Bravurně roztančený Lully a Mozart

Bravurně roztančený Lully a Mozart

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.

Hodinový program dělený v půli přestávkou zahájila orchestrální suita Měšťák šlechticem z pera Jeana-Baptiste Lullyho. Třináctidílný výběr z šestiaktové komedie se zpěvy, kterou tento zakladatel francouzské baletní a operní tradice napsal ve spolupráci s Molièrem, byl tvořen kompletní předehrou a vybranými tanečními čísly. Do ruchu usedajících diváků vstoupila na jeviště skupina mladých, sympatických lidí v nenuceném hovoru, který však umlkl s příchodem kontrastně, tedy bíle oblečeného tanečníka. Do ticha zazněly první tóny Lullyho kompozice a na jevišti byla rozehrána pohybově dynamická hra znázorňující snad původní námět díla – snahu měšťáka Jourdaina stát se součástí aristokratického stavu.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_02

Ve víru tanečních rytmů se pak dále rozvíjela místy nelehká choreografie, která po celou dobu představení kladla na hudebníky velké nároky. Díky perfektní souhře a znalosti díla zcela zpaměti však nebylo pro ansámbl těžké dostát velmi vysoké úrovni interpretace a nabídnout tak unikátní zážitek, který v našich končinách nemá obdoby. Pohyblivé členy, kterým nedělalo problém při hře pobíhat, couvat, podávat dramaticky ztvárněné výkony a současně sledovat postavení v rámci skupiny, doplňovalo statické basso continuo v pozadí, ve složení cembala, violoncell a kontrabasů. S bílým plátnem a jednoduchou, avšak velmi efektivní prací se světlem dotvářeli hudebníci v černém spolu s bílým tanečníkem ideálně kontrastní scénu. Funkčnost hudební stránky měl spolehlivě zvládnutou umělecký vedoucí souboru, dirigent David Greilsammer, a to především jasnou a poctivou hudební přípravou předem. Na scéně ho totiž málokdy viděli všichni účastníci, nejednou se v pohybové scéně vyskytl za zády všech hráčů, a proto bylo nutné vycházet z dobře nachystaného nastudování.

Jasně a účelně vystavěnou choreografii ansámblu doplnil výkonem vystupujícím do popředí tanečník Martí Corbera, který nevídaným ovládáním celého těla dokázal plasticky a v moderním duchu ztvárnit svoji roli tak, aby si ji každý divák mohl vyložit po svém. Mnohdy komicky se stavěl do konfrontace s hudebníky a v samém závěru první poloviny splynul s rytmicky sjednoceným hrajícím davem. Ten v semknutém útvaru rozvážným tempem odkráčel do zákulisí a tlumená melodie tak dala nezvykle vyniknout pozůstalému doprovodnému continuu. Po doznění posledních pochodových tónů diváci odměnili účinkující aplausem připomínajícím závěrečnou děkovačku.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_01

Po přestávce dostala prostor Symfonie č. 40 g moll Wolfganga Amadea Mozarta. Notoricky známé úvodní téma zahájil orchestr rozestoupený po celém obvodu přízemí hlediště a dopřál tak dole sedícím divákům působivý zážitek, utvářející v samém středu sálu účinný stereo efekt. Vzhledem k naprosté tmě a kouzlu okamžiku jde zcela bezvýhradně pominout několik drobných rytmických nepřesností, kterých však vzhledem k náročnosti a další akci všech hudebníků bylo během večera neuvěřitelně poskromnu. Ve zmiňované úvodní scéně se nejvíce projevila zdánlivě až nereálná souhra v ohledu agogiky, dynamiky i práce s výrazem, kterou ale interpreti dokázali vložit do celého průběhu obou děl.

Po dějově naplněné první polovině nabídlo symfonické dílo lyrické ztvárnění neradostně laděné kompozice. Scénu doplnily hojně využívané a náhodně rozestavěné židle, sporá, avšak originální práce se světlem a kouř, který veškerou akci efektivně zahaloval do té chvíle, než zahltil většinu hlediště. Působivě se v něm pohybovaly siluety bosých hudebníků, jejichž úloha už však byla (také vzhledem k tempově mírnější hudbě) klidnější a statičtější. O to více vynikla role opět přítomného tanečníka, jejíž smysl a náplň už však byly čitelné hůře. Vzhledem k nepřítomnosti děje si divák může domýšlet, co každým konkrétním pohybem choreograf sledoval, proč byl tanečník po většinu času téměř nahý a v jaké souvislosti ztvárnilo celé těleso ukřižování Krista v samém závěru. Avšak šokující a nejméně uvěřitelnou akcí, která v řadách hlediště vzbudila pobavení a úžas, byl moment, kdy tanečník začal pobíhat mezi hráči sedícími na židlích a během jejich hry je i se židlí pokládal na zem. Vznikla tak kompozice složená ze sedících, a i se židlí ležících hudebníků, kteří však dále hráli, jako by se nic nedělo a evidentně to na kvalitu flétnového sóla ani hry na cello sevřené mezi koleny nemělo žádný vliv.

geneva_camerata_foto_jan_prokopius_05

Po celý večer naplňovalo sál vedle hudby ve velké míře také absolutní ticho, které umocnilo napětí mezi jednotlivými částmi, nebo poskytlo ničím nerušený prostor taneční akci.

Z poněkud svérázného (výše zmiňovaného) závěru Mozartova díla byli posluchači lehce zaražení a k velké škodě se nedostavil takový aplaus, jako před přestávkou. Po odeznění těchto dojmů již ale posluchači zaslouženě odměnili dílo jako celek dlouhými ovacemi částečně vestoje. I po doznění potlesku bylo slyšet nadšené ohlasy a představení tak lze právem zařadit mezi nejlepší události Moravského podzimu.

JEAN-BAPTISTE LULLY

Měšťák šlechticem (orchestrální suita)

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Symfonie č. 40 g moll

Martí Corbera – tanec

David Greilsammer – dirigent

Geneva Camerata 

Mahenovo divadlo

Pondělí 14. října 2019

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

Nejčtenější

Kritika

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce