Čistota, pokora, rozjímání…

Čistota, pokora, rozjímání…

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkové.

ensemble_versus_2024_02

Pokud by se těleso rozhodlo uskutečnit postní koncert založený pouze na vlastním zpěvu či zpěvu a varhanních improvizacích, věřím, že i v takovém případě by se jednalo o zážitek. Versus v čele se svými sbormistry Patrikem Buchtou a Vladimírem Maňasem ale nezůstal u očekávatelného projevu. Ke spolupráci přizval operní režisérku Kateřinu Křivánkovou, jejíž uvažování nad prostorem kostela a postní tematikou se nápaditě a vkusně promítlo do choreografie. Koncert s podtitulem Zpívané postní rozjímání na způsob křížové cesty se opravdu členil na čtrnáct zastavení, ve kterých od začátku Křivánková naplno pracovala s akustickými a prostorovými vlastnostmi kostela sv. Augustina. Jednotlivá zastavení byla vždy ocitována členy sboru – šepotem, zvoláním nebo pouhým krátkým popisem. Na ně pohybově a scénicky navazovaly úkony jako poklekání, zapalování či zhasínání svící, přinášení a následné trhání roucha často explicitně vyjadřující jednotlivé momenty z křížové cesty Ježíše Krista. Uznání si zaslouží přirozenost a citlivé zpracování v oblasti režie i v samotném ztvárnění sboristů, které neprostupoval patos či sentiment.

ensemble_versus_2024_04

Hudební čísla spjatá s jednotlivými zastaveními opět potvrzovala promyšlenou dramaturgii večera. Z hlediska repertoáru se jednalo o propojení několika linií: soudobé tvorby s gregoriánským chorálem, vícehlasu s jednohlasem, dále zpěvu a capella s varhanními (často virtuózními) improvizacemi. Ensemble Versus v případě koncertu opakovaně prokázal svou flexibilitu, co se repertoáru a provedení týče, podpořenou poučenou interpretací a stylovou čistotou, jež je podmíněna specifikem dvou kmenových sbormistrů věnujících se odlišným hudebním obdobím. Soudobá díla v nastudování Patrika Buchty vynikala propracovanou dynamikou; kupříkladu v dílech Eli, Eli (György Deák-Bárdos) a Ecce vidimus (Edmund Rubbra) zacházející do kýžených expresivních poloh. Nejednalo se o pouhou honbu za zvukovými – dynamickými efekty, ale o podtržení významu konkrétních slov a frází. Obdobné uvažování jsme měli možnost zaznamenat také v oblasti barvy hlasů. Uhlazené a měkce posazené začátky či konce skladeb (např. Popule meus, Ave verum corpus) tvořily působivé kontrasty k exponovaným částem. Není pochyb o technické zdatnosti sboru, kterou vybraná díla vyžadují, místy se však bohužel nastudování neobešlo bez intonačních nedokonalostí vyskytujících se primárně v sopránech. Nejkritičtějšími místy se jevily nástupy, a to především na vysokých tónech v harmonicky komplikovaných úsecích v dílech Ave verum corpus (Francis Poulenc) a O crux (Knut Nystedt). S přihlédnutím k náročnosti skladeb a především ke konkrétním místům, jež často neobsahovaly intonační oporu – přípravu pro snadněji odvoditelné nasazení hlasu, můžeme zmíněná zaváhání vnímat do jisté míry jako pochopitelná.

ensemble_versus_2024_03

Chorální zpěvy vedené Vladimírem Maňasem charakterově představovaly jisté uzemnění a zklidnění, nesoucí se v duchu čistoty, pěvecké jednoty a průzračnosti vyvěrající z jednohlasu. O to více se do popředí dostávala frazeologie, při níž sboristé dokázali uzpívat dlouhé hudební věty (mnohdy proložené náročnou ornamentikou) na jeden dech, aniž by byla narušena plynulost hudebního toku. Instrumentálním vstupům Karla Martínka taktéž dominovala symbolika. Sólista pro vyjádření pádů Ježíše Krista pod křížem a doprovázející silný motiv bolesti zvolil známé funkční prvky jako sekundové průtahy, pomalé a pravidelné metrum, kráčivý bas, chromatismy, disonance a sestupné pasáže. Hudební rétorika varhaníka se však v průběhu večera proměňovala. Od hutné, disonantní faktury místy připomínající varhanní tvorbu Petra Ebena přes prosvětlená preludia Bachovského typu se hudební jazyk Martínka přetransformoval do závěrečné silně akordické struktury. Monumentálnost onoho vývoje varhanních improvizací byla dovršena v závěru koncertu, kdy zpěváci přešli na kůr. Odsud zaznělo Pärtovo Da pacem Domine a účinkující nechali posluchače rozjímat u stroze osvětleného kříže. Oceňuji odhodlání Ensemblu Versus vyjít ze zajetých kolejí a popřemýšlet nad koncepcí tematicky úzce zaměřeného večera z více optik. Režisérský um Kateřiny Křivánkové propojený s rozmanitým sborovým repertoárem a osobitým varhanním projevem se ukázal jako nadmíru umělecký počin neopomíjející liturgickou tradici, přesto však oslovující i neduchovně založenou část publika.

Program:

Lajos Bárdos: Popule Meus

Francis Poulenc: Ave verum corpus

Edmund Rubbra: Ecce vidimus

Knut Nystedt: O crux

György Deák-Bárdos: Eli, Eli

Arvo Pärt: Da pacem Domine

Ensemble Versus

Patrik Buchta – sbormistr

Vladimír Maňas – sbormistr

Karel Martínek – varhanní improvizace

Kateřina Křivánková – režie

Ve středu 28. února 2024 v 19h, kostel sv. Augustina

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více