Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.

I když kapelou prošlo více muzikantů (mj. Pavel Fajt, Iva Bittová nebo Pavel Richter), v posledních letech své existence hrál Dunaj ve čtyřech: nepřehlédnutelného zpěváka s ostře řezaným hlasem Jiřího Kolšovského doprovázeli kytarista Josef Ostřanský, (nejen) baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka. V roce 1998 úspěšná a pro tuzemskou alternativní rockovou scénu naprosto klíčová kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku 43 let zemřel Kolšovský. Možné obnovení Dunaje v původní podobě tím okamžitě ztratilo smysl podobně jako myšlenka na návrat Beatles po zavraždění Johna Lennona. Všichni tři zbylí hráči se po dvě dekády věnovali svým vlastním aktivitám – Ostřanský mimo jiné kapele Boo, duu/triu Kuzmich Orchestra nebo sólovému projektu Ostrak Mode; Václavek hraní s Ivou Bittovou v duu nebo v kapele Čikori, sólovým albům nebo skupině V.R.M.; a Koudelka bubnoval v nedoceněné Krutnavě (jejíž existenci ukončila tragická smrt zpěvačky Pavly Kapitánové), v kapele Mňága a Žďorp nebo ve společných bubenických projektech s Pavlem Fajtem.

Zárodkem obnoveného Dunaje byla skupina Dunajská vlna, která v roce 2015 natočila album Jednou. Václavka s Ostřanským v ní doplnila bubenice Michaela Antalová, na koncertech později Dano Šoltis. Aby si však kapela mohla opět říkat Dunaj, musel se k dvojici, která spolu už kdysi spolupracovala v akustické formaci Domácí lékař nebo v punkové kapele E, přisednout kolega Koudelka. Všechny tři dali dohromady tvůrci filmu Dunaj vědomí, kteří je pozvali na loď plující po Dunaji a následné hraní v rumunském Banátu. Jiskra mezi hudebníky znovu přeskočila, dokonce vznikly nové písně a restart Dunaje byl na světě. Zbývalo vyřešit „drobný detail“, před který stojí všechny kapely, které přijdou o výrazného frontmana (Queen by mohli vyprávět): hledat nového zpěváka podobného hlasu jako Kolšovský, nebo si vystačit sami? Na rozdíl od Mercuryho pohrobků pánové zvolili plán B a udělali dobře. V novém Dunaji – podobně jako v Dunajské vlně – zpívá sóla Vladimír Václavek a oba kolegové jej vydatně doprovázejí.

Že tento nový formát Dunaje může fungovat, přesvědčila kapela v Brně své někdejší fanoušky naprosto jednoznačně. Písně meditativnějšího charakteru jako stále silné Cassiniho dělení Václavkovi sednou bez diskuse. A výraznější hity jako Barvy nebo „nářez“ Jednou dostávají výměnou Kolšovského „ječáku“ za Václavkův civilnější a přesto rockový projev nové vnitřní napětí. Navíc zpěv či polorecitace není zdaleka to jediné, na čem písně Dunaje stojí. V nedávném rozhovoru všichni tři pánové hovořili o polyrytmech a je pravda, že dopočítat se dob nebo odhalit algoritmus proplétání všech tří nástrojových partů žádá soustředěného a poučeného posluchače. Ale stejně tak je možné nenamáhat rozumovou složku a jen se nechat unášet energií, které nový Dunaj přinesl požehnaně. Mám-li přirovnat k jiné znovuzrozené skupině, napadají mě australští Midnight Oil, kteří se předloni vrátili na světové turné po patnácti letech. I jejich comeback na Colours of Ostrava byl mimořádně silný. Ale zatímco Oils přijeli v původní sestavě, Dunaj dokázal hrát důvěryhodně a kvalitně od začátku do konce koncertu ve třech. A navíc vedle hitů z dob minulých nabídl pět nových písní, které kvalitou za staršími písněmi nezaostávaly. Těším se, až se potemnělé Vlny s výraznou Václavkovou basou, Dunaj s Koudelkovým bubenickým nářezem a Ostřanského kytarovými efekty nebo polyrytmická Potichu stanou součástí příštího studiového alba Dunaje.

Dvě desítky písní v hlavní části koncertu plus čtyři přídavky (což byly zopakované písně Barvy, Cassiniho dělení nebo Jednou, protože kapela prý zatím víc nacvičeno nemá) utekly velmi rychle. Ostatně písně Dunaje – navzdory gradacím a často opakovaným sloganům v úderných, ale ne příliš upovídaných textech – nejsou zpravidla moc dlouhé. Kapela se je nesnaží improvizací natahovat a někdy je závěr možná až příliš náhlý. Důležitější však je, že všichni tři pánové za dvacet let vyzráli, hrají s jistotou, vkládají do svých starých i nových skladeb zkušenosti z jiných projektů a zároveň nezapomněli reagovat jeden na druhého. A písně jako Prší, Na jih, Kobylky, My Dream, Barvy a moje zvlášť oblíbené Cassiniho dělení (s dobře zvolenou projekcí Saturnových prstenců) dávno patří do zlatého fondu tuzemského rocku. Bylo moc dobře slyšet je opět naživo od Dunaje. Nebyla to sice ta stejná řeka jako před dvaceti lety, ale o tom, že byla stejně dravá a krásná, nemám nejmenších pochyb. Byl to nejen kultovní zážitek pro určitou generaci (proto ty neplánované srazy spolužáků), ale něco mnohem víc… Koncert roku, řekl bych, kdyby nebyl teprve leden. Ale možná opravdu ano...

Dunaj, Brno, Fléda, 17. ledna 2019

Dunaj/ Foto FB skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více