Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.

I když kapelou prošlo více muzikantů (mj. Pavel Fajt, Iva Bittová nebo Pavel Richter), v posledních letech své existence hrál Dunaj ve čtyřech: nepřehlédnutelného zpěváka s ostře řezaným hlasem Jiřího Kolšovského doprovázeli kytarista Josef Ostřanský, (nejen) baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka. V roce 1998 úspěšná a pro tuzemskou alternativní rockovou scénu naprosto klíčová kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku 43 let zemřel Kolšovský. Možné obnovení Dunaje v původní podobě tím okamžitě ztratilo smysl podobně jako myšlenka na návrat Beatles po zavraždění Johna Lennona. Všichni tři zbylí hráči se po dvě dekády věnovali svým vlastním aktivitám – Ostřanský mimo jiné kapele Boo, duu/triu Kuzmich Orchestra nebo sólovému projektu Ostrak Mode; Václavek hraní s Ivou Bittovou v duu nebo v kapele Čikori, sólovým albům nebo skupině V.R.M.; a Koudelka bubnoval v nedoceněné Krutnavě (jejíž existenci ukončila tragická smrt zpěvačky Pavly Kapitánové), v kapele Mňága a Žďorp nebo ve společných bubenických projektech s Pavlem Fajtem.

Zárodkem obnoveného Dunaje byla skupina Dunajská vlna, která v roce 2015 natočila album Jednou. Václavka s Ostřanským v ní doplnila bubenice Michaela Antalová, na koncertech později Dano Šoltis. Aby si však kapela mohla opět říkat Dunaj, musel se k dvojici, která spolu už kdysi spolupracovala v akustické formaci Domácí lékař nebo v punkové kapele E, přisednout kolega Koudelka. Všechny tři dali dohromady tvůrci filmu Dunaj vědomí, kteří je pozvali na loď plující po Dunaji a následné hraní v rumunském Banátu. Jiskra mezi hudebníky znovu přeskočila, dokonce vznikly nové písně a restart Dunaje byl na světě. Zbývalo vyřešit „drobný detail“, před který stojí všechny kapely, které přijdou o výrazného frontmana (Queen by mohli vyprávět): hledat nového zpěváka podobného hlasu jako Kolšovský, nebo si vystačit sami? Na rozdíl od Mercuryho pohrobků pánové zvolili plán B a udělali dobře. V novém Dunaji – podobně jako v Dunajské vlně – zpívá sóla Vladimír Václavek a oba kolegové jej vydatně doprovázejí.

Že tento nový formát Dunaje může fungovat, přesvědčila kapela v Brně své někdejší fanoušky naprosto jednoznačně. Písně meditativnějšího charakteru jako stále silné Cassiniho dělení Václavkovi sednou bez diskuse. A výraznější hity jako Barvy nebo „nářez“ Jednou dostávají výměnou Kolšovského „ječáku“ za Václavkův civilnější a přesto rockový projev nové vnitřní napětí. Navíc zpěv či polorecitace není zdaleka to jediné, na čem písně Dunaje stojí. V nedávném rozhovoru všichni tři pánové hovořili o polyrytmech a je pravda, že dopočítat se dob nebo odhalit algoritmus proplétání všech tří nástrojových partů žádá soustředěného a poučeného posluchače. Ale stejně tak je možné nenamáhat rozumovou složku a jen se nechat unášet energií, které nový Dunaj přinesl požehnaně. Mám-li přirovnat k jiné znovuzrozené skupině, napadají mě australští Midnight Oil, kteří se předloni vrátili na světové turné po patnácti letech. I jejich comeback na Colours of Ostrava byl mimořádně silný. Ale zatímco Oils přijeli v původní sestavě, Dunaj dokázal hrát důvěryhodně a kvalitně od začátku do konce koncertu ve třech. A navíc vedle hitů z dob minulých nabídl pět nových písní, které kvalitou za staršími písněmi nezaostávaly. Těším se, až se potemnělé Vlny s výraznou Václavkovou basou, Dunaj s Koudelkovým bubenickým nářezem a Ostřanského kytarovými efekty nebo polyrytmická Potichu stanou součástí příštího studiového alba Dunaje.

Dvě desítky písní v hlavní části koncertu plus čtyři přídavky (což byly zopakované písně Barvy, Cassiniho dělení nebo Jednou, protože kapela prý zatím víc nacvičeno nemá) utekly velmi rychle. Ostatně písně Dunaje – navzdory gradacím a často opakovaným sloganům v úderných, ale ne příliš upovídaných textech – nejsou zpravidla moc dlouhé. Kapela se je nesnaží improvizací natahovat a někdy je závěr možná až příliš náhlý. Důležitější však je, že všichni tři pánové za dvacet let vyzráli, hrají s jistotou, vkládají do svých starých i nových skladeb zkušenosti z jiných projektů a zároveň nezapomněli reagovat jeden na druhého. A písně jako Prší, Na jih, Kobylky, My Dream, Barvy a moje zvlášť oblíbené Cassiniho dělení (s dobře zvolenou projekcí Saturnových prstenců) dávno patří do zlatého fondu tuzemského rocku. Bylo moc dobře slyšet je opět naživo od Dunaje. Nebyla to sice ta stejná řeka jako před dvaceti lety, ale o tom, že byla stejně dravá a krásná, nemám nejmenších pochyb. Byl to nejen kultovní zážitek pro určitou generaci (proto ty neplánované srazy spolužáků), ale něco mnohem víc… Koncert roku, řekl bych, kdyby nebyl teprve leden. Ale možná opravdu ano...

Dunaj, Brno, Fléda, 17. ledna 2019

Dunaj/ Foto FB skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více