Dva večery s Weinbergem – jako oheň a voda

14. říjen 2019, 18:30
Dva večery s Weinbergem – jako oheň a voda

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavír, Sonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.

Ačkoliv skladatelská osobnost Mieczysława Weinberga stojí do jisté míry ve stínu Dmitrije Šostakoviče nebo Sergeje Prokofjeva, vzrůstající zájem o tvorbu tohoto polsko-ruského skladatele s židovskými kořeny dává tušit lepší časy. Přátelství se Šostakovičem se do velké míry odráželo ve Weinbergově tvorbě (stejně jako v té Šostakovičově!). Kompletní provedení jeho Sonát pro housle a klavír dává možnost nahlédnout do dlouhého a dramatického vývoje skladatelova hudebního jazyka. Zatímco raná díla vycházejí ještě z bohatého, ale stále jasně tonálního cítění, ta novější čerpají mnohem více z výdobytků hudebního vývoje 20. století. Posluchači tak měli ve dvou dnech možnost zažít tuto pozvolnou, avšak nepřehlédnutelnou proměnu vyjadřovacích prostředků a formových řešení. Mohli tak i poznat umělcovu vzrůstající skepsi a deziluzi v kontinuitě jeho uměleckého života.

weinberg_I_foto_jan_prokopius

Houslista Milan Paľa je známý svojí expresivní interpretací hudební literatury 20. století, a pomineme-li jeho bachovské nahrávky, většina jeho repertoáru je tvořena právě moderní hudbou se složitou rytmikou, skokovými dynamickými kontrasty, pekelně rychlými běhy a ostrými disonancemi. Milan Paľa však již mnohokrát dokázal, že jeho silnou stránkou nejsou pouze expresivní a vyhroceně burácející části, ale také vzdychající, křehké, takřka bezbranné fráze. Právě v úvodní Sonátě pro housle a klavír č. 1 zvolil Paľa toto romantické a dojemné uchopení s obřím vibratem a bezchybně vypointovanými vrcholy. Houslista projevil nejen bravurní technickou úroveň, ale především hluboké a veskrze niterné pochopení skladatelových záměrů.

Každá další sonáta se v této interpretaci více a více přibližovala finálním tvarům posledních Weinbergových děl a skladatelův umělecký vývoj tak před posluchači bezmála hmotněl. Ladislav Fančovič s Milanem Paľou tvoří již několik let sehrané umělecké duo. Fančovič byl takřka opakem Paľova subjektivismu: umírněný, objektivní, chtělo by se takřka říct „nezúčastněný“, kdyby to slovo nemělo tolik negativních konotací. Fančovič totiž tvořil podklad Paľovu rozbouřenému běsnění velmi cíleně a držel jej na pomyslné hraně mezi vybroušeným uměleckým výkonem a absolutním chaosem. Právě v této souhře dramatu a zdrženlivosti, subjektivnosti a objektivnosti, expresivity a jemnosti, ohně a vody se mohly zalesknout všechny odstíny Weinbergových sonát.

weinberg_I_foto_jan_prokopius_01

Čtvrtá sonáta, která uzavírala první z večerů, již předznamenávala svojí razancí a upřímnou uměleckou bezprostředností pokračování. Za týden druhý večer zahájila expresivní Sonáta pro sólové housle č. 3, tolik odlišná od pokojného a melancholického začátku prvního koncertu. Paľova organická a umělecky vybroušená práce s tempem skladby způsobila, že jednovětá skladba byla vyřčena jakoby jedním dechem. Následující Sonáta pro klavír č. 6 dala prostor Ladislavu Fančovičovi. Klavírista výtečným frázováním a prací s dynamikou umocňoval odcizené, rezignované, zkroušené, přesto melancholie prosté vyznění skladby. Hudba se rozléhala bezútěšnou planinou prostá romantického patosu. Ve zbývající dvojici sonát vygradovaly oba večery a cyklus se uzavřel.

Umělecké dvojici Paľa a Fančovič není co vytknout – důkladné nastudování skladeb, vytříbený cit pro skladatelův jazyk a perfektní souhra, toho všeho posluchači byli svědky ve dvou večerech věnovaných skladatelskému odkazu Mieczysława Weinberga.

Mieczysław WEINBERG:

Sonáty pro housle a klavír č. 1–6

Sonáta pro sólové housle č. 3, op. 126

Sonáta pro klavír č. 6, op 73

Milan Paľa housle, Ladislav Fančovič klavír

7. října 2019, 13. října 2019, Besední dům

Foto Vojtěch Kába a Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více