardaševova technická zdatnost, stejně jako práce s výrazem, frázováním a celkovým hudebním uchopením.

Druhou polovinu večera zahájila kantáta První májová noc pro smíšený sbor s průvodem klavíru skladatele Josefa Drahoráda na slova Karla Jaromíra Erbena. Také tato skladba se vyskytla na původním programu z roku 1873. Provedení se chopila Beseda brněnská, kterou řídila Dagmar Kolařová a za klavír usedl Petr Kolař. Jako sólisté vystoupili tenorista Richard Kolař a sopranistka Veronika Kladivová. Drahorádova skladba je líbezná, barvitá a s dobře strukturovanou formou, která se neustále navrací k hlavnímu hudebnímu tématu. I zde bylo provedení na vysoké úrovni a jednotlivé hlasové sekce byly jedna ke druhé vhodně dynamicky i výrazově odstupňovány. Richard Kolař zde opět potvrdil své hlasové kvality a Veronika Kladivová se pyšnila průrazným, avšak měkkým tónem s precizní dikcí a účelnou prací s výrazem.

Podobně jako v první polovině večera, i zde vystřídala sbor lyrická árie. Tentokrát se jednalo o árii Mařenky Ach, jaký žal … Ten lásky sen ze Smetanovy Prodané nevěsty opět v provedení Pavly Vykopalové a Igora Ardaševa. Tato árie byla snad ještě srdceryvnější než ta předchozí a opět platí, že byla vybroušena technicky i emočně, a to jak ze strany Vykopalové, tak Ardaševa, který – opět zcela v duchu první poloviny – pokračoval vlastním sólovým výstupem v podobě koncertní parafráze Franze Liszta na motivy z opery Rigoletto Giuseppe Verdiho. Právě zde mohl Ardašev nejvíce prezentovat své technické mistrovství – Lisztova parafráze je plná náročných běhů, rychlých figurací, melodických skoků a dramatických změn dynamiky i sazby. Nutno dodat, že klavírista si i s nejnáročnějšími místy poradil s naprostou lehkostí, která byla obdivuhodná obzvláště u rychlých, avšak bezchybně vyartikulovaných běhů.

vyroci_besedniho_domu_foto_dag_markl_02jpeg

Při samotném závěru – Ukvaldských písních Leoše Janáčka – pod vedením Petra Kolaře spojily síly všechny tři sbory. Ačkoliv by se dalo očekávat, že různá historie a různá profesionalita zúčastněných těles by mohla ovlivnit výsledné nastudování, trojice sborů vystoupila v naprosté souhře. Jednalo se tak o energickou tečku za poměrně dlouhým, avšak umělecky výživným odpolednem. A to nás ty hlavní oslavy teprve čekají – Filharmonie Brno pro oslavy 150. výročí své sídla připravila nejen historií inspirované koncerty, ale rovněž mezinárodní muzikologickou konferenci, světelnou instalaci na nádvoří, výstavu Hansenových návrhů ve spolupráci s Moravskou galerií či premiéru dokumentu České televize Já, Besední dům. Zkrátka ctihodná budova slaví a bude to stát za to!

FRANÇOIS BAZIN Návrat plavců pro smíšený sbor

BEDŘICH SMETANA Hajej můj andílku … Letěla bělounká holubička, árie Vendulky z opery Hubička

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL Air s variacemi ze Suity E dur HWV 430

FRYDERYK CHOPIN Nokturno E dur op. 62 č. 2

BEDŘICH SMETANA:

Polka č. 2 e moll z cyklu Vzpomínka na Čechy ve formě polek op. 12

Polka č. 2 a moll z I. řady Českých tanců

Polka č. 3 F dur z I. řady Českých tanců

JOSEF DRAHORÁD První májová noc, kantáta pro smíšený sbor s průvodem klavíru a harmonia (ad lib.)

BEDŘICH SMETANA Ach, jaký žal … Ten lásky sen, árie Mařenky z opery Prodaná nevěsta

FRANZ LISZT Rigoletto, koncertní parafráze na témata z opery Giuseppa Verdiho

LEOŠ JANÁČEK Ukvalské písně pro smíšený sbor na texty a nápěvy ukvalských lidových písní

Igor Ardašev klavír

Pavla Vykopalová soprán

Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská

sbormistr Petr Kolař

Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman

Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá

sbormistr Jan Špaček

pondělí 1. května 2023

Besední dům

Foto Dag Markl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více