Expozice nové hudby: Scelsi jako průvodce vnitřním světem každého z nás

Expozice nové hudby: Scelsi jako průvodce vnitřním světem každého z nás

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.

expozice_nove_hudby_2018_capricorno_foto_jelinek_02

Hudba italského šlechtice Scelsiho je pro valnou většinu posluchačů stále neznámou. Autorovo dílo se do širšího povědomí umělecké veřejnosti začalo dostávat až v osmdesátých letech minulého století. Scelsi, který se sám považoval spíše za tlumočníka světa idejí než za skladatele v tradičním slova smyslu, postavil valnou část svého uměleckého díla na projevech oscilujících mezi tradičními evropskými hudebními prvky, asijskou kulturou a transcendentálním mysticismem či autoterapií. Přestože byl v oblasti hudební kompozice převážně samouk, dokázal svým nekonvenčním a novátorským hudebním pojetí vystavět zcela svébytné a pokrokové dílo. Ve svém odtržení od tehdejší hudební moderny a avantgardy byl zanechán napospas neprobádanému zvukovému – nikoli striktně hudebnímu – teritoriu, které zužitkoval především ve své tvorbě šedesátých let. Z této doby pochází také vokální cyklus Canti del Capricorno.

expozice_nove_hudby_2018_capricorno_foto_jelinek_03

Potemnělý hudební sál brněnské funkcionalistické vily Stiassni sám o sobě budí melancholické a meditativní nálady. Ztichlé, snad i mírně ponuré, a přesto útulné prostory sálají tajemným půvabem a elegancí. Existují díla, která za předpokladu ideální akustiky dokáží svůj hudební účinek rozvinout téměř kdekoliv. Mezi tyto šťastné kusy patří valná část „srozumitelné“ hudební tvorby. Umělecká tvorba však ve své pestrosti nestaví naštěstí pouze na těchto kompozicích – jsou písně a díla, která k odhalení všech svých půvabů vyžadují nosný prostor. Canti del Capricorno patří nepochybně do této kategorie. Již od samého počátku koncertu bylo zřejmé, že ducha tajemna, kterého se ve vile podařilo nabudit, bude příznivě ovlivňovat výslednou uměleckou produkci, prolnutí atmosféry místa s uhrančivým, plačtivě drásavým projevem zpěvačky Lore Lixenberg však předčilo všechna očekávání. Sopranistka procházela prostorami vily jako éterická a nadpozemská bytost, jejíž svět je pro posluchače stejně nepochopitelný jako uhrančivý a fascinující. Z každého koutu budovy zněl vypjatý projev zpěvačky jinak a vzbuzoval odlišné konotace. Nejsilněji zapůsobila část, kdy se Lixenberg vypravila zpívat do zahrad před vilou a její hlas se z dálky tiše nesl hudebním sálem.

expozice_nove_hudby_2018_capricorno_foto_jelinek_04

Scelsiho hudba – navzdory své nepopiratelné cizokrajnosti – obsahovala mnoho důvěrně známého. Při poslechu díla byla zřejmá autorova snaha o dekonstrukci pořádku a o ryze kontrastní zaznívání různých hudební úkazů. Tak vedle sebe stanuly tradiční operní manýry, asijské hrdelní zpěvy i zcela neprobádané zvukové prvky. V každém okamžiku tak zaznělo něco, co by v původním kontextu působilo naprosto tradičně, běžně a funkčně. Zde se jednalo o roztříštěnou koláž spojenou zcela nečekanými způsoby. Vybavila se mi část knihy Brány vnímání od spisovatele Aldouse, ve které vzpomíná na svůj zážitek při poslechu hudby Carla Gesualda da Venosy. Uvádí, že všechny prvky jsou samy o sobě naprosto v pořádku, jen jejich spojení je dělá nezvyklými a nečekanými. Kdyby Huxley měl možnost slyšet Scelsiho hudbu, své tvrzení by o něj rozšířil. Lore Lixenberg navíc dokázala všechny tyto prvky jasně odlišit a osamostatnit – operní vibrato při dramatických vzepnutích bylo stejně uvěřitelné, jako hrdelní mečení vycházející ze zcela odlišných hudebních tradic východu.

Zahájení podzimní části festivalu Expozice nové hudby se neslo v duchu vlastního, privátního prožitku každého návštěvníka koncertu. Ve Scelsiho tvorbě si každý, kdo je ochoten přistoupit na autorovu hru, může najít vlastní příběh, vlastní radosti a štěstí, vlastní démony, mučivé vzpomínky a fatální selhání. Skladatel pak působí spíše jako průvodce vnitřním světem každého z nás. A jenom na nás zůstává, jakým způsobem se my sami s naším vlastním dílem srovnáme.

Giacinto SCELSI: Canti del Capricorno (Písně Kozoroha)
soprán: Lore Lixenberg
vila Stiassni 11. října 2018

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V rámci brněnské klubové noci Batch vystoupil 1. října v klubu Stará Pekárna Aaron Brooks. Americký rockový písničkář se do Brna vrací opakovaně a rád. Poté, co se rozpadla jeho respektovaná kapela Simeon Soul Charger, rozvíjí svou sólovou dráhu. V současné době pracuje na svém druhém samostatném albu, kterým naváže na velmi vyzrálou prvotinu Homunculus z roku 2018.  více

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce