Brno oslavilo 20. výročí kapely Placebo

Brno oslavilo 20. výročí kapely Placebo

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.

Zprofanovanou Every You And Every Me lišácky obešli bez živého hraní formou úvodního retrospektivního videa. (To se dá ovšem pochopit: Don’t Worry Be Happy od Bobbyho McFerrina asi hned tak naživo neuslyšíme.) I tak byl playlist kapely našlapaný a v pětadvaceti písních obsáhl celou diskografii. Z každého studiového alba zazněl alespoň jeden song včetně tematické skladby Twenty Years, zařazené ovšem už na Best of k deseti letům kapely (Once More With Feeling). S aktuální výroční kompilace (A Place for Us to Dream) to byla zase Jesus‘ Son.

placebo_brno_live_nation_02

Nemá cenu vyjmenovávat, co vše se hrálo, každý má svou srdcovku někde jinde (setlist k nahlédnutí zde: setlist.fm). Důležité je, že všechno fungovalo. Kapela podala skoro až nadpřirozený výkon, když v horku v uzavřené hale sázela jednu pecku za druhou v podstatě dvě hodiny nepřetržité. Publikum sborově odzpívalo své oblíbené songy a všichni se vzájemně nabíjeli dobrou energií. Ani nevadilo, že zdaleka nebylo vyprodáno a že hala nebyla zcela zatemněná, takže přítomní zčásti přišli o kouzlo jejich vizuální show. Tu je ovšem třeba vypíchnout.

Promítání jak hrajících muzikantů, tak videí, byla dotažená do detailu (množstvím kamer i vizualizací) a celé to dalo koncertu příjemný nostalgický patos, jaký si kulaté jubileum Placebo žádá. Například projekcí k songu Without You I’m Nothing tematicky vzdali Placebo holt svému „objeviteli“ Davidu Bowiemu nebo obrazově, při závěrečné písni The Bitter End, vyjádřili svůj postoj k současnému americkému prezidentovi.

placebo_brno_live_nation_03

Zvukově se koncert obešel bez větších problémů a na akustickou přívětivost výstavního prostoru byl vlastně docela dobrý, zejména ve druhé části haly. Trošku zazlobil ve výškách ve skladbě Devil in the Details, ale nebylo to nic zásadního, co by se objevovalo celý koncert. Zvukově mi chyběla jen údernost bubeníka Steva Forresta, který kapelu opustil v roce 2015. Naopak příjemným zpestřením byly housle, které v některých písních zazněly naživo. Každopádně všichni hudebníci v čele s Brianem Molko a Stefanem Olsdalem na sobě do slova nenechali nit suchou a stejně na tom byly i všichni pod podiem. Zejména po tom, co po třech čtvrtinách koncertu Brian publiku sdělil, že uzavírá melancholickou část vystoupení a teď je čas na tu správnou narozeninovou párty a tanec. Emoce i teplota byly vyšroubovány nad dosavadní bod varu a brněnské osazenstvo si vysloužilo za svůj výkon několik přídavků včetně oblíbeného coveru Kate Bush Running Up That Hill. Jednoduše řečeno: tato Birthday party se povedla.

Malý dodatek…

Oslava dvacátých narozenin, aneb ukončení teenage věku, se většinou odehrává ve velmi bujarém a nespoutaném duchu. Pokud se ovšem jedná o oslavu 20 let kapely, znamená to, že kapela i fanoušci už bezstarostnému mládí trošku odrostli (v dřívějších dobách Brian oslovení „ladies and gentleman“ asi tak často nepoužíval ). Ale nevadí, protože všichni se do tohoto věku rádi, alespoň na chvíli, vrátí. Nevýhodu to má pouze pro organizátory, protože fanouškovská základna obsahuje minimum školou povinných „dětí“, které jsou ochotny na své idoly čekat celé odpoledne, než se hala otevře, aby byli první pod podiem. Ale zkušený a pracující lid dochází většinou na čas či s lehkým zpožděním se sílou zvyku, že oficiální začátek je plus mínus o hodinu dříve než ten reálný. A tak se může stát, že pak stojí fronta podél celé haly (čekající vzorně ve dvoj až trojstupu) na vstup a uteče vám předkapela a někomu i začátek. Protože tentokrát pořadatelé nic neprodlužovali, ba naopak. Předskokan Niceland měl už 19:30 odehráno a avizovaný začátek Placeba ve 20:15 se o půlhodiny uspíšil. Tak doufám, že v tu dobu už byla většina lidí na svých místech, jen si asi nestihli koupit pivo.

Placebo/ foto archiv Live Nation

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více