Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Dunaj: Vstoupit podruhé do téže řeky?

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.

I když kapelou prošlo více muzikantů (mj. Pavel Fajt, Iva Bittová nebo Pavel Richter), v posledních letech své existence hrál Dunaj ve čtyřech: nepřehlédnutelného zpěváka s ostře řezaným hlasem Jiřího Kolšovského doprovázeli kytarista Josef Ostřanský, (nejen) baskytarista Vladimír Václavek a bubeník Pavel Koudelka. V roce 1998 úspěšná a pro tuzemskou alternativní rockovou scénu naprosto klíčová kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku 43 let zemřel Kolšovský. Možné obnovení Dunaje v původní podobě tím okamžitě ztratilo smysl podobně jako myšlenka na návrat Beatles po zavraždění Johna Lennona. Všichni tři zbylí hráči se po dvě dekády věnovali svým vlastním aktivitám – Ostřanský mimo jiné kapele Boo, duu/triu Kuzmich Orchestra nebo sólovému projektu Ostrak Mode; Václavek hraní s Ivou Bittovou v duu nebo v kapele Čikori, sólovým albům nebo skupině V.R.M.; a Koudelka bubnoval v nedoceněné Krutnavě (jejíž existenci ukončila tragická smrt zpěvačky Pavly Kapitánové), v kapele Mňága a Žďorp nebo ve společných bubenických projektech s Pavlem Fajtem.

Zárodkem obnoveného Dunaje byla skupina Dunajská vlna, která v roce 2015 natočila album Jednou. Václavka s Ostřanským v ní doplnila bubenice Michaela Antalová, na koncertech později Dano Šoltis. Aby si však kapela mohla opět říkat Dunaj, musel se k dvojici, která spolu už kdysi spolupracovala v akustické formaci Domácí lékař nebo v punkové kapele E, přisednout kolega Koudelka. Všechny tři dali dohromady tvůrci filmu Dunaj vědomí, kteří je pozvali na loď plující po Dunaji a následné hraní v rumunském Banátu. Jiskra mezi hudebníky znovu přeskočila, dokonce vznikly nové písně a restart Dunaje byl na světě. Zbývalo vyřešit „drobný detail“, před který stojí všechny kapely, které přijdou o výrazného frontmana (Queen by mohli vyprávět): hledat nového zpěváka podobného hlasu jako Kolšovský, nebo si vystačit sami? Na rozdíl od Mercuryho pohrobků pánové zvolili plán B a udělali dobře. V novém Dunaji – podobně jako v Dunajské vlně – zpívá sóla Vladimír Václavek a oba kolegové jej vydatně doprovázejí.

Že tento nový formát Dunaje může fungovat, přesvědčila kapela v Brně své někdejší fanoušky naprosto jednoznačně. Písně meditativnějšího charakteru jako stále silné Cassiniho dělení Václavkovi sednou bez diskuse. A výraznější hity jako Barvy nebo „nářez“ Jednou dostávají výměnou Kolšovského „ječáku“ za Václavkův civilnější a přesto rockový projev nové vnitřní napětí. Navíc zpěv či polorecitace není zdaleka to jediné, na čem písně Dunaje stojí. V nedávném rozhovoru všichni tři pánové hovořili o polyrytmech a je pravda, že dopočítat se dob nebo odhalit algoritmus proplétání všech tří nástrojových partů žádá soustředěného a poučeného posluchače. Ale stejně tak je možné nenamáhat rozumovou složku a jen se nechat unášet energií, které nový Dunaj přinesl požehnaně. Mám-li přirovnat k jiné znovuzrozené skupině, napadají mě australští Midnight Oil, kteří se předloni vrátili na světové turné po patnácti letech. I jejich comeback na Colours of Ostrava byl mimořádně silný. Ale zatímco Oils přijeli v původní sestavě, Dunaj dokázal hrát důvěryhodně a kvalitně od začátku do konce koncertu ve třech. A navíc vedle hitů z dob minulých nabídl pět nových písní, které kvalitou za staršími písněmi nezaostávaly. Těším se, až se potemnělé Vlny s výraznou Václavkovou basou, Dunaj s Koudelkovým bubenickým nářezem a Ostřanského kytarovými efekty nebo polyrytmická Potichu stanou součástí příštího studiového alba Dunaje.

Dvě desítky písní v hlavní části koncertu plus čtyři přídavky (což byly zopakované písně Barvy, Cassiniho dělení nebo Jednou, protože kapela prý zatím víc nacvičeno nemá) utekly velmi rychle. Ostatně písně Dunaje – navzdory gradacím a často opakovaným sloganům v úderných, ale ne příliš upovídaných textech – nejsou zpravidla moc dlouhé. Kapela se je nesnaží improvizací natahovat a někdy je závěr možná až příliš náhlý. Důležitější však je, že všichni tři pánové za dvacet let vyzráli, hrají s jistotou, vkládají do svých starých i nových skladeb zkušenosti z jiných projektů a zároveň nezapomněli reagovat jeden na druhého. A písně jako Prší, Na jih, Kobylky, My Dream, Barvy a moje zvlášť oblíbené Cassiniho dělení (s dobře zvolenou projekcí Saturnových prstenců) dávno patří do zlatého fondu tuzemského rocku. Bylo moc dobře slyšet je opět naživo od Dunaje. Nebyla to sice ta stejná řeka jako před dvaceti lety, ale o tom, že byla stejně dravá a krásná, nemám nejmenších pochyb. Byl to nejen kultovní zážitek pro určitou generaci (proto ty neplánované srazy spolužáků), ale něco mnohem víc… Koncert roku, řekl bych, kdyby nebyl teprve leden. Ale možná opravdu ano...

Dunaj, Brno, Fléda, 17. ledna 2019

Dunaj/ Foto FB skupiny

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více