Brno oslavilo 20. výročí kapely Placebo

Brno oslavilo 20. výročí kapely Placebo

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.

Zprofanovanou Every You And Every Me lišácky obešli bez živého hraní formou úvodního retrospektivního videa. (To se dá ovšem pochopit: Don’t Worry Be Happy od Bobbyho McFerrina asi hned tak naživo neuslyšíme.) I tak byl playlist kapely našlapaný a v pětadvaceti písních obsáhl celou diskografii. Z každého studiového alba zazněl alespoň jeden song včetně tematické skladby Twenty Years, zařazené ovšem už na Best of k deseti letům kapely (Once More With Feeling). S aktuální výroční kompilace (A Place for Us to Dream) to byla zase Jesus‘ Son.

placebo_brno_live_nation_02

Nemá cenu vyjmenovávat, co vše se hrálo, každý má svou srdcovku někde jinde (setlist k nahlédnutí zde: setlist.fm). Důležité je, že všechno fungovalo. Kapela podala skoro až nadpřirozený výkon, když v horku v uzavřené hale sázela jednu pecku za druhou v podstatě dvě hodiny nepřetržité. Publikum sborově odzpívalo své oblíbené songy a všichni se vzájemně nabíjeli dobrou energií. Ani nevadilo, že zdaleka nebylo vyprodáno a že hala nebyla zcela zatemněná, takže přítomní zčásti přišli o kouzlo jejich vizuální show. Tu je ovšem třeba vypíchnout.

Promítání jak hrajících muzikantů, tak videí, byla dotažená do detailu (množstvím kamer i vizualizací) a celé to dalo koncertu příjemný nostalgický patos, jaký si kulaté jubileum Placebo žádá. Například projekcí k songu Without You I’m Nothing tematicky vzdali Placebo holt svému „objeviteli“ Davidu Bowiemu nebo obrazově, při závěrečné písni The Bitter End, vyjádřili svůj postoj k současnému americkému prezidentovi.

placebo_brno_live_nation_03

Zvukově se koncert obešel bez větších problémů a na akustickou přívětivost výstavního prostoru byl vlastně docela dobrý, zejména ve druhé části haly. Trošku zazlobil ve výškách ve skladbě Devil in the Details, ale nebylo to nic zásadního, co by se objevovalo celý koncert. Zvukově mi chyběla jen údernost bubeníka Steva Forresta, který kapelu opustil v roce 2015. Naopak příjemným zpestřením byly housle, které v některých písních zazněly naživo. Každopádně všichni hudebníci v čele s Brianem Molko a Stefanem Olsdalem na sobě do slova nenechali nit suchou a stejně na tom byly i všichni pod podiem. Zejména po tom, co po třech čtvrtinách koncertu Brian publiku sdělil, že uzavírá melancholickou část vystoupení a teď je čas na tu správnou narozeninovou párty a tanec. Emoce i teplota byly vyšroubovány nad dosavadní bod varu a brněnské osazenstvo si vysloužilo za svůj výkon několik přídavků včetně oblíbeného coveru Kate Bush Running Up That Hill. Jednoduše řečeno: tato Birthday party se povedla.

Malý dodatek…

Oslava dvacátých narozenin, aneb ukončení teenage věku, se většinou odehrává ve velmi bujarém a nespoutaném duchu. Pokud se ovšem jedná o oslavu 20 let kapely, znamená to, že kapela i fanoušci už bezstarostnému mládí trošku odrostli (v dřívějších dobách Brian oslovení „ladies and gentleman“ asi tak často nepoužíval ). Ale nevadí, protože všichni se do tohoto věku rádi, alespoň na chvíli, vrátí. Nevýhodu to má pouze pro organizátory, protože fanouškovská základna obsahuje minimum školou povinných „dětí“, které jsou ochotny na své idoly čekat celé odpoledne, než se hala otevře, aby byli první pod podiem. Ale zkušený a pracující lid dochází většinou na čas či s lehkým zpožděním se sílou zvyku, že oficiální začátek je plus mínus o hodinu dříve než ten reálný. A tak se může stát, že pak stojí fronta podél celé haly (čekající vzorně ve dvoj až trojstupu) na vstup a uteče vám předkapela a někomu i začátek. Protože tentokrát pořadatelé nic neprodlužovali, ba naopak. Předskokan Niceland měl už 19:30 odehráno a avizovaný začátek Placeba ve 20:15 se o půlhodiny uspíšil. Tak doufám, že v tu dobu už byla většina lidí na svých místech, jen si asi nestihli koupit pivo.

Placebo/ foto archiv Live Nation

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více