Bravurně roztančený Lully a Mozart

Bravurně roztančený Lully a Mozart

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.

Hodinový program dělený v půli přestávkou zahájila orchestrální suita Měšťák šlechticem z pera Jeana-Baptiste Lullyho. Třináctidílný výběr z šestiaktové komedie se zpěvy, kterou tento zakladatel francouzské baletní a operní tradice napsal ve spolupráci s Molièrem, byl tvořen kompletní předehrou a vybranými tanečními čísly. Do ruchu usedajících diváků vstoupila na jeviště skupina mladých, sympatických lidí v nenuceném hovoru, který však umlkl s příchodem kontrastně, tedy bíle oblečeného tanečníka. Do ticha zazněly první tóny Lullyho kompozice a na jevišti byla rozehrána pohybově dynamická hra znázorňující snad původní námět díla – snahu měšťáka Jourdaina stát se součástí aristokratického stavu.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_02

Ve víru tanečních rytmů se pak dále rozvíjela místy nelehká choreografie, která po celou dobu představení kladla na hudebníky velké nároky. Díky perfektní souhře a znalosti díla zcela zpaměti však nebylo pro ansámbl těžké dostát velmi vysoké úrovni interpretace a nabídnout tak unikátní zážitek, který v našich končinách nemá obdoby. Pohyblivé členy, kterým nedělalo problém při hře pobíhat, couvat, podávat dramaticky ztvárněné výkony a současně sledovat postavení v rámci skupiny, doplňovalo statické basso continuo v pozadí, ve složení cembala, violoncell a kontrabasů. S bílým plátnem a jednoduchou, avšak velmi efektivní prací se světlem dotvářeli hudebníci v černém spolu s bílým tanečníkem ideálně kontrastní scénu. Funkčnost hudební stránky měl spolehlivě zvládnutou umělecký vedoucí souboru, dirigent David Greilsammer, a to především jasnou a poctivou hudební přípravou předem. Na scéně ho totiž málokdy viděli všichni účastníci, nejednou se v pohybové scéně vyskytl za zády všech hráčů, a proto bylo nutné vycházet z dobře nachystaného nastudování.

Jasně a účelně vystavěnou choreografii ansámblu doplnil výkonem vystupujícím do popředí tanečník Martí Corbera, který nevídaným ovládáním celého těla dokázal plasticky a v moderním duchu ztvárnit svoji roli tak, aby si ji každý divák mohl vyložit po svém. Mnohdy komicky se stavěl do konfrontace s hudebníky a v samém závěru první poloviny splynul s rytmicky sjednoceným hrajícím davem. Ten v semknutém útvaru rozvážným tempem odkráčel do zákulisí a tlumená melodie tak dala nezvykle vyniknout pozůstalému doprovodnému continuu. Po doznění posledních pochodových tónů diváci odměnili účinkující aplausem připomínajícím závěrečnou děkovačku.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_01

Po přestávce dostala prostor Symfonie č. 40 g moll Wolfganga Amadea Mozarta. Notoricky známé úvodní téma zahájil orchestr rozestoupený po celém obvodu přízemí hlediště a dopřál tak dole sedícím divákům působivý zážitek, utvářející v samém středu sálu účinný stereo efekt. Vzhledem k naprosté tmě a kouzlu okamžiku jde zcela bezvýhradně pominout několik drobných rytmických nepřesností, kterých však vzhledem k náročnosti a další akci všech hudebníků bylo během večera neuvěřitelně poskromnu. Ve zmiňované úvodní scéně se nejvíce projevila zdánlivě až nereálná souhra v ohledu agogiky, dynamiky i práce s výrazem, kterou ale interpreti dokázali vložit do celého průběhu obou děl.

Po dějově naplněné první polovině nabídlo symfonické dílo lyrické ztvárnění neradostně laděné kompozice. Scénu doplnily hojně využívané a náhodně rozestavěné židle, sporá, avšak originální práce se světlem a kouř, který veškerou akci efektivně zahaloval do té chvíle, než zahltil většinu hlediště. Působivě se v něm pohybovaly siluety bosých hudebníků, jejichž úloha už však byla (také vzhledem k tempově mírnější hudbě) klidnější a statičtější. O to více vynikla role opět přítomného tanečníka, jejíž smysl a náplň už však byly čitelné hůře. Vzhledem k nepřítomnosti děje si divák může domýšlet, co každým konkrétním pohybem choreograf sledoval, proč byl tanečník po většinu času téměř nahý a v jaké souvislosti ztvárnilo celé těleso ukřižování Krista v samém závěru. Avšak šokující a nejméně uvěřitelnou akcí, která v řadách hlediště vzbudila pobavení a úžas, byl moment, kdy tanečník začal pobíhat mezi hráči sedícími na židlích a během jejich hry je i se židlí pokládal na zem. Vznikla tak kompozice složená ze sedících, a i se židlí ležících hudebníků, kteří však dále hráli, jako by se nic nedělo a evidentně to na kvalitu flétnového sóla ani hry na cello sevřené mezi koleny nemělo žádný vliv.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_05

Po celý večer naplňovalo sál vedle hudby ve velké míře také absolutní ticho, které umocnilo napětí mezi jednotlivými částmi, nebo poskytlo ničím nerušený prostor taneční akci.

Z poněkud svérázného (výše zmiňovaného) závěru Mozartova díla byli posluchači lehce zaražení a k velké škodě se nedostavil takový aplaus, jako před přestávkou. Po odeznění těchto dojmů již ale posluchači zaslouženě odměnili dílo jako celek dlouhými ovacemi částečně vestoje. I po doznění potlesku bylo slyšet nadšené ohlasy a představení tak lze právem zařadit mezi nejlepší události Moravského podzimu.

JEAN-BAPTISTE LULLY

Měšťák šlechticem (orchestrální suita)

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Symfonie č. 40 g moll

Martí Corbera – tanec

David Greilsammer – dirigent

Geneva Camerata 

Mahenovo divadlo

Pondělí 14. října 2019

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více