Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.

I když kapelou prošlo více muzikantů (mj. Pavel Fajt, Iva Bittová nebo Pavel Richter), v posledních letech své existence hrál Dunaj ve čtyřech: nepřehlédnutelného zpěváka s ostře řezaným hlasem Jiřího Kolšovského doprovázeli kytarista Josef Ostřanský, (nejen) baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka. V roce 1998 úspěšná a pro tuzemskou alternativní rockovou scénu naprosto klíčová kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku 43 let zemřel Kolšovský. Možné obnovení Dunaje v původní podobě tím okamžitě ztratilo smysl podobně jako myšlenka na návrat Beatles po zavraždění Johna Lennona. Všichni tři zbylí hráči se po dvě dekády věnovali svým vlastním aktivitám – Ostřanský mimo jiné kapele Boo, duu/triu Kuzmich Orchestra nebo sólovému projektu Ostrak Mode; Václavek hraní s Ivou Bittovou v duu nebo v kapele Čikori, sólovým albům nebo skupině V.R.M.; a Koudelka bubnoval v nedoceněné Krutnavě (jejíž existenci ukončila tragická smrt zpěvačky Pavly Kapitánové), v kapele Mňága a Žďorp nebo ve společných bubenických projektech s Pavlem Fajtem.

Zárodkem obnoveného Dunaje byla skupina Dunajská vlna, která v roce 2015 natočila album Jednou. Václavka s Ostřanským v ní doplnila bubenice Michaela Antalová, na koncertech později Dano Šoltis. Aby si však kapela mohla opět říkat Dunaj, musel se k dvojici, která spolu už kdysi spolupracovala v akustické formaci Domácí lékař nebo v punkové kapele E, přisednout kolega Koudelka. Všechny tři dali dohromady tvůrci filmu Dunaj vědomí, kteří je pozvali na loď plující po Dunaji a následné hraní v rumunském Banátu. Jiskra mezi hudebníky znovu přeskočila, dokonce vznikly nové písně a restart Dunaje byl na světě. Zbývalo vyřešit „drobný detail“, před který stojí všechny kapely, které přijdou o výrazného frontmana (Queen by mohli vyprávět): hledat nového zpěváka podobného hlasu jako Kolšovský, nebo si vystačit sami? Na rozdíl od Mercuryho pohrobků pánové zvolili plán B a udělali dobře. V novém Dunaji – podobně jako v Dunajské vlně – zpívá sóla Vladimír Václavek a oba kolegové jej vydatně doprovázejí.

Že tento nový formát Dunaje může fungovat, přesvědčila kapela v Brně své někdejší fanoušky naprosto jednoznačně. Písně meditativnějšího charakteru jako stále silné Cassiniho dělení Václavkovi sednou bez diskuse. A výraznější hity jako Barvy nebo „nářez“ Jednou dostávají výměnou Kolšovského „ječáku“ za Václavkův civilnější a přesto rockový projev nové vnitřní napětí. Navíc zpěv či polorecitace není zdaleka to jediné, na čem písně Dunaje stojí. V nedávném rozhovoru všichni tři pánové hovořili o polyrytmech a je pravda, že dopočítat se dob nebo odhalit algoritmus proplétání všech tří nástrojových partů žádá soustředěného a poučeného posluchače. Ale stejně tak je možné nenamáhat rozumovou složku a jen se nechat unášet energií, které nový Dunaj přinesl požehnaně. Mám-li přirovnat k jiné znovuzrozené skupině, napadají mě australští Midnight Oil, kteří se předloni vrátili na světové turné po patnácti letech. I jejich comeback na Colours of Ostrava byl mimořádně silný. Ale zatímco Oils přijeli v původní sestavě, Dunaj dokázal hrát důvěryhodně a kvalitně od začátku do konce koncertu ve třech. A navíc vedle hitů z dob minulých nabídl pět nových písní, které kvalitou za staršími písněmi nezaostávaly. Těším se, až se potemnělé Vlny s výraznou Václavkovou basou, Dunaj s Koudelkovým bubenickým nářezem a Ostřanského kytarovými efekty nebo polyrytmická Potichu stanou součástí příštího studiového alba Dunaje.

Dvě desítky písní v hlavní části koncertu plus čtyři přídavky (což byly zopakované písně Barvy, Cassiniho dělení nebo Jednou, protože kapela prý zatím víc nacvičeno nemá) utekly velmi rychle. Ostatně písně Dunaje – navzdory gradacím a často opakovaným sloganům v úderných, ale ne příliš upovídaných textech – nejsou zpravidla moc dlouhé. Kapela se je nesnaží improvizací natahovat a někdy je závěr možná až příliš náhlý. Důležitější však je, že všichni tři pánové za dvacet let vyzráli, hrají s jistotou, vkládají do svých starých i nových skladeb zkušenosti z jiných projektů a zároveň nezapomněli reagovat jeden na druhého. A písně jako Prší, Na jih, Kobylky, My Dream, Barvy a moje zvlášť oblíbené Cassiniho dělení (s dobře zvolenou projekcí Saturnových prstenců) dávno patří do zlatého fondu tuzemského rocku. Bylo moc dobře slyšet je opět naživo od Dunaje. Nebyla to sice ta stejná řeka jako před dvaceti lety, ale o tom, že byla stejně dravá a krásná, nemám nejmenších pochyb. Byl to nejen kultovní zážitek pro určitou generaci (proto ty neplánované srazy spolužáků), ale něco mnohem víc… Koncert roku, řekl bych, kdyby nebyl teprve leden. Ale možná opravdu ano...

Dunaj, Brno, Fléda, 17. ledna 2019

Dunaj/ Foto FB skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více